Znáte vyprávění ve kterém učitel předvádí žákům, jak získat ve svém životě prostor na důležité věci? Když do sklenice nasype napřed písek, maličkosti, kterých jsou naše dny plné, nevejdou se pak do ní větší kameny, věci, na kterých bychom svůj život rádi stavěli. Když se do sklenice napřed dají kameny, písek se k nim už snadno vejde. 

 

Zdroj: AutoTN.cz

 

A to je důležité – nejen to pořadí, v jakém učitel kamínky do sklenice vkládá, ale i to, že neříká „Vyklepejte písek ven, bere místo a pozornost důležitým věcem, nechte ve svých sklenicích, ve svých životech, jen ty velké a důležité věci.“ Kromě velkých kamenů umístí do sklenice i ty střední a malé a nakonec tam vsype i drobná písková zrna. I maličkosti do našich životů patří. Když sledujeme zdivo starých domů a obdivujeme krásu kamenů, ze kterých jsou vyskládány zdi, vidíme mezi nimi i maltu s drobnými pískovými zrnky. Bez ní by se stavba zřítila (alespoň v našich krajích to jinak neumíme), sebepečlivěji opracované kameny by nedosáhly potřebné výšky. 

Ježíš přirovnává království nebeské k hořčičnému zrnu. K zrnku malému jako zrnko písku, k zrnku plevele, který si roste sám. Žádná tolik potřebná pšenice, ušlechtilá réva nebo vzácné dřeviny, vhodné na stavbu domů nebo lodí. Hořčičné zrníčko, kulička, která proklouzne mezi prsty a člověk se pro ni neohne. A přece je důležitá. Když vyroste (ta hořčice z blízkého Východu, nikoli naše hořčice setá), je z ní velký strom. A nejenže je užitečná lidem, kterým dává zdroj koření a stín, ale je užitečná i ptákům. Poskytuje jim útočiště, mohou si v jejích korunách vystavět hnízda. Maličké zrnko, které nebudilo pozornost, může dát posléze domov mnohým.

Samozřejmě je důležité hlídat si pozornost a věnovat ji napřed důležitým věcem. Jenže důležité nejsou vždy ty velké. Velké bez malých nedrží pohromadě. Vzpomínáte na malého prince, kterému pilot odsekne, že myslí na vážné věci, když nemá čas řešit, k čemu jsou růži její trny? Všichni víme, jak to autor myslel, a tak si dovolíme cítit se povýšeně. My bychom s malým princem takhle nikdy nemluvili! A přitom víme, že spravit motor dřív, než člověk z nedostatku vody ztratí vědomí, je opravdu důležité. Pilot se mohl cítit zodpovědný i za maličkého chlapce, který se ho ptal. Ještě nemá rozum, nechápe, že bez funkčního letadla oba zahynou. Není možné ztrácet čas povídáním. Bez vody je v poušti možné vydržet jen hodiny, s ubývajícími silami bude oprava stále náročnější…

Nad všeobecně známou knížkou s jasně daným výkladem, patřící do osnov základní školy, je snadné zaujmout správný postoj. V životě je to pak horší. Učit se na zkoušky, nebo jít na kafe se smutnou kamarádkou? Být večer s rodinou, nebo jít pomáhat kolegovi s opravou ucpaného odpadu? Dát každý den dvacku žebrákovi, nebo si nastavit trvalý příkaz pro prověřenou organizaci? Přijít včas na schůzku, nebo zastavit u porouchaného auta a pokusit se pomoci? Času, peněz i energie máme jen určité množství. Které věci jsou ty důležité a které ne?

To, co si dnes připomínáme, je, že i ty malé věci jsou důležité. Nikdy nevíme, které zrníčko, které chceme smést se svého stolu, je zárodek Božího království. Který letmý rozhovor, který úsměv, který půjčený spacák může vyrůst v Boží království v druhém člověku. Která maličkost může způsobit, že se Boží království rozšíří do dalších rodin, dalších pracovišť.

Nikdy nedokážeme poznat předem, co je zrnko prachu a co zrnko, ze kterého může vyrůst mohutný strom. Pokud si ale toho vědomí uchováme, pokud budeme do každé situace vstupovat s tím, že tady tato možnost následného růstu je, a pokud budeme své činy svěřovat Hospodinu, máme naději to pravé zrnko nezahodit a dát mu šanci vyrůst.

 


 

11. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Ez 17, 22-24
Povyšuji nízký strom.

Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Tak praví Pán, Hospodin:
    "Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vynikající hoře.
    Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí.
    Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil." 

Žl 92 (91), 2-3, 13-14. 15-16 Odp.: 2a
Odp.: Dobré je chválit Hospodina.

Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost.
Odp.
Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha.
Odp.
Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 5, 6-10
Stůj co stůj usilujeme o to, abychom se líbili Pánu.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři !
    Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu (v Boha jen) věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu.
    A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově zůstáváme, nebo se z domova odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

EVANGELIUM Mk 4, 26-34
Je menší než všechna semena a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny.

Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš řekl zástupu:
    "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně."
    Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu."
    Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal ( Boží ) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.