Bouřlivá doba, bouřlivé emoce… těžká situace vně nebo uvnitř nás a často obojí. Známe to sami nebo známe lidi, kteří si tím procházejí. A známe biblická slova, že Hospodin může být původcem bouře a může být i jejím tišitelem. Víme, že se na něj máme obracet s prosbami o pomoc, že si máme být vědomi, že nám skutečně pomoci může… 

 

Zdroj: Flickr

 

Jenže Hospodin není automat na bonbony. Na každou modlitbu neodpoví zázrakem, splněným přáním. Ono by to ani dost dobře nešlo. Lidí je mnoho a jejich přání si často protiřečí. Přesto nám Bible ukazuje jako příklady hodné následování ty, kteří se dostali do velmi svízelné situace a neostýchali se prosit: „Tu volali ve své tísni k Hospodinu a on je z jejich úzkostí vysvobodil. Uklidnil bouři v tichý vánek, a utišily se mořské vlny.“ Na podobných slovech je založena naše víra. Nikdy bychom se nedozvěděli o významu Ježíšovy smrti a vzkříšení, kdyby předtím neuzdravoval a nesytil a neprobouzel z mrtvých. A Hospodin tak jednal dávno předtím. Svůj lid posiloval zázračnými zásahy, ukazoval mu, že je s těmi, kdo k němu mají důvěru. A tisíce let poté si tyto příběhy stále vyprávíme a předkládáme je k věření svým dětem a lidem, kteří se ptají po Bohu: takový je náš Pán, je mocný. 

Jenže. Jenže také známe spoustu lidí, kteří prožili něco bouřlivého, modlili se… a nic. Nemocné dítě, vyhazov z práce, ztráta bydlení… a nic. Žádný odraz od dna a vynahrazení všech ztrát, jak je známe z Bible. Nic, ticho. Člověk se modlí, prosí, svěřuje do Božích rukou v naději, že On to s námi přece myslí dobře a nenechá toho, kdo se k němu utíká, zemřít nebo trpět… a nic. Biblické příběhy trochu hořknou. Víme, že Hospodin není automat na bonbony. Nikdy by nás nenapadlo si myslet, že nám Bůh musí splnit každé přání. Ale čím jsme se mu zprotivili? My, kamarádka, známý ze školy? Prosili a nic se nestalo. To těžké v jejich životě se neobrátilo k lepšímu. Dítě zemřelo, na pracáku je to peklo a bydlet s dětmi z milosti u známých, to by nikdo nechtěl. Kde je to slibované vysvobození z úzkostí?

Ticho. Bůh mlčí, spí jako Ježíš na palubě lodi při bouři. Člověk má pocit, že ho Bůh dostal do těžké situace a pak ho v ní nechal. Proč zrovna jeho? To, co mělo posilovat, je najednou přítěží. Věřil jsem, že svého služebníka neopustíš, vždyť mi to pořád opakovali. A teď tohle. Dno a ruka, která by mě vytáhla na hladinu, nikde.

Možná máme štěstí a tenhle pocit neznáme. Těžko ale není v našem okolí někdo, kdo by ho nezažil. Říkat takovému člověku, že se nemodlí dost nebo že se modlí špatně, znamená dělat z Boha automat na bonbony. Mocný Bůh nejde svázat pravidly o kvalitě modlitby nebo o zásluhách, kvůli kterým by musel zasáhnout. Mocný Bůh si žádá uznání, že všechno pochopit nemusíme. Někdy se nám skryje za bouřkový mrak a musíme dlouho čekat, než přijde vysvobození z úzkosti. A někdy to vysvobození přijde až ve smíření, že už nic nebude, jak bychom si přáli, že musíme najít sílu v něčem jiném než ve splněných snech. V přijetí, že někdy nemusí být náš těžký úděl způsoben naší vinou ani nedostatkem Hospodinovy lásky k nám. A pokud takového člověka máme ve své blízkosti, měli bychom brát jeho bolest vážně. Některé situace nejdou snadno vysvětlit. A Boží jednání a nejednání nejde vždy pochopit. To se po nás ani nežádá. Víra, že jsme milováni, i tam, kde nechápeme, mírní bolest nejen ve vztahu s Bohem.


 

12. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Job 38, 1. 8-11
Zde se má tříštit bujnost tvých vln.

Čtení z knihy Job.
    Hospodin odpověděl Jobovi z bouře a řekl: "Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je oblékl mraky jak šatem, temnotou ( přikryl ) jak plénkami, když jsem pro ně vylámal hranice a položil závoru s bránou?
    Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dál, zde se má tříštit bujnost tvých vln." 

Žl 107 (106), 23-24. 25-26. 28-29. 30-31 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť jeho milosrdenství trvá navěky.
nebo: Aleluja.

Pustili se po lodích na moře, sháněli obchody po širých vodách. Viděli Hospodinova díla a na širém moři jeho divy.
Odp.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, který do výše vzdouval vlny. Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, jejich duše se třásla v nebezpečí.
Odp.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu a on je z jejich úzkostí vysvobodil. Uklidnil bouři v tichý vánek, a utišily se mořské vlny.
Odp.
Radovali se, že se uklidnily, a dovedl je do vytouženého přístavu. Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 5, 14-17
Nové nastoupilo. Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři !
    Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden umřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
    Proto my od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo.


EVANGELIUM Mk 4, 35-41
Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře.

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: "Přeplavme se na druhý břeh!" Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním.
    Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: "Mistře, je ti to jedno, že hyneme?" Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: "Mlč! Buď zticha!" A vítr ustal a zavládlo úplné ticho.
    Jim pak řekl: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru? " Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: "Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?"