Zná to každá rodina, která nemá k dispozici dva páry prarodičů na atraktivních místech vhodných pro prázdninový pobyt dětí. Počet volných dní ve škole a nárok na dovolenou v práci neodpovídají. Pokud děti nerady jezdí na dlouhé tábory nebo na ně nemáme dost peněz, máme problém. A s každou dětskou nemocí, opravou v bytě nebo péčí o někoho blízkého během roku se počet dní dovolené zmenšuje… S trochou fantazie, odvahy a dobré vůle ale lze najít východisko.

 

 

Problém s dětmi a prázdninami řeší každý rok většina rodin. Ty, které mají dětí víc, si často nemohou dovolit drahé tábory, a řešení, kdy je půl léta s dětmi tatínek a půl maminka, nesplňuje představu ideální dovolené. Když se ve farnosti sejdou rodiče s fantazií a odvahou a najdou podporu, jde s tím něco dělat.

 

 

V kladenské farnosti se s podobnými potížemi potýkalo mnoho mladých rodin. Některé z nich navíc nemají ve městě ani okolí prarodiče a zároveň mají víc dětí, takže konečné ceny za tábory už byly neúnosné. „Cesta dětských letních táborů se zrodila před dvěma lety při maminkovské debatě o tom, jak je to s tábory a jak šly ceny nahoru, že když má rodina tři čtyři děti a nemá poblíž babičku a dědečka, tak je to těžké,… Moje odpověď byla: Pojďme něco vytvořit. Co si tak udělat vlastní tábor a to tak, že každá maminka bude mít alespoň jeden den službu, a tak si každá ušetří čtyři dny dovolené a táboru věnuje jen jeden den?“ popisuje rozhodující moment Katarína Popovičová. „Nápad byl na světě a realizace už šla lehce. Vytvořila se tabulka, kde se rozvrhly služby; na každý den vyšly dvě maminky.“

 

 

Velmi pomohlo, že nápad podpořil kladenský pan farář, otec Martin. Nabídl táboru zázemí na faře, která stojí v centru města, ale zároveň má velikou zahradu, skrytou mezi domy. Děti tak získaly jak pohodlí místností na faře, kde je společenská místnost, kuchyně a sociální zařízení, tak možnost využívat členitou zahradu, kde nikoho nerušily a nikdo nerušil je.

 

 

„Dětí se na táboře sejde okolo dvaceti. Děti jsou věkově smíšené, od čtyř do dvanácti let, což je fajn, protože si navzájem pomáhají a podporují se.“ Výhodou určitě je i to, že se děti znají z kostela a nemusí se seznamovat, což by je čekalo na komerčním příměstském táboře. I prostředí fary dobře znají z nejrůznějších akcí. Katarína dál vypráví: „Mamky v daný den zodpovídaly za stravu a program. S prostorem na tábor pomohl otec Martin, který náš projekt podpořil a díky tomu, že jsou fara a zahrada na Kladně velké, nám je zpřístupnil. Tak si mohly děti vyhrát a měly bohatý program na zahradě: soutěže, kvízy, besedy. Přišel například myslivec a vyprávěl nám o kouzlu lesní říše, profesionální skákačka přes švihadlo nám ukázala triky se švihadly, děti absolvovaly i školu první pomoci. Proběhly i tvořivé dílničky s korálky, kdy jsme tvořily růžence a památný růženec na faru.“ Maminky se úkolu chopily zodpovědně a připravily skutečně kvalitní farní tábor, který mohl děti i je samotné obohatit. „Každý den je skutečně originální, nese se v křesťanském duchu: společné ranní modlitby, každodenní představení světců a světic, dvakrát týdně dětská mše svatá na zahradě, při které děti ministrují, čtou biblická čtení a zpívají. Další dva dny v týdnu se konají výlety ven mimo faru. Měli jsme výlet za vláčky do Lužné u Rakovníka a na zámku Nelahozeves jsme v zámecké zahradě zorganizovali hru na pevnost Boyard. Navštívili jsme také vodní park Čabárna Cvrčovice a byli jsme i v lezeckém parku na Kladně...“

 

 

I když děti na táboře zažijí spoustu zajímavých věci, plní tábor i trochu protichůdnou funkci. „Tábor je vždy poslední týden v srpnu, čímž jsme zajistili, že přináší další výhodu, neboť se jím děti už připravují na školu. Ráno se začíná v osm hodin, tedy přesně jako ve škole. Děti se po prázdninách plných zážitků potkají, vytvoří opět domácí společenství a tím, že je po práci vyzvedávají na zahradě rodiče, mají i velcí možnost se potkat a prohodit pár slov. Je to taková „předadaptace“ na začátek školního roku.“ Konec tábora a začátek školního roku je ovšem potřeba oslavit. „Poslední den je dnem vyvrcholení a překvapení. První rok to byla trička se jmény dětí, druhý rok to byly balíčky s rozmanitým obsahem a pizza a letos, v roce 2021, se ještě uvidí.“

 

 

Dobrý nápad se díky nasazení všech zúčastněných osvědčil a může být inspirací pro ostatní. Tam, kde nejsou vhodné farní prostory, je možné zkusit oslovit místní organizace. Třeba by zahradu propůjčila školka nebo škola, možná by se dala domluvit spolupráce s místním domovem důchodců a kromě zábavy pro děti připravit i rozptýlení pro babičky a dědečky. Je možné, že by se je podařilo do programu zapojit, nechat je dětem číst nebo vyprávět své vzpomínky, a tábor by tak dostal další rozměr a navázané vztahy by šlo udržovat i během roku. Kde se nepovede domluvit celý tábor, tam snad rodinám pomůže alespoň kompromis, vzájemné hlídání dětí mezi několika rodinami v domácím prostředí. Bude jen dobře, když děti uvidí, že slova, která společně s dospělými slýchají v kostele, mají konkrétní projevy v našich životech. Katarína uzavírá: „Vztahy se utužují, společenství roste, děti vidí pravé hodnoty a živou víru a všem se dostává Božího požehnání.“

 

 

Co o táboře napsaly děti:

 

„Na tábor Maminka chodím ráda. Vznikl díky skvělým maminkám. Baví mě to tam a myslím, že je to dobrý nápad.“ (Viktorka, 11 let)

 

„Teším sa vždy na rezne, výlety a veľkú zahradu na fare.“ (Damián, 6 let)

 

„Je mi třináct let, sice se tábora neúčastním, ale vnímám atmosféru organizace a i pomoc se vším díky mé mamince. Oceňuju nápad, návrh, ale i myšlenku našeho společenství rodin. Detaily, program a zážitky jsou promyšlené. Tato organizace i přístup si zaslouží uznání a velkou vděčnost,... jinými slovy: palec nahoru!“ (Terezka, 13 let)

 

„Teším sa, že som mohol stráviť super čas s kámošmi.“ (Miško, 6 let)

 

„Mám rada súťaže a hry a aj výlety vláčikom a ešte dobroty, ktoré mamky napečú a donesú.“ (Tamarka, 8 let)

Obrázky: archiv tábora.