Nejen to můžete zjistit na severu Čech na hradišti Curia Vítkov. Parta nadšenců ho tu bez pomoci dotací buduje už víc než čtvrtstoletí. Díky tomu je netlačí termíny a tak vše dělají s maximální možnou poctivostí. Pokud chcete vidět, jak takové hradiště mohlo vypadat, a třeba si zkusit nějakou práci, členové spolku vás rádi uvítají. Víc o celém projektu nám řekne jednatel spolku Ladislav Tomič.

 

Zdroj: Šárčina fotogalerie » Dobývání Curia Vitkov 2015 (sarkafoto.info)

 

Mezi fanoušky historie, zvlášť té oživené, je hradiště Curia Vítkov poměrně známé. Jak bys ho popsal těm, kdo o něm nikdy neslyšeli?

Je to dvorec z druhé poloviny 12. století, kdy u nás probíhala tzv. vnitřní kolonizace. Můžete si to představit jako správní centrum nově osídlené oblasti. Oficiálně se jedná o archeoskanzen a tzv. ideovou rekonstrukci. Nejde tedy o přesnou kopii nějakého kdysi existujícího místa, ale nově, doslova na zelené louce, vybudovaný soubor staveb inspirovaných konkrétními archeologickými nálezy z raného a počátku vrcholného středověku nebo výjevy z rukopisů či mladších dochovaných staveb, sestavený tak, aby dohromady vytvářel funkční celek. Máme tu palác, ve kterém žil velmož s rodinou, dům šafáře – tedy správce, který se o sídlo a celé panství staral, dům lovčího, čeledníky, stáje, stodolu a jiné. Každá ze staveb má v rámci dvora jasně danou funkci a účel. Vedle plánovaného kostela (který býval součástí podobného typu sídla) stojí například dům kněze, kde žil se svou ženou a dětmi, což bylo ještě ve 12. století u nás běžné. V podhradí pak stojí domky řemeslníků, kteří dodávali potřebné výrobky pro každodenní život – kovář koval koně, vyráběl nástroje, nože, sekery, hroty šipek nebo oštěpů (meče a dražší zbraně si pán pro sebe a svou družinu opatřoval na velkých sídlech – například v Praze). Hrnčíř zase vyráběl keramiku, která se musela neustále doplňovat, protože se při používání poškozovala. Se dřevem pak pracoval tesař, řezbář, soustružník misek a číší apod. Dále bychom tu našli také lazebníka, který provozoval parní lázeň (stubu).

 

Autor: Daniel Hlinomaz, zdroj: archiv Curia Vítkov

 

Pozemek na stavbu hradiště jsi koupil v podstatě jako středoškolák. Kde jsi našel odvahu pustit se do projektu, o kterém Ti asi bylo jasné, že není na pár let, ale spíš desítek let? Jaké byly vaše začátky?

Pozemek jsem kupoval už s manželkou, po škole a po vojně. Do té doby to byly spíše jen sny a nesmělé hledání. A v té době nám sice bylo jasné, že to bude projekt dlouhý, ale nevěděli jsme, jak dlouhý a náročný. Trvalo nám několik let, než jsme vůbec našli pozemek, který by se nám hodil svým rozsahem, terénem, okolím a zároveň se dal koupit a bylo na něm možné stavět. Pak přišly roky obíhání úřadů a byrokracie. Na druhou stranu nám na stavebním úřadě vyšli vstříc a dovolili vybudovat alespoň provizorní stavby, což nám umožnilo začít pořádat historické akce, než se podařilo dořešit všechna nezbytná povolení pro stálé stavby.

Hradiště budujete už víc než čtvrtstoletí. Co jste se za tu dobu naučili a jaké byly nejzajímavější momenty?

Těch zajímavých momentů byla spousta. Když jsme poprvé kopli do země, zjistili jsme, že náš kopec je v podstatě zvětralá skála s tenkou vrstvou hlíny, což jakékoliv zemní práce dost komplikuje. Také usazování původních sloupů brány, což byly duby metr v průměru, bylo dost napínavé. Dvakrát nám začal hořet srub, pokaždé od špatně postaveného ohniště. Největší proměnou prošel samotný projekt – zejména, když se původní v podstatě amatérské představy chopili odborníci a začali jí dávat reálný historický tvar. Tento vývoj pokračuje ve spolupráci s renomovanými historiky a archeology dodnes, protože proces poznávání a objevování probíhá neustále. Velkou proměnou prošel i náš spolek – z původních zakladatelů jsem zůstal členem jen já, ale spolek se rozrostl na současných sedmnáct členů za podpory mnoha externistů a sympatizantů. 

 

Autor kresby: Jan Jareš, zdroj: archiv Curia Vítkov

 

Na brigádách se každý měsíc sjíždějí jak členové oficiálního spolku, kteří se snaží pracovat na skanzenu pravidelně, tak kamarádi, kterým to vyjde jen někdy, případně jednorázoví hosté, které projekt zaujal a chtějí ho poznat blíž. Jak důležitý je při činnosti Curie sociální rozměr?

Náš projekt je čistě soukromý – nemáme žádného velkého investora, ať už firmu nebo obec. Bez lidí, kteří k nám jezdí, by tedy nemohl existovat. A proto se vytvořila opravdu dobrá parta, která k sobě postupně nabaluje další lidi. Fungujeme přes dvacet let, je tedy zajímavé sledovat i vývoj samotných členů nebo spolupracovníků. Z původních studentů, co k nám začali jezdit na střední škole, jsou dnes tátové a mámy, a protože k nám mnozí jezdí stále (ať už jako členové nebo pomocníci), jezdí k nám i se svými dětmi. Někdy tak naše brigády vypadají jako školka nebo dětský tábor. Děti mají možnost si některá řemesla vyzkoušet a pomáhat rodičům budovat hradiště, ale mají samozřejmě i prostor pro hry a zábavu uprostřed přírody, svézt se na koni, vykoupat v přehradě, ale po mnohé městské ratolesti je i možnost podívat se ve vedlejších ohradách na živé krávy nebo ovce také velký zážitek. A pro dospělé je zase velký zážitek vybudovat něco vlastníma rukama, vidět cestu od stromu v lese až po stavbu.

Co všechno dnes na Hradišti najdeme? Na kterou stavbu jsi nejvíc pyšný?

Dvůr je rozdělený na dvě části – opevněnou akropoli a řemeslnickou osadu v přehradí. Většinu staveb jsem už zmínil v úvodu. Zatím naše největší a nejvýstavnější stavba je palác velmože. Je to i po tesařské stránce zatím nejsložitější stavba, kterou jsme dělali. Aktuálně se dokončuje vybavení interiéru a naší chloubou je i vlastnoručně vystavěná replika asi největších raně středověkých kachlových kamen na světě. Najdete tu síň, kde pán přijímal návštěvy, úřadoval, kde se hodovalo, černou kuchyni, ložnici, kde se paní spolu se služebnými starala o nejmenší děti, a komoru, kde byly uloženy drahé látky, dovážené koření, sůl a další cenné věci. Nicméně palác nebude naše největší stavba – příští rok bychom rádi postavili dřevěný kostelík, který bude postupně obestavěn kamenným románským kostelem - tak, jak to máme doloženo archeologicky či v písemných pramenech. To ovšem představuje obrovskou výzvu – osm století nikdo nic takového, navíc původní technikou a z původních materiálů, nestavěl.

 

Zdroj: Šárčina fotogalerie » Dobývání Curia Vítkov 2017 (sarkafoto.info)

 

Je možné na starších a novějších budovách sledovat, jak jste se učili postupy práce?

Ano, my o sobě s určitou nadsázkou rádi říkáme, že jsme „hledači slepých uliček“ a kolegové dokonce měli na nějakém conu přednášku na téma „Jak nestavět skanzen“. ☺ Pokaždé, když provázíme diváky, je upozorňujeme na chyby, které jsme udělali, a proč je to špatně. Při práci si uvědomíte, jak důležité jsou jednotlivé detaily – pracujeme hlavně se dřevem a hlínou, a je až šokující sledovat, jakého rozdílu v trvanlivosti dřevěné konstrukce je možné dosáhnout jiným usazením v zemi, lepším spojem, nebo pootočením stavby.

Ale i chyby a slepé uličky vás nakonec něco naučí, pokud jste ochotni se z těch chyb poučit a jít dál. Spoustu věcí jsme se museli naučit sami, mnohé – jako třeba tesařinu – jsme se učili v rámci workshopů pod vedením opravdových mistrů řemesla. I když ale víte, jak se co má dělat, stejně potřebujete otesat stovky metrů trámů a postavit spoustu domků, než vám to začne jít trochu od ruky. A samozřejmě každý člověk je jiný, každý má talent pro jiný druh práce, každému jde něco lépe a něco hůř. Důležité ale je dělat to, co vás baví. 

 

Autor: Daniel Hlinomaz, zdroj: archiv Curia Vítkov

 

Těžiště vašich aktivit je veřejnosti skryto, přesto se skanzen čím dál častěji nabízí na nejrůznější akce. Co aktuálně Hradiště nabízí pro širokou veřejnost? 

Naše brigády jsou veřejnosti otevřené a jsou propagované i na sociálních sítích, takže se může zúčastnit kdokoli, kdo projeví zájem, ale pořádáme i akce určené vyloženě veřejnosti. Jednak je to jeden z mála našich zdrojů příjmů pro stavbu a údržbu skanzenu, a také je to příležitost lidem ukázat, co vlastně děláme, jak a proč. Každá z našich akcí je jinak zaměřená. 

Hlavní akcí sezóny (letos to bude 24. - 25. 7. 2021) je Dobývání – akce obvykle zaměřená hlavně na vojenství ve 12. století, ale jednou za pár let ji pořádáme jako větší otevřenější festival s datací od Velké Moravy přes Franky, Vikingy, Normany až po křižáky. Letos nám právě takový ročník vychází. Akce je tradičně pojata tak, aby si ji mohly užít všechny věkové kategorie, ale nejvíc asi rodiny s dětmi, protože v rámci doprovodného programu máme spoustu atrakcí a zážitků právě pro děti – například oblíbená „Cesta bojovníka", kde si mohou vyzkoušet různé dovednosti jako střelbu z luku, kuše, obléhacího stroje, vrh kopím, jízdu na koni, namalovat si vlastní štít a na závěr se zúčastnit dětské bitvy, která probíhá před tou hlavní šermířskou. Ale součástí programu je například i lučištnický turnaj, turnaje bojovníků, vojenský tábor a tržiště, řemesla a jiné.

Další akcí je Řemeslnický den (proběhne v sobotu 19. 6. 2021) – to je akce se zaměřením spíše na všední život na takovém sídle, jaké představuje Curia Vítkov na sklonku 12. století. Hlavní lákadlo tak pro diváky představují různá řemesla (s možností si leccos vyzkoušet) a ukázky životního stylu té doby. Letos na něm začneme stavět stavební huť pro kostel, bude tam tkadlec, brníř, pasíř, soustružník a další řemeslníci.

Také u nás probíhá nejstarší antický festival v ČR - Gladius, spolupořádaný spřáteleným spolkem Legio X GPF, který sice nesouvisí s datací našeho skanzenu, ale ukazuje divákům život a boj římských legionářů, starých Keltů, Germánů nebo gladiátorů.

A samozřejmě se na dvorci konají i soukromé akce – bitvy, srazy, natáčení a pod.

 

Zdroj: Šárčina fotogalerie » Dobývání Curia Vitkov 2015 (sarkafoto.info)

 

A za jakých podmínek je možné si Hradiště pronajmout na svoji akci? Je možné se u vás zastavit třeba v rámci školního výletu na pár hodin a domluvit si prohlídku?

Ano, dá se domluvit i komentovaná prohlídka hradiště, jen je potřeba se domluvit s předstihem kvůli časovému vytížení.

Jinak se u nás už konaly historické a fantasy larpy, turnaje, natáčely se filmy či TV dokumenty, probíhalo tématické focení (naposledy například fotografický workshop na motivy populárního Zaklínače), ale třeba také svatby apod. Podmínky pronájmu vždy domlouváme podle toho, jaké stavby a na jak dlouho si chce zájemce pronajmout, a jaké další služby potřebuje – pronajímali jsme naše vybavení, kostýmy, nástroje atd., máme koně, historická sedla, a samozřejmě výstroj a výzbroj pro bojovníky.

Pokud by někoho projekt zaujal, může se k vám připojit? Co pro to má udělat? Jaké aktivity v současné době plánujete, co by ho čekalo za práci?

Uvítáme každého, kdo má zájem o historii a práci rukama. Doporučujeme domluvit se s námi a přijet na některou z našich akcí – ideálně brigádu, protože tam může jednak poznat náš projekt zevnitř, vyzkoušet si co obnáší stavba a údržba takového sídla (samotné historické a kulturní akce jsou pro nás spíš třešnička na dortu, což ale vůbec neznamená, že práce s historickými nástroji není zajímavá a že se na brigádách neužije spousta zábavy) a hlavně poznat tu partu lidí, která na tom pracuje. Jak jsem už říkal, letos budeme hlavně pracovat na stavební huti pro kostel, takže nás čeká práce se dřevem od odkorňování, tesání trámů až po stavbu. Musíme také udělat podlahu v kuchyni, což je zase práce s jílem. A hromada dalších drobností – práce se najde pro každého dle chuti a schopností.

Na kterou letošní akci se nejvíc těšíš? 

Já se svým způsobem těším na všechny akce, které tu máme, nebo abych byl přesnější – hlavně na lidi, kteří na ty akce jezdí. Letos nám bohužel kvůli Covidu odpadl květnový festival Gladius, takže první akce, na kterou se opravdu těším a věřím, že proběhne za hojné účasti diváků, je červnový Řemeslnický víkend, pak červencový Tábor s workshopy a samozřejmě Dobývání. Jelikož to bude rozšířený ročník, nehledíme tolik na historickou akurátnost a snažíme se hlavně o zábavu pro diváky i účinkující. Pro bitvu jsme jako scénář vybrali jednu pověst, a věříme, že se to opravdu podaří. 

Díky za popovídání a držím palce, ať se vám letošní zkrácená sezóna vydaří!

 

Zdroj: Šárčina fotogalerie » Dobývání Curia Vitkov 2015 (sarkafoto.info)

Další informace můžete najít na | Curia Vitkov.

 

Fotografie, které jsou dílem Šárky Bejdové,  najdete na sarkafoto.info. Zde můžete najít fotografie z dalších historických akcí a nechat se strhnout jejich atmosférou.