Sportovní šermíři jsou pro mnohé „ti s včelařskou helmou na obličeji”. S představou sportovního šermu si často asociují silné a násilné muže, kteří se snaží svého soupeře téměř zabít. Druhý častý mýtus, který kolem sportovního šermu panuje, je, že jde o nenáročné chození sem a tam po nějaké desce v bílém oblečku. Jeden ze soupeřů pak maximálně natáhne párkrát ruku a zápas je u konce. Realita je ovšem zcela jiná. V tomto článku se vám šermířka, kterou už čtrnáct let nepřestává tento sport fascinovat, pokusí objasnit, o co v šermu ve skutečnosti jde.

 

Zdroj: Flickr.com

 

Pozor na záměnu

Zásadní vědomostí, která se týká šermu a kterou by měli skutečně všichni znát, je odlišení historického a sportovního šermu. Na záměnu těchto dvou jsou minimálně sportovní šermíři velmi alergičtí. Historičtí šermíři mají také v rukou zbraně a říká se jim šermíři, ale tím podobnost mezi oběma aktivitami končí. Historičtí šermíři totiž mají většinou předem daný scénář své bitvy a vědí tak dopředu, kdo má zvítězit a kdo naopak prohrát. Jejich souboj je tak z velké části divadelním představením, které zpestří návštěvu kdejakého českého hradu. Opravdovým historickým bitvám se tak historický šerm podobá pouze v oděvu. Naopak v soubojích sportovního šermu se soupeři dopředu nedomlouvají vůbec na ničem a jejich střet je tak mnohem blíže skutečným rytířským soubojům, ve kterých šlo o holý život.

Zakládající olympijský sport

Také je z této historické souvislosti patrné, že sportovní šerm je jedním z nejstarších sportů vůbec. Malby, které znázorňovaly šermířský souboj, který na oslavu svého vítězství zorganizoval faraon a které se našly v chrámu poblíž egyptského města Luxor, prý byly zhotoveny asi 1190 let př. Kr. Šerm bychom také nalezli na prvních olympijských hrách v historii v roce 776 př. Kr. Popularita šermu již jako sportu vzrostla ve století sedmnáctém a osmnáctém například tím, že se začalo šermovat fleretem a vznikla pravidla pro zásahovou plochu. V té době již byl šerm podobný současné podobě. Sportovní šerm pak nechyběl ani na prvních olympijských hrách v moderní době, v roce 1896 v Aténách. Od té doby ho můžete vidět na hrách pokaždé. Ženy mohly bohužel svá klání na olympiádě svést až o dvacet osm let později v Paříži.

 

Kord a fleret. Zdroj: commons.wikimedia.org

 

Zbraně, technika a turnaje

O co přesně tedy v šermu jde? Cílem je samozřejmě zasáhnout soupeře. Tento cíl pak ale vypadá odlišně podle toho, jestli šermujete fleretem, kordem nebo šavlí. Fleret je ze všech zbraní nejmenší, a proto s ním většinou začínají děti. Má také nejsložitější pravidla a je tak vhodnou zbraní pro naučení se pravidel v jejich komplexnosti. Hrají v nich roli práva útoku, krytu a odbodu a tím pádem i názor rozhodčího. Platnou zásahovou plochou je v šermu fleretem pouze trup - bez paží a hlavy a zásah je možné dát pouze bodem, tedy hrotem čepele. Kord je také zbraní bodnou, ale je o něco větší a váhově těžší. Naopak pravidla jsou v jeho případě přímočařejší - komu se rozsvítí světélko zásahu, ten dal bod, a pokud se rozsvítí naráz světla pro oba soupeře, získávají jednoduše bod oba. Toto ve fleretu není možné a v případě takzvaného soubodu musí rozhodčí určit, komu zásah podle pravidel patří. Kordem je platný zásah na celé tělo od hlavy až po palec u nohy (kam je mimochodem velmi obtížné se trefit, ale pokud se to povede, tak frustrace soupeře tento risk vynahradí). Poslední zbraní je šavle, která je jako jediná bodnou i sečnou zbraní; to znamená, že lze soupeře zasáhnout nejen hrotem, ale celou délkou čepele (ta samozřejmě není ostrá, ale její švihnutí dokáže způsobit fialové modřiny). Zásahovou plochou je v šermu šavlí trup, ale včetně hlavy a paží.

 

Zásahová plocha pro fleret a základní šermířský postoj střeh. Zdroj: commons.wikimedia.org

 

Pokud byste se chtěli naučit nějaké šermířské pohyby, tak vězte, že základní šermířský postoj je střeh. Z toho pramení známý povel k souboji „do střehu”. Na obrázku výše vidíte, že by při něm měly paty svírat pravý úhel, přičemž pokud jste praváci, vaše pravá špička směřuje přímo dopředu. Nohy jsou zlehka pokrčené, pravá ruka míří dopředu se zbraní a levá je pokrčená za tělem. Ve střehu se pak pohybujete téměř celý zápas. V šavli je dokonce zakázáno, aby se nohy kdykoli překřížily. Dopředu se pak pohybuje posuny a dozadu odsuny. Nejčastější způsob, kterým se útočí a dávají zásahy, je výpad, který vidíte na fotce níže. Do výpadu se ze střehu dostává odrazem ze zadní nohy, natažením paží a dopadem na pokrčenou přední nohu. Slečna na obrázku bohužel předvádí jednu z nejčastějších chyb ve výpadu, a tou je, že koleno přední nohy není přímo nad patou, jak by mělo být, ale více vepředu, jak je vidět na fotce. Tato chyba má za následek pomalejší návrat z výpadu do střehu a tím pádem větší šanci dostat zásah a současně se tím také ničí koleno, které již tak dostává v šermu zabrat.

 

Výpad. Zdroj: commons.wikimedia.org

 

Pro obranu se pak nabízejí čtyři základní kryty, kterými se snažíte zabránit zásahu. Jde o kvartu, sixtu, septimu a oktávu, z nichž každý kryt má za úkol bránit jinou část těla, jak vidíte na obrázku níže. Pokud se šermu věnujete déle, naučíte se mnohem složitější a komplexnější akce a taktiky, které ale není možné tady podrobně popisovat.

Již jsem zmínila, že zásah se poznává podle rozsvíceného světla. Každý soupeř má světlo jiné (většinou jeden červené a jeden zelené) a rozsvícení daného světla znamená, že tento soupeř dal zásah. Aby toto mohlo fungovat, jsou šermíři obemknuti elektřinou. Celou čepelí zbraně prochází drát, který v hrotu ústí do spínacího čudlíku (odborně aretu), který po zmáčknutí vyšle signál. Do zbraně je zapojena elektrická šňůra, která vede pod šermířovým oblečením a končí v aparátu v zadní části planše (plocha, na které se šermuje a je nevodivá), z něhož pak vede drát do světelného zařízení, které podá světelný signál o zásahu. Tento komplikovaný proces však šermíři vnímají až ve chvíli, kdy se něco na této dlouhé cestě rozbije a oni jsou nuceni předstírat elektrikářské znalosti a opravit problém.

 

Čtyři základní kryty. Zdroj: commons.wikimedia.org

 

Šermířské turnaje probíhají odděleně podle věkových a pohlavních kategorií od mini žáků a žaček až po veterány. Kromě tradičních šermířských turnajů je šerm jednou z disciplín moderního pětiboje, ale o tom vám bohužel nemohu přinést informace z vlastní zkušenosti. Klasické šermířské turnaje probíhají většinou tím způsobem, že jsou nejprve všichni závodníci rozděleni do cca pětičlenných skupin, ve které šermuje každý s každým na pět zásahů a maximálně tři minuty. Podle výsledků těchto skupin se pak sestavuje eliminační pavouk, ve kterém proti sobě šermuje první v žebříčku s tím posledním, druhý v žebříčku s druhým od konce atd. Tyto eliminační souboje mohou trvat až devět minut s minutovou pauzou po každých třech minutách a šermuje se do patnácti zásahů. Kdo prohraje, ten vypadává z celého turnaje a může jet domů. Pokud to někdo nezažil, asi si nedokáže představit ten nával emocí, když zápas skončí těsně čtrnáct patnáct. Často pak tělocvičnou létají části výzbroje a padají černé karty.

Mýty a zajímavosti

V úvodu tohoto článku byly jmenovány některé mýty, které kolem šermu panují, a je tedy nutné je uvést na pravou míru. To, co většina lidí nazývá helmou, se ve skutečnosti jmenuje maska a pokud nechcete znít jako úplný neznalec, říkejte jí tak. Představa, že jde o sport pro agresivní muže, není také zcela pravdivá. Celkově asi šermuje více mužů než žen, ale to neznamená, že ženy nejsou v tomto sportu silně zastoupeny a že nedokáží být mnohdy agresivnější než muži. Zároveň je ale nutné zdůraznit, že v šermu s agresivitou moc nepochodíte. Mnohem větší úspěch totiž přináší chladná hlava, která je schopna přemýšlet. Přestože to není možná na první pohled vidět, je šerm sportem, ve kterém jsou promyšlení akce, odhadnutí soupeře a taktika stejně důležité jako fyzické schopnosti. Kdo o šermu nedokáže přemýšlet, nebývá dobrým šermířem. Stejně tak je ale neopodstatněná představa, že šerm není fyzicky náročný a jde pouze o chození sem a tam. Proti tomu svědčí stovky mých propocených triček, bolavé nohy a kompletní vyčerpání po celodenním šermování. Šermíř musí být fyzicky vytrénovaný a vytrvalý, ale neplatí, že by nejlepší atleti byli také nejlepšími šermíři. Šermířská fyzička je totiž velmi specifická a dá se získat pouze šermem. Vyprávějí se dokonce historky o tom, že mistr světa v šermu byl téměř neschopný se rychleji rozběhnout.

Výrazným atributem šermu je oblečení. Většina lidí si při představě šermíře jako první vybaví typický bílý obleček, ale co všechno tento bílý obleček zahrnuje, to už ví málokdo. Vyjmenuji vám všechny součásti základní výzbroje fleretisty a pokud by vás více zajímalo, co které slovo znamená, nebude obtížné si to vyhledat. Je to tedy maska, podvesta, vesta, elektrická vesta, rukavice, fleret, elektrická šňůra, pro ženy kryty na hrudník, kalhoty, podkolenky a šermířské boty se zaoblenou patou. Nemusím vám asi popisovat pocit, když si konečně všechno oblečete a pak si uvědomíte, že jste zapomněli na kryty...

Pokud si intuitivně myslíte, že šerm musí být velmi nebezpečný sport, musím vás také vyvést z omylu. Za celou dobu, co jsem se v šermířském prostředí pohybovala, jsem nebyla přítomna u většího zranění než je vyvrknutý kotník nebo modřina na ruce. Je to zásluha především kvalitního oblečení, kterého je několik vrstev a údajně je vyrobeno z neprůstřelného materiálu. Nebezpečná na dlouhodobém šermování je nejvíce jeho jednostrannost. Trénink i samotné zápasy probíhají vždy na jednu stranu lidského těla a tato jednostrannost může mít za následek problémy se zády nebo, jak v mém případě, to, že jedno stehno je o několik centimetrů širší než to druhé. V kombinaci s modřinami si pak většina šermířek rozmyslí nošení krátkých sukní.

Kde si zašermovat

Ať už by vás nebo vaše děti šerm jako sport zaujal natolik, že byste si ho sami chtěli vyzkoušet, není to nic obtížného. V každém větším městě v ČR existuje minimálně jeden oddíl sportovního šermu, který vás jistě rád přivítá. Pro představu jde například o pražský klub Riegel, Lokomotivu Liberec, Sokol Písek, Sokol Brno nebo klub v Uherském Hradišti. Děti mohou začít šermovat kolem deseti let a pozdě na šerm není nikdy.

 

Zdroje: 

https://olympics.com/en/sports/fencing/

https://fie.org/fie/history