Pojďte s námi vyrazit na výlet po rozhlednách Orlických hor

Chcete vyjet na výlet, ale nevíte kam? Co takhle Orlické hory? Stačí prstem na mapě ukázat na východní Čechy a posunout ho až k hranicím s Polskem. Ano, přesně tam se Orlické hory rozprostírají. A co tam budete dělat? Můžete tam toho dělat spoustu, ale já vám ukážu tři rozhledny, na které byste tam neměli zapomenout. Jste připraveni vyjet? Vezměte si svačinu, pití, dobré boty a vyrážíme. 

Nejprve naše cesty povedou na Anenský vrch, ale než vyrazíme, musíme se rozhodnout, jakým dopravním prostředkem pojedeme. Já osobně doporučuji auto, přece jenom tato horská místa jsou na hromadnou dopravu poněkud komplikovanější, protože tam nežije tolik lidí, autem se také můžeme svést kamkoliv budeme chtít. Nevýhoda je ale v tom, že se vždy budeme muset vrátit na to stejné místo, nemůžeme například sejít z jiné strany Anenského vrchu. Kdo se nechce vázat na auto nebo ho jednoduše nemá, bude muset volit vlak nebo autobus. Na Anenský vrch se dá vyjít buď z města Rokytnice v Orlických horách nebo z obce Říčky v Orlických horách. Ano, vážně jsme v Orlických horách, většina názvů obcí vám to tady dá silně najevo. Do Rokytnice se dá dostat vlakem, ale pouze z Doudleb v Orlických horách. Toto místo může být pro mnohé z vás neznámé, ale zapadákov to není, dostanete se do něho třeba vlakem z Hradce Králové. Autobusová linka je o něco lepší a s ní dojedete i do Říček v Orlických horách, jen si dejte pozor na to, že nejezdí zas tak často, třeba jednou za dvě, za tři nebo klidně i za čtyři hodiny, takže si to musíte pořádně naplánovat. Já osobně plánuji ráda, takže se na Anenský vrch vydáme autobusem. 

Dejme tomu, že jedeme na výlet z Rychnova nad Kněžnou. Rychle si koupíme sváču v Tescu, protože to je jenom kousek od naší zastávky autobusu, která je poblíž vlakového nádraží. Autobus nám jede ve čtvrt na devět a cesta bude trvat pouze hodinu; i tak jsem si ale do batohu přibalila menší knížku, abych se cestou  nenudila. Čeká nás jeden přestup v Rokytnici v Orlických horách a máme na něj pouhých sedm minut. Naštěstí tam jsou všechny autobusy pohromadě, takže nemusíme nikam spěchat; přijíždíme na zastávku s číslem 2 a odjíždíme  z 1. Cestou se nezapomeňme dívat z okýnka, protože za malou chvíli budou kolem nás jen hory a příroda. Vystupujeme na zastávce „Kříž“, ale pozor, je tady chyták v tom, že před zastávkou „Kříž“  je zastávka „U křížku“, na které ale ještě nevystupujeme. Vyskočíme z autobusu, rozloučíme se s panem řidičem a vyrazíme směrem ke sjezdovkám. Necháme se vést ukazateli, které v zimě navádějí auta, kudy se dostanou k jednomu z nejžádanějších lyžařských center v Orlických horách. Po silnicích v obci půjdeme jenom malou chvíli, zanedlouho zahneme v zatáčce do lese a tady je teď potřeba těch dobrých bot, na které jsem na začátku upozorňovala, protože nás buď může zaskočit bahno, v zimě led anebo taky nic, to je ta nejlepší varianta. Zhruba po hodině cesty se napojíme na modrou značku a tou se dostaneme až na úplný vrchol Anenského vrchu. V zimě se po Orlických horách pohybuje mnoho běžkařů, protože je to jejich oblíbená destinace, takže pokud na výlet půjdeme v zimě, musíme si dát pozor, aby nás nějaký nesrazil. Jako odměnu si nakonec dáme svačinu z Tesca pod rozhlednou, na kterou za malou chvíli vylezeme, a otevře se nám výhled na velkou část Orlických hor. 

A jak zpátky? Z Anenského vrchu vede několik cest do různých míst. Buď se můžeme vrátit zpátky do Říček a půjdeme celou dobu po modré značce, nebo můžeme po žluté sejít do Neratova, kde je nádherný kostel, který byl po roce 2000 zrekonstruován a dnes má krásnou prosklenou střechu ve tvaru kříže. V místě také působí nezisková organizace Sdružení Neratov, která se stará o lidi s postižením; můžeme ji podpořit zakoupením výrobků z chráněných dílen. Neratov má i svůj vlastní pivovar, cestu si tedy můžeme zpříjemnit vychlazeným pivem Prorok. Dnes ale naše cesta nevede do Neratova, my se vracíme po zelené značce zpátky do Rokytnice v Orlických horách, odkud budeme pokračovat dál v našem výletu. 

Nasedneme do dalšího autobusu, který nás za hodinu bez přestupu doveze do Deštného v Orlických horách. Vystoupíme na zastávce „Šerlich“ a odtud budeme pokračovat dál pěšky. Kam? Přece na nejvyšší kopec Orlických hor, na Velkou Deštnou. Možná jste o Šerlichu slyšeli ve zprávách, protože v zimě během koronaviru to byla tak oblíbená destinace, že se tady nedalo ani zaparkovat, a to tu jsou dvě obrovská parkoviště. Na oběd si zajdeme do Masarykovy chaty, která stojí pár kroků od zastávky. Samozřejmě na tak oblíbeném místě jsou ceny dost vysoké, ale polévka nás finančně nezabije a energeticky spíš posílí. A teď už vztyk a jdeme se vrátit na místo, kde nás vyhodil autobus. Je to totiž takové dlouhé nudlovité parkoviště a na jeho samém konci je skryta cesta v lese. Ta nás dovede na červenou značku, které se budeme držet až na samý vrchol. Musíme bedlivě pozorovat barvy na stromech, protože okolo Velké Deštné je změť cest a je docela jednoduché sejít na úplně jinou trasu. Rozhledna, ke které se dostaneme, byla postavena v roce 2019 a turistům se buď líbí nebo ne, je to jako se špenátem nebo koriandrem. Mně osobně se líbí hodně.

Teď jsem si na vás připravila takové překvápko, vzhledem k tomu, že je před námi ještě jedna rozhledna a trochu už se připozdívá, tak z Velké Deštné sejdeme po zelené a napojíme na červenou směrem na Deštné v Orlických horách, ale tentokrát nemíříme na Šerlich, ale na Vesmír. Ne… nedělám si srandu, fakt půjdeme na Vesmír. Vy neznáte Diecézní centrum života mládeže Vesmír? To je taková větší budova v přírodě, ve které žijí dva kněží a čtyři mladí týmáci, kteří připravují různé akce pro mládež nejen z Královéhradecké diecéze. Je možné tam předem zavolat a domluvit si nocleh a stravu, samozřejmě za nějaký peníz. Ať dorazíte na místo jakýkoliv den, vždy můžete využít nabídku mše v kostele sv. Matouše nebo se přidat ke společným modlitbám breviáře. 

Poslední místo, ze kterého se podíváme na krásy Orlických hor, se nazývá Vrchmezí. Čeká nás k němu dlouhá cesta, něco okolo tří hodin, a taky budeme dost měnit barvy značek, takže je dobré mít u sebe mapu v telefonu, abychom se orientovali, kde jsme, a zbytečně si nezacházeli. Z Vesmíru vyrazíme po zelené značce, po které půjdeme jenom chvíli, protože se napojíme na modrou. Po ní půjdeme většinu cesty. Až uvidíme za velmi dlouhou dobu žlutou, tak se vydáme po ní a potom ještě po červené, ale slibuji, že ta nás už dovede k rozhledně. Myslím, že jsme šli snad po všech barvách, co jen na značkách existují.Teď je čas zvednout hlavu, abychom mohli v celé kráse spatřit novou dřevěnou rozhlednu Vrchmezí, která se nachází vzdušnou čarou pouhých 20 m od hranic s Polskem a je tam od roku 2020, takže je skoro nepoužitá. Myslím si, že ta cesta za to stála, je tady vážně nádherně. A ten výhled! 

Ještě se nebudeme loučit, nejprve musíme po červené seběhnout do Olešnice v Orlických horách, kde nasedneme na autobus do Dobrušky, a z Dobrušky se potom dostaneme zpátky do Rychnova nad Kněžnou. Jestli se vám ještě nechce domů, můžete si klidně prohlédnout krásy obce Olešnice nebo města Dobruška. Já už jsem ale unavená, takže jedu domů. Mějte se hezky a někdy zase podnikneme další výlet.