Také se občas přistihnete, že vám při modlitbě utíkají myšlenky? Stává se vám, že nevíte jaká slova v modlitbě použít, říkat neustále stejné naučené fráze už vás nebaví nebo máte pocit, že vám lidská slova k setkání s Bohem nestačí? Zkuste do své modlitební praxe zařadit křesťanskou meditaci a prozkoumat tento způsob setkání s Nejvyšším, při kterém mohou všechny pojmenované potíže s modlitbou zmizet. Třeba vás tato metoda přivede dokonce k novému pohledu na vaši víru a hlubšímu spojení s Pánem.

 

zdroj: unsplash.com

 

Tradice křesťanské meditace v moderní době pochází z benediktinského řádu. U jejího zrodu stál irský mnich John Main (1926-1982), který ještě před vstupem do řádu působil v britské kontrarozvědce v koloniální správě a právě v rámci této práce se dostal do Malajsie. Tam se seznámil s hinduistickým mnichem, který ho učil meditačním praktikám, ale místo hinduistických manter ho podporoval v používání těch s křesťanským obsahem. Po vstupu k benediktinům mu byly nejdříve meditace zakázány. Podle novicmistra totiž nebyly slučitelné s křesťanským životem. John Main se podřídil a meditací na několik let zanechal. Mezitím byl vysvěcen na kněze a začal se věnovat četbě pouštních otců, především Jana Kassiána, který byl učitelem sv. Benedikta. V jeho díle je patrný důraz na ticho a kontemplaci a nalezneme v něm dokonce i křesťanskou analogii používání manter. Main se postupně k praktikování křesťanské meditace navrátil a začal ji dokonce vyučovat. Jeho učení vycházelo z poznání, že setkání s Bohem začíná sebepoznáním a sebepřijetím. Zároveň ale neviděl meditaci jako něco, co člověka odděluje od společenství, ba právě naopak. Podle něj se právě díky ponoření do samoty meditace vytváří pocit hlubokého propojení se všemi lidmi. Podporoval vznik meditačních skupin, ve kterých lidé své zážitky sdíleli.

 

Nejznámějším šiřitelem myšlenky křesťanské meditace ve světě je jiný benediktinský mnich, žák Johna Maina, Laurence Freeman. Ten založil po světě mnoho meditačních skupin a nakonec je propojil v organizaci Světové společenství pro křesťanskou meditaci. Jeho snaha se zaměřila mimo jiné na to, aby meditace byla přijata také katolickou církví, ale samo společenství je postaveno na ekumenickém základě. Freeman napsal několik knih, z nichž do češtiny přeložená Křesťanská meditace nabízí stručný, ale praktický úvod do této modlitební praxe.

 

Meditace není pouze prvkem cizích náboženských směrů, který se křesťanství snaží násilně si přivlastnit. Skutečně lze říci, že tradice křesťanské meditace sahá až do prvního tisíciletí, kdy pouštní otcové zjistili, že v otevřenosti Bohu jim nebrání rušivý okolní svět, ale jejich rozptýlený vnitřní svět. Přestože se západní myšlení od té doby vyvíjelo směrem, který meditativním technikám nedával mnoho prostoru, neznamená to, že by byla meditace západním Evropanům něčím zcela cizím.

 

Co přesně si ale pod pojmem křesťanská meditace představit? Laurence Freeman říká, že jde o kontemplativní modlitbu srdce. Zásadní pro tuto modlitbu je odklon od vlastních myšlenek, obrazů a fantazií. Latinské slovo meditare se překládá jako přemýšlet, ale pro rané křesťany a pouštní otce to neznamenalo intelektuální, analytické myšlení, které si pod tímto termínem možná dnes představujeme. Spíše by se dalo mluvit o opakování, „přežvykování” v srdci. Z tradice intelektuálního myšlení se vyvinula klasická, jazyková forma modlitby. Jen proto bychom ale neměli opouštět modlitbu srdce, ve které nejde ani tak o přemítání o Bohu, ale spíše o přebývání v Boží přítomnosti. Meditaci shrnuje Freeman do věty z listu apoštola Pavla Galatským: „Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus.” Tím, že pozastavíme tok vlastních myšlenek, se v tichu otevíráme skutečnosti, a skutečnost je v křesťanském pojetí Bůh. Boha ale v meditaci o nic neprosíme, ani mu neděkujeme, jen jsme mu otevřeni a necháváme ho působit na nás a v nás. Jako ilustraci tohoto postoje můžeme vnímat dvacátý šestý a dvacátý sedmý verš osmé kapitoly listu Římanům, kde čteme „Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.”

 

Od meditačních praxí odlišných duchovních směrů se křesťanská meditace liší svým výchozím bodem a tím je Kristus. Proto lze říci, že je christocentrická. Kromě toho se při ní vychází z biblických textů. Papež František ve své katechezi o rozjímavé modlitbě říká: „Meditovat tedy znamená vydat se na setkání s Ježíšem, který je v našem nitru, a to za vedení nějaké věty či slova z Písma.” Otevřenost Bohu je dosahována stálostí těla a ducha. Tělesná stálost je z této dvojice jistě tou snazší. Pro stálost ducha se využívají různé techniky, jako například repetitivní modlitba, při které se stále dokola opakuje krátká formule, například verš z Bible. Zaměření pozornosti na tuto formuli zabrání mysli, aby putovala do minulosti i do budoucnosti, a zaměří ji to na přítomný okamžik, ve kterém se můžeme setkat s Bohem. Jako tuto repetitivní formuli lze využít například aramejské slovo maranatha, což znamená „přijď, Pane” z dvacátého druhého verše šestnácté kapitoly prvního listu Korintským nebo pouze slovo abba, což v překladu z aramejštiny znamená „otče”. Meditace může být vnímána také jako dobrá příprava pro četbu Bible, protože dokáže naši mysl odvést od všech nepodstatných myšlenek a zaměřit ji na to, co ji přesahuje.

 

Kromě duchovního rozměru meditace je možné její benefity spatřit i na tělesné a psychologické rovině. Meditace totiž uvolňuje od stresu, snižuje napětí a podporuje koncentraci. Pokud byste s meditací chtěli začít, je dobré si na ni, stejně jako na jakoukoli jinou formu modlitby, vyhradit čas každý den. Uhlídat své utíkající myšlenky není lehký úkol, a proto nemusíte zoufat při prvních nezdarech. Nemějte žádná očekávání a nepřemýšlejte nad tím, co by mělo přijít. Pro meditaci je vhodné nalézt tiché místo, kde bude možné pohodlně usadit se vzpřímenými zády. Můžete zlehka přivřít oči, aby vás nerozptylovaly okolní podněty. Důležitou součástí meditace je důraz na vlastní dech, který by měl být pravidelný a hluboký. Kromě dechu můžete svou pozornost zaměřovat právě na opakující se verš z Bible. Jako praktický návod pro začátky s meditací dobře poslouží kniha indického jezuity Anthony de Mella s názvem Sádhana Cesta k Bohu, ve které je přesně popsáno meditativní cvičení na každý den.

 

Křesťanská meditace nabízí cestu individuální spirituality, která je přístupná i pro ty, kteří se cítí z jakéhokoli důvodu nesví v nějaké konkrétní církvi, přesto ale chtějí hledat a vstupovat do vztahu s něčím, co je přesahuje. To ovšem neznamená, že křesťanům, kteří se k nějaké konkrétní církvi hlásí, nemá tento druh modlitby co nabídnout. Papež František dokonce říká, že meditaci potřebují všichni, lze ji totiž přirovnat k zastavení, během kterého se v životě nadechneme, a zastavit se je třeba. Celou papežovu katechezi na téma meditace si můžete přečíst na stránkách vatikánského rozhlasu. Samozřejmě nemusí cesta meditace vyhovovat každému a rozhodně není žádoucí, aby nahradila všechny ostatní způsoby modlitby. Spíše je dobré mít na paměti šíři možností, které se nám pro duchovní život nabízejí: od liturgií a poutí až po charismatické mluvení jazyky. V různých životních fázích pak můžeme sáhnout po formě modlitby, která se nám bude v dané situaci zdát nejvhodnější.

 

Zdroje: 

https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2021-04/rozjimava-modlitba.html

KOČANDRLE, Vladimír. Současná křesťanská meditace a zenový buddhismus tradice sótó: srovnání cest Johna Maina a Fumona Nakagawy Róšiho. Bakalářský práce. Univerzita Karlova v Praze. Evangelická teologická fakulta. 2011

https://www.katyd.cz/clanky/meditace-jako-prebyvani-v-bozi-pritomnosti.html

https://wave.rozhlas.cz/meditace-jako-tiche-otevreni-se-bohu-jak-rozjimaji-krestane-7646169#volume

http://www.krestanskameditace.cz/krestanska-meditace

https://www.celostnimedicina.cz/petr-vacik-o-kontemplativni-meditaci-nejdulezitejsi-je-praxe-ctenim-knih-meditaci-nepochopis.htm