Jeruzalém asi není místo, které vás napadne, když se spontánně rozhodujete, kam vyrazit na prodloužený víkend jen tak s příručním zavazadlem. Stejně jsme to udělali. Byl květen 2018, žádná pandemie neexistovala, tak jsme vyrazili na víkend do Jeruzaléma, abychom navštívili naši spolužačku, která tam byla na studijním pobytu Erasmus.

Pohled na Jeruzalém z Olivové hory. Foto: Kristýna Trňáková 

Z našeho prodlouženého víkendu jsme si chtěli užít každou hodinu, protože jsme už dopředu věděli, že budeme mít málo času a určitě v Jeruzalémě nestihneme vidět všechno, co bychom chtěli. Řešili jsme například dilema, jestli se vzdát jednoho dne v Jeruzalémě a odjet autobusem do nedalekého Betléma. Zůstal nám tak dlouhý seznam míst, která bychom rádi navštívili příště. I tak jsme toho za jeden víkend stihli víc, než se vejde do článku.

Na pražské letiště jsme vyráželi uprostřed noci, abychom v pátek v brzkých ranních hodinách nasedli na letadlo do Tel Avivu. Za zhruba čtyři hodiny jsme během dopoledne přistáli na Mezinárodním letišti Ben Guriona, nahlásili jsme úředníkům, jak dlouho se hodláme v Izraeli zdržet, a dobrodružství mohlo začít hledáním autobusu, který nás z Tel Avivu odvezl do Jeruzaléma.

Staré město

Od dob biblických se Jeruzalém mnohonásobně rozrostl, a tak jeho většinu tvoří Nové město. Původní Jeruzalém, tedy Staré město, se nachází uvnitř hradeb, které zahrnují Chrámovou horu a část Sijónu, a je rozdělený na čtyři čtvrtě: židovskou, křesťanskou, muslimskou a arménskou.

Rozlohou není Staré město příliš velké, uvádí se necelý jeden čtvereční kilometr.1 Uličky jsou tu úzké a plné lidí, kvůli čemuž je složité přejít z jedné strany na druhou, proto se Staré město může zdát větší, než ve skutečnosti je.

Jeruzalémské uličky. Foto: Kristýna Trňáková

Už tak stísněné zastřešené ulice se stávají ještě stísněnější každé ráno, kdy prodejci postaví před své obchody stánky a stoly s kořením. Koření, věc typická pro Blízký Východ, se zde vybíralo tak, že vás prodejce nechal strčit prst do směsi a ochutnat. Když jsme zrovna nevybírali koření, uhýbali jsme skútrům s vozíky, které až příliš často stísněným tržištěm projížděly.

Obchod s kořením v Jeruzalémě. Foto: Kristýna Trňáková

Chrám Božího hrobu

Hlavním cílem poutních cest je v Jeruzalémě Chrám Božího hrobu. Určitě nečekejte chrám v té podobě, v jaké je známe z Evropy. Je to totiž spíš rozsáhlý komplex kaplí a výklenků, ve kterém se nachází několik různých míst, především Golgota a Boží hrob.

Zadní část Chrámu Božího hrobu. Foto: Martina Mátlová

Samotný Boží hrob se nachází v malé rotundě, která stojí v lodi chrámu. Dostat se dovnitř ke kameni, na kterém bylo uloženo Ježíšovo tělo, znamená v první řadě vystát si frontu. Dovnitř jsou poutníci pouštěni po třech, můžou si kleknout a krátce se pomodlit. Pak už je potřeba jít pryč. Určitě se nejedná o místo pro rozjímání. Ke klidné a ničím nerušené modlitbě je v Chrámu Božího hrobu mnohem lepší využít některou z bočních kaplí.

Rotunda nad Božím hrobem v Jeruzalémě se zástupem čekajících poutníků. Foto: Martina Mátlová

Getsemanská zahrada

Jedna z mých nejoblíbenějších pasáží z Ježíšova života jsou okamžiky, kdy se modlí v Getsemanské zahradě před tím, než je vydán na smrt. Getsemanská zahrada v Jeruzalémě stále existuje v podobě několika olivovníků obehnaných plotem. Stromy, které byly vědecky otestovány, jsou přes devět set let staré. V zahradě se však nachází pět stromů, které kvůli svému stáří nemohly být bezpečně prozkoumány, a věří se, že zde rostly již v době Ježíšově.2

Getsemanská zahrada. Foto: Kristýna Trňáková

Vedle Getsemanské zahrady stojí bazilika Agónie Páně, která je také známá jako Kostel všech národů, protože na její obnovu přispělo mnoho národů z různých částí světa. V bazilice se před obětním stolem nachází kámen, či spíše skála, kde se podle tradice Ježíš modlil: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má vůle, nýbrž tvá se staň.“ (Lk 22,42)

Kostel všech národů (bazilika Agónie Páně). Getsemanská zahrada se nachází vlevo. Foto: Kristýna Trňáková

Údolí Cedronu

Evangelista Jan píše, že Ježíš se svými učedníky při cestě do Getsemanské zahrady překročili potok Cedron (Jan 18. 1). Při naší návštěvě jsme už žádný potok nenašli. Údolí začíná mezi Starým městem a Getsemanskou zahradou.

Údolí Cedronu. Foto: Martina Mátlová

Navzdory tomu, že se údolí nachází v blízkosti velmi frekventovaných míst, byli jsme v něm téměř sami a mohli si užít klidnou procházku bez davů. V tu chvíli jsme ocenili, že jsme v Jeruzalémě na vlastní pěst a mohli jsme se zastavit, vyfotit si velbloudy, v klidu si sednout a nemuseli jsme pospíchat se zájezdem z jednoho místa na druhé.

Velbloud v údolí. Foto: Kristýna Trňáková

Bethesda

V páté kapitole mluví evangelista Jan o uzdravení chromého, který ležel u rybníka Bethesda, když mu Ježíš řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ (Jan 5, 8). Na místě, které se nachází v muslimské části města, jsou dnes jenom vykopávky, ale pokud hledáte nějaké klidnější místo uprostřed rušného Jeruzaléma, Bethesda je jedno z nich. V areálu stojí kostel svaté Anny, matky Panny Marie, který má úžasnou akustiku.

Bethesda. Foto: Kristýna Trňáková

Chizkijášův tunel

Jelikož Jeruzalém není jenom dějištěm událostí z Ježíšova života, navštívili jsme i místa, o kterých mluví Starý zákon. To nejzajímavější je bezpochyby Chizkijášův tunel, někdy uváděný jako Šiloašský tunel podle rybníka Siloe, do kterého ústí. Jsou o něm zmínky v Druhé knize královské a v Druhé knize kronik. Tunel se pomalu svažuje a měl sloužit k zásobování Jeruzaléma vodou při obléhání Asyřany. Kopaly ho dvě čety kopáčů, které se setkaly uprostřed, což dokládá nápis v tunelu.

Půl kilometru dlouhý tunel z 8. století př. Kr. je možné celý projít, ale určitě to není zážitek pro člověka s klaustrofobií, protože je opravdu úzký – dva lidé tu vedle sebe většinu cesty neprojdou. V tunelu je stále voda zhruba po kolena, takže jsme sundali boty, zapnuli svítilny na mobilech a vyrazili. Ačkoliv se jedná o fascinující místo, turisticky není oproti zbytku Jeruzaléma tolik vytížené.

Chizkijášův tunel. Foto: Klára Tománková

Místo, kde se odehrávají biblické příběhy

Při návštěvě Jeruzaléma dostaly některé biblické příběhy nový rozměr. Ve chvíli, kdy člověk například vidí, jakou dálku musel slepec s očima zamazanýma blátem ujít k rybníku Siloe, uvědomí si, jak velkou víru musel mít, když toto podstoupil. (Jan 9)

Ještě mnohem intenzivnějším zážitkem bylo projití křížové cesty po trase, kterou s největší pravděpodobností šel sám Ježíš. Nejen délka trasy, ale i úzké uličky, kterými před zraky všech Ježíš potupně nesl svůj kříž na Golgotu, dávají jeho utrpení konkrétní podobu. Ježíšův život při návštěvě Jeruzaléma přestává být jenom vzdáleným příběhem z Bible.

Páté zastavení křížové cesty v Jeruzalémě. Uvnitř domů se nacházejí oltáře vyobrazující jednotlivá zastavení. Foto: Kristýna Trňáková

Střípky z Jeruzaléma

Z Tel Avivu jezdí co chvíli přímý autobus do Jeruzaléma, a jelikož je Jeruzalém častým cílem návštěvníků, kteří do Tel Avivu přilétají, cesta z letiště k nedalekému nástupišti je přehledně označená směrovkami.

Typickým jídlem na Blízkém východě je falafel. Jsou to smažené kuličky nebo placičky z cizrny většinou podávané v pita chlebu s omáčkou a zeleninou. Dali jsme si ho v úzkých uličkách Starého města, kde se jídlo připravovalo v přízemí domu a konzumovalo na ulici.

Falafel. Foto: Kristýna Trňáková

V den našeho příjezdu se v Jeruzalémě jela jedna z etap cyklistického závodu Giro d’Italia. Silnice obehnané zátarasy, fanoušci a přijíždějící cyklisté se nám v první chvíli zdáli jako skvělý neplánovaný zážitek. Problém to začal být v okamžiku, kdy jsme zjistili, že trasa závodu vede mezi námi a naším ubytováním. Hledali jsme podchod, nadchod nebo někoho, kdo se na místě vyznal a mluvil anglicky, ale ani policejní hlídka nám moc nepomohla.

Jeruzalémská etapa cyklistického závodu Giro d’Italia 2018. Foto: Kristýna Trňáková

Jeruzalém, minimálně Staré město, je jeden velký náboženský prostor, proto je potřeba mít zakrytá ramena a kalhoty/sukně minimálně po kolena. Nikdo tu nechodí kolem horké kaše a jakmile někdo začne mít pocit, že máte málo zahalená ramena, hned vám to řekne.

Podvodníci se najdou všude, takže doporučuji seznámit se s tím, jak vypadají izraelské mince, protože větší mince automaticky neznamená vyšší hodnotu. Pokud tedy jako já nechcete půl litru vody v přepočtu za 300 Kč.

Když to epidemiologická a bezpečnostní situace umožňuje, je Jeruzalém velmi frekventované místo plné poutníků a turistů, kteří svoji víru prožívají různými způsoby. Ti dost často s cílem mít co největší duchovní zážitek nerespektují ostatní, proto je občas náročné najít si nějaké klidné místo na rozjímání a modlitbu.

Názvy ulic jsou v Jeruzalémě psané hebrejským písmem, arabsky i latinkou. Na turisticky rušných místech je pak všechno samozřejmě minimálně trojjazyčné, ale kromě hebrejštiny, arabštiny a angličtiny se často objevovala ještě francouzština, němčina a ruština.

Už v roce 2018 panovaly v Jeruzalémě bezpečnostní podmínky, na které nejsme z Evropy vůbec zvyklí. Ozbrojení vojáci, kteří střeží vstup do Starého města; vojáci, kteří z ničeho nic vyskáčou z auta… Izrael je místo, kde vedle sebe existuje několik národů a náboženství, a jak se v posledních dnech ukazuje, hranice příměří je občas dost tenká.

 

1 https://en.wikipedia.org/wiki/Old_City_(Jerusalem)

2 https://www.reuters.com/article/us-israel-trees-idUSBRE89I0ZQ20121019