V květnu 1946 probíhaly na území Československa první poválečné parlamentní volby, jejich vítězem byla Komunistická strana a její vítězství bylo naprosto bezprecedentní. V žádném jiném státě v Evropě tehdy nezískala takovou podporu, jaké se jí dostalo u nás. Proč tomu tak bylo? Jaké aspekty ovlivnily výsledky těchto voleb? Čím komunisté okouzlili československé voliče? Jaké tu byly regionální rozdíly? Jaké jsme za sebou tehdy měli zkušenosti? Rozhodlo se volbami o vývoji Československa v područí Sovětského svazu? 

Předvolební anekdoty Dikobrazu z roku 1946
https://www.moderni-dejiny.cz

Vývoj

Infografika ČTK - Výsledek vyhledávání : volby
Infografika ČTK 

 Na úvod bych uvedla několik historických rozdílů mezi Českem a Slovenskem. Přestože se totiž tyto dva národy v roce 1918 spojily v jeden stát, tak mnoho společného do té doby neměly. Naše dějiny sice začínají společně Velkomoravskou říší, která se rozkládala na území Moravy a části Slovenska, ale po jejím rozpadu u nás vzniká český stát v čele s Přemyslovci a Lucemburky a Slovensko je pod nadvládou Uher, v jejichž čele jsou zpočátku Arpádovci. Dalším rozdílem jsou pro naše dějiny důležité husitské války, které Slovensko zasáhly jen nepatrně, zatímco my jsme zase nepocítili sílu tatarských nájezdníků. Společný osud jsme měli dočasně v rámci habsburské monarchie, ale federalizací Rakouska-Uherska tato etapa skončila. Některé shodné rysy je však možné pozorovat i po ní, například snahu Uherska i Rakouska potlačit národnost slovenskou i českou. Rozdíly naopak přetrvávaly v právním systému, sociální úrovni i ve stupni vzdělanosti.

V takovém stavu jsme se tehdy se Slováky spojili, a přestože dnes o nich často mluvíme jako o svých bratrech, před sto lety bychom je tak pravděpodobně nenazvali. Důvod spojení byl podstatně pragmatičtější, a to početní převýšení menšin, především německé a maďarské. To však ani zdaleka nevyřešilo národnostní problémy, které se nakonec vyhrotily tak, že značně přispěly k přijetí Mnichovské dohody. Ta budila a dodnes budí značné kontroverze, proto pokládám za důležité jí věnovat větší pozornost. Už podle tehdejšího tisku byla vnímána jako zrada, jako o nás bez nás. Byla přijata v době mobilizace a podle všeho se česká generalita chtěla bránit; často se mluví o tom, že se chtěla bránit i česká společnost, ale zda se to dá vztáhnout na většinu, nebo pouze hlasitou menšinu, nedokážu z dnešního pohledu posoudit. Jistá zatrpklost a zklamání v naší společnosti od té doby zůstala a myslím, že roli v tom může hrát mimo jiné neznalost některých skutečností. Zaprvé je důležité zmínit, že prvorepublikové Československo mělo spojeneckou smlouvu pouze s Francií a na její křehkost byl prezident Beneš upozorňován dlouho před válkou. O zradě se tedy dá mluvit pouze z její strany a se znalostí kontextu, s vědomím zkušenosti Francie z první světové války, jako o zradě pochopitelné (záměrně používám slovo pochopitelné a nikoliv omluvitelné). Jak už jsem říkala, mnoho lidí Dohodu vnímalo jako zradu, zradu Západu, a toto vnímání se mohlo promítnout do rozhodování v květnových volbách: když zradil Západ, Východ se mohl zdát lepší variantou. 

https://cs.wikipedia.org/

Na slovenském území byl 16. března 1939 založen Slovenský štát, v jehož čele stála Hlinkova slovenská ludová strana, která ztratila podporu až v roce 1944, kdy jasně začala kolaborovat s Němci. Do té doby měli sice loutkový stát, ale oproti sousednímu Protektorátu o něco více autonomní. Proto na tamějším obyvatelstvu nezanechala válka natolik silný pocit, že Západ je zlo. Naopak někteří slovenští vojáci bojovali během války na Ukrajině dost dlouho na to, aby pochopili, co stojí za nenávistí tohoto národa k Sovětskému svazu.

 

 

 

https://www.moderni-dejiny.cz

Rok 1946

Jakou strukturu měla společnost v roce 1946? Jak mohlo volby ovlivnit povolání nebo náboženství? Jedním z vysvětlení, proč vyhrála komunistická strana na českém území podstatně více než na slovenském (42 % : 36 %), bylo, že na Slovensku je více katolíků. Po bližším prozkoumání tohoto aspektu o tom však pochybuji; ihned vysvětlím proč. Z dnešního pohledu by volba komunistické strany katolíkem byla sice těžko pochopitelná, a to z důvodu proticírkevní propagandy a perzekuce jejích členů, ale do jaké míry mohli něco takového naši předci předpokládat? Naopak je mohly k volbě komunistů vést velmi vznešené a v křesťanství oceňované city jako láska k bližnímu, spravedlnost nebo soucit. Komunistická propaganda se samozřejmě zasloužila o své (viz obr.).

Pokud si položíme otázku, proč by naopak katolík v té době komunistickou stranu volit neměl, najdeme též několik odpovědí. Můžeme jmenovat například důraz komunistů na materiální stránku, která je bezpochyby nezbytným základem, ale věřícímu člověku by neměla stačit. Podobně tak cíle člověka věřícího v komunismus a člověka věřícího v Boha se liší. Zatímco prvně jmenovaný chce budovat lepší společnost, druhý hledá spíš věčný život. Kromě toho existovala alternativa v podobě Strany lidové u nás a Demokratické strany na Slovensku, které obě mířily především na křesťany. 

Když se podíváme na volební mapy, zjistíme, že největší podporu měli komunisté na severozápadě Čech a menší potom na jižní Moravě a na Slovensku, naopak pokud se podíváme na míru religiozity v těchto oblastech, byla na severozápadě nejnižší a na východě vyšší než v jiných částech republiky. Z toho by se na první pohled dalo usuzovat, že tyto dva údaje spolu souvisí, ale už z výše uvedených důvodů si to nemyslím. Na místě je také zdůraznit specifickou minulost severozápadních Čech, které bylo odebráno Československu v rámci Mnichovské dohody a po válce odtud byli zase vyhnáni Němci; místo ateismu bych tedy vinila spíše zkušenost a sociální prostředí, na které se nyní zaměříme.

Rozdíl mezi Českem a Slovenskem spočíval rovněž v tom, jaká v nich byla ve vyšší míře zastoupena povolání. V tuzemsku se nacházelo podstatně více dělníků, mezi kterými byla podpora komunistů kolem sedmdesáti až osmdesáti procent. Na Slovensku bylo naopak nejvíce rolníků a mezi nimi byla podpora Demokratické strany také sedmdesát až osmdesát procent. Obě silné strany sice na rolníky mířily, ale Demokratická strana byla prorolnická už před válkou a jejich zájmy prosazovala dlouhodobě, proto byla více důvěryhodná. Komunistická strana se rolníky snažila získat pomocí pozemkové reformy, ale ta nadchla spíš ty české, protože měli možnost získat mimo jiné pozemky po vyhnaných Němcích, zatímco slovenské dvakrát neohromila, protože po Maďarech mnoho pozemků nezbylo. 

 

Politický systém

Svou roli sehrál také politický systém; kromě toho, že se volby konaly nejpozději ve střední Evropě, takže se komunisté měli čas na volby připravit, tak účast ve volbách byla omezena Národní frontou. To mělo dva důležité důsledky, zaprvé strany deklarovaly, že budou postupovat jednotně, a proto projev odlišného názoru mohl být vnímán jako nežádoucí rozbíjení Národní fronty. Na druhou stranu bylo na české straně pět stran a nekomunistické strany tak měly jednotlivě velmi nízkou podporu, protože se hlasy voličů roztříštily mezi ně. To byl zásadní rozdíl proti Slovensku, kde proti sobě jasně stála Komunistická strana a nekomunistickou sílu představovala strana Demokratická; později se sice přidala Strana slobody a Strana práce, ale ty už zmíněné dvě strany příliš neohrozily. 

Shrneme-li na závěr základní aspekty, které měly vliv na volbu komunistů, tak jde především o naše historické zkušenosti, sociální strukturu a způsob konání voleb. Otázkou zůstává, zda tyto volby rozhodly o budoucím vývoji Československa, nebo jsme ještě měli čas vyhnout se čtyřicetileté cestě pouští, kde místo vody chyběly hodnoty, svoboda a odpovědnost. Od roku 1946 držela ve svých rukou nejvíce moci Komunistická strana; obsadila důležitá ministerstva i místa v Národních výborech a orgánech veřejné správy. Jak se blížil únor 1948, situace se vyostřovala kvůli zneužívání moci komunisty, především dosazováním loajálních členů na vlivná místa. Prezidentem byl však stále Edvard Beneš a další strany Národní fronty se mohly ve veřejném prostoru relativně svobodně angažovat. 

 

Zdroje:

volby 1946: TOTALITA

České a slovenské právní dějiny; Urban Otto, ISBN: 80-902261-5-9 

Květnové volby 1946 - volby osudové?; Kocian Jiří, ISBN: 978-80-87825-09-9

https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2604335-mnichov-1938-zrada-co-nebyla-zradou

https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/file/id/2143/

https://www.natur.cuni.cz/geografie/demografie-a-geodemografie/ceska-demograficka-spolecnost/ke-stazeni/acta-demographica-xii