Bojíme se Hospodina? Věříme Hospodinu? Milujeme Hospodina? Posloucháme Hospodina? A zvládáme to najednou, nebo zaujmeme jen jeden z těchto postojů, vzbudíme v sobě jednu odpovídající emoci a příště podle situace vybereme zase jiný postoj? Jak to všechno spojit, když to všechno po nás Bůh chce?

 

Zdroj: zeny.cz

 

Strach není zrovna pozitivní emoce. Nechceme mít strach. Když se k někomu obrátíme o pomoc se svými trápeními, rozhodně nám strach jako správný postoj nedoporučí. Někdo nám poradí, abychom věci, které ho v nás vyvolávají, odstranili ze života, někdo nás bude učit strach překonávat. 

S vírou je to snazší. Kdybychom si mysleli, že Hospodinu nemůžeme zcela věřit, neoznačujeme se za křesťany. Křesťané jsme právě proto, že Hospodinu věříme. Věříme příběhům, které popisují, jak se zachoval a jak zasáhl do lidských životů. Věříme, že s námi má nějaký větší plán, než že z dálky sleduje naše hemžení na zemi. 

A pokud Hospodinu věříme pozitivní záměr s námi, lze říct, že ho milujeme. S láskou je to vždycky trochu ošemetné. Vyvolat vlnu emocí s ní spojených je velice snadné. V našem případě stačí účast na mládežnické akci, kde se hodně zpívá. Poslech plamenného kázání nadaného teologa. Výlet do přírody s těmi správnými přáteli. Pohled na nebe ozářené hvězdami. Jenže jako mezi námi lidmi, i ve vztahu k Bohu je rozdíl mezi pocitem zamilovanosti, mezi nadšením, a skutečnými projevy láskyplného vztahu v našem životě. Milovat někoho neznamená jen tlukoucí srdce a lesknoucí se oči, aktuální odhodlání se dotyčnému zcela oddat. Milovat někoho znamená projevovat svou lásku každý den svými činy. Láska, stejně jako víra, je zkoušena každý den. Vykoupat se občas ve vlně emocí není špatné; byli jsme stvořeni tak, že to potřebujeme. Vždyť většina biblických příběhů tenhle moment obsahuje – radostné plesání, zpěv oslavných písní, které nás po tisíci letech stále dokážou dovést takřka do extáze. (Snad není třeba mít sklony k přehánění a hysterii, aby člověk prožíval biblická čtení a zpěv během velikonoční vigilie jako veliký dobrodružný film, odvíjející se před našima očima. Jak silní si v tu chvíli připadáme, když víme, že jsme součástí tohoto příběhu, že každý z těch příběhů se stal i kvůli nám, nám na svědectví.) 

Tak jsme se hezky dojali a ona nám tam zbyla poslušnost. To člověka zchladí. Při pocitu zamilovanosti se cítíme svobodní, v bezpečí, otevření všemu a tak nějak automaticky pozitivně nasměrovaní… a pak si vzpomeneme na poslušnost. Láska je vztah dvou rovnocenných partnerů. Poslušnost ne. Vrací nás zpátky ke strachu. Kde se vyžaduje poslušnost, počítá se s neposlušností. Kde hrozí neposlušnost, hrozí i trest. Kam zmizel pocit zamilovanosti?

Ne zbytečně se Hospodin označuje za našeho otce. Se svými rodiči – pokud nemáme velkou smůlu a něco se nepokazilo – přece máme také podobnou zkušenost. Milujeme je. Víme, že oni milují nás. Věříme jim. Věříme jim jak to, že nás nenechají stát na zastávce v dešti a přijedou pro nás, tak to, že když po nás něco chtějí, sledují tím něco pro nás smysluplného. Jako malí jsme nutnost poslouchat přijali, i když později jsme se z ní více či méně vyvázali. Jako dospělí už jsme ve vztahu s rodiči rovnocenní partneři. Bůh nás nazývá nejen svými dětmi, ale Ježíšovými ústy dokonce svými přáteli. Ani rodiče nechtějí po svých dětech slepou poslušnost (vždyť pak by jim děti zůstaly na krku celý život, kdyby se nenaučily věcem rozumět) a ani Bůh ji po nás nechce. Což neznamená, že někdy po nás nežádá něco, co nechápeme a co bychom si sami nikdy nevybrali. Právě pro tu důvěru, že to s námi myslí dobře a že cílem není naše ponížení, ale naše vyspění k dospělému vztahu, ho ale můžeme i v těchto chvílích poslechnout. Nemusíme popřít sami sebe, vždyť ani Ježíš v sobě neprobudil touhu po umírání na kříži a velmi rád by se mu vyhnul. Znal ale svého Otce dost dobře na to, aby věděl, že kdyby to nebylo nutné, Otec by to po něm nežádal. Stejnou důvěru v Boží úmysly můžeme mít i my.

Na světě je nespočet důvodů ke strachu. Některé nás přemáhají, s jinými se nám daří bojovat. A pak je tu Hospodin. Vyzývá nás k bázni před sebou, ale zároveň říká: Pak už se nemusíte bát ničeho jiného. Všechno ostatní už bude v mých rukou, vše bude sloužit našemu vztahu. Buď zůstanete ve světě sami a váš život bude jen vyhýbání se jednotlivým zdrojům strachu. Nebo uvěříte, že to s vámi myslím dobře, že stojím o vaše přátelství. Budu stát o vaši poslušnost, ale nikoli o slepé dodržování příkazů. Poslouchat má slova znamená milovat mě a milovat své bližní a nestavět se mezi lidi a mne. Pamatujeme si na své první rande? Na děs, s kterým jsme se třikrát převlékli, abychom byli oblečeni správně, a na své zpocené ruce? Na přemýšlení, jestli je lepší promluvit, nebo mlčet. Báli jsme se. Hrozně jsme se báli, a přitom to nebyl žádný zoufalý strach. Byl to krásný strach – Jo, sejdeme se a já to nechci zkazit! Chci, aby to trvalo věčně! V patnácti se spolužákem nám tenhle pocit přijde správný a ještě ve stáří na něj vzpomínáme. A Hospodin po nás nechce nic víc. Miluje nás a chce, abychom ho milovali také. A tedy i to, abychom se báli, zda ho milujeme dostatečně – protože krásnější pocit není. Bázeň před Hospodinem je strach, zda jsem udělal dost, abych tuhle chvíli nepokazil. Zda jsem udělal dost, abych nezavřel dveře do budoucna. Hospodin před námi stojí, třese námi a volá „Poslouchej, já tě miluju! Věř mi to!“ Nemusíme být hysterici, aby se nám z toho roztřásla kolena.

 

 

 

 

6. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 10, 25-26. 34-35. 44-48 
I na pohany byl vylit dar Ducha svatého. 

Čtení ze Skutků apoštolů. 
   Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: "Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk." Tu se Petr ujal slova a promluvil: "Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné." 
   Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví (cizími) jazyky a velebí Boha. 
   Tehdy Petr řekl: "Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?" Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby ( u nich ) zůstal ještě několik dní. 2


Žl 98 (97), 1. 2-3ab. 3cd-4 Odp.: srv. 2 
Odp.: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů. nebo: Aleluja. 

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pra-vice, jeho svatého ramene. 
Odp. 
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu. 
Odp. 
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte! 
Odp. 



2. ČTENÍ 1 Jan 4, 7-10 
Bůh je láska. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana. 
   Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. 


EVANGELIUM Jan 15, 9-17 
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život. 

Slova svatého evangelia podle Jana. 
Ježíš řekl svým učedníkům: 
   "Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 
   To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. 
   To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. 
   Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. 
   Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. 
   To vám přikazuji: Milujte se navzájem."