Snažíme se žít tak, abychom kolem sebe měli samé fajn lidi. Kdo by stál o blízkost zlého člověka? Občas ale někoho takového potkáme, nebo o něm alespoň slyšíme. Pokud ublížil někomu, koho máme rádi, a my jsme moc slušně vychovaní nebo z jiného důvodu nemáme možnost si to s ním sami vyřídit, zmocní se nás vlna nenávisti. Přejeme mu, aby se mu stalo něco zlého. Pak s těmi pocity sami v sobě bojujeme, víme, že nejsou dobré. 

 

Zdroj: zprávy.aktuálně.cz

 

Na druhou stranu to odpovídá tomu, co známe z Bible. Když někdo zhřeší, nečiní pokání a když má sloužit jako odstrašující příklad pro ostatní, Hospodin ho potrestá už na tomto světě. Neplodností, ztrátou majetku, říše, života… nebo domova. Domov je pro člověka velmi důležité místo. Symbolem toho, že je Hospodin s izraelským národem, je fakt, že mu Hospodin dal zemi, aby v ní mohl bydlet. Slib ochrany domova nebo naopak výhrůžka, že dotyčný o domov přijde, je častý. A dosud, projevují-li lidé někomu nenávist, zničí mu domov. U nás máme stále nezhojené rány v podobě pustého pohraničí. Pochopitelný hněv se projevil ve zničení bezpočtu domovů. Nešlo o kořist, do domů se nikdo nenastěhoval. Šlo o trest. O stejný trest, jaký má stihnout Jidáše jako odpověď na jeho čin: „Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí.“

Umřeš bez dětí, bez domova, na tomhle světě jsi skončil. Zradil jsi. Jsme zvyklí tak uvažovat – Jidáš je symbolem zrady. Vždyť se v češtině slovo jidáš používá s malým písmenem jako výraz pro zrádce; znají ho i ti, kdo v životě nebyli v kostele a z Bible nepřečetli jedinou řádku. A ještě zradil polibkem! Jidáš je ten, kdo se lísá s nedobrými úmysly. Za zisk. Jenže co vlastně Jidáš s velkým J provedl? V čem spočívala jeho zrada?

Zrazujeme, když porušíme slib. Ale slíbil Jidáš něco? Nevíme o tom. Můžeme zradit očekávání, která v nás druzí mají. Pak mohl Jidáš zradit ostatní učedníky. Věřili, že se bude dobře starat o pokladnu. Jenže my mluvíme o tom, že Jidáš zradil Ježíše. A jak mohl zradit Ježíše, který dobře věděl, co Jidáš udělá? Ježíš sice říká „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“ – ale co je to za zradu, když on sám dotyčného pobízí „Co chceš učinit, učiň hned!“ Zrádce, to je Karel Čurda – bez jím dodaných informací měli jeho přátelé naději na přežití. Ale co provedl Jidáš? Políbil někoho, koho všichni velmi dobře znali a kdo se neschovával, a učinil to na veřejně přístupném místě. Kdybychom jeho postavu z příběhu škrtli, nic by se nestalo. Vždyť u Jana čteme: „a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi. Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“ Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Řekl jim: „To jsem já.“ Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil. Jakmile jim řekl ‚to jsem já‘, couvli a padli na zem. Opět se jich otázal: „Koho hledáte?“ A oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“ Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít.“ Stál mezi nimi i Jidáš! To je všechno. Ano, přivedl tam vojáky, ale kdyby kterýkoli pobuda nebo voják v civilu Ježíše ten den sledoval, odvedl by velekněžím stejnou práci. Za tohle má být Jidáš proklet? 

Když ve Starém zákoně Hospodin zatvrdí faraonovo srdce, nechá pomřít vše prvorozené v celé zemi a nakonec faraona i s jeho vojskem nechá utopit jak koťata, může nám být faraóna a jeho synka líto (a co teprve faraónovy ženy!), ale víme, proč se to děje. Bez tohoto příběhu nelze ukázat Hospodinovu velikost, jeho převahu nad jakýmikoli jinými myslitelnými božstvy. Faraon nemá na výběr, je ve službě příběhu, bez něj by příběh, na kterém stojí tři náboženství, nemohl existovat. Byla by ale Ježíšova oběť menší, její důsledky méně velkolepé, kdyby ho nezradil konkrétní člověk, jen si na něj po večeři počkali anonymní biřici? Proč potřeboval Bůh angažovat ve svém příběhu člověka, který má být za svou úlohu potrestán zatracením? Nebo to byla Jidášova iniciativa a Ježíš byl jen předem informován?

Evangelista Matouš řadí Jidášovu návštěvu velekněží s nabídkou zrady (ale opět bez vysvětlení, v čem má tato zrada spočívat) hned za Ježíšovo pomazání drahým olejem. Vypadá to, že Jidášovi prostě ruply nervy. Možná, že se plýtvá, možná, že si Ježíš v soukromí hraje na mesiáše, ale jako mesiáš nejedná, Římany nevyhání. Možná chtěl po tom rozmařilém pomazání získat nějaké peníze zpět na účely, které pokládal za důležité. (I když Jan tvrdí, že „byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo“.)Možná chtěl přimět Ježíše k činnosti – když na něj půjdou ozbrojenci, bude muset zanechat řečí a vyzvat lidi, aby se také chopili zbraní. Hospodin svému vyvolenému pomůže, izraelský národ bude zase svobodný. Jenže se přepočítal. Ježíše neznal zdaleka tak dobře, jak si myslel.

U Matouše se v Jidášovi hnulo svědomí, prohlásil „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ a oběsil se. Jestli si myslel, že jeho čin byl tak významný, že Ježíšovu smrt způsobil, nebo jestli mu k zoufalství stačilo, že se přidal na nesprávnou stranu, nevíme. Nevíme spoustu věcí. Co to znamená, že do Jidáše vstoupil ďábel? Že byl využit k souboji zla a dobra, nebo je to jen poetické vyjádření jeho špatného rozhodnutí? Proč Ježíš Jidášovi jeho záměr nerozmlouvá, ale i když o něm mluví jako o zradě, sám ho posílá, aby ho realizoval? Proč si nikdo z učedníků nevšiml odpovědi na otázku, kterou sami položili? Proč nezasáhli a oni, kteří měli vždy – i během této večeře - na všechno tolik řečí, se nesnažili Jidáše zadržet? Proč Jidáš neměl mezi učedníky natolik dobrého přítele, který by ho posléze vyhledal a snažil se zjistit, co ho k činu vedlo, a měl ho k pokání. Jak to, že se mezi lidmi, kteří s Ježíšem několik let žili, nenašel jediný, který by Jidášovi řekl: „Vždyť se to muselo stát, tvá role byla formální, Ježíš o všem věděl a vše předpovídal, souhlasil s tím. Ten, který umí vzkřísit mrtvé, ten, který miluje lidi tak, že za ně umře na kříži, ti přece odpustí, když se mu vrhneš k nohám.“?

Jidáš sehrál negativní roli, jejíž příčina a význam jsou nejasné. Nevíme, proč byl do největšího příběhu zařazen. Negativních a zrazujících rolí bylo v příběhu víc. I těmto lidem Ježíš jejich jednání předpovídá. „Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš,“ říká chvástajícímu se Petrovi. „Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného,“ říká všem. Proč to odnesl právě Jidáš, který se nechvástal a snažil se jednat? Proč on má být proklet a stát se synonymem zla?

Nevíme. Nevíme víc než jindy. Jsme jen přesvědčeni, že pokud něco Jidáše přivedlo k odsouzení, byla to jeho ztráta víry, že mu nemůže být odpuštěno. Někdy můžeme mít pocit, že Bůh s naším jednáním souhlasí, sám nás k němu vede, a pak zjistíme, že jsme asi něco nepochopili. Někdy si uvědomíme, že jsme provedli něco opravdu zlého. A někdy se ocitneme úplně sami, nikdo s námi nepočítá, všechny dveře jsou zavřené. Ježíš je spoutaný uprostřed ozbrojenců; jak by bylo možné ještě své činy napravit, jak by bylo možné ho prosit o odpuštění? Možná stačí potichu počkat. Od rozuzlení příběhu nás dělí pár dní. Zbabělému lháři Petrovi bude odpuštěno. Učedníci se nadšeně vrhnou k vzkříšenému Kristu, na jejich útěk od něj si nikdo nevzpomene. Stačí nepovažovat svou vinu za větší, než je velikost Boží lásky. Ubohý Jidáš, kterému to nikdo nepřipomněl.

 

7. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 1, 15-17. 20-26
Je nutné, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.

Čtení ze Skutků apoštolů.
   Petr se postavil před bratry - bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí - a řekl:
   "Bratři, muselo se splnit to, co v Písmě předpověděl Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše: Počítal se k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: 'Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí' a 'jeho úřad ať dostane jiný'. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání."
   Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš příjmení měl Justus - a Matěje. A takto se modlili: "Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil." Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům. 2


Žl 103 (102), 1-2. 11-12. 19-20ab Odp.: 19a
Odp.: Hospodin si zřídil na nebi trůn. nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Odp.
Hospodin si zřídil na nebi trůn a všechno řídí jeho vláda. Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, mocní silou, dbalí jeho rozkazů.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Jan 4, 11-16
Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
   Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha.
    My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k nám, a uvěřili jsme v ni. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.


EVANGELIUM Jan 17, 11b-19
Aby byli jedno jako my.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se:
   "Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je, a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo.
   Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
    Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě."