V Bibli píšou, že nemáme jíst netopýry. Škoda, že nám to nikdo neřekl.

„Jestli mě máš rád, tak to uděláš.“ Hrozné vydírání. Mnozí z těch, kteří to v dětství slýchali, si na to pak stěžují své psychoanalytičce. Pokud tohle někomu říkal partner, pravděpodobně je už ex. Chovám se správně, protože já chci, ne proto, že mám někoho rád nebo on má rád mě. O tom, jak se chovám, vztahy nerozhodují. A pak nás jednoho dne puberta přejde…

„Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.“ Co má s přikázáními společného láska? Zachovávat přikázání nám velí poslušnost, ne? A ta může pramenit buď ze strachu, nebo, dobře, v případě přirozených autorit, jakou by snad Hospodin mohl být, z rozumného uznání, že má dotyčný pravdu. Na to ale není potřeba láska. Když nám doktor řekne, že pokud si nebudeme čistit zuby předepsaným způsobem, nepřestanou nám přibývat kazy, uznáme, že má pravdu, ale milovat ho na to, abychom začali používat zubní nit, nemusíme. A nehrozí, že on by v naší zvýšené péči o vlastní chrup viděl projev lásky k sobě.

Předcházející věta je ovšem ještě krkolomnější: „Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání.“ Smíříme se s tím, že „milovat“ v sobě v případě Boha zahrnuje i poslušnost. Víme, že je přikázáno milovat ostatní lidi. Jak se ale podle toho, že jsem poslušný, pozná, že miluji ostatní? Jsem poslušný, a proto je miluji. A miluji je, a proto jsem poslušný. Asi je pro ostatní lepší, když se pravidlům neprotivím?

Snadno se podléhá romantické představě, že láska dává křídla, láska osvobozuje, láska dává právo dělat cokoli. Nebezpečné slovo „láska“, kterého se používá pro velice protichůdné stavy. Láska není zamilovanost, to víme. Ale i tak můžeme toto slovo chápat rozličně. Do mozku se nám ukládají slova reklamy „Když ji miluješ, není co řešit.“ Dávno ve společnosti převládá názor, že láska, vztah dvou lidí, opravňuje k porušování pravidel. I pasáž z prvního listu Korintským, tedy že „láska je trpělivá, laskavá, nezávidí…,“ máme kvůli častému použití při svatbách tendenci chápat jako oslavu krásného vztahu dvou lidí, nikoli jako popis žádoucího postoje ke všemu stvořenému. Možná proto, že zapomínáme, jak text pokračuje: „Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.“

Když pomine období, kdy máme pocit, že láska nám dává právo přijít domů o tři hodiny později, než jsme slíbili rodičům, případně mlžit o počtu spolužáků, kteří jedou na chatu, spousta věcí přestane znít absurdně. Láska se přestane projevovat porušováním pravidel a začne se projevovat jejich dodržováním. Když do manželství přijdou děti, je včasný příchod domů projevem velké lásky. Láska není omluvou provinění, láska má být překážkou provinění.

Miluj Hospodina a miluj svého bližního jako sám sebe. „Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ Ne, Hospodin neprudil židovský národ s šesti sty třinácti přikázáními Tóry, aby pak řekl „Kašlete na to, mějte rádi mého syna a sebe navzájem, na provedení nezáleží.“ Jak říká vtip, který koloval na začátku pandemie „Bible není zastaralá a nepíšou v ní samé nesmysly. Například tam píšou, že se má maso pořádně vařit a že se nemají jíst netopýři.“ Milující otec dává příkazy pro dobro svých dětí. To, že nám nějaký pokyn může přijít nesmyslný, může být jen tím, že se na něj díváme jen ze svého úhlu pohledu a nevnímáme, že užitek z něj nemáme mít jen my a jen pro své okamžité potěšení, ale že cíl je výrazně dlouhodobější.

Vyjít dobře se sourozenci i s rodiči není snadné. Vyjít dobře se svými bližními a pochopit, co po nás Bůh chce a co vše od něj můžeme dostat, není o nic lehčí. Když už se ale Bůh sám označil za našeho otce, můžeme využít zkušeností se svými pozemskými rodiči: Žádnému dítěti se nepodaří dodržet všechna pravidla. Lépe se však žije tam, kde člověk dokáže říct „Tohle jsem neudělal, promiň,“ než „To jsi nikdy neřekl.“ Každý z nás někde kulhá, ale každý v něčem jiném. Zachovávat pravidla neznamená jen je dodržovat, ale zachovat je, udržet jejich znalost, předat je dál. Když i ten, kdo je zná, v něčem selhává, jak moc by selhával ten, který by je neznal?

Jan říká, že dodržet přikázání není těžké pro toho, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš. Ten, kdo se zrovna trápí, protože se marně snaží o překonání nějakého hříchu, se ošije. Věří, proto se snaží, ale lehké to není ani trochu. Možná, že když si člověk uvědomí, jak daleko jde láska Boží k lidem, stane se dodržování pravidel lehčí. A někdy ne. Víme, že Bůh miluje všechny své děti. Nikdo nemůže být dobrým křesťanem bez ohledu na ostatní. Neplním přikázání, pokud zároveň nepomáhám lidem kolem sebe, aby je plnili. Život je týmová hra.

Milující Otec chce, aby do cíle došly všechny jeho děti. Proto nám dává návod pro život, pokyny, jak se chovat, abychom si cestu k němu navzájem nekazili. Nechce slepou poslušnost ani bezhlavý strach. Dává nám možnost poznat, že pravidla lásku nesvazují, ale že pravidla pomáhají lásku uskutečňovat.

2. neděle velikonoční 

1. ČTENÍ Sk 4, 32-35 

Jedno srdce a jedna duše. 

Čtení ze Skutků apoštolů. 
   Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všecko společné. 
Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost. 
   A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

Žl 118 (117), 2-4. 16ab+17-18. 22-24 Odp.: 1

Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja. 

Nechť řekne dům Izraelův:
„Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Nechť řekne dům Árónův:
„Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“

Odp. 

Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla.
Nezemřu, ale budu žít
a vypravovat o Hospodinových činech. Hospodin mě sice těžce ztrestal, nevydal mé však smrti.

Odp. 

Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!

Odp. 

2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-6

Každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana. 

Milovaní! 
   Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
   Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? 
   Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.

EVANGELIUM Jan 20, 19-31

Za týden přišel Ježíš zase. 

Slova svatého evangelia podle Jana. 

   Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. 

   Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ 

   On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“

   
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mé-ho boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ 

   Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“

   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.