Duchovní vzkříšení

„Promiňte, kdože byl vzkříšen?“, mohl by se nás dnes ptát někdo zcela neznalý křesťanské tradice. „Pán Ježíš Kristus!“, odvětili bychom s radostí. Opravdu však jen on? V tradici Řádu bosých karmelitánů, k němuž patřím, máme jeden velmi hluboký a důležitý pojem: „duchovní vzkříšení“. Kéž bychom všichni pochopili a přijali toto své vzkříšení, jež se vždy nabízí zde a nyní (nejen kdesi v budoucnu)!

Ujišťuji vás, že řeč o našempřítomném vzkříšení není ničím přespříliš heretickým. Sám apoštol Pavel ve svých listech z vězení opakuje, že jsme „vzkříšeni s Kristem“ (Kol 3,1); že „Bůh (…) nás spolu s ním vzkřísil“ (Ef 2,4–6). Problém tkví jen a jen v tom, že se my sami této možnosti – či spíše skutečnosti – zatvrzele bráníme: Ne! Dokud nebudu dostatečně „v pořádku“ před Bohem, dokud (stále ještě!) nedokážu splňovat svatá pravidla správnosti a vykazovat žádoucí duchovní nasazení, do té doby nelze žít v pokoji a radostně, nemohu žít v důvěrném přátelství s Bohem a být šťastný!

Ve skutečnosti však mohu. Moje nedokonalost a selhávání Bohu nepřekáží. Kristus zemřel a vstal z mrtvých: „rozrazil bronzové brány a železné závory rozbil“ (Ž 107,16), prokletí bylo definitivně zlomeno. „Kámen je odvalen“, zaznívá v dnešním evangelním čtení (Mk 16,4). „Dlužní úpis“ byl smazán (Kol 2,14), vina byla smyta, byl darován pokoj. „Pokoj vám!“, říká svým nedokonalým učedníkům vzkříšený Pán (Jan 20,19;26).

Ale my jako bychom nechtěli přijmout pokoj ani být šťastní. Klademe v tomto směru všelijaké podmínky, utkvělé a naléhavé nároky – a to nejen na sebe, ale i na realitu kolem, na svou situaci: Nemohu být šťastný, dokud se nevyřeší ten či onen problém, dokud se nedosáhne těch či oněch cílů… Tvé štěstí však ve skutečnosti na ničem takovém nezávisí. Šťastný můžeš být teď. Jen tak. Při vší mizérii! Pán už vstal z mrtvých. Život byl požehnán. Není třeba se příliš upínat ke kdovíjak velkému a náročnému „smyslu života“. Pravým smyslem života je Bůh, který je prostě zde a nyní. Pán přichází i našimi „zavřenými dveřmi“ (Jan 20,19;26). Je přítomen v každé chvíli, v každé obyčejné činnosti. Můžeme se radovat z každého nadechnutí, z každého paprsku světla, z každého kroku, z každého setkání s druhými, z každého okamžiku života, z každého dotýkání se skutečnosti…

Dám příklad: otce Leopolda. Ne, nehledejte jej googlem, na celém internetu o něm není ani slova. Tento obyčejný řeholník ničím neproslul, nezakládal hnutí ani sdružení, netáhly za ním davy, nepsal knihy, nekázal v médiích. „Jen“ poctivě a věrně žil své povolání, stál na svém místě, sloužil Pánubohu, jak mu bylo dáno. Při klášteře u Bocca di Magra se staral o ubytovací zařízení a také o stádo ovcí. Poprvé jsem se tam s ním setkal v roce 1997. Udělal si na nás čas, na nás, příchozí návštěvníky: v letním vedru nám krájel vychlazený meloun – a byla s ním taková legrace, že jsem si ani nevšiml, jak je už starý.

Když jsem jej o rok a půl později viděl podruhé, nejdříve jsem jej nepoznal: byl ochrnutý na vozíku – blížil se den jeho smrti. Bratři jej pravidelně přiváželi do jídelny a krmili. Nebyl s to mluvit. Když se mu ovšem výjimečně v jeden moment podařilo něco bratřím sdělit, hlasitě se rozesmáli! Otec Leopoldo totiž udělal vtip. Chtěl bratry obveselit. Chápete to? Existují lidé mladí, krásní, zdraví a majetní, kteří jsou přitom smutní, postrádají smysl života a uvažují o sebevraždě. Leopoldo byl starý, ošklivý, chudý, nemocný, ochrnutý – a rozdával radost. Věřil totiž v Krista. V jeho srdci zářilo Ježíšovo vzkříšení. To je duchovní vzkříšení. Je zdarma. Pro každého, kdo chce. Pro mne, pro tebe.

Autorem textu je P. David Peroutka OCD.

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

1. ČTENÍ Sk 10, 34a. 37-43 

Jedli a pili jsme s ním po jeho zmrtvýchvstání. 

Čtení ze Skutků apoštolů. 

    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. 

    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. 

    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří." 2

Žl 118 (117), 1-2. 16ab+17. 22-23 

Odp.: 24 

Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! 

nebo: Aleluja, aleluja, aleluja. 

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." 

Odp. 

Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech. 

Odp. 

Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. 

Odp. 

2. ČTENI Kol 3, 1-4

Usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům. 

Bratři! 

   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě. 

EVANGELIUM Jan 20, 1-9 

Ježíš musel vstát z mrtvých. 

Slova svatého evangelia podle Jana. 

    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili." 

    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. 

    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Místo tohoto evangelia je možné si vybrat evangelium z vigilie.