Britský přírodovědec, popularizátor a dokumentarista David Attenborough má na svém kontě desítky dokumentárních cyklů a filmů, které se věnují životu na Zemi. Na podzim loňského roku uvedl snímek David Attenborough: Život na naší planetě, který je jeho svědectvím. Attenborough měl v průběhu svého života nespočet příležitostí procestovat velkou část světa, poznat nedotčenou přírodu a natáčet rozličné živočišné druhy. Má tedy co říct a jeho svědectví, ve kterém ukazuje, jak se planeta proměnila během jednoho lidského života, rozhodně stojí za pozornost.

 

Zdroj: https://attenboroughfilm.com/

 

Snímek David Attenborough: Život na naší planetě začíná poněkud překvapivě v ukrajinském městě Pripjat, které bylo evakuováno v dubnu 1986 po výbuchu nedaleké černobylské elektrárny. Attenborough mluví o lidské chybě, která nejen v okolí Pripjati způsobila katastrofu, aby pokračoval o tom, že v současnosti lidé působí ještě mnohem větší katastrofu. Tou je v jeho pojetí především mizení divočiny a ztráta biodiverzity, což má mnoho příčin a způsobuje to další sekundární problémy.

Attenborough v dokumentu vzpomíná na svůj život, během kterého viděl kus světa. Je záviděníhodné, kolik nedotčené přírody měl možnost navštívit. O to víc znepokojující jsou statistická fakta, která se v průběhu dokumentu objevují a ukazují, jak stoupající počet obyvatel Země během Attenboroughova života ovlivňoval množství uhlíku v atmosféře a jak zároveň klesal podíl divoké přírody na planetě. Sám Attenborough vnímal, jak těžší a těžší bylo s postupem času nalézt některé druhy ve volné přírodě.

 

Lidský zásah se během relativně krátké doby projevil všude a Attenborough upozorňuje na oblasti, které byly zasaženy nejvíce. Kácení pralesů zničilo biodiverzitu a nastoupily monokultury palem olejných, které neposkytují útočiště divokým zvířatům. Masivní rybolov narušil potravní řetězec a oceány začaly umírat. Množství vyprodukovaného CO2 začalo ohřívat planetu. Teplo pohlcovaly oceány a v důsledku jejich ohřívání začaly například umírat korálové útesy a tát ledovce. Obrovské plochy, které ještě nedávno v Antarktidě pokrýval věčný led, nyní během léta tají... Mohli bychom pokračovat dlouho a jistě ani Attenborough neměl prostor vzpomenout všechny problémy, se kterými se planeta potýká.

 

Důležitým poselstvím snímku se proto stává apel na udržitelnost. Attenborough klade do protikladu k našemu přístupu civilizací nedotčený kmen, se kterým se setkal. Domorodci si z přírody brali jen tak málo, kolik potřebovali ke své obživě. Takovým životem by mohli žít do nekonečna – žili udržitelně. Přímým opakem toho je naše společnost, která si toužila brát stále víc a kvůli ekonomickému zisku často bez ohledu na následky. Kácet pralesy a provozovat rybolov v takové míře, v jaké se to děje, nelze dělat do nekončena. Co nelze dělat do nekonečna, není udržitelné.

 

Záchrana planety není jen záchranou přírody. Jak Attenborough připomíná, je to i záchrana nás samotných – záchrana lidstva, které jinak nebude schopné v extrémních podmínkách přežít. Ve snímku Attenborough představuje vizi, co by během svého života zažil, kdyby se narodil teď a vývoj směřoval pořád stejným směrem. Požáry, sucho, neúroda, hladomor, vymírání druhů... Naštěstí ale Attenborough nezůstává jen u katastrofických scénářů, ale popisuje a zdůvodňuje i řešení, která by tento vývoj mohla zvrátit.

 

Konec dokumentu přivádí diváka zpět do Pripjati, kde můžeme vidět opuštěné město, v jehož ulicích rostou stromy a procházejí se zvířata. Zde Atteboroughovo svědectví končí; volba Pripjati na začátku snímku nebyla jen kvůli ukázce lidské chyby, ale zároveň i kvůli jisté naději, kterou dává. Ve své historii zažila planeta Země několik rapidních změn, které byly provázeny masovým vymíráním druhů. Při tom posledním například vymřeli dinosauři. Příroda se ale vždycky dokázala obnovit, rozvinout a prosperovat, jako se tomu postupně děje v okolí Černobylu.

 

 

Po všech stránkách jde o velmi kvalitní a zajímavý počin, což odráží i vysoká divácká hodnocení na filmových serverech. Nejen obsahově, ale i vizuálně se jedná o naprosto úchvatný snímek. Dechberoucí záběry divoké přírody ze země, ze vzduchu i z moře plné exotických i známých zvířat doprovází hudba Stevena Price. Hlas Davida Attenborougha, který celý dokument vypráví, je klidný a příjemný na poslech. Film je k dispozici pouze v originálním anglickém znění s českými titulky.

 

Možná se může zdát, že záběry na smutného Attenborougha, který v jednu chvíli vypadá, že nejspíš začne plakat, mají prvoplánově vyvolat v divákovi emoce. Emoce přicházejí především, když Attenboroughův monolog střídá několik záběrů na roztomilá zvířata v neútěšných podmínkách. V kontextu celého dokumentu a daného problému se však nezdá, že by to ze strany Attenborougha byl jen herecký výkon; je to něco, co potřebujeme vidět. Když nestačí varování vědců, která jen málokoho osloví kvůli své často nesrozumitelné odbornosti, přichází na řadu podat problém popularizačně a s emocemi. To se Attenboroughovi jednoznačně povedlo.

 

Attenborough říká, že považuje za důležité nemlčet a sdělit svoje poselství a svoje vize. Připomíná, že lov velryb, popřípadě dalších kytovců, přestal být společensky přijatelný ve chvíli, kdy se o něm začalo mluvit a lidé si uvědomili, co se děje. Stejně tak bychom měli mluvit i o dalších problémech, kterým svět čelí.

 

Obsah dokumentu je dobře vybalancovaný. Nenajdeme tu žádné extrémy, které by lidstvo popisovaly jako největší zlo, co planetu potkalo. Zároveň se ale divák ani nemůže nechat ukolébat tím, že se vlastně nic vážného neděje a není potřeba nic řešit. Vše je podáno s citem, takže rating 7+ je určitě v pořádku, ačkoliv malí diváci možná ocení nějaké dovysvětlení pojmů a další debatu o tématu. 

 

I když dokument zpracovává problematiku, jejíž ignorování a neřešení může potenciálně vést k velice katastrofální budoucnosti, působí snímek jako celek překvapivě optimisticky. Až na několik záběrů, které doprovází právě pasáže varující před vážnými důsledky současného směřování, jsou scény v dokumentu barevné a pozitivní.

 

Stejně tak pozitivní a nadějné je i celé poselství filmu. Ano, problémy, kterým čelí současný svět, především příroda, jsou vážné a Attenborough je velice poutavě a srozumitelně popisuje. Pokud si ale problémy uvědomíme a začneme je řešit, ještě není nic ztraceno. Pořád můžeme obnovit biodiverzitu a žít mnohem udržitelněji, aniž bychom v následujících letech museli nevyhnutelně čelit následkům globálního oteplování, vyčerpání zemědělské půdy, nedostatku potravin, vzniku obrovských neobyvatelných oblastí anebo třeba masovému vymírání druhů.

 

Řešení, která Attenborough navrhuje, nejsou žádné extrémní návody, se kterými se můžeme často setkat jinde. Zároveň to není jen pouhá teorie, ale tyto udržitelné alternativy jsou už v různých státech aplikovány a přinášejí kýžené výsledky. Stačí jen využít tyto poznatky a rozšířit je do dalších částí světa. 

 

V úplném závěru se objevuje otázka: „Kdo další by tohle měl vidět?“ Myslím, že existuje jen jedna odpověď: „Všichni.“ Záleží na každém z nás, co si z dokumentu David Attenborough: Život na naší planetě odneseme. Snad to bude alespoň uvědomění, že žijeme na omezeném prostoru planety Země a podle toho bychom měli přemýšlet a chovat se.

 

Dokument David Attenborough: Život na naší planetě (2020) je možné zhlédnout na streamovací platformě Netflix.