Plné nemocnice, zavřené obchody, omezené bohoslužby. Lidé, kteří se chovají nezodpovědně a jsou svévolní. Nikdo už ničemu nevěří. Napětí narůstá. Možná se mezi tím vším zapomíná na školáky a studenty. Vždyť jejich roky, které mají věnovat studiu a kamarádům, jsou zásadně poznamenány. Při kontaktu s nimi se ale i přesto všechno nemůžeme zbavit dojmu, že vše prožívají s nadějí. Že neustávají ve své zvídavosti, ve svých zálibách. Že zkouší využít všechen čas, který třeba někdy mají navíc. Ale pojďme se zeptat přímo jich, jak to teď prožívají. Odpovědi nám v první části ankety poskytli středoškolští studenti.
 

Zdroj: pixabay.com

Co považuješ ve společnosti/světě za problém?
 

Anežka V.: Tak problémů ve společnosti a ve světě vidím bohužel docela dost. Momentálně ale asi tím největším je pandemie koronaviru, se kterou se potýká celý svět a kvůli níž je život každého z nás teďka trochu jiný.

Dominik C.: V této době je to určitě covid, který poznamenal celý svět. A taky bych řekl, že v této době poznáváme, v čem jako lidi máme neustálý problém – třeba to, že jsme sobečtí, nezodpovědní vůči druhým, z toho pak mnohdy pramení problémy, které nás dennodenně ovlivňují. Myslím, že každý člověk musí začít u sebe, je to hezky v této covidové době vidět.

Dominik C., 18 let, student 4. ročníku Biskupského gymnázia, Pozořice

Anežka M.: Vnímám jako velký problém míru egoismu a sobectví mezi lidmi. To, že lidé se nezajímají o sebe navzájem, často žijí jen sami pro sebe, nedívají se kolem. Nevšimnou si chudáka ležícího u cesty, i kdyby v něm byla vtělená nejvyšší Láska světa. Jako by byl svět slepý. Je to velká výzva pro nás, otevřít oči a žít s druhými a pro druhé, nejen pro sebe.

Dominik V.: Momentálně mě celkem štve takzvaná epistemická krize ve společnosti. Epistémé je starořecký výraz pro vědění, čili rozumové poznání světa kolem nás. Proto je epistemickou krizi možno vnímat jako ztrátu schopnosti společně chápat objektivně realitu. Nejvíc to je vidět u covidu a klimatické krize, kdy často přestává platit, že 2 + 2 = 4. Například i výzkum historické teploty na planetě Zemi, který je založen na uhlíkové metodě, bývá zpochybněn. Tato krize tady byla v nějaké míře vždycky, nicméně vliv sociálních sítí, médií a dalších tuto krizi prohloubil a udělal ji výrazně nebezpečnou. Moc pěkně o tomto tématu píše Jan Kulveit na svém blogu. S touto krizí také souvisí problém změnit svůj názor a přiznat chybu. To shledávám i u sebe a snažím se s tím pracovat. Nicméně větší problém je to u lidí, kteří mají vliv na část společnosti. Tito lidé následně mohou podporovat svůj názor lžemi, aby jen nemuseli změnit názor. Problém je také, že často jako zbytek společnosti nedokážeme vždy přijmout, že někdo změnil názor nebo udělal chybu.

 

Anežka M., 18 let, studentka Biskupského gymnázia, Žďár n. Sázavou

Čím teď žiješ?
 

Anežka V.: Vzhledem k opatřením, jsem teďka docela dost doma a moc se toho u mě neděje. Na druhou stranu mám víc volného času oproti normálnímu režimu, takže se snažím chodit co nejčastěji ven a taky čtu knížky. Popravdě se ale už dost těším na léto, kdy se ta situace snad dostane do normálu a všechno bude zase v pohodě.

Dominik C.: Zastávám názor, že máme být vděční za každý strávený okamžik. Momentálně mi dělá radost aspoň nějaký kontakt s lidmi, i když převážně prostřednictvím sociálních sítí. Maximálně s mými nejbližšími je teď možnost se vidět face to face. A volný čas si zpestřuji sledováním fotbalových a hokejových utkání, je to teď pro mě taková radost. Nikam se moc chodit nemůže, jen ven, ale ani fotbálek si nemůžeme jít zahrát. Velkou radost mi udělali fotbalisté pražské Slavie, kteří se probojovali do čtvrtfinále Evropské ligy. Je to obrovský úspěch našeho fotbalu, sportu, celé naší země. V téhle době není jednoduché dosáhnout úspěchu, takže to považuji i za malý zázrak.

Dominik V., 19 let, student Biskupského gymnázia, Brno

Anežka M.: Teď žiji povinnostmi do školy, ale už také plánuji, co budu dělat v létě, různé akce a setkání. Doufám, že situace bude lepší a bude možné se setkávat a prožívat věci společně.

Dominik V.: Tím co je okolo mě. Momentálně to je pomalu, ale jistě se blížící maturita. Pak vzhledem k tomu, že jsem skaut, tak věnuji část času přípravě tábora, online schůzek nebo skautského kurzu. Také se rád zajímám o různé věci, které se dějí kolem nás (od sportu přes politiku po klimatické problémy), a trávím nad nimi velké množství času, čili je to spíš taková moje prokrastinace. Rád se podívám i na nějaký seriál, nyní je to především Taková moderní rodinka. Rád bych i prohloubil vztah s Bohem, ale to se mi momentálně moc nevede.
 

Anežka V., 17 let, studentka sexty Biskupského gymnázia, Brno

Jakou knihu čtenářům doporučíš?

 

Anežka V.: Mně přijde, že jsem četla spoustu super knížek, které bych mohla doporučit. Tak třeba poslední, co jsem četla, se jmenuje Svědectví o životě v KLDR a rozhodně bych ji doporučila. Jedná se o rozhovory se sedmi lidmi, kteří utekli ze Severní Koreje a díky nimž má člověk možnost aspoň trochu lépe poznat život obyčejných lidí v této zemi, a také si uvědomit, jaké máme štěstí, že žijeme ve svobodné zemi.

Dominik C.: Abych byl upřímný, tak momentálně jsem zaneprázdněn maturitní četbou, ale nedávno jsem si doma vytáhl knihu Jamese A. Stewarta – Kristov stredný útočník, kterou jsem si dovezl už před dvěma lety z Campfestu (křesťanský hudební festival na Slovensku). Vypráví o nadějném skotském fotbalistovi, který prožil zajímavý příběh za druhé světové války a stal se knězem a hlasatelem evangelia. Líbí se mi myšlenka, že Bůh ke každému z nás promlouvá individuálně, osobitým způsobem a tohoto člověka si vybral právě z prostředí nejpopulárnější zábavy na světě, kterou je fotbal. Nicméně chci zdůraznit, že stejně jako Bůh nás může oslovit všechny a bez výjimky, i tato kniha nemusí oslovit jen fotbalové příznivce.

Anežka M.: Teď jsem po nějaké době zase otevřela knihu Malý Princ a opět mě znovu uchvátila. Určitě ji doporučuji! Ale je nutné ji číst s otevřenýma očima i srdcem. Je v ní ukryto tolik hloubky a pravdy. Také jsem opět viděla film Malý Princ od režiséra Marka Osborna. Také ho z celého srdce doporučuji, není to pouze zfilmovaná verze knihy, ale nádherný a silný příběh. Nechci prozradit, o čem konkrétně je, určitě se na něj podívejte!

Dominik V.: Nejsem moc velký čtenář. Ale pokud bych měl doporučit, tak by to byla knížka od Jakuba Szántó – Za oponou války. Jakub Szántó je mimo jiné bývalý blízkovýchodní zpravodaj ČT a v této knížce popisuje různé situace, které se mu staly za dvacetileté působení ve válečných zónách po celém světě. Knížka je velice čtivá a pan Szántó se snaží vždy popisovat i kontext událostí. Já mám tuto knížku moc rád, protože mě dlouhodobě zajímá oblast Blízkého východu a právě tato knížka mi dává odpověď na některé otázky.
 

Máš nějaký návod na dobrý život?
 

Anežka V.: Myslím, že v mém věku člověk život ani pořádně nezakusil, takže zatím žádný návod nemám. :-)

Dominik C.: Každý člověk to musí sám vycítit, musí se modlit za svůj život i život druhých. Tato doba může být zajímavou příležitostí si uvědomit, kým jsem, a třeba začít na sobě víc pracovat. Já to pociťuji v této těžké době na skutečnosti, že jsme se s rodinou začali zase více modlit společně. Je potřeba svůj život svěřit Bohu a důvěřovat lidem okolo sebe.

Anežka M.: Myslím, že je to jasné 😊. Žít v Lásce a Radosti. To je žít v Bohu.

Dominik V.: Nemám. Ale pomáhá mi radovat se z maličkostí a brát život s nadhledem. Také mi přijde fajn hledat ve věcech smysl či se nebát odměnit sám sebe za dobře vykonanou práci.
 

V příští anketě se budeme na stejné otázky ptát vysokoškoláků a mladých absolventů vysokých škol.