Vysokoškolské katolické hnutí Brno (dále VKH Brno) je společenství studentů, jehož cílem je podporovat rozvoj vysokoškoláků v několika rovinách - osobnostní, profesní, společenské, duchovní i fyzické. Za normálních podmínek VKH Brno pořádá různé duchovní a společenské akce, například přednášky, církevní silvestr, ples, noční hru, filmové večery, duchovní obnovy, mše svaté, posezení u cimbálu aj. VKH v Brně působí již od roku 1991, tedy v tomto roce slaví 30. výročí své existence. Současnou situaci nám přiblížil a jeho cestu do rady VKH Brno popsal tamní předseda Dominik Číž.

 

Foto: Dominik Číž 

 

Můžeš se, prosím, krátce představit? 

 

Jmenuji se Dominik Číž, pocházím z Valašska z vesnice Lidečko. Místo, odkud pocházím, zahrnuje velkou část toho, co jsem. Ti, kteří mě znají, vědí, že mluvím valašsky dost často. Dřív jsem vedl v Lidečku společenství mládeže, kde jsem posbíral řadu zkušeností a nyní je mohu uplatňovat ve VKHčku.

 

Nyní studuji politologii na FSS v Brně. Před rokem jsem byl na půlročním erasmu v Římě, který mě také velmi poznamenal. Nechal jsem se vést Bohem. Jel jsem tam a dělal celý erasmus v italštině, kterou jsem se začal učit rok před odjezdem. Bylo tedy opravdu nutné Mu to všechno vkládat do rukou. O studiu v Římě jsem snil už od gymplu, což už je cca pět let zpátky. Musel jsem přečíst dvanáct knih v italštině a to chtělo opravdu velikou důvěru v Pána. Bez Boží pomoci bych to za půl roku nedal a studium v Itálii nedokončil.

 

Mělo to nějaký vliv na to, že jsi teď v radě VKH Brno?

 

Svým způsobem ano, protože jsem se v Římě naučil, jakým způsobem ke mně Bůh promlouvá. Moje srdce se tam naučilo vnímat Boží doteky. Bůh mě v tu dobu nějak směřoval. Takže když přišla nabídka jít do VKHčka, tak jsem měl podobně dobrý pocit, jako když jsem jel do Říma. Nechal jsem se tím pocitem vést. Takže ano, je to spojeno. 

 

Kdy přišel zlom, že jsi se přihlásil do rady?

 

Zlom přišel po tom, co mi volala Anežka a Verča, členky předchozí rady. V polovině května mi řekli, zda bych chtěl jít do rady. Dal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou, a pak se přihlásil.

 

Co mají případní zájemci udělat pro to, aby se do rady mohli přihlásit? 

 

Zapojení se do rady je jednoduché. Je třeba se pouze ozvat na můj e-mail: [email protected] a tam dát najevo, že chcete kandidovat. My pak daného zájemce kontaktujeme a seznámíme s náplní působení v radě. Nejdůležitější tedy je kontaktovat mě prostřednictvím e-mailu, pak už to všechno jde samo.

 

Jako předseda vedeš celou radu. Co Ti tato služba bere/dává?

 

Začnu tedy tím špatným, abych to vyrovnal tím dobrým. Bere mi to čas. Služba v radě je náročná třeba v tom, že jak je nás hodně - dvanáct lidí, tak je třeba určité věci řešit s každým individuálně. Každý člověk je jiný. Stojí to tedy i mnoho přemýšlení nad tím, jak s každým komunikovat a zároveň vést všechny k jednotě, což je úkolem předsedy.

 

Zároveň mi to dává úžasné společenství, které společně tvoříme. Všichni jsme zapálení a plní nápadů. Dává mi to právě to, že zápal ostatních mě zapaluje pro to, abych vymýšlel a dělal další nové věci. To je pro mě největším darem být svědkem působením Ducha Svatého. Jako členové rady to úplně nepozorujeme, ale Duch Svatý působí skrz jednotlivé členy rady tím, jak přináší různé nápady a formuje naše společenství, které teď má už třicet roků. 

 

Fungování v on-line prostředí je asi pro tu vzájemnou komunikaci náročnější, je to tak?

 

Pro mě asi ano. Ač introvert, když si k nějakým lidem najdu cestu, tak jsem hodně společenský a rád si s nimi popovídám. Bohužel to teď nejde. To je problém VKH obecně, protože se nám těžko oslovují noví lidé. Také si ale myslím, že jsme nyní našli cestu, jak být stále v kontaktu s mladými, a to například přes různé koncerty, přednášky a kulturní akce, které mají i širší dosah. Dostanou se totiž třeba i k rodinám vystupujících atd. Myslím si, že právě výhodou je, že díky fungování v on-line prostředí můžeme oslovit širší spektrum lidí.

 

 

Zdroj: fotogalerie VKH Brno

V čem se podle Tebe VKH Brno liší od ostatních?

 

Mám takový dojem, že jsme nejstarší VKHčko. Díky historii působení máme na co navazovat. Jak jsem zmínil výše, máme vědomí těch třiceti rad před námi, na které můžeme navazovat. A může nám to dodávat energii v tom, co děláme.

 

Co v následujících týdnech připravujete za akce/aktivity?

 

Novinkou jsou naše VKH podcasty, které můžete poslouchat na těchto platformách Spotify, Apple Podcasts, Google Podcast a Anchor. Zjišťujeme, že nás už nebaví sedět u obrazovek, a proto jsme se rozhodli vytvářet podcasty, které lze poslouchat v přírodě. Již vyšla křížová cesta do přírody s jednotlivými zamyšlením členů rady. Podcast křížové cesty si lze stáhnout do mobilu, vyjít do přírody a tam se křížovou cestu pomodlit a zaposlouchat se do zamyšlení. Takto můžeme zažít společenství skrze to, že se křížovou cestu pomodlí lidé na různých místech, ale křížová cesta bude stejná. Společně se můžeme modlit k Bohu a vzpomínat na Jeho činy.

 

Skrz podcast v těchto dnech probíhá postní duchovní obnova inspirována papežskou encyklikou Laudato si. Kromě zamyšlení, které si připravují členové rady, je i součástí obnovy výzva spojená s přírodou. Ve středu před Zeleným čtvrtkem, tedy den před začátkem Velikonočního tridua, tato obnova skončí.

 

Aktuální informace ke všem akcím a aktivitám můžete získat sledováním našeho webu, Facebooku nebo Instagramu.

Zdroj: fotogalerie VKH Brno

 

Jak podle Tebe mohou mladí v dnešní době žít víru, když se nemohou setkávat? Máš nějaký tip/ povzbuzení do této doby?

 

Myslím si, že základem, jak to přežít, kromě společenství, je příležitost budovat si vztah s Bohem. Vyhradit si určitý čas na Boha. Trávit čas s Ním třeba tak, že si s Ním budu povídat. Z toho může růst zapojení ve společenství. Četba Písma nebo přednáška, kterou posloucháme, nám může být inspirací pro to, co ve společenství dělat, jak se angažovat a čemu se věnovat. Můj tip je tedy trávit čas s Bohem. Tedy jak je psáno v Písmu: „Hledejte nejprve Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6, 33)

 

Zvažuješ, že půjdeš příští rok do rady?

 

Nejsem člověk, který by pořád něco plánoval. Až přijde čas toho rozhodnutí, tak se rozhodnu, jak to budu cítit. Kdybych se teď rozhodl, tak bych se nemohl naplno věnovat současné radě a přemýšlel bych už teď, co bude s následující radou. Měl bych už určité představy a bylo by tu nebezpečí, že bych do těch budoucích představ spadl. Nyní děláme akce pro teď, tak nechci řešit budoucnost. 

 

www.darujme.cz