Terapie. Léčba tělesných a duševních poruch. Léčba zranění z minulosti. Léčba handicapu. Opravování kostí po pádu ze stromu, opravování srdce po pádu ve vztahu, opravování duše a mysli pochroumaných z dětství, dospívání nebo z dospělého zodpovědného života. Terapie má mnoho odvětví a druhů a každý jedinec si může vybrat tu, která mu nejvíc vyhovuje. My se dnes podíváme na terapie uměním neboli terapie expresivní, a to konkrétně na muzikoterapii a arteterapii. 

 

Zdroj: unsplash.com

 

Muzikoterapie

 

Muzikoterapie neboli terapie hudbou. Hudba je mnohým z nás velice blízká. Posloucháme ji každý den a žánr si vybíráme podle nálady. Když jsme veselí, chceme svoji radost podpořit, a proto si do uší pouštíme rychlou muziku s veselým a nadějným textem. Když jsme naopak smutní, tíhneme k melancholické hudbě, která nás podrží ve smutku a dá nám pocit, že se svými pocity nejsme sami, že i autor písně musel prožívat taktéž něco smutného, když skladbu tvořil. Hudba nás ale také dokáže pořádně nakopnout. Třeba ráno, když vstáváme nebo když cvičíme a už sbíráme poslední síly. Skladby nás umí také inspirovat, uvolňovat, konejšit, stimulovat, mobilizovat, mohou nám dávat pocit lásky, být pro nás únikem ze životních strastí, ale také v nás některá hudba může probouzet bolesti, otevírat staré rány nebo v nás vyvolávat strach. Hudba nás ovlivňuje. Má dopad na naše nálady, na naši psychiku a tím pádem na náš život. A z toho vychází samotná muzikoterapie. 

 

V muzikoterapii je důležitým elementem terapeut, ten musí vždy být kvalifikovaný a kompetentní. K léčbě využívá hudbu, různé hudební elementy (rytmy, melodie, harmonie, zvuky) a hudební nástroje, na které se při terapii hraje a díky nim mohou klienti ze sebe dostat emoce a pocity, které v sobě mají. Cíle terapie jsou ale nehudební. Muzikoterapie cílí na zlepšení sociální interakce a komunikace, na učení, léčbu, sebevyjádření, uklidnění, motivaci nebo třeba na zvládání bolesti a stresu. Klient může docházet na tři formy muzikoterapie. První je individuální, ta je o vztahu mezi klientem a terapeutem a klientem a hudbou. Je vhodná pro ty, kteří mají problémy se sociální interakcí nebo pro mentálně postižené či lidi trpící autismem.  U skupinové terapie je výhodou, že dochází k sociálnímu učení. Skupiny mohou být otevřené pro nově příchozí nebo uzavřené - nikdo se k jednou vytvořeným skupinám nepřidává. Poslední formou, která je velmi podobná skupinové, je komunitní. Nejznámější je rodinná muzikoterapie, kde se terapeut snaží změnit systém a prostředí rodiny a hudba zde slouží jako prostředek ke komunikaci a pro rozvoj vztahů. 

 

O tom, jak taková muzikoterapie může probíhat, mi vyprávěla studentka Sociální práce na Masarykově univerzitě, která absolvovala praxe ve speciální škole. Součástí byla také její přítomnost na muzikoterapii pro děti s hlubokou mentální retardací. Velmi silně vnímala, jak na děti terapie velice kladně působí a jak je uklidňuje. „Děti ležely na zemi a paní terapeutka kolem nich chodila s nástroji, které v průběhu terapie využívala. Někdy do něčeho bouchla, někdy zas zatroubila do jedné ze spousty trubek, které měla u sebe. Všímala jsem si, jak děti vnímaly každý zvuk a byly během terapie daleko klidnější než normálně.“

 

Zdroj: Anna Karešová

 

Arteterapie

 

Arteterapie je forma psychoterapie, kdy grafické, malířské a sochařské činnosti působí jako prostředek výchovy, sociální integrace nebo komunikace pro handicapované jedince. Arteterapii vede vždy klasifikovaný arteterapeut, který se snaží handicapovaným díky výtvarným disciplínám pomoci vnitřně relaxovat, emocionálně se vyvíjet nebo se zbavit psychických tenzí. Nutnou složkou v arteterapii je svoboda kreativního vyjádření, nesmí tam být ani trocha nátlaku. Díky tomu se na plátně či papíře může projevit naše pravé já a můžeme z toho mít i nějaký prožitek. Umělecká činnost totiž není něco intelektuálního, převládá zde instinkt a touha se vyjádřit, to všechno potom může přinést určité poselství duše, to, co je v ní skryté.

 

Stejně jako u muzikoterapie může být arteterapie individuální nebo skupinová, případně rodinná. Mnohokrát zde terapeut vysleduje problémy, které rodinu narušují nebo pro ni nejsou zdravé, např. upřednostňování jednoho dítěte nebo domácí násilí. Arteterapie může být také využívána v partnerských vztazích, kdy kreslení zviditelní očekávání partnerů, jejich problémy nebo představy. Arteterapie může mít i různé výtvarné metody. Nejčastější je metoda kresby, kde klient nějakou dobu něco maluje a terapeut následně prochází všechny aspekty kresby, např. velikost nakreslené postavy/objektu měří sebehodnocení a sebevědomí kreslícího. Velká postava může naznačovat agresivitu a vznešenost, naopak malá signalizuje nízké sebevědomí, strach a depresi. Součástí kresby může být také tvorba mandal, což je kruhovitá malba, která pomáhá lidem si vytvořit na papír určitou vnitřní realitu a uvědomit si třeba, kde je střed v jejich životě. 

 

Modelování z hlíny je další metodou arteterapie, kde je hlína schopna eliminovat nebo uzemnit výbuchy agresivity, hněvu, zuřivosti nebo i smutku či žalu. Díky výtvorům z hlíny může arteterapeut vyčíst postoj klientů k sobě, k okolí i k problémům. Během rodinné terapie může zjistit, jaká je tam hierarchie autorit a dynamika. Nejvíc ale lidem pomáhá, že do hlíny vkládají všechno, co je uvnitř jejich duše, všechnu zlost, bolest, ale i radost. Mnohokrát díky hlíně dojdou sami v sobě ke smíření.

 

Jaký může mít arteterapie vliv, a jak vůbec probíhá, my vyprávěla jedna dvacetiletá slečna: „Na arteterapii jsem chodila od svých patnácti do šestnácti let. Byla mi doporučena různými psychologickými pracovišti, protože daní psychologové věděli, že ráda tvořím, a že to beru jako určitou terapii. Arteterapie probíhala tak, že jsem přišla, a paní terapeutka mi představila projekt, který na ten den vymyslela; bývala to koláž, vystřihování nebo samotné malování. Měla jsem zhruba hodinu a půl na tvorbu, potom jsme si sedly a povídaly jsme si o mých pocitech a o výtvoru. Poté mi řekla, co všechno vysledovala z mého díla a z mého chování.“ Dnes už tato studentka na arteterapie nechodí, ale vliv to na ni mělo. Pochopila, že umění a tvoření barvami je něco, co jí reálně na úzkosti a deprese pomáhá, a proto to využívá dodnes, a to především cíleně, kdy si tím kompenzuje své problémy. 

 

Udělat si muzikoterapii nebo arteterapii doma takovou, jakou jsem popsala výše, možné není, protože je tam vždy důležitý element terapeuta. Určitě ale můžete relaxovat a oprostit se od nepříjemných myšlenek prostřednictvím hudby a tvoření bez terapeuta. Pusťte si klidnou hudbu, lehněte si nebo sedněte na místo, které máte rádi a pouze odpočívejte, nebo si pusťte nahlas velmi energickou hudbu a jen tančete. Zaposlouchejte se do melodií a na chvíli zahoďte všechna trápení za hlavu. S tvořením je to velice podobné. Vezměte si papír nebo plátno, barvy nebo pastelky a malujte to, co cítíte, nebo to, po čem toužíte. Klidně se zapatlejte barvami až za ušima a soustřeďte se pouze na svůj výtvor. Věřím, že si každý dokáže najít cestu v umění, která mu pomůže na chvíli zapomenout na všechno okolo. 

 

Zdroje: 

KANTOR, Jiří, Matěj LIPSKÝ a Jana WEBER. Základy muzikoterapie. Praha: Grada, 2009.

LINKA, Arne. Kapitoly z muzikoterapie. Rosice u Brna: Gloria, 1997. 

JEBAVÁ, Jana. Úvod do arteterapie. Praha: Karolinum, 1997.

ŠICKOVÁ-FABRICI, Jaroslava. Základy arteterapie. Rozšířené vydání. Přeložil Jana KŘÍŽOVÁ, přeložil Tereza HUBÁČKOVÁ. Praha: Portál, 2016.

LIEBMANN, Marian. Skupinová arteterapie: nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Vyd. 2. Přeložil Johana ELISOVÁ. Praha: Portál, 2010.

 

www.darujme.cz/projekt/1203787