Procházíte temnou uličkou někde v anonymním městě. Lidé, kterým není vidět do tváře. Architektura nevzhledných paneláků, všude beton, asfalt. Za protihlukovými stěnami městský okruh. Auta naskládaná nejen na parkovištích, ale i trávnících a všude, kde to jde. Kličkujete, zapínáte si bundu. Ze zaplivaného podchodu táhne. Jdete tunelem a na konci: „Neboj”.

 

Obrázek 1: TIMO - Brno-Řečkovice. Zdroj: facebook

 

Brňáci a možná i lidé pohybující se v uměleckých sférách jednoznačně určí rukopis tajemného streetartového umělce TIMA. Málokdo ví, jak vypadá, jak se jmenuje. Z mnoha střípků však vystupuje obraz vysoce citlivého člověka, neortodoxního křesťana, který se rozhodl hovořit s námi prostřednictvím svých uměleckých děl. Říkáte si, je to legální? Jenže co s nevzhlednou betonovou stěnou, co s mostem, který je celý zaprášený? Co s patníkem, který je nejen občuráván městskými psy? TIMO vytváří opravdu vkusná, nenáročná díla, která z mého pohledu zkrášlují městskou zástavbu. To pochopili i městští úředníci, kteří sami zadávají pouličním umělcům zakázky na zaplnění šedivých ploch. Nyní tak vznikají velké graffity na domech v brněnském Bronxu (Cejlu). Umělci zde například vzdávají hold československým stíhačům z 2. světové války. Také u TIMA se mnohdy stane, že mu někdo nabídne svoji plochu k tvůrčí činnosti. Na faře o. Marka Orka Váchy v Lechovicích u Znojma se tak objevilo grafitty: „Duch Boží prorůstá jak tráva asfaltem.” Někdy svým dílem TIMO druhého naštve a ten kresbu zatře. Jindy splyne s okolním prostředím a nikoho ani nenapadne, že by tu neměla být - jako třeba na nádraží v Kuřimi u Brna („Neboj”).

 

Obrázek 2: TIMO - Kuřim. Zdroj: mapotic.com

TIMO kreslil od mala. Výtvarná výchova na gymnáziu mu pomohla vyjít ze sebe a najít způsob vyjádření plachého člověka. První „write” na betonovou skruž na staveništi provedl kolem svých šestnácti sedmnácti v polovině 90. let. Postupně se vypracoval na jednoho z nejvýraznějších streetartistů v zemi. Jeho tvorba je spjata s jeho rodištěm - Brnem a okolím. Jeho díla se v poslední době ale objevila i v Praze, Plzni nebo Humpolci. Přezdívka TIMO odkazuje k latinskému slovu pro strach. Je to ale pro umělce spíš obava než bázeň. Vede také k jeho introvertní povaze. On sám říká, že ho ovlivnil filozofický směr existencialismus, že pociťuje tíhu existence a odpovědnost za ni.
 

Dřívější angažované díla reagující na politické a jiné kauzy nyní nahradily spíše ty uklidňující („Napiš, Nezlob, Ticho, Pusu”). TIMO si hraje s reklamní kulturou. Reaguje na diktát velkých reklamních ploch (zastřelený Alzák a pod ním nápis „Silentium”) a konzumní způsob života (logo supermarketu Albert ukazující směrem k Vídni k tamější známé galerii Albertina). Jako by chtěl TIMO říct „Máš na víc.” Nejsou jenom nákupní galerie, ale i skutečné umění, které nás může pozvednout na duchu. Jak píše historik umění Radek Wohlmuth, TIMO tak dělá reklamu, která se nesnaží prodat. Jeho kompozice blížící se grafickému designu velmi jasně říkají, na co se zapomíná. U nádraží Brno-Řečkovice tak vznikl například portrét faráře Josefa Toufara umučeného komunisty. U sídla brněnské buňky komunistické strany zase na plotě stojí napsáno „Zlatí komunisti”. Dodejme, že nápis je vyveden červenou barvou, která stéká jako krůpěje krve.
 

Práce s jazykem ukazuje velmi přemýšlivého a inteligentního autora. S tím souvisí i jeho básnická činnost. TIMOvi se povedlo něco neuvěřitelného. Je snad jediným básníkem u nás, který má desetitisíce čtenářů. Básně na odpadkových koších, na sloupech na nádražích jsou opravdu nádherně něžné. Jako by se snažil zaplnit syrový, drsný prostor jakousi skrytou krásou. Osobně mě vždy potěší, když při čekání na vlak najdu někde TIMOvu báseň a můžu si ji přečíst.
 

TIMO se také věnuje malbě (krajinám) a úpravě interiérů. Na své výstavy nechodí nebo se tajně vmísí do davu, jeho díla se ale prodávají. V poslední době také navrhl interiér hospody v Dělnickém domě v Brně-Židenicích a musím říct, že velmi vkusně.
 

Obrázek 3: TIMO. Zdroj: barborakratochvilova.blogspot.com

TIMOvo umění je možnou cestou, jak z procházky městskou šedí udělat návštěvu galerie. Ve sloganu: „Jíst, spát, počítat” je obsažena celá existence. Něco, co nás chce dostat ze stereotypu dne. Že není jen pracovní život, že svět musí mít i jiný smysl než ten, co se vejde do rytmu práce, jídla a spánku. TIMO je pro mě až křesťanská naděje ve všednosti, hluku, prachu, kterými denně procházím. A TIMO to ví, neboť jak říká: „Baví mě město v neděli dopoledne plné světla, kdy to vypadá, že se nemůže nic stát.” Tak tedy „Dýchej” a nezapomeň „Být sám s(t)ebou”.
 

Nakladatelství Druhé město vydalo knižně soubor fotografií známých TIMOvých děl pod názvem "b jako brno".
 

Exkluzivní rozhovor pro rádio Proglas poskytl TIMO v roce 2020 v pořadu pro mladé Na dřeň.

 

darujme.cz