Před měsícem nás Dominik Spudil provedl po křížových cestách v Rudě a v Moravské Třebové. Dnes se - alespoň v našich myslích - vypravíme do Nových Hradů u Litomyšle a do Ústí nad Orlicí. Pokud v těch místech nebydlíte, do Velikonoc se tam reálně nedostanete, ale třeba se tam vydáte na výlet později, až to zase bude možné.

 

Obr. 1: Druhé zastavení křížové cesty v Nových Hradech.

 

Soustředěno na kříž: Nové Hrady

 

Pokud se rozhodnete navštívit Nové Hrady u Litomyšle, možná budete jako já projíždět Luží, která leží na stejné silnici směrem na západ. V tamním poutním chrámu Panny Marie křížová cesta není, ale má podle mého názoru jeden z nejkrásnějších barokních interiérů; zvláště presbytář je zajímavý, vypadá vlastně jako samostatná kaple uvnitř kostela.

 

Křížová cesta v Nových Hradech je bohužel v areálu rokokového zámku, takže si musíte zaplatit vstupné do parku. Není vysoké, ale stejně mi to přišlo zvláštní, že ke křížové cestě musíme přes pokladnu. Park je rozdělený na menší části, je zde italský park, francouzský park, anglický park a ještě další. V létě všechno kvete o sto šest, takže to tam moc hezky voní. Křížová cesta je v anglickém parku, jde od silnice od kostela sv. Jakuba Většího až těsně pod vrchol kopce, na němž kdysi stával původní hrad, z něhož dnes zbyl jen kus rozpadlé zdi. Zastavení křížové cesty jsou z pískovce, vysoké asi dva metry, takže na první pohled člověku připomenou křížovou cestu v Rudě. Nejsou však tak propracovaná, jsou podstatně jednodušší, pozadí je většinou jen rovné. Tabule na začátku anglického parku poutníka zpravuje, že křížová cesta byla vytvořena roku 1765 v Hendrichově huti, další tabule hlásá však až rok 1767 a autory upřesňuje jako Václava a Bartoloměje Hendrichovy; zbudovat ji nechala hraběnka Anna B. H. Chamaré.

 

Křížová cesta nemá vlastní popisky, na každém původním zastavení je jen římská číslice a „STATIO“, poblíž v trávě je nová cedulka, například s nápisem „Kristus potkává svou matku“ apod. Trochu mi dělá starosti zastavení se Šimonem z Kyrény (zde na cedulce Šimon Cyrenský), na kterém není možné poznat, která postava je Šimon; spolu s Kristem kříž nesou další čtyři muži. Dva z nich vypadají na vojáky, takže váhám mezi dvěma postavami, jež by mohly být Šimonem.

 

Obr. 2: Třinácté zastavení v Nových Hradech.

 

Od desátého zastavení jsou na cestě místy schody, které zřejmě kdysi usnadňovaly postup v terénu, dnes už jsou z nich jen zbytky. Dvanácté zastavení úplně chybí; z prospektů, které jsem dostal u brány, není zcela jasné, jestli je v opravě, nebo jestli se nedochovalo. Pieta je asi nejzdařilejší zastavení, jen Marie má ulomený nos a Kristovy nohy nesou známky staletí na dešti. Poslední zastavení je zohyzděno mnoha rytinami vandalů z různých dob. Kristus leží v popředí, za ním jsou jakoby románské oblouky hrobky, kterou mu Josef z Arimatie propůjčil; vždyť je to jen na tři dny.

 

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.

 

Oustí

 

V Nových Hradech jsem bohužel na mši nemohl, protože se zrovna žádná nekonala, takže jsem neviděl interiér kostela. Místo toho jsem jel na nedělní mši do Proseče, kde je pěkný vzdušný kostel v novogotickém stylu; je zasvěcený sv. Mikuláši a je v něm překvapivě originální křížová cesta z 18. století (děkuji za informaci panu Josefu Roušarovi staršímu).

 

Mířil jsem do Ústí nad Orlicí, kde mám příbuzné, u nichž jsem pak dvakrát přespával. Zaplať Pánbůh, že dvakrát, protože cestou přes Litomyšl jsem zmokl tak, že bych mokřejší nebyl, ani kdybych vjel rovnou do rybníka, takže mi v Ústí oblečení schlo přes dvě noci (tímto zdravím rodinu T., která se o mě hezky postarala).

 

Ještě v neděli odpoledne jsem chtěl vylézt na Andrlův chlum, který je známý jednak rozhlednou, jednak silnicí, kde se jezdí závody do vrchu, a jednak samozřejmě křížovou cestou. Strejda Pavel mě doprovodil až k pátému zastavení a vyprávěl. Zbytek příběhu této křížové cesty doplňuji z jeho vyprávění a z toho, co jsem vyčetl z informačních tabulí při této křížové cestě.

 

Obr. 3: Pozůstatek starší křížové cesty na Andrlův chlum.

 

Původní křížovou cestu zde založil jistý tkadlec Augustin Andres (odtud ,Andrlův chlum' či lidově ,Andrlák'), jenž po této stráni často stoupal se zbožím do Litomyšle, která je odsud, co by kamenem sice nedohodil, ale kdyby ten kámen ještě stokrát zvedl a znovu hodil, tak už by asi dohodil; mělo to být v letech 1753 až 1755. Během následujícího sta let však povětrnostní podmínky tuto křížovou cestu zcela zničily. Dodnes se dochovalo jediné zastavení, kamenná kaplička, obraz v ní je však z dnešní doby. O století později zde byla tedy zbudována nová, tentokrát z větších kapliček v jednoduché novoklasicistní podobě.

 

Z této křížové cesty do dnešní doby také mnoho nezůstalo. Interiér kaplí byl za minulého režimu poničen a zastavení byla rozkradena. Inu, co čekat od národa, který si zvolil premiéra, který veřejně v televizi provozuje čarodějnictví.

 

V některých kaplích již oprýskaná bílá omítka odhaluje původní výzdobu s motivy vinné révy – co bylo však na celých zdech není vidět. V prvním až až jedenáctém zastavení jsou dnes sgrafita. Vytvořil je místní umělec Zdeněk Brožek na začátku 90. let 20. století, strejda Pavel ho ještě pamatuje jako „starého pána s bílou bradkou“.

 

Obr. 4: Deváté zastavení na Andrlově chlumu.

 

Je udivující, že tahle technika – pro křížovou cestu tak originální – je v zastaveních zvládnutá do poměrně velkých detailů. Prsty, vlasy i vousy jsou zřetelné; nezdá se to moc, ale když se podíváte blíž a uvidíte, že sgrafito je vyryto do omítky o tloušťce kolem půl centimetru, je to udivující. Na většině zastavení není pozadí, ale na druhém je v dáli vidět Golgota se dvěma stojícími kříži.

 

Poslední tři kaple jsou větší a opatřené dřevěnými dveřmi. Není příliš vidět dovnitř. Jsou v nich zastavení od jiných autorů: dvanácté je od Františka Bečky, třinácté od Richarda Peška. Autora čtrnáctého zastavení na informační tabuli neuvádějí. Ačkoliv ten kus třináctého zastavení, jejž jsem skulinou ve dveřích zahlédl, se mi celkem líbil, ocenil bych spíš celou sgrafitovou křížovou cestu. Mezi těmi, které jsem zatím navštívil, totiž nemá obdoby, stejně jako plastová v Letovicích (tu zatím jen zmiňuji, ale jednou o ní napíšu, jelikož je to ta nejúžasnější křížová cesta vůbec). Ústecká na Andrlův chlum je navíc v krásné krajině a znamená hezký výlet, zvlášť pokud prozkoumáte i další cesty okolo a jako já narazíte na mloka, posla čisté přírody.

 

Obr. 5: Jedenácté zastavení na Andrlově chlumu.

 

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti.

 foto autor

 

 

www.darujme.cz/projekt/1203787