Jsme VŠUDE!!! Denně nás vídáte, šíříme se nebezpečně rychle a je nás stále víc. Nejsme jen kolem vás, jsme přímo ve vás. Částečně dokážeme řídit vaše životy a v konečném důsledku můžeme rozhodovat o životě a smrti. Jsme tak rozšířené, že skrze jednotlivce ovlivňujeme společnost. Nakonec to můžeme být my, kdo bude rozhodovat i o válce a míru. Ovlivňujeme volební preference, názory na známé osobnosti a v poslední době nás velmi těší tvořit chaos kolem pandemie SARS-CoV-19. Nezajímá nás, jestli nám někdo věří nebo nevěří, zajímá nás důvěra v systém. Čím nižší bude, tím se nám bude lépe dařit.
- dezinfo007
Možná se teď ptáte, co jste si to otevřeli a už už se chystáte kliknout na tlačítko ,,zpět”. Prosím o chvíli strpení. Ještě jednou se na úvodní odstavec podívejte a zkuste konkretizovat, co přesně se vám na něm zdá divné.
…
Hotovo? Potom můžeme začít. Na úvod položím triviální otázku: Co se skrývá pod přezdívkou? Ano, správně jste odhalili dezinformace. Tohle je jeden ze základních kroků, které bychom měli udělat, když čteme zprávy, komentáře nebo jakékoliv jiné články. Zjistit, kdo je jejich autorem. Je jejich autor vůbec dohledatelný, a pokud ano, je důvěryhodný? Z jakých čerpá zdrojů? Podobné otázky je nutné klást také ohledně platformy, kde se daný výtvor nachází. Z typických dezinformačních médií mohu jmenovat Parlamentní listy, Aeronet nebo Sputnik, ale existuje mnoho dalších.
Za zmínku určitě stojí role sociálních sítí, z nichž je asi nejdiskutovanější Facebook a jeho fungování. To je poměrně dobře znázorněné v dokumentu Sociální dilema z produkce Netflixu. Sociální sítě mají nastavené algoritmy tak, aby nám uzpůsobily reklamu; to je známá věc, ale má více důsledků. Dezinformace nebo konspirační teorie většinou působí atraktivněji než realita, která může být občas trochu suchá; my ve skrytu můžeme po nějaké senzaci toužit. Proto na dezinformace můžeme častěji klikat, delší dobu sledovat odkazy na ně, z čehož takový algoritmus může usoudit, že se rozhodujeme, zda kliknout. Z této docela přirozené vlastnosti plyne, že se mohou dezinformace rozšiřovat častěji než informace pravdivé. Dalším nebezpečím je sociální bublina, která souvisí s tím, že nám sociální sítě přizpůsobují reklamy podle našich preferencí a my jsme potom uzavřeni před informacemi, které se liší od těch, které v dané chvíli pokládáme za pravdivé. V takovém prostředí jsme stále utvrzováni, že máme pravdu, a potom je pro nás stále těžší přijmout názory jiných. Diskuze se stává složitější a vzhledem k tomu, že podstatou demokracie je mimo jiné diskuze, tak může mít takové nastavení větší následky než jen ztrátu jinak názorově orientovaného kamaráda.
K dalším znakům dezinformací patří velká písmena a vykřičníky, které mají vyvolávat pocit naléhavosti konkrétního sdělení, výrazná grafika, zavádějící nadpisy nebo výzvy ke sdílení, a to rychle, jinak to přece smažou!
Málokdy bývají dezinformace celé falešné; část může být pravdivá, a proto je důležité je důkladně ověřovat. Velký pozor je potřeba dávat také na to, co je z uváděných skutečností vyvozované, protože informace může být pravdivá, ale může být dovedena do absurdních závěrů. Takovým případem může být tato část v úvodu: Nakonec to můžeme být my, kdo bude rozhodovat i o válce a míru. Také je dobré sledovat stavbu vět; jsou-li krátké, může to zvyšovat napětí a text může znít naléhavěji a ovlivnit nás více, než bychom chtěli.
Další oblastí, ze které můžeme zjistit, že se námi text snaží manipulovat, je grafika. Někdy jsou úpravy těžko rozeznatelné. Můžeme se snažit být pozornější, abychom je odhalili, pokud nejsou dokonalé. Jako příklad mohou posloužit třeba nešikovně upravené fotografie ze Severní Koreje. Další pojistkou může být kontrola zdrojů fotografie nebo videa. Někdy jsou vloženy do kontextu, ke kterému nepatří a dávají mu jiný význam, nebo mu mohou dodávat falešné věrohodnosti.
Jak jsme na tom s důvěrou v dezinformační weby?
Podle závěrečné zprávy Ministerstva vnitra vypracované v roce 2019 věří alespoň jednomu z dezinformačních webů 14 % obyvatelstva; výzkum se týkal konkrétně těch nejznámějších, tedy AC24, Aeronetu a Sputniknews. Pokud bychom mezi takové weby počítali Parlamentní listy, které mají na rozdíl od ostatních jasnou vlastnickou strukturu, zvýšila by se důvěra v dezinformační média na 29 % občanů. Čísla, které se týkají známosti a důvěry v konkrétní weby najdete zde; odtud pocházejí i zmíněné statistické údaje (str. 5). Tyto údaje předcházejí příchod pandemie, který podle odhadů snížil důvěru v seriózní média a naopak posílil dosah médií dezinformačních.
Pokud se podíváme na aktuální průzkumy, čísla ukazují, že dezinformacím o koronaviru věří 40 % obyvatel, což je vzhledem k tomu, že tu jde skutečně o životy, vysoké číslo. Například 41 % lidí věří, že vláda přehání, pokud jde o závažnost situace, aby mohla své občany více kontrolovat, 36 % obyvatel věří, že nemocnice falšují údaje o nemocných, aby získaly více prostředků, a polovina věří tomu, že byl virus vynalezen uměle v laboratoři. Poměrně překvapivým údajem může být vysoký výskyt dezinformací mezi mladou generací (28 - 35 let), o které často slýcháme, že k dezinformacím není tolik přívětivá.
Čemu věříme nejčastěji?
Mezi nejrozšířenější názory patří, že Česká republika je obětí diktátu Evropské unie. S takovým tvrzením se ztotožňuje 70 % Češek a Čechů. Na druhém místě se umístilo tvrzení, že by Česká republika měla pomoct, pokud by byl napaden členský stát NATO - souhlasilo opět 70 % Čechů (rozdíl oproti prvnímu tvrzení byl v intenzitě souhlasu, proto je až na druhém místě), česká společnost tedy podporuje Severoatlantickou alianci více, než by někteří čekali. Další tři pozice zaujímá migrační krize. S větou, ve které se píše, že muslimská komunita v České republice způsobuje závažnou hrozbu, stejně jako např. v Německu a Francii, se ztotožňuje 60 % lidí. Souhlas poloviny společnosti vyvolává tvrzení, že migrace je organizovaná Evropskou unií a na pátém místě se souhlasem 47 % lidí se umístil názor, že české instituce zatajují skutečné počty migrantů z neevropských zemí žijících u nás. Další pozice se týkají názorů především na Rusko a Čínu, kde se zároveň zvyšuje výskyt možnosti ,,nevím”.
Přesnější informace najdete zde na str. 9.
Další články k tématu:
https://www.uoou.cz/assets/File.ashx?id_org=200144&id_dokumenty=42771
Komentáře
Jestli třeba ta jednička (vměšování EU) nebude tak rozšířená proto, že to není dezinformace, ale fakt.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.