Velikonoce se nezadržitelně blíží. Hospodyňky uklízejí, děti se těší... Jenže letos nás nečekají ani návštěvy, ani koleda. Když si tím nenecháme zkazit náladu, můžeme současná omezení obrátit ve svůj prospěch. Nic nás nerozptyluje, můžeme se věnovat svému vztahu s Bohem, prožívání svátků se svými nejbližšími, povídání si s dětmi. Přinášíme vám druhou část nápadů, jak Velikonoce letos prožít. 

 

Zelený čtvrtek

 

Vysvětlení a tradice:

 

Zelený čtvrtek je pro nás zejména upomínkou poslední večeře Páně a ustanovení eucharistie. V tento den proto probíhají dopolední mše svaté pouze v katedrálách, do kterých biskup svolává kněze své diecéze. Tato mše svatá se označuje jako missa chrismatis. Kněží slaví eucharistii spolu se svým biskupem, připojují se k požehnání olejů pro nemocné a katechumeny, aby jím pomazáni „stále lépe rozuměli Kristovu evangeliu a aby v nich rostlo odhodlání následovat Krista“. Světí se též křižmo (odtud název missa chrismatis, mše křižma). Mše svaté později tohoto dne jsou upomínkou Kristovy poslední večeře, ustanovení eucharistie a kněžské služby. Důležitými částmi mše na Zelený čtvrtek je též omývání nohou a utichnutí zvonů a veškerých hudebních nástrojů. Zvony se odmlčí až do slavnostního Gloria při Slavnosti Zmrtvýchvstvání. Na konci mše svaté není eucharistie uložena do svatostánku jako obvykle, ale je odnesena do tzv. Getsemanské zahrady, u které můžeme po mši v tichosti setrvat. Kristus přeci vyzval své učedníky v Getsemanské zahradě, aby s Ním bděli a modlili se.

 

Název Zelený čtvrtek je převzatý z němčiny (Gründonnerstag) kde vznikl nejspíše zkomolením Greindonnerstag, což v překladu znamená lkavý čtvrtek. V lidových tradicích bylo zvykem jíst v tento den zejména zelené jídlo. Naše babičky proto vařily hlavně hrách a zelí, do polévek přidávaly listy mladých kopřiv a pampelišek. 

 

Tipy:

 

  • Během dne zajdeme nastříhat březové a jiné větve nebo menší stromy, kterými vyzdobíme náš dům. Budou nám připomínat Getsemanskou zahradu a po vzkříšení se promění ve stromy Velikonoční, které pak můžeme nazdobit. (Jen buďme střídmí, aby to nehraničilo s vandalismem. Při troše štěstí jde využít větve ze stromů, které někdo nedávno prořezával.)

 

  • Pokud jsme si včera upekli jidášky, můžeme si je dát ke snídani.

 

 

  • Připomeneme si události odchodu Izraelitů z Egypta. Oni potírali své veřeje beránkovou krví na znamení, že patří Hospodinu. My můžeme zdobit naše dveře ratolestmi a pentlemi a můžeme na ně připevnit také cedulky s nápisy, které vyjadřují, že lidé v tomto domě patří Hospodinu.

 

  • Zkusme se s dětmi zamyslet, čím bychom si mohli doma navzájem posloužit, čím bychom si mohli udělat radost. Třeba spolu tajně vymysleme něco, čím uděláme nečekaně radost tatínkovi. Nebo můžeme s jedním z dětí vymyslet tajný plán, jak udělat radost bráškovi nebo sestřičce.

 

  • Tradičně se tento den v našich krajích jedla zelená jídla, většinou špenát. Kromě klasického „blemcavého“ špenátu můžeme vyzkoušet špenátové palačinky či špenátové vafle (do nich je možné přidat i mladé tuze zdravé kopřivy), muffiny nebo slaný koláč.

 

 

  • Poslední dobou rodiny i farní společenství nahrazují ten zvyk jiným - více se přibližují tomu, jak Ježíšova poslední večeře vypadala, a scházejí se k večeři sederové. Skládá se z „talíře poslední večeře“ – ten by měl obsahovat: misku se slanou vodou, hořké bylinky, zeleninu, sladkou kaši z jablek, lýtko z beránka a vajíčko. K tomu židé jedli křehké nekvašené chleby - macesy (recept najdete zde).  Více informací k židovské večeři najdete třeba zde. Pokud si troufneme, můžeme večeřet nikoli u stolu, ale na podlaze. Ať už se budeme držet zvyků židovských nebo staročeských, a i v případě, že z jakýchkoli důvodů budeme jíst něco úplně jiného, měli bychom udělat večeři slavnostní - pečlivě prostřít stůl, hezky se obléknout, zvolit delší modlitbu než v jiné dny.

 

 

  • Před společnou večeří převyprávíme nebo přečteme z Bible (Jan 13,1-20), jak Ježíš umýval svým učedníkům nohy. Podle příkladu Pána Ježíše si také my navzájem prokážeme službu. Každému postupně umyjeme nohy a poté můžeme dotyčného také obejmout a říct mu, že ho máme rádi.

 

  • Při této slavnostní večeři si Židé vyprávěli příběhy o Boží velikosti, o velikých skutcích, co pro ně Bůh vykonal. To můžeme i my. I my si můžeme při jídle nebo po něm připomenout, za co všechno jsme Bohu vděčni, kdy jsme cítili Boží blízkost, kdy nám Bůh pomáhal.

 

  • Nabízí se také možnost vzpomínat na to, jak jsme poprvé přijímali eucharistii, jaké to bylo a co jsme u toho prožívali, protože Zelený čtvrtek je právě dnem, kdy Pán Ježíš eucharistii ustanovil.

 

  • Další možností, jak prohloubit své prožívání letošních Velikonoc, je vypnout po čtvrteční mši telefon. Nejenom, že tím Bohu něco obětujeme, ale určitě nám to i pomůže velikonoční triduum lépe prožít. Nebude nás rušit neustálé blikání různých notifikací a třeba se budeme lépe soustředit na to, o co v tyto dny opravdu jde -  na Boha. Tak nechme spolu se zvony odletět i telefon :). Pokud z rodinných nebo pracovních důvodů telefon úplně vypnout nemůžete, můžete si odříci internet nebo alespoň facebook nebo jinou věc, která vám bere pozornost a nepotřebujete ji.

 

 

  • Večer po setmění se sejdeme k modlitbě a přečteme si z Bible o Ježíši a učednících v Getsemanské zahradě (Mk 14, 32-42). Modlitba může probíhat v případě příznivého počasí také venku na zahradě nebo u ohně. Zpíváme písně, povídáme si nebo se staršími dětmi rozjímáme text z Markova evangelia. V případě, že to počasí dovolí, můžeme až teď večer péct na ohni hady (těsto obtočené kolem klacků – sladké kynuté nebo nekynuté), kteří nám budou připomínat blížící se Jidášovu zradu.

 

  • Pokud máme kapacitu, můžeme i doma chvíli „bdít s Ježíšem“ v Getsemanské zahradě. Probdít celou noc nemá smysl, pokazili bychom si zbytek Velikonoc, ale odříct si pravidelný seriál a místo něj se věnovat tiché modlitbě lze. Kdo je raději více činný, může zasednout k notebooku nebo telefonu a ozvat se pár lidem, o kterých ví, že jsou sami, opuštění, možná i odsuzovaní. Když si uvědomíme, že Ježíš se během několika hodin změnil z milovaného krále ve vězně, s kterým ani přátelé nechtěli být spojováni, možná nám to dodá sílu zavolat někomu, „kdo si za své problémy přece může sám.“

 

 

Velký Pátek

 

Vysvětlení a tradice:

 

Velký pátek je připomínkou utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista. Je to den ticha, smutku, rozjímání a také den přísného půstu. V tento den se nikde nekonají mše svaté, ale pouze velkopáteční obřady. Během nich není proměňována eucharistie, ale přijímáme Tělo Páně proměněné při mši svaté na Zelený čtvrtek. Další zvláštností obřadů je uctívání kříže, čtení Janových pašijí a přímluvné modlitby (za církev, za papeže, za služebníky církve a všechny věřící, za katechumeny, za jednotu křesťanů, za Židy, za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista, za ty, kdo v Boha nevěří, za politiky a státníky a za ty, kdo trpí.)

 

S tímto dnem bylo dříve spojeno mnoho pohanských zvyků založených na víře v čarodějnice a další zlé síly. Proto raději zmíníme jen jediný zvyk spojený s Velkým Pátkem - a to ranní otužování. V tento den se vstávalo časně a otužovalo se vodou z potoka. A to je zvyk nejenom neškodný, ale pro naše tělo dokonce blahodárný.

 

Tipy:

 

  • Můžeme se zamyslet nad tím, čím Bohu ubližujeme, ale také nad tím, co nás trápí a s čím bychom potřebovali pomoci. Toto si pak můžeme napsat na lístečky a ty zasunout za křížek na zdi, odevzdat v modlitbě naše trápení Bohu. „Pane Ježíši, dáváme Ti všechny starosti a trápení, dáváme ti všechno těžké, co prožíváme. Ty jsi za nás a za naše hříchy a těžkosti umřel na kříži. A za to ti moc děkujeme. Děkujeme ti, že nás máš tak rád!“

 

  • Jelikož je tento den kladen důraz i na přímluvnou modlitbu, můžeme i doma ke své obvyklé modlitbě připojit i prosby za naši rodinu, naše blízké, za farnost, za všechny nemocné, za církev, za kněze a papeže, za celé Boží stvoření.

 

  • Ve tři hodiny odpoledne, v čas Kristovy smrti, je také dobrá příležitost pomodlit se Korunku Božího milosrdenství.

 

 

  • Samozřejmě k prožívání Velkého pátku patří také modlitba křížové cesty. Můžeme si ji přečíst doma, na procházce, nebo pokud máme někde v blízkosti zastavení křížové cesty, můžeme si udělat výlet tam a projít si ji.

 

  • Pokud se nebudeme moci zúčastnit velkopátečních obřadů v kostele, můžeme sundat náš rodinný křížek ze zdi, položit ho na stůl a v tichosti Bohu poděkovat za jeho oběť. Můžeme před křížem i pokleknout či ho políbit.

 

 

  • Můžeme si doma na vhodném místě postavit kamennou Golgotu a poblíž ní vytvořit Boží hrob. Jsou to symboly, které nás mohou v myšlenkách vracet k rozjímání o tom, co si v těchto dnech připomínáme.

 

  • Je jasné, že na Velký pátek nebudeme jíst maso ani se cpát zmrzlinou. Je ovšem třeba zodpovědně uvážit, jakou míru omezení v jídle snesu, aniž by to mělo negativní vliv na mé soužití s ostatními členy domácnosti. Pokud jsem o hladu protivný, není nijak křesťanské hladovět. Pokud si chceme odříci hodně a zároveň nevydržíme celý den nejíst, můžeme se zříci nejen jídla, ale i dalších věcí (televize, počítače, hudby do sluchátek...).

 

  • Dřív bylo možné v den, kdy za nás Ježíš proléval krev, jít darovat tu svoji. Nyní jsou v den státního svátku transfúzní stanice zavřené, ale je možné alespoň svou návštěvu tam naplánovat.

Bílá sobota

 

Vysvětlení a tradice:

 

Na Bílou sobotu si připomínáme den, kdy Ježíšovo tělo leželo v hrobě. Během dne se nekonají žádné obřady ani mše svaté. Zvykem je „bdění u Božího hrobu“, tiché rozjímání a modlitba před Nejsvětější svátostí. Bílá sobota končí po západu slunce, protože v tento čas dle Židů začíná nový den.

 

Svůj název dostala Bílá sobota podle bílého roucha katechumenů, kteří se připravují na křest o velikonoční vigilii a jejich bílé roucho je znamením čistoty. Další možným odůvodněním přívlastku „bílá“ je to, že se v tento den dříve bílily zdi domácností.

A hlavně v tento den bývalo pilno v kuchyni, což jistě přetrvalo až do dnešních dní. Hospodyňky chystají slavnostní oběd na Boží hod velikonoční, pečou velikonoční beránky a mazance.

 

Tipy:

 

  • Přestože hrob je ještě zavalen kamenem, tušíme už radostné události nadcházejícího rána. Můžeme tedy péct velikonočního beránka a vyrábět velikonoční ozdoby, abychom byli na oslavu vzkříšení připraveni.

 

  • Můžeme si vyrobit svou vlastní svíci na večer - buď vzor namalovat na malý papír a ten pak ponořit do rozpuštěného vosku a přiložit hned na svíčku, nebo mohou starší děti ozdobit svíčku rozpuštěným voskem jako se barví velikonoční vajíčka. K sehnání jsou také tuby s voskem ke zdobení svíček. Také můžeme svíci vyrobit z plátů včelího vosku a vzor vyřezat z plátů různých barev.

 

  • Zajděme si také na chvíli do kostela pokleknout před Boží hrob, pokud to bude možné. Pokud bude kostel uzavřen, můžeme si udělat výlet do okolí k nejbližšímu křížku a pomodlit se u něho, případně vyrazit do skal a posedět u nějaké jeskyně nebo průrvy.

 

  • Také doma si můžeme připravit místo pro tichou adoraci, duchovní četbu, modlitbu.

 

 

Velikonoční vigilie

 

Vysvětlení a tradice:

 

Toto je nejdůležitější a nejkrásnější slavnost celého liturgického roku, která začíná až po západu slunce, protože dle židovského chápání tehdy začíná nový den. Tma se mění světlo, smrt v život. 

Pokud se nemůžeme zúčastnit vigilie v kostele, je vhodné věnovat jejímu prožití doma maximální péči.

 

Tipy: 

 

  • Tam, kde se nekoná "vigilie" pro děti v sobotu odpoledne, může být pro rodiny s menšími dětmi lepší odložit slavnostní slavení Ježíšova vzkříšení až na nedělní ráno.

 

  • Místnost, ve které budeme sledovat mši svatou, můžeme nazdobit podobně, jako se zdobívají kostely, aby vynikl slavnostní okamžik. Měli bychom se také slavnostně obléknout a nesledovat mši třeba v teplákách.

 

 

  • Bohoslužbu můžeme začít jako v kostele – ve tmě s rozžatou svící. A pokud nebudeme sledovat mši svatou v televizi či na počítači, může po tomto rozsvícení svíce následovat píseň, která nám připomene, že Ježíš je pro nás světlem v temnotě  (Pozdraveno budiž světlo, Tvé světlo ve tmě svítí, Světlo světa a další).

 

  • Při mši svaté pak následuje bohoslužba slova, jejíž texty nalezneme zde. Pro slavení s menšími dětmi je možné i některé texty ubrat, ale evangelium samozřejmě nesmí chybět.  Předepsané modlitby mezi jednotlivými čteními si můžeme upravit svými slovy tak, aby je i malé děti pochopily.

 

  • Další významnou částí velikonoční vigilie je obnova křestních slibů. K této příležitosti si můžeme přes den (nebo i při obřadu) s dětmi prohlédnout fotky z jejich křtin, ukázat jim jejich křestní svíce a popovídat si s nimi o jejich křestních patronech.  Vysvětlit jim, že tehdy jsme je Bohu svěřili my, ale dnes večer už se Bohu mohou svěřit sami, že Mu mohou poděkovat za to, že jsou Jeho dětmi a za to, že se o ně tak krásně stará. Společně pak můžeme odpovídat na otázky křestního slibu.

 

  • Důležitou částí Slavnosti vzkříšení je i zpěv Aleluja. Písní s tímto textem nás napadne určitě více (Zpívej aleluja; Haleluja, sláva, čest i chvála s dobrořečením, Volám Haleluja, Haleluja šabalaba labambam a mnoho dalších).

 

  • Stále častěji se v našich kostelích zavádí východní zvyk zdravit se po skončení mše velikonočním pozdravem„Kristus vstal z mrtvých!“ s odpovědí „Opravdu vstal z mrtvých!“, případně „Vpravdě vstal z mrtvých!“ (nebo ruskou, řeckou nebo latinskou verzí pozdravu).

 

 

Boží hod velikonoční 

 

Vysvětlení a tradice:

 

Velikonoční neděle čili Boží hod velikonoční je dnem velkých oslav, je to den radosti s velkým R. Den, kdy církev slaví Kristovo zmrtvýchvstání, Kristovo vítězství nad smrtí. V tento den se konají slavné mše svaté - se slavným Gloria, se zpěvy Haleluja, s kadidlem a zapáleným paškálem, s krásnou výzdobou - zkrátka se vším, co zdůrazní výjimečnost tohoto dne. Také se v tento den nosí do kostela velikonoční pokrmy, aby nám je kněz požehnal.

 

Dříve se v tento den chodívalo do kostela v novém slavnostním oblečení a odpoledne se pořádaly různé taneční zábavy, lidé se hojně navštěvovali a zpívalo se a hodovalo. Děvčata barvila vajíčka a chlapci pletli pomlázky. Tyto tradice minimálně na venkově přetrvaly do dnešních dob.

 

Tipy:

 

  • Přede mší svatou můžeme nazdobit náš dům či byt. Ozdobit okna, větvičky, naklíčené obilí, na stůl položit beránka. Je to důležité zejména v případě, pokud budeme mši svatou sledovat online, abychom z našeho příbytku udělali důstojné místo pro slavení Kristova zmrtvýchvstání. K tomu si můžeme zazpívat nebo pustit nějakou velikonoční píseň.

 

  • Pokud vám po Vánocích zůstal nějaký “františek”, můžete si ho při mši zapálit - jako se v kostelích pálí kadidlo.

 

  • Slavnostní nedělní oběd by měl být vskutku slavnostní!  Měl by v dospělých i dětech, pokud se nějaké oběda účastní, zanechat pocit, že se slaví něco výjimečného. Je vhodné (a můžeme o tom s dětmi mluvit), aby oběd byl slavnostnější, než když slavíme třeba narozeniny. Další rok života není takový zázrak, jako když někdo, kdo zemřel, je vzkříšen, a to navíc nikoli kvůli sobě, ale kvůli nám.

 

  • Dříve se v tento den pořádaly taneční zábavy, tak co se do něčeho podobného po obědě vrhnout i doma v našich rodinách? Třeba by babička nepohrdla valčíčkem s vnukem a dceruška „makarénou“ s maminkou.

 

  • Rozhodně je dobré prožívat radost z Kristova vzkříšení ve společenství. V nějaké formě bychom ho tedy měli vytvořit. Zavolat blízkým i vzdálenějším přátelům, napsat dopisy, a pokud máme možnost, třeba si sednout a zavzpomínat, s kým jsme už nemluvili opravdu dlouho, a ozvat se mu.

 

Velikonoční oktáv

 

V souvislosti se zvyky a speciálními činnostmi má smysl mluvit jen o Velikonočním pondělí. Státním svátkem je pouze pondělí, i když je v rámci liturgie na úrovni zbylých dní velikonočního oktávu. Na Velikonoční pondělí je tedy mše svatá také slavnostní - s prvky velikonočního tématu během bohoslužby slova. Ale to platí i pro následující dny velikonočního oktávu.  V podstatě se jedná o prodloužení oslav Zmrtvýchvstání. 

 

Velikonoční pondělí je ale spíše spojeno se zvyky a tradicemi, které nejsou nijak liturgicky opodstatněné, jsou to všechno tradice oslavující konec zimy a příchod jara. My můžeme tyto velikonoční zvyky považovat za pohanské a nezúčastnit se jich, anebo se do nich můžeme zapojit. 

Letos budeme mít rozhodování snazší, lidovým tradicím spojeným s tímto dnem protiepidemická opatření nepřejí. Své přátele a příbuzné tak budeme moci pozdravit maximálně po telefonu. (Udělejme to!) Volný den můžeme využít k výletu do přírody a z tohoto atypického Velikonočního pondělí udělat opravdové oslavy příchodu jara a poděkovat Bohu za přírodu, za dar nového života a za to, že nám svým velikonočním zmrtvýchvstáním dal možnost nového života s Ním.

 

Různé pracovní sešity pro děti s tématem Velikonoc:

 

https://deti.vira.cz/kalendar/velikonoce/pracovni-listy-velikonoce/velikonoce-pracovni-listy

 

https://www.jaksihrat.cz/vzdelavaci-elisty/velikonoce-svaty-tyden-den-po-dni/

 

https://tvorimeprodeti.cz/pracovni-listy/velikonocni-pracovni-listy/

 

Křížová cesta: 

 

https://www.paulinky.cz/obchod/produkt/Pojd-se-mnou-Krizova-cesta-pro-nejmensi-listy.html

 

https://www.paulinky.cz/obchod/produkt/Pojd-se-mnou-Krizova-cesta-pro-nejmensi-omalovanky.html

 

Pro přiblížení tradic může pomoci i Chaloupka na vršku, 5. díl Jak se pomlázky ztratily

 

Videoseriál portálu liturgie.cz o tom, jak nás prvky bohoslužby v kostele mohou inspirovat při prožití Velikonoc v domácnosti. Videa jsou k dispozici na YouTube.

 

Sepsaly: Barbora Wormová, Lucie Bernadetta Zalevská, Alena Theodora Dvořáková

Autorkou neoznačených fotografií je Barbora Wormová