Postem společně na jedné lodi

Stejně jako minulý rok, i letos dobu postní protkal lockdown. Letos ovšem přísnější než ten loňský. Pohyb osob je omezen po dobu na území katastru obce a platí zákaz přechodu hranic okresů (mimo dané výjimky). Nabízí se příležitost: příležitost projevit křesťanskou lásku, solidaritu a pochopení. Komu? Těm, u kterých by nás to snad nikdy nenapadlo: vojákům a policistům!

Od pondělka 1. 3. 2021 jsou zavřeny okresy, na jejich hracích jsou zřízeny uzávěry s kontrolami, které provádí buď policisté nebo smíšené hlídky vojáků a policistů. Situace je celkem jasná. Projíždíte kolem, zastaví Vás hlídka, která po Vás vyžaduje potvrzení zaměstnavatele či čestné prohlášení a doklad totožnosti. Standardní postup, kterým prokazujete svou výjimku a vlastně důvod, proč překračujete hranice svého okresu.

Takovou kontrolu absolvuji za den dvakrát. Při cestě do práce a zpátky domů. Stav je takový, že počasí přes den často není moc přívětivé a hlídky slouží na uzávěrách v poměrně obtížných podmínkách. Nemají k dispozici žádné technické zázemí, ani mobilní wc. Musí si vystačit s tím, co mají na sobě, k dispozici na zahřátí mají pouze služební vozidlo.

Tak a teď si představte situaci hlídek – venku sněží, mrzne, fouká a vy nemáte kde jinde se schovat a zahřát, než ve služebním autě, v němž nesmíte nic konzumovat. Nemáte k dispozici WC a pokud potřebujete na toaletu (a blízké křoví vám nestačí), dostanete se tam nejdřív za hodinu. Beze srandy – musí přijet kolega, který vás vystřídá, a pak vás čeká cesta třeba půl hodiny autem k nejbližšímu obvodnímu oddělení Policie, kde si můžete odskočit. Do toho občas přijede kontrola. A pak tu máme experty, kteří si rádi na uniformu plivnou, ať obrazně nebo doslova.

Situace, do jaké se policisté i vojáci dostali, je náročná a nikterak příjemná. Není jim co závidět, ani trochu. A tak jsem vzal iniciativu do svých rukou.

Vozím v autě horkou vodu v termoskách a zásobu kávy, čaje a tatranek. Při každé cestě do práce a z práce nabízím hlídkám alespoň toto malé zahřátí. Ráno cestou do práce potěším horkým čajem a před koncem služby a odpoledne při cestě z práce kávou, která je po osmi hodinách potřeba. Pokaždé si někdo rád dal horký čaj, ať už černý nebo ovocný, nebo kafe. Ke kafi musí být i tatranka; těch mám v autě celou krabici.

A reakce příslušníků? Vždy stejná: „To se nám ještě nestalo!“

Celá aktuální situace je těžká pro všechny. Pro policisty a vojáky, řekl bych, je těžká o to víc, že je veřejnost často vnímá jako živel, proti kterému je potřeba bojovat, ale i oni jsou lidé, tátové od rodin, kteří dělají svou práci, ve společnosti potřebnou, kteří mají velké pochopení a kteří si zaslouží respekt a úctu ze strany veřejnosti.

Dokud je postní doba, můžete přijmout postní výzvu a projevit při kontrole vojákům a policistům trochu respektu. Třeba jim taky dát tatranku nebo prostě místo zavrčení říct „Díky za Vaši službu.“  A za týden můžete překonat roztrpčení nad tím, že nemůžete za příbuznými nebo na chalupu, a uvědomit si, že to není kvůli hlídkujícím policistům, ale že ani oni nemohou za rodiči a dětmi a na chalupu. Místo snahy prokličkovat a hlídkám se vyhnout (s nutností to pak řešit ve svém svědomí) můžete vyrazit za policisty cíleně, s vědomím toho, že pro vás je to volba, pro ně služba, a dovézt jim něco z dobrot, které jste si doma nachystali. Uvidíte, že radost, kterou způsobíte, vám pomůže současná omezení snášet lehčeji. Nenechte si tuhle příležitost utéct.