Je obtížné držet si odstup a nadhled od doby, ve které žijeme. Dramatické události z celého světa jako by nebraly konce. Je náročné volit své postoje na pozadí změn, zmatků a varování před katastrofami. Alveryon - Vít Raška sepsal svůj pohled na to, jaká by měla být podle něj reakce křesťanů na stále rozdělenější společnost naší doby.
Frodo: „Rád bych, kdyby se to nebylo stalo za mých časů...“
Gandalf: „Já taky... Ale my o tom nerozhodujeme. Rozhodovat můžeme jen o tom, co udělat s časem, který nám byl dán...“
Čtu teď knihu Svatojánská noc od M. Eliadeho. A je mi nesmírně sympatický její hrdina, který touží po nalezení způsobu, jak nežít v čase, jak jej známe. Jak se dostat z každodenního náporu dějin? Z jak velké části jsem jen produkt zpráv, které lačně hltám? Kolik ovlivňují z mé nálady? Co mi dělají s trávením? Kolik času denně myslím na dnešní události? Jak se stalo, že vím, kdo vládne v Brazílii, ale nevím, v jaké fázi je Měsíc?
Ale přesto se mi zdá (a hlavnímu hrdinovi ostatně také), že je nutné se zabývat i tím, co se děje v politice a časech, které nám byly dány. A v posledních několika letech vnímám, že se neustále zrychluje štěpení společnosti v západních zemích. My a oni. Není vám povědomé: „Jak ho mohli volit? Copak nevidí to nebezpečí?“
Při čtení knih o historii jsem si začal všímat podobného schématu napříč Evropou. Myslím, že téměř před sto lety byl Západ v podobné situaci jako dnes. Ano, je to ošidné, hledat návod na současnost v minulosti. Všichni ti generálové připravení na minulé války… Ale přesto chci zkusit popsat, co mi připadá stále jasnější.
Před druhou světovou válkou byly v Evropě divoké časy. V Itálii se král, podnikatelé, armáda i většina obyvatel tak báli komunistů, že dali přednost Mussolinimu.[1] Nebyl to sice jejich ideál, ale brali to jako lepší variantu, než drátem od komunisty do oka.
V Německu proběhlo několik pokusů o bolševický puč. Při jednom z nich mířili na Eugenia Pacelliho – budoucího Pia XII. zbraní.[2] Nakonec tam i většina liberálů volila raději Hitlera[3] než „třídní boj“. Achille Ratti – budoucí Pius XI. – zůstal v roce 1920 jako jediný vysoce postavený diplomat ve Varšavě, na kterou se hnala ruská armáda.[4] Pius XI. i Pius XII. nebyli z fašismu v Itálii rozhodně nadšení, ale vnímali ho jako menší zlo.[5] Moc dobře věděli, co komunismus dovede.
Ve Španělsku byli vražděni řeholníci a řádové sestry a proti jejich vrahům, levicové vládě, začala vzpoura, kterou spoluvedl F. Franko. Kněz Tiso byl zděšen z děsivých protikřesťanských akcí bolševiků v Maďarsku, stal se z něj prezident fašistického Slovenska.[6]
A anglickými městy každých pár dní procházely průvody fašistů a anarchokomunistů. Ty se neustále střetávaly v divokých bitkách.[7] Přesto jméno vůdce anglických fašistů Oswalda Mosleyho není tak známé jako jména Mussolini, Franko, Hitler, Tiso. Protože v Anglii to nakonec ustáli a nepokusili se vytlouci klín klínem.
A i když vím, že každá snaha o historickou analogii pokulhává, stejně to zkusím. Podívejte, já v té době nežil. Nevím, jestli by mě v té době víc děsil fašismus nebo komunismus a jestli bych nakonec zvládl to, co se chystám navrhnout. Nevím. Ale není dnešní doba v něčem podobná? Mí přátelé jsou v podstatě rozděleni na ty, kteří jsou víc nakloněni věřit zprávám o tom, že Trump, současná polská vláda nebo Orbán jsou autoritáři, napůl fašisté, a že odešly klidné časy liberální demokracie. Druhá polovina má strach z „probuzených“, které má za nové socialisty, kteří se pokusí osvobodit člověka ze všech pout včetně věrnosti, péče o potomstvo, lásky k vlasti, determinace pohlavím, rozumu atd.
Samozřejmě, že nejsem neutrální a všímám si, že jedné straně fandím, a všechny zprávy mi potvrzují, že druhá strana jsou bídáci, jací tady desítky let nebyli. Ale stejně si nepřeji vytloukat klín klínem a s Tisem přehlížet to, že v zemi najednou chybí tisíce židovských spoluobčanů,[8] nebo (z opačného politického pólu) se s Voskovcem a Werichem posmívat těm, kteří informují o hladomorech v Rusku.[9] Víc než o nějaký pokus o diskuzi a smír mi jde spíš o to, nepřidat se ke zlým ve snaze zlu bránit.
Nezkusíme tedy ještě obě strany zůstat co nejdéle ve středu? Zkusit to jako předválečná Anglie? Nepřipadá mi, že by u nás jedna z těch stran (ať už máte strach z kterékoli a obavy z té druhé považujete jen za propagandou nafouklou lež) již převládla, takže máme šanci. To, že vidím darebáky u druhé strany, neznamená, že na té mojí žádní nejsou. Hospodin skrze proroky varoval Izrael, aby se proti vnějšímu ohrožení nespojoval hned s Babylónem (který symbolizuje smrt, otroctví), nespojoval s Egyptem (který symbolizuje… smrt, otroctví), ani s Asýrií (to, co symbolizuje, si asi domyslíte). Ohola a její sestra Oholíba by mohly vyprávět.[10]
Pokud hledáte konkrétní osobnost, od které se lze učit, pak vás možná překvapím – Emil Hácha. Katolík jako Tiso, a taky prezident za války. A pro mě absolutní hrdina.[11] Ne, nedokázal zabránit tomu, aby převládnutí jednoho zla v Německu neznamenalo kruté časy pro Československo. Ale nechytl se ani do pasti fašismu,[12] ani nechtěl vyhánět čerta ďáblem (jako E. Beneš, který ochranu pro příště viděl v socialistickém Rusku). A když měl přinést oběť, udělal to.
P. S.: Je to pro mě těžké. Sám M. Eliade, který píše tak skvělé věci, byl za fašistického Rumunska velvyslancem. Nemůžu soudit – ne proto, že by člověk nemohl vynášet mravní soudy, ale proto, že opravdu nedokážu pochopit, co vše si východní Evropa zažila s bolševiky. Kdo pak odsoudí Eliadeho, nebo třeba Vlasovce, Banderovce? Ale tak daleko v současnosti ještě nejsme, snad si ještě opravdu nemusíme vybírat jedno zlo jako ochranu před druhým.
Alveryon - Vít Raška
[2] KERTZER, David I. Papež a Mussolini: tajemství papeže Pia XI. a vzestup fašismu v Evropě. Přeložila Radka KNOTKOVÁ. Brno: Jota, 2017. ISBN 978-80-7565-102-0. str. 157
[3] KURLANDER, Eric. Život s Hitlerem: liberální demokraté ve třetí říši. Přeložil Jiří KASL. Praha: Academia, 2020. Historie (Academia). ISBN 978-80-200-3065-8.
[4] http://www.christnet.eu/clanky/4137/pius_xi.url
[5] KERTZER, David I. Papež a Mussolini: tajemství papeže Pia XI. a vzestup fašismu v Evropě. Přeložila Radka KNOTKOVÁ. Brno: Jota, 2017. ISBN 978-80-7565-102-0. str. 77
[6] KRAWCZYK, Andrzej. Kněz prezidentem: Slovensko Jozefa Tisa. Přeložila Michala BENEŠOVÁ. Praha: Academia, 2019. Historie (Academia). ISBN 978-80-200-2963-8. str. 60
[7] DRÁBIK, Jakub. Fašista: příběh sira Oswalda Mosleyho. Praha: Academia, 2017. Historie (Academia). ISBN 978-80-200-2679-8. str. 251 a dále
[8] KRAWCZYK, Andrzej. Kněz prezidentem: Slovensko Jozefa Tisa. Přeložila Michala BENEŠOVÁ. Praha: Academia, 2019. Historie (Academia). ISBN 978-80-200-2963-8. str. 211-285
[10] Ezechiel 23
[11] MACHÁLEK, Vít. Prezident lidskosti: životní příběh Emila Háchy. Praha: Academia, 2020. Historie (Academia). ISBN 978-80-200-3056-6.
[12] Omlouvám se všem. Uvědomuji si, že pro zjednodušení směšuji fašismus a nacismus (což třeba Vatikán nedělal a důsledně rozlišoval fašistické režimy a nacistické Německo). Ano, vnímám jako rozdíl, jestli se proti komunismu spojíte s fašisty nebo nacisty, ale zlo je obojí.
Komentáře
"A třeba komunismus v sobě obsahuje okradení části populace ozbrojenou revolucí."
To si pletete s nějakou diktaturou v minulosti.
Možné řešení je v poučeném propojení kapitál(ism)u a komunismu, tedy toho co dnes už pomalu ve společnosti funguje. Jde o velice nadějnou realitu. Ti tzv kapitáni průmyslu (CEO a spol.) byli, jsou, a budou ve svém charakteru marxisti nebo chcete-li komunisti, protože je to dáno jejich postavením. Dnes je to jen více viditelné, slyšitelné, "hmatatelné". Nic se nezrychluje, takovým vnímáním (rychlosti) vybaven nejste.
Komunismus a kapitalismus nejdou proti sobě. Samozřejmě, že komunismus pracuje i s jiným pojetím "vlastnictví", ale pořád v řádu kapitálu, protože se bez něj žádná výroba neobejde. Tím bonusem není to, že komunita (dělníci) vlastní továrnu (to je k ničemu), ale že komunita "vytváří" kapitál paralelně vedle kapitálu, který produkuje výroba.
Samozřejmě, mám-li použít hodnocení pouze v rámci toho co je nejlepší, pak nejlepší je otrokářský systém.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.