Markus Torgeby byl elitní švédský běžec s vyhlídkami na skvělou kariéru. Ty ale ukončilo zranění. Zmítaný osobní krizí odešel hledat nový životní směr do jämtlandských lesů, kde nakonec v samotě strávil čtyři roky. O svých zkušenostech dnes nejen přednáší, ale také spolu se svou manželkou napsal knihu Pod širým nebem: Jak najít v přírodě duševní klid (2019), kterou v loňském roce vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

 

Foto: Kristýna Trňáková

 

Na jedné z prvních stránek knihy je uveden biblický citát „Především chraň své srdce – právě z něj všechen život vychází.“ (Přísloví 4, 23). Mohlo by se proto zdát, že kniha bude mít nějaký křesťanský přesah. Autorova zkušenost s křesťanstvím je však obsažena jen na začátku v první kapitole, kde mluví o svých rodičích a prarodičích, a dál už nehraje žádnou relevantní roli.

 

Příběh Markuse Torgebyho na první pohled vypadá jako jedno velké klišé. Zranění mu překazilo životní plány a on musel znovu hledat sám sebe. Vyrazil do lesa, kde žil opravdu extrémním způsobem úplně sám, spal ve spacáku na sobí kožešině a jedl především ovesnou kaši s ovocem a lesními plody. Pak o tom začal přednášet a napsal knihu.

 

Já osobně bývám poněkud skeptická ke knihám s různými motivačními, seberozvojovými a autobiografickými tématy, které popisují, jak někdo zažil něco (většinou extrémního), co mu změnilo život k lepšímu a všichni by to měli zkusit, protože je to zaručený recept na úspěch a štěstí. V případě knihy Pod širým nebem jsem však byla velmi mile překvapena. Nejedná se totiž o proud stále se opakujících myšlenek a témat, které v různých variantách obsahuje snad každá kniha podobného charakteru.

 

V knize Pod širým nebem se prolínají autorovy myšlenky se vzpomínkami z dětství a konkrétními zážitky, které prožil buď sám při bivakování v lese, nebo společně s manželkou a dcerami. To všechno doplňují praktické informace k pobytu v přírodě, které knihu posunují přece jen na vyšší level. Kniha je natolik praktická, že se Markus nebojí ani popisu toho, čím se v přírodě utřít po vykonání potřeby. Zkušenosti z lesa ho totiž naučily, že není mech jako mech.

 

Samozřejmě zkušení skauti asi moc neocení návod, jak si rozdělat oheň, usušit oblečení nebo vylézt na strom. Pro mnohé čtenáře (třeba pro ty, co jsou jako já z města, a kempování není jejich hlavní náplní volného času) to však budou velice zajímavé informace, které možná lidem dodají odvahu vyrazit na delší pobyt do přírody. Návod na výrobu venkovní zastřešené postele zase může být skvělou inspirací pro majitele zahrad, ať už na vesnici nebo na chalupě, kteří rádi přespí mimo svou ložnici.

 

Švédské prostředí, z něhož kniha pochází, je vítanou změnou v záplavě anglo-americké překladové literatury na našem trhu. Severskou přírodu považuji za nesmírně krásnou a díky této knize má čtenář možnost poznat ji z trochu jiného úhlu. Musím také ocenit poznámky překladatelky, která upozorňuje na různé odlišnosti oproti českému prostředí. Zatímco ve Švédsku je například možné jen tak odebírat březovou mízu, v České republice je potřeba k tomu mít povolení majitele lesa. Některé věci jsou však v našem prostředí téměř nemožné, takže určitě ne všechny autorovy tipy půjdou uvést do praxe. Schválně si tu zkuste sehnat sobí kůži, abyste měli v lese na čem spát. Oproti Švédsku to určitě nebude tak snadné.

 

Foto: Kristýna Trňáková

 

Kniha obsahuje velké množství opravdu nádherných fotografií, jejichž autorkou je Markusova žena Frida. Fotografie, převážně v tmavých a tlumených barvách, zachycují nejen konkrétní věci z Markusova vyprávění, ale také úchvatnou švédskou přírodu i atmosféru. Ve čtenáři vyvolávají klidný, až trochu melancholický pocit, a skvěle doplňují text. Po vizuální stránce je tedy kniha opravdu povedeným počinem a ráda knížku i po přečtení tu a tam otevřu, abych si připomněla klidnou atmosféru otištěných fotografií.

 

Z literárního hlediska se ovšem nejedná o nějaké převratné dílo. Jazyk je spíše jednoduchý a styl vyprávěný strohý, ale díky tomu text rychle ubíhá. Každá kapitola je dělena na spoustu menších celků s různými tématy. Ty jsou dost často dlouhé třeba jen dvě, tři stránky, takže co chvíli je tu další podnadpis a jiné téma. Jako by se občas zdálo, že tu něco chybí, potenciál zůstal nevyužitý a autor knihu poskládal z různých střípků.

 

Je tak podle mě velká škoda, že víc prostoru nedostalo třeba špalkování, což je autorova oblíbená činnost, kterou doporučuje. „Posadit se na špalek a dřepět tam, dokud se nerozplyne všechen váš neklid a pocit, že chcete od všeho utéct; dokud nepřijdete na to, že jste dostatečně dobří už teď. Tomu já říkám špalkovat,“ píše Markus Torgeby (s. 185). Špalek je pro něj symbol, že člověk občas musí přestat přemýšlet a ponořit se do srdce. Pak ovšem následují informace, kde se ve Švédsku dá sehnat špalek, že špalek nemá být vyšší než třicet pět centimetrů, aby se z něj nevstávalo tak snadno jako ze židle, že na něm můžete sedět v obýváku i kanceláři... Nějaké další zamyšlení už ale chybí.

 

Pokud hledáte na čtení něco nenáročného a možná trochu poučného a inspirativního, Pod širým nebem pro vás může být docela zajímavou četbou hlavně teď na jaře, když se probouzí příroda a počasí vybízí k cestě ven.

 

Odejít do lesa, spát na sobí kůži a přežívat na ovesné kaši je opravdu extrém, do kterého se většina lidí nikdy nepustí. Ani Markus Torgeby už takhle nežije. Při zakládání rodiny musel svůj životní styl značně upravit a teď bydlí s manželkou Fridou a třemi dcerami v chalupě s elektřinou poblíž míst, kde bivakoval. Pořád ale v přírodě tráví co možná nejvíce času. Kniha může přinést i běžnému čtenáři spoustu inspirace a zamyšlení: Co takhle se na chvíli zastavit (alespoň obrazně, když už ne doslova, jako to musel udělat běžec Markus) a zamyslet se? Kolik toho vlastně k životu doopravdy potřebuju? Proč nestrávit nějaký čas v tichu jen sám se sebou? V přírodě?

 

Knihu Pod širým nebem: Jak najít v přírodě duševní klid Markuse a Fridy Torgebyových v českém překladu Heleny Stiessové vydalo v roce 2020 nakladatelství Kniha Zlín. Na webových stránkách nakladatelství je možné přečíst si ukázku z knihy a prohlédnout několik fotografií.

 

www.darujme.cz/projekt/1203787