Udělal si z provazů důtky a vyhnal z chrámu všechny i s ovcemi a býčky. Lidé okolo museli být v šoku, zpráva se určitě hned rozkřikla po celém městě. A lidi to muselo rozdělit. Učitel, který kráčí krajinou, učí a uzdravuje, do toho je snadné se zamilovat. A když trochu provokuje autority, tím lépe. Ale vtrhnout do svatyně a zpochybnit jednání přikázané v Tóře? Kdo váhal, měl zřejmě jasno. Reformovat ano, ale bořit? Možná se v Ježíši spletli? Naletěli mu? Nebo mu popularita stoupla do hlavy a teď přestřelil?

 

Ježíš vyhání kupce z chrámu (Quinten Massys 1466 – 1530). Zdroj: www.slavneobrazy.cz

 

Jsme zvyklí, že vzadu v kostele jsou vystavené různé publikace, občas i něco jiného, a vedle je kasička nebo několik kasiček. Za časopisy, za kalendář, na opravu kostela… Kdyby někdo vznesl dotaz, zda to do kostela patří, našli bychom argumenty, proč takový prodej nevadí, ale kdyby dotyčný přišel s jiným řešením, nevadilo by nám. Prodej zbožných tiskovin neuráží, ale ani ho v kostele nutně nepotřebujeme. Vydáme-li se na populární poutní místo, najdeme tam celé uličky stánků s předměty nějak s vírou souvisejícími (a spoustu stánků s předměty s vírou nesouvisejícími). Někoho to pohoršuje více, někoho méně, ale snad nikdo se na poutní místo nevydá jen proto, aby si tam nějaký takový předmět koupil – buď to uděláme, nebo ne, ale smysl naší cesty a pobytu tam to nijak neovlivní. Neprodává se tam nic, bez čeho by naše cesta neměla smysl.

 

V jeruzalémském chrámu to ovšem bylo jinak. Tam lidé putovali právě proto, aby mohli obětovat zvířata, která se kvůli tomu přímo v chrámu prodávala. Dodržovali tím příkaz, který jim Hospodin dal v Tóře. Stánky měly své vyhrazené místo a nikdo je nestěhoval jinam. Ježíš běsní na místě, kde všichni přítomní projevují svou zbožnost, svou úctu k Zákonu. Už dřív občas bránil ve vykonávání pokynů zákona, ale mnohem tišeji. „Ano, cizoložné ženy je přikázáno kamenovat, ale copak vy ve všem dodržujete přikázání? Opravdu chcete mluvit o tom, kdo se čím provinil, a žádat pro každého spravedlivý trest?“ Nikoho nespráskal, nekryl ženu vlastním tělem. Jen na něco docela tiše poukázal. A ono to stačilo. „Pokládáte uzdravování za práci, která je v sobotu zakázána? A opravdu byste nechali zahynout své dítě, kterému by se mu v sobotu přihodilo neštěstí? Mlčíte…“ Soucit je důležitější než doslovný výklad Zákona.

 

To je postoj, který může někoho štvát a jiného povzbuzovat. Ježíš v chrámu ale neříká „Venku jsou stovky hladových lidí, a byť je psáno, že maso obětovaných zvířat patří kněžím, měli byste ho dát těm, kteří bez něj jinak zahynou.“ Křičí něco o tržnici. Jenže ta tržnice nevznikla z lidské chamtivosti, ta jen lidem umožňuje dodržet přikázání daná Hospodinem. Ježíš vyhání z chrámu zbožné lidi, aniž by jim řekl, co dělali špatně, jaké pravidlo se teď mění, co po nich chce místo toho. Začne skrytě mluvit o svém vzkříšení, čímž zmatek ještě prohloubí. Zpochybňuje základní přikázání Zákona a chce bořit chrám. Tohle byla zvěst, která se rozletěla Jeruzalémem.

 

Kdyby chtěl Ježíš vyvolat podobný skandál dnes, asi by musel prohlásit, že zpřítomňovat jeho oběť lze pomocí piva a preclíků. Ano, on jediný má právo to říct, ale kdyby to zkusil, zřejmě by dopadl stejně jako tehdy. Chceme dodržovat pravidla. Necháme si zavrtat ve svědomí a jsem ochotni něco začít dělat víc doopravdy, víc s ohledem na druhé… ale základy jsou základy, má-li dům stát, tak s nimi hýbat nejde. Rouhači nikdy nic dobrého nepřinesli.

 

Jediná věc, která od doby, kdy byla pravidla obětí ve svatyni ustanovena, přibyla, byly stánky směnárníků. Leviticus neobsahuje pravidla pro chování za římské okupace. Je jasné, že žádná podobizna, tím méně podobizna člověka, který se vydává za boha, na svatá místa nesmí. Ona nesmí ani do jakéhokoli jiného židovského domu - jenže zkuste si žít bez peněz. Zvlášť jako příslušník náboženství, které bere materiální prosperitu za projev požehnání, a pro potulné otrhané hlasatele zbožnosti tu není, na rozdíl od Indie, místo. Takže kompromisy ano, ale jen ve světské oblasti. Za obětní dary se smí platit jen mincemi, na kterých císařova tvář není. Tím dáme najevo, že pravidla respektujeme, o zákazu používat římské mince víme, jen neznáme jiné řešení. Nakonec beránky s křivýma nohama také smíme mít ve svých stádech, jen je nesmíme přinést jako oběť.

 

Tržnice, směnárníci… Zní nám to jako výtka, že se někdo obohacuje na jiných, protože tak to známe z našich tržnic a směnáren. Jenže tady jde o směnu hříšného za svaté. Co je venku, to se nepočítá. Jako by Hospodin viděl jen to, co se děje v jeho chrámu. Jako by byl modla, která si nevidí dál než na špičku nosu. Dost bylo kompromisů, dost pravidel na šest dní v týdnu a jiných pravidel na jeden den, dost pravidel na doma a pravidel do chrámu. Vyvolený lid má být svatý celý, do posledního pasáčka ovcí, a stejně ve středu jako v sobotu. Ježíš nepřišel zrušit ani nejmenší z přikázání. Přišel nám připomenout, že Hospodin hledí především na naše srdce, a především ono nesmí mít ani křivé nohy, ani v něm nesmí být otištěn obraz někoho, kdo se za boha jen vydává. Naše srdce nám totiž, až budeme chtít předstoupit před Hospodina, v žádné směnárně nevymění. 

 

 


 

 

1. ČTENÍ Ex 20, 1-17
Zákon byl dán skrze Mojžíše. 

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy. 
    Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. 
   Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. 
   Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stihám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy. 
   Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvé-ho Boha. 
    Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý. 
   Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 
   Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. 
   Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“


Žl 19 (18), 8. 9. 10. 11 Odp.: Jan 6, 68b 
Odp.: Pane, ty máš slova věčného života. 

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost. 
Odp. 
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči. 
Odp. 
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé. 
Odp. 
Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů. 
Odp. 



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 22-25 
Kážeme Krista ukřižovaného, židy to uráží, ale pro ty, kdo jsou povolání, je to Boží moudrost. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 
Bratři! 
   Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé. 


EVANGELIUM Jan 2, 13-25
Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím. 

Slova svatého evangelia podle Jana. 
   Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.'
   Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ 
   Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ 
   Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ 
   On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku. 

 

 

www.darujme.cz/projekt/1203787