Domácí katecheze: Josef a tatínci

Ve čtvrtek 18. března oslavíme svátek sv. Josefa. Přestože vychovával Pána Ježíše, obvykle mu příliš prostoru nevěnujeme, a to je velká škoda. Pojďme se dnes s dětmi zaměřit na postavu svatého Josefa a spolu s ním také na všechny tatínky.

Cíle katecheze: 

• Uvědomit si, že rodiče nás mají rádi, a i když se někdy nepochopíme, je potřeba je poslouchat.
• Poznat blíže postavu sv. Josefa.
• Zamyslet se, jaký je můj tatínek.

Budeme potřebovat: papír, psací potřeby, zavařovací sklenici s víkem, kus látky/ubrousku, provázek/stužku, lepidlo barvy na sklo, pro menší děti můžete vytisknout omalovánku.

Katechezi začneme čtením z evangelijního úryvku Lk 2,41 - 51a, číst nemusí rodič, ale může i dítě, pokud je to už zdatnější čtenář:

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině (poutníků), ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. 

Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.“ Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“ Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je.

Když byl Pán Ježíš malý, vychovávala ho maminka Marie spolu se svým manželem Josefem. Josef nebyl opravdovým tatínkem Ježíše, tím je Bůh, ale Josef se o Ježíše staral, vychovával ho a měl ho rád jako vlastního syna. V příběhu, který jsme slyšeli, se stala úplně běžná věc. Ježíš už nebyl úplně malý a chtěl si dělat věci po svém. Toužil být se svým nebeským Otcem, proto šel do kostela a tam rozmlouval s učiteli, kteří byli překvapeni, jak moudrý je. Nás to nepřekvapuje, my víme, že je Boží syn a že nebyl obyčejným dítětem. Ale i on na jednu věc zapomněl. Víte na jakou?

Přestože to myslel dobře, odešel do chrámu, aniž by o tom řekl svým rodičům a ti o něj měli velký strach. Představte si, kdyby vaši rodiče tři dny nevěděli, kde jste! Nejspíš by hodně plakali, ptali se příbuzných a kamarádů, hledali by vás… A to všechno, co by prožívali, by je velmi bolelo přesně tak, jako to bolelo Marii s Josefem.

Někdy mají děti pocit, že už jsou velké a rodiče je příliš hlídají a nerozumí jim, a i když je těžké pořád je poslouchat, je to dobré a správné. Rodiče totiž chtějí pro nás to nejlepší a když je neposloucháme, velmi je to trápí. Na konci příběhu o Ježíšovi se dozvídáme, že i když mu rodiče neporozuměli a navzájem se nepochopili, přesto odešel s nimi a poslouchal je. 

V tomto příběhu máme také tři hlavní osoby, Ježíše a Marii, o kterých toho už určitě víme docela dost, ale co svatý Josef? Dovedli byste o něm něco říct? 

Starší děti mohou v tuto chvíli zkusit zapátrat na internetu či v knize o svatých, mladší děti si mohou vymalovat omalovánku a poslouchat vaše další vyprávění o svatém Josefovi. 

Zajímavosti ze života sv. Josefa:

• pocházel z rodu krále Davida, stejně jako Ježíš se narodil v Betlémě,
• jeho povolání bylo tesař - dnes si pod tímto pojmem představíme především práci se dřevem, v tehdejší době mohl pracovat také s kameny a kovy, pravděpodobně vyráběl zemědělské nástroje,
• tesařem vyučil i svého syna Ježíše, tak jak mu velela židovská tradice,
• poslední zmínka o Josefovi je právě v evangeliu, které jsme si dnes četli,
• Josef pravděpodobně zemřel během Ježíšova dospívání,
• z evangelií víme, že byl tichý, spravedlivý, hluboce důvěřoval Bohu a když bylo třeba, nebál se rázně jednat,
• na obrázcích bývá vyobrazen s Marií a Ježíšem, takový obraz nazýváme Svatá rodina,
• stejně tak může být zobrazen, jak drží s Marií malého Ježíška za ruce, takový obraz nazýváme Dětství Kristovo,
• v ruce může mít bílou lilii, symbol čistoty,
• od roku 1654 je spolupatronem českých zemí.

Aktivita: Nejen v době postní je naším úkolem snažit se být dobrým člověkem a k tomu patří dělat druhým radost. Můžeme se nyní pokusit udělat radost právě našemu tatínkovi. Zkuste společně vymyslet čtyři věci, které na něm oceňujete. Můžou to být vlastnosti nebo konkrétní situace, kdy jste na něj byli pyšní nebo kdy vám udělal radost. 

Tyto čtyři věci pak sepište každou zvlášť na papírek, který vhodíte do ozdobné nádoby. Tu si můžete vytvořit z obyčejné menší zavařovací sklenice, můžete ji pomalovat barvami na sklo a víko ozdobit pěkným kouskem látky se stužkou či provázkem. Celou sklenici pak ještě můžete nazvat Postní radosti - tatínek totiž bude mít na každou neděli až do Neděle zmrtvýchvstání jeden papírek, který si může vytáhnout a přečíst.

Závěrečná modlitba: Pane, děkujeme Ti za naše rodiče, za maminku a za tatínka. Děkujeme Ti, že se o nás starají, milují nás a neopouští nás ani v těžkých chvílích. Prosíme Tě, dej, ať jsme k sobě v naší rodině hodní a ať si umíme odpustit, když uděláme chybu. Prosíme Tě, buď s námi a žehnej nám skrze Krista, našeho Pána. Amen.