Nehleďte na to, co je prospěšné vám, ale co prospívá ostatním. Cože? Neshromažďovat, ale dávat, to lze pochopit. Jde to sice proti lidské přirozenosti, ale budiž, když je člověk štědrý, je určitě lepším člověkem, než když je hamižný. Ale tady se přece nemluví o materiálních věcech, ale o chování člověka. Nemáme brát zřetel na to, co nám prospívá? Copak nejsme zodpovědní především sami za sebe?

 

Zdroj: facebook SMS Z NIEBA, převzato ze zpravy.aktualne.cz

 

Nebuďte pohoršením. Ani pro vlastní lidi, křesťany, ani pro cizí, kteří podle nás posuzují církev a Boha. Chce se tím snad říct, že kdybychom se starali o svůj duchovní prospěch, mohlo by to někoho pohoršit? A není to starost toho druhého, aby ho to nepohoršovalo? Proč bychom měli my měnit své chování kvůli nepodloženým pocitům někoho jiného? Nemáme naopak svým životem svědčit o poznané pravdě a na nikoho se při tom neohlížet? Možná to nedělat pro uznání od vlastních (ale vzorem jim přece máme být), ale určitě s tím nepřestávat, když někdo zdvihne obočí, nebo se dokonce začne posmívat. Va chvíli, kdy hrozí pronásledování, s tím přece určitě nesmíme přestat – vždyť kvůli tomu umírali mučedníci, a to jsou nějaké vzory!

 

Není to zase tak dávno, co slova o mase obětovaném modlám člověka nijak neoslovovala. Lidé v naší zemi se dělili na ty, co si mysleli, že jsou ateisté (ale jak správně poznamenává jedna anekdota, byli to spíš ignoranti), a na křesťany několika málo druhů. Příslušníci jiných církví, pokud tu byli, o sobě nedávali moc vědět. Křesťané se také snažili o sobě nedávat moc vědět, ale měli kostely, tak se o nich vědělo. Pohoršovat nebylo koho. Komunisté se nebavili s křesťany, křesťané se nebavili s komunisty a zbytku to bylo jedno. Když se vrátila svoboda, ukázalo se, že lidé mají mnohem víc názorů. Na ulicích se objevili příslušníci hnutí Hare Krišna a v rámci misie nabízeli speciální pochutiny. Křesťané se začali starat, jestli smějí takové jídlo ochutnat. „Vždyť je obětované Krišnovi, nesahejte na to!“ zlobili se někteří. „Krišna není a to cukroví je dobré,“ oponovali druzí. Dva tisíce let vzala voda a slova svatého Pavla začala být znovu aktuální. Aktuální zůstalo i to, že neexistuje shoda, jakým chováním mohu nevhodně pohoršit a co prospívá mému bratrovi.

 

Postmoderní svět není černobílý. Kultury se promíchaly, málokdo je vychováván v rodině, kde se všichni názorově shodnou. V lepším případě je jeden rodič zapálenější a druhý vlažnější křesťan a jeden strýček je ateista. Děti nepřejímají názory rodičů, ale prarodičů nebo spolužáků ze střední školy. U nedělního oběda se sejde křesťan, ateista, agnostik a buddhista, který byl před dvěma lety satanistou. Nezbývá jim, než být vstřícní a tolerantní. Zanadávají si na muslimy, protože ještě nevědí, s kým začala randit sestřenka. 

 

Jinde zase mají poličku s „lapači prachu“: vedle sebe na jedné dečce stojí kříž, Buddha a čínská kočka mávající tlapkou. Jsou to dárky, tak se sluší je mít vystavené. O názorech obyvatel bytu to nevypovídá nic. Stejně jako křížek na krku. Je to vyznání, nebo šperk? Těžko říct.

 

Před časem vzbudil velký rozruch polský kněz, který – podle toho, co se k nám po internetu doneslo – vyzval své farníky, ať přinesou předměty, které se jim ocitly doma a o kterých se domnívají, že jsou spojeny s magií. Společně je pak před kostelem spálili. Na hranici se ocitla mimo jiné africká maska, knížka Harry Potter a dětský deštníček s Hallo Kitty. Zveřejněné fotografie vyvolaly skandál. Nikdo neřešil, že lidé věci donesli dobrovolně. Mluvilo se o inkvizici, upalování čarodějnic a likvidaci knihoven. Chudák kněz se – zřejmě na nátlak nadřízených – musel omluvit. Většina komentujících byla přesvědčena, že takovéto nakládání s věcmi (třebaže byly v osobním vlastnictví a minimální hodnoty) je pohoršením. 

 

Situace ne nepodobná té z Pavlovy doby. Může mít křesťan nadhled, protože ví, že Pán stojí nad všemi lidskými výmysly, bez ohledu na to, jaký význam jim lidé přikládají? Může díky tomu se všemi těmi věcmi zacházet po libosti? Nebo musí důsledně rozlišovat, co je určeno pro Pána, a co není, tomu se musí vyhnout? Je pro ostatní zavádějící, když se křesťan nebojí nekřesťanských věcí, nebo naopak, když nekřesťanským věcem přikládá váhu a považuje je za nebezpečné? Je neopatrný rodič, který nezkoumá, jaké dětské knížky si jeho dítě půjčuje, nebo ten, který svému dítěti sděluje, že by mu četba o čarodějích mohla ublížit?

 

Neshodli se na tom lidé tenkrát a neshodneme se ani my. Při snaze pečovat o prospěch druhého se dají napáchat strašlivé věci. Je tu ale ještě jedno kritérium: cokoli děláte, dělejte k větší slávě Boží. Podle služebníka posuzují pána. Když proti něčemu bojuji, nedělám tím z Hospodina malicherného, slabého, ohrozitelného? Když proto něčemu nebojuji, nezakrývám tím Boha, neboť to vypadá, že mezi ním a těmi věcmi není rozdílu? Nemá smysl čekat, že v tom mezi lidmi nastane shoda. V těchto věcech nelze použít žádné obecné snadno aplikovatelné pravidlo, protože hlavním kritériem je působení na lidi okolo nás, konkrétní lidi v konkrétních životních situacích. Musíme poctivě zvažovat, co víme, pokaždé se, s použitím dosavadních zkušeností, rozhodovat znovu. Není to snadné. Důležité je zachovat si vědomí, že na tom záleží, že to není jedno. Na našem chování, na slovech, která vyslovíme, záleží, zda druhý člověk – člověk, na kterém záleží Bohu – bude pohoršen nebo povzbuzen, jaký budeme spoluvytvářet obraz církve a Boha v jeho očích. Vyžaduje to od nás pokoru, přiznání si, že se nemůžeme opřít o obecně platné pravidlo, a prosbu o pomoc Nejvyššího. Vyžaduje to od nás odhodlání ani nezůstávat na povrchu, ani nenajít zalíbení v urputných bitvách o pravdu, ale vše, co konáme, konat k větší slávě Boží.

 

 

 


 

 

6. neděle v mezidobí 

1. ČTENÍ Lv 13, 1-2. 45-46
Malomocný bude bydlet sám a zdržovat se mimo tábor. 

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy. 
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: 
   "Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží. 
   Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor." 


Žl 32 (31), 1-2. 5. 11 Odp.: 7 
Odp.: Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. 

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, v jehož duši není klamu. 
Odp. 
Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: "Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti", a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. 
Odp. 
Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce. 
Odp. 



2. ČTENÍ 1 Kor 10, 31-11, 1
Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 
Bratři! 
   Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy. 
   Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista. 


EVANGELIUM Mk 1, 40-45
Malomocenství od něho odešlo a byl očištěn. 

Slova svatého evangelia podle Marka. 
   K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn: 
   Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš - jim na svědectví." 
   On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad. 

 

www.darujme.cz/projekt/1203787