V mládí byla Simone zapálenou sociální aktivistkou, které nebyl lhostejný těžký osud chudých a těch, kteří pracují v nedůstojných podmínkách. Aby se jim co nejvíce přiblížila, nastoupila dobrovolně do továrny, kde se podlomilo její již tak chatrné zdraví. Ve svých dvaceti osmi letech prožila v malé kapličce v Assisi svůj první mystický zážitek, setkání, které ji „poprvé v životě přimělo si kleknout a začít se modlit“. Tento moment změnil její život a zaměřil její pohled na Krista. Když Simone v roce 1943 umírala, bylo jí teprve třicet čtyři let, ale za svůj krátký život toho stihla mnoho a byla velkou inspirací svým současníkům. Nechme se jí inspirovat i my! 

Zdroj: flickr.com

Simone Weil se narodila 3. února 1909 v Paříži do zámožné, agnostické a původem židovské rodiny. Od dětství se projevovala jako velmi uvědomělá a soucitná, když například v pěti letech odmítla darovaný náhrdelník, protože nesouhlasila s diskriminačním faktorem luxusu, a v šesti letech nechtěla jíst více cukru, než byl příděl francouzských vojáku na frontě. Následkem vážného zánětu slepého střeva v dětství měla celý život chatrné zdraví. Pocházela z intelektuálního prostředí a ona sama vynikala vysokou inteligencí (už jako dítě uměla řecky a ovládala sanskrt) a vystudovala na prestižní pařížské univerzitě filozofii. Tu také následně vyučovala na dívčím gymnáziu v Le Puy. Již od mládí pociťovala jako nevýhodu své ženství. V té době například neměly ženy ve Francii ani volební právo. Simone se v reakci na to začala alespoň oblékat a stříhat jako muž, skoro se nelíčila a dokonce se vzdala jakýchkoli intimních vztahů.

Simone a učitelský sbor na gymnáziu. Zdroj: Wikimedia Commons

Její mladá léta provázela velká sociální a politická angažovanost. Přestože sama pocházela ze společensky dobře postavené rodiny, podporovala zájmy utlačovaných, a to hlavně dělníků, kteří to v té době neměli ve společnosti snadné. Pracovali často v neadekvátních, vyčerpávajících podmínkách a za nedostatečnou odměnu. Simone nestačilo se o tyto skupiny lidí zajímat na teoretické a politické úrovni (organizovala stávky a psala články), ale chtěla se jim skutečně přiblížit, pochopit je a dotknout se jejich problémů a starostí. Proto ve svých pětadvaceti letech dobrovolně nastoupila do automobilové továrny jako řadová dělnice. V té době si vedla deník a snažila se přijít na to, co by dělníkům skutečně pomohlo. Všímala si mimo jiné, jak těžká a nedůstojná je práce u strojů, smrtící pro ducha jejích spolupracovníků, a jak vede možná více než k fyzickému utrpení k pocitu ponížení. Zdraví jí však nedovolilo zůstat v továrně déle než rok. Většinu ze svých příjmů jak z vyučování, tak z práce v továrně věnovala na dobročinné účely. Filozofie, které se stále věnovala, pro ni byla neoddělitelná od činu a jednání. Sama svou filozofii žila.

Ačkoliv byla pacifistkou, rozhodla se zúčastnit Španělské občanské války na straně anarchistů. Byla však silně krátkozraká a pravděpodobně ne příliš šikovná, protože jí její spolubojovníci nedovolili jít s nimi do boje ze strachu, že by postřelila někoho z nich. Obavy se potvrdily, když stoupla do nádoby s vařícím olejem a byla nucena z války odjet a léčit se v Itálii. Čas strávený v Assisi jí změnil celý život. Ve své Spirituální autobiografii Simone Weil píše, že již od dětství měla křesťanský pohled na svět a jednala podle přikázání o lásce k bližnímu. První z momentů, které ji vědomě přiblížily křesťanské víře, zažila v Portugalsku, kde byla uchvácena zpěvem hymnů při venkovní vesnické bohoslužbě. Přesto k radikálnímu obratu k víře došlo až v jejích osmadvaceti letech v kapli v Assisi. Shodou okolností to bylo ve stejném kostele, bazilice Panny Marie Andělské, kde se modlil sv. František z Assisi a kousek od místa, kde složil svou Píseň bratra slunce. Simone popisuje svůj první mystický zážitek takto: „Něco silnějšího než já mě poprvé v životě přimělo si kleknout.“ Třetí velký transformační moment proběhl při recitování básně Láska britského básníka 17. století George Herberta. Simone trpěla silnými bolestmi hlavy a zrovna jednu takovou migrénu při recitaci prožívala, najednou se ale z recitace stala modlitba, bolest hlavy zázračně ustoupila a podle jejích slov „sám Ježíš sestoupil a zmocnil se jí.“

Bazilika Panny Marie Andělské, Assisi. Zdroj: flickr.com

Od té doby se i její teoretická práce proměnila a zaměřila se na náboženské otázky. Hlavními tématy se pro ni staly například milost, odpuštění a oběť. Blízkým přítelem se jí stal dominikánský kněz Joseph-Marie Perrin, díky kterému začala uvažovat o křtu. Nakonec se ale pokřtít nenechala, přestože ke katolické víře měla nejblíže. Cítila, že pokud by se pokřtít nechala, oddělila by se určitým způsobem od zbytku lidí, kteří pokřtění nejsou. Jak již z jejího života vyplynulo, vždy chtěla být nablízku těm nejpotřebnějším a nejraději by se pro lidstvo obětovala, a nemohla proto část lidstva „opustit“ tím, že by se sama nechala pokřtít. Simone zemřela 24.srpna 1943 na následky tuberkulózy a z nedostatku stravy, kterou odmítala v rámci solidarity se svými spoluobčany na okupovaném území. Byla pohřbena na Ashfordském hřbitově na pomezí křesťanské a židovské sekce.

„Pozornost je nejvzácnější a nejčistší formou velkorysosti.“ Zdroj: flickr.com

Její život a myšlenky zasáhly mnoho jejích současníků, přestože nikdy nenapsala rozsáhlejší ucelené dílo a naprostá většina jejích prací byla vydána až po její smrti. Albert Camus o ní například prohlásil, že byla „jediným velkým duchem naší doby”. Její osobnost podle mého přesně vyjadřuje fiktivní příhoda, kterou napsal spisovatel Jan Němec ve svém článku v časopise Host. Němec píše: „Weilová mě vždy fascinovala směsí absolutního nasazení, které se nezastaví ani před sebeobětováním, s až komickou nešikovností, jež vše kazí. Jako by u její kolébky sudičky sehrály tuto scénku: První říká: 'Vkládáme ti do rukou osud světa, protože jako jedna z mála máš duši, která obsáhne celou zemi.' Druhá si odkašle a doplňuje: 'Ale schválně ti nedáváme skoro žádné schopnosti, jež svět oceňuje, abys něčeho mohla docílit.' A třetí se chechtá: 'A jsme celkem zvědavé, co z tohohle může být.'“

Simone Weil byla jistě extrémní a v určitém ohledu kontroverzní postavou. Vrhala se do nebezpečí, tíhla k askezi a sebeumenšování, které ji nakonec stálo i život. V těchto směrech rozhodně není záhodno ji následovat, ale její životní příběh nás může vést k promyšlení našeho životního nasazení, odhodlání a pohodlnosti. Co jsme ochotni obětovat za naše přesvědčení a ideály? Jaké překážky jsme schopni překonat? Necháme se odradit svou nešikovností a špatnými vlastnostmi a rezignujeme? Simone na nás klade velké nároky a my se můžeme snažit před nimi schovat, nebo můžeme obrátit svůj pohled k Bohu a zeptat se Jeho, co je naším životním úkolem.

Z díla Simone bylo do češtiny přeloženo málo, ale můžete se pokusit proniknout do jejích inspirativních úvah v knize Tíže a milost, která vyšla česky v roce 2009. V přemýšlení o jejích myšlenkách se nemusíte držet na počátku 20. století, protože problémy, na které Simone upozorňovala ve své době, nalezneme s malými rozdíly i dnes. Ke zhlédnutí doporučuji dokument Hranice práce z roku 2017, ve kterém novinářka Saša Uhlová podstupuje podobný experiment, jaký Simone provedla v automobilové továrně. Nechává se zaměstnat na nejhůře placené pracovní pozice v České republice, jako například v nemocniční prádelně, drůbežárně nebo za pokladnou v supermarketu, a zaznamenává si do deníku své zážitky, které rozhodně nejsou radostné.

Na závěr si můžete přečíst několik citátů z díla Simone Weil a nechat je v sobě působit.

„Pozornost, která je přivedena ke svému nejvyššímu stupni, je to samé jako modlitba. Předpokládá víru a lásku. Naprosto nerozdělená pozornost. To je modlitba.“

„Nemáme si přát, aby naše problémy zmizely, ale aby je milost proměnila.“

„Lidé nám dluží to, co si myslíme, že nám dají. Musíme jim odpustit tento dluh.“

„Bolest a utrpení jsou měnou, která je předávána z ruky do ruky, dokud nenarazí na někoho, kdo je přijme, ale nepošle dál.“

 

Zdroje:

https://plato.stanford.edu/entries/simone-weil/

https://iep.utm.edu/weil/

https://www.britannica.com/biography/Simone-Weil

https://quotes.thefamouspeople.com/simone-weil-297.php

 

www.darujme.cz/projekt/1203787