Do Plzně mě táhlo nejen pivo

Diecézní centrum mládeže v Plzni založil v roce 1993 první plzeňský biskup Mons. František Radkovský, aby jménem plzeňského biskupa sloužilo mladým lidem. Jeho posláním je pomáhat mladým poznávat Boha a žít s Ním. Prakticky to znamená podporovat společenství mladých ve farnostech, připravovat různé akce a spolupracovat se všemi, kteří v plzeňské diecézi s mladými lidmi pracují. Tento akademický rok se do DCM týmu přidala Sára Kolbová, která se s námi podělila o to, jak svoji službu vnímá a co DCM v Plzni v této době i mimo ni nabízí.

Co Tě táhlo do Plzně?

No přeci pivo! Ale nejen to 😉. Po dvou letech denního studia teologie v Praze jsem se rozhodla přejít na dálkové a přihlásit se na ještě jednu vysokou školu. V červnu přišla nabídka a v srpnu jsem se upsala. :D V Praze jsem žila, myslím, dost naplno a využívala jsem každé chvíle, přesto jsem vnímala, že mi stále něco chybí. V žádném společenství jsem se necítila doma. Do Plzně mě přivedla především touha po aktivním společenství, o kterém jsem slyšela, a příležitost dát zase kousek sebe do služby druhým. Než jsem se rozkoukala, jak ten rok využiji, tak mě Plzeň pohltila. Sbalila jsem krosnu a vše ze dne na den změnila. Bydlení, školu, práci,… stále být na cestě.

Pokud vím, tak máš zkušenosti z DCŽM Mamre. Jaké rozdíly mezi těmito centry vnímáš?

V první řadě je potřeba zmínit podstatný rozdíl mezi DCM (Diecézní centrum mládeže) a DCŽM (Diecézní centrum života mládeže). V DCŽM se jedná o společenství mladých s knězem, kteří žijí v domech – farách či táborových střediscích. Každá diecéze v české republice kromě plzeňské má takový typ centra. Domy jsou založené diecézním biskupem. Mladí zde mohou přijít prožít společenství, zúčastnit se víkendových tématických setkání. Rovněž je zde možnost přijet se společenstvím z farnosti, na formování animátorů, na přípravu biřmovanců či školní pobyt.

Život na takovém centru je velice intenzivní a většinou jste se šestičlenným týmem šest dní v týdnu a dvacet čtyři hodin denně.  Tým se pro vás stane rodinou a dané místo domovem. Formujete nejen mladé, kteří přijíždějí, ale hlavně i Tebe samotného to rozvíjí a nakopává. Naopak na DCM se setkáváme jen na pár hodin za den a poté všichni zamíříme zpět do svých domovů. Tvoříme také tým, ale zároveň máme prostor rozvíjet i vztahy mimo centrum. DCM je takový hybrid. Je zde možnost přespání pro studenty, kaple, sál, kuchyně. Mnoho vysokoškoláků má klíče a centrum se pro ně stalo druhým domovem.

Je něco, co Tě v Plzni překvapilo?

Zprvu mě překvapila otevřenost lidí, kterou jsem trochu čekala, ale neuměla jsem si ji představit. Od první chvíle jsem vnímala, že jsem se stala součástí a byla jsem přijata. Lidé si tu na nic nehrají. Buď věří anebo hledají a pokud ani jedno, tak ti to narovinu řeknou. A rozhodně bez obalu. Ta otevřenost a opravdovost, možná pro někoho drsnost, mě na téhle krajině vždy hodně přitahovala.

Co v této době nabízí DCM v Plzni mladým?

Každý týden přenos online mší na YouTube a poté buď chvály anebo katecheze na různá témata. Přes rok probíhají online spolča nejen pro vysokoškoláky a středoškoláky. V těchto dnech připravujeme duchovní obnovu Reset, krátká videa na téma Velikonoce. Zároveň samozřejmě doufáme, že Velikonoce budeme moci prožít společně naživo. Na léto připravujeme například Quest, Creative festival, Minitab,… a na podzim nás čeká Leťs Dance a log in (SDM).

Doporučila bys mladým pracovat na DCM? 

Myslím, že práce na centrech není pro každého. Prvně je potřeba cítit v sobě touhu po službě druhým a poté se odhodlat, jít do toho! Je to cesta, na které člověk hodně dá, ale i získá - sebepoznávání, přátele, rodinu. Rozhodně to vnímám jako neskutečnou průpravu do vztahů a života. Nepochybuji, že z toho budu čerpat celý život.

Co Ti tato práce dává a co naopak bere?

Nemohu říct, že něco bere. Takovou práci nejdeš dělat pro kariéru nebo peníze. Když do toho jdeš srdcem… neohlížíš se, co ti práce bere, ale stane se tvojí součástí. Dává mi šanci se rozhodně více poznat. Díky prvním rokům jsem si uvědomila, že každý má dary a teď jsem ráda za možnost je rozvíjet. Například mě fakt naplňuje lidi oživovat a probouzet v nich radost a touhu po životě.

Máš nějaký tip/radu, jak tuto dobu smysluplně prožívat a ne přežívat?

Stále žij a oživuj. Buď otevřený a druhé sám povzbuzuj! A nezapomeň mít stále hladové srdce a být na cestě.