Chceš změnit svět? Pošli to dál!

V pátek v Magazínu obvykle vycházely katecheze určené dětem, resp. těm, kdo s dětmi pracují. Do budoucna by se v pátek měly střídat katechetické materiály s příspěvky pro starší děti, respektive mladší mládež. Ti, kdo připravují programy pro děti, v nich mohou najít inspiraci, byť konkrétní program si budou muset vymyslet sami. A zamyslet se nad nimi může každý bez ohledu na věk.

Matematika mi nikdy nešla, přesto si troufám říct, že existuje poměrně jednoduchá rovnice na to, jak změnit svět. Tak elegantně prostá je, věřím, proto, aby bylo jasno, že změnit svět je job opravdu pro každého a není to disciplína vyhrazena jen Einsteinům a Supermanům. 

V každé situaci se můžu rozhodnout trojím způsobem: zhorším ji (<0), nechám ji tak, jak je (=0), zlepším ji (>0). Moje činy prostě nesmí být menší nebo rovné nule, pokud chci změnit svět k lepšímu. A samozřejmě není potřeba říkat, k čemu vedou opačné hodnoty. Vypadá to celkem jednoduše, ale jako vždy s aplikací v praxi už to taková sranda není, zvlášť když jde třeba o odpuštění křivdy, učení se na zkoušku, úklid pokoje nebo zvednutí ze země opilého bezdomovce...

Než se podíváme na konkrétní příklady aplikace této rovnice, je třeba si nejprve ujasnit odpověď na otázku, zda je vůbec zrovna mým úkolem svět měnit, případně proč bych ho měl chtít měnit. Možná si říkáš, žije se mi přece celkem dobře, rozumím tomu a uznávám, že konat zlo je špatné, takže pokud nebudu nikoho zabíjet, okrádat a podvádět, mělo by to stačit...

Co můžeme říct s jistotou, je, že nežijeme v ráji. To je celkem patrné, jak na pohled, tak z toho, co někdy prožíváme. Něco je tu očividně špatně... Na světě existují lidé, kteří trpí, kteří nejsou šťastní, kteří prožívají bolest, násilí, samotu, závislost, ztracenost, hlad, chudobu... Možná jsi mezi nimi i ty nebo někdo z tvého okolí. Ale Bůh přeci stvořil svět jako „dobrý“, tak co je tu za problém? 

Vypadá to a vše nasvědčuje tomu, že je tu někdo, kdo se rozhodl používat rovnici na změnu světa jen v hodnotách <0 (méně než nula), tedy kontinuálně narušovat svět a neustále mu ubírat z jeho dobroty, kterou dostal při stvoření do vínku. Takže, když se opět pokusíme o drobný matematický výpočet, vychází z toho následující: pokud se rozhodnu svět neměnit (ani k horšímu, ani k lepšímu) a zůstat tak ve svém spokojeném bodu 0, dlouho v něm nezůstanu... Je tu někdo, kdo se snaží z mých bodů stále něco odečíst, takže pokud se rozhodnu nedělat nic, rozhodně neudělám nic špatného, ale není vyloučeno, že špatnému napomůžu. 

„Nebeské království je podobné člověku, který zasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.“ (Matouš 13,24-25)

Jednou jsem dostala za úkol vytrhat ze zahrady všechny svlačce. Jedná se o moc roztomilou rostlinku s krásným bílým květem ve tvaru zvonku. Problém je v tom, že se velmi ráda plazivě obtáčí kolem jiných rostlin, které tak hubí. Jak výstižný obraz působení zla ve světě. Můžu si klidně v pohodičce žít s žádnou velkou námahou, ale je jenom otázka času, než zjistím, že mě má v hrsti svlačec. Přitom stačí jednou za čas vytrhat plevel. Vytrhávání plevele rozhodně patří do hodnot >0 (vyšší než nula).

Uveďme si pár úplně obyčejných situací ze života. K zamyšlení je, jak bych se v nich zachoval já. 

Dozvěděla jsem se, že mě pomlouvají moje dvě kamarádky. Mám na výběr tři možnosti. Můžu se jim pomstít a začít je taky pomlouvat. Můžu neudělat vůbec nic, prostě zatnu zuby, zadupu v sobě lítost a půjdu dál, jakoby se nic nestalo. Nebo jim začnu žehnat a modlit se za ně, nebo za nimi půjdu a promluvím si s nimi o tom, nebo jim koupím dáreček, nebo... prostě udělám krok nad nulu. 

„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mt 5, 43-44)

Máma mě požádá, abych odnesl odpadky. Můžu se vymluvit na něco, co vždycky zabere nebo přehodit úkol na někoho jiného, prostě odpadky neodnesu. Můžu odpadky odnést, ale mám u toho plnou pusu otrávených řečí; hned jak odpadky odnesu, mám s dobrými skutky aspoň na týden vystaráno. Nebo můžu odnést odpadky, a ještě k tomu vyndat nádobí z myčky. Taky si můžu plného koše příště všimnout sám a bez výzvy ho vynést. K nule se dá přičíst víc než jedna. 

„Kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.“ (Mt 5, 39-42)

Asi je jasné, že jeden nevynesený koš nezpůsobí žádnou katastrofu. Někdy nám ale nemusí docházet, jak moc můžeme svým sebedrobnějším skutkem zahýbat okolnostmi tak, že se jeho důsledky projeví úplně na jiném místě či v jiném čase, než jsme schopni dohlédnout. Mnou vynesený koš může způsobit, že máma bude mít tak dobrou náladu, že bude druhý den v práci milá na protivnou klientku, kterou to velmi zaskočí, protože je zvyklá, že ji obyčejně všichni jen odbývají. V nabyté důvěře se mámě svěří s něčím, co už ji léta tíží. Máma jí poradí a klientka odchází povzbuzena. Vrátí se domů a po deseti letech zavolá svému synovi, se kterým od jedné hrozivé hádky nepromluvila. Toho dne dojde k odpouštění a uzdravení staré křivdy dvou lidí a nepochybně i tato událost bude jejich životy nadále ovlivňovat a působit na osudy a životní příběhy dalších lidí. Pak, že vynesení koše nemůže změnit svět...

Každý můj čin má vliv na mě i mé okolí. Tak jsme byli stvořeni nikoliv jako jednotlivci, ale jako společenství, jako jedno tělo. Každé moje rozhodnutí, každá moje akce ovlivňuje rozhodování a akce druhých. Ovlivňujeme jeden druhého tak, že můj sebedrobnější skutek dobra může řetězovou reakcí doputovat klidně až do chatrče v Africe. Mimochodem, o řetězové reakci dobra a jak může změnit svět třeba i malý chlapec vznikl krásný film „Pošli to dál“, který stojí za zhlédnutí. 

Člověk nemusí být předsedou vlády, mocným milionářem nebo mediální hvězdou, aby mohl začít měnit svět. Svět lze měnit krůček po krůčku, úplně obyčejnými věcmi. Každé rozhodnutí pro dobro navíc se počítá a započítává, ne do velikosti našich zásluh, ale do proměny světa a jako další vyhraná bitva dobra se zlem. 

Možná se teď mohl někdo zaleknout, protože podle stávajících propočtů to vypadá, že svlačec nad člověkem má poměrně slušný bodový náskok. Samozřejmě je třeba dodat, že kromě toho, že je tu někdo, kdo se rozhodl konat jen v hodnotách menších než nula, tu existuje také Někdo, kdo koná jen v hodnotách vyšších než nula. Ten je na naší straně. Dost často za nás plusové body sbírá sám. To ovšem nemá vést k mojí větší ležérnosti v boji, ale k hlubokému pokoji, protože s takovým spojencem se boje snadno vyhrávají. 

„Prostřednictvím našich malých kroků lásky dělá Bůh velké věci, dosahuje spásy světa.“ (Papež František na twitteru: @Pontifex_it, 1. 10. 2019)

Zuzana Lášková