Papež František na svátek Křtu Páně vydal apoštolský list Spiritus Domini, kterým umožnil pověřovat ženy trvale službou lektora a akolyty. Tento krok nástupce apoštola Petra si zasluhuje bližší pozornost.

 

Zdroj: https://catholicstarherald.org

 

Lektorát a akolytát patřily od 3., respektive 4., století spolu s ostiariátem a exorcitátem k tzv. nižším svěcením, jež se postupem času vyvinula do předstupně svěcení vyšších, kterými byly svěcení podjáhenské, jáhenské a kněžské. Po reformě provedené v roce 1972 apoštolským listem Ministeria quaedam papeže Pavla VI. byla tato nižší svěcení (spolu s podjáhenstvím) zrušena. Lektorát a akolytát ovšem zůstaly, avšak nově se udělují jako tzv. služby. Těmito službami mohou být pověřeni nejen adepti kněžského svěcení, ale též laici – nadále však zůstávalo pravidlem, že to mají být muži.

 

V čem vlastně služby lektora a akolyty spočívají? Základní kontury obou služeb uvádí zmíněný list papeže Pavla VI.:

 

Lektor je ustanoven pro úkol číst v liturgickém shromáždění Boží slovo (nikoli však evangelium, jehož čtení je svěřeno jáhnovi nebo knězi). Pokud chybí žalmista, recituje lektor žalm mezi čteními. Může též přednášet úmysly v přímluvách a vést přípravu těch věřících, kteří mají na základě dočasného pověření číst při bohoslužbě Písmo svaté.

 

Akolyta je ustanoven k tomu, aby pomáhal jáhnovi a knězi. Jeho úkolem je konat službu u oltáře a pomáhat jáhnovi a knězi při liturgických úkonech, zvláště při mši. Kromě toho může rozdílet věřícím eucharistii. Může též vést přípravu ostatních pomocníků při liturgii. Zvláště důležité je přinášení eucharistie těm, kteří se nemohou bohoslužby v kostele účastnit – zpravidla nemocným. Může být též pověřen, aby vystavil věřícím k veřejné úctě Nejsvětější svátost a pak ji znovu uložil. Akolyta může také za jistých okolností se souhlasem diecézního biskupa vést bohoslužbu slova či dokonce křtít.

 

Papež František nyní vypustil slovo „muži“ z kánonu 230 §  1 Kodexu kanonického práva, který dosud zněl: „Muži laici, kteří mají vlohy požadované podle rozhodnutí biskupské konference, mohou být předepsaným liturgickým obřadem natrvalo pověřeni službou lektora a akolyty; toto udělení služeb jim však nedává právo na vydržování nebo odměnu od církve.“ 

 

Jaké má Františkova novelizace Kodexu kanonického práva praktické důsledky? Podrobnosti obsahu služby lektora a akolyty je možno nalézt ve Všeobecných pokynech k Římskému misálu. Avšak i bez nahlížení do nich je z výše uvedeného každému praktikujícímu katolíkovi zřejmé, že úkoly spojené se službou lektora a akolyty již dnes běžně vykonávají při bohoslužbách laici obojího pohlaví: ministranti či přítomní muži, jakož i ministrantky či přítomné ženy. 

 

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka k rozhodnutí papeže Františka na svém facebookovém profilu píše: „Pokud někdo sleduje bohoslužby, tak se s touto praxí setkává už po několik desítek let. Ano, je pravda, že církevní kodex z osmdesátých let 20. století hovoří o těchto funkcích a aktivitách v mužském rodě, ale příslušné církevní dokumenty mluví i o ženách. Tedy ze strany Svatého Stolce a papeže Františka se nejedná o žádný revoluční krok, ale o určitou novelizaci, která sladí literu předpisů s každodenní praxí.“

 

Všechny ženy, které dosud některé úkoly spojené se službou lektora či akolyty vykonávaly, tak činily pouze na základě dočasného (resp. ad hoc) pověření. Nově tedy nic nebrání tomu, aby byly těmito službami pověřeny natrvalo. 

 

Skutečnou podstatu Františkova rozhodnutí můžeme spatřovat v papežem akceptované a prosazované celkové změně náhledu na roli žen v liturgii, která je zdrojem a vrcholem života církve. Dřívější kombinace právních a liturgických předpisů jasně preferovala liturgickou službu mužů jakožto trvale pověřených lektorů a akolytů. Ženy měly být k výkonu úkolů spojených s těmito službami připuštěny pouze v případě, že se lektorů či akolytů nedostávalo. Nyní papež říká, že "rozhodnutí udílet také ženám tyto úřady, zahrnující určitou trvalost, veřejné uznání a pověření ze strany biskupa, činí účast všech v církvi na díle evangelizace efektivnější.“ Z dřívějška stále ještě doznívající (a ledaskde trvající) „boj proti ministrantkám“ spojený se zásadou, že „ženy nemají v kněžišti co pohledávat“ rozhodnutím papeže Františka ztrácí na významu.

 

Kardinál Duka ve zmíněném postu polemizuje s tvrzením, že dosud katolická církev nebyla otevřena ženám, a uvádí: „ženy u nás běžně vykonávají kaplanskou službu v nemocnicích, věznicích či armádě; když je to potřeba, podávají eucharistii a dokladem ženského prvku v církvi mi je i školství, charita i mnohé biskupské úřady (včetně církevního soudu), ve kterých (mnohdy značně) převažují ženy. Skutečně si tedy nemyslím, že bychom co do feminizace církve byli někde na štíru.“

 

Rozhodnutím o trvalém lektorátu a akolytátu žen papež František potvrzuje správnost kardinálem Dukou popsaného trendu v církvi. Někomu ovšem mohou tyto změny přijít málo, vývoj církve pomalý a může si klást otázku, proč papež ženám rovnou neumožnil výkon jáhenské služby, jak již nějakou dobu zvažuje. Zde je nutné upozornit, že papež je kormidelníkem globálního kolosu připomínajícího obří loď, která ke klidné změně kursu byť i jen o pár stupňů potřebuje spoustu času, a kormidelník nesmí v důsledku nerozumné snahy o prudké manévrování poškodit a poztrácet poklady, které převáží, a neměl by též zbytečně přijít o nikoho z osádky. Církev myslí ve staletích. Papež je povinen dbát o pokoj v církvi a o jednotu církve, a je dobře, že zbrkle nepřijímá změny, na které velká část světové církve není připravená.

 

Bylo by krajně nešťastné vidět v trvalém pověření službou lektora či akolyty privilegium, které z člověka dělá jakéhosi lepšího katolíka nadřazeného ostatním věřícím, něco, co má živit jeho narcismus a pýchu. Služba je od slova sloužit, tedy obětovat něco ze sebe ku prospěchu druhých a v případě liturgických služeb především k poctě a oslavě samotného Boha!

 

Pro upřímně věřícího křesťana je možnost číst ve shromáždění Boží slovo, podílet se na liturgických úkonech mešní oběti a rozdělovat tělo (s krví) našeho Spasitele věřícím intenzivně prožívaným darem. Tento dar je však zároveň úkolem (němčina má příhodnou slovní hříčku Gabe und Aufgabe).

 

Podle kánonu 231 § 1 Kodexu kanonického práva „laici, kteří jsou trvale nebo dočasně pověřeni zvláštní službou v církvi, jsou povinni získat patřičné vzdělání, požadované pro řádný výkon jejich služby, a své úkoly plnit svědomitě, se zájmem a pečlivě.“

 

Lektor i kantor žalmu by se na svou službu měli řádně připravovat, nejen zbrkle přeletět text, ale vědět, co vlastně v kontextu celého Písma čtou; vědět, že se podílejí na hlásání Božího slova! To s sebou nese katolíky žel často odbývaný nárok na celoživotní studium Bible. Stejně i ten, kdo přisluhuje u oltáře, by měl být na tuto službu připraven, především náležitě zasvěcen do tajemství liturgie.

 

S těmito službami na sebe věřící bere též závazek, že se na základě desatera bude snažit poctivě křesťansky žít. Proto je potřebné se za všechny služebníky církve modlit. I papež (tradičně titulovaný jako Služebník služebníků Božích) často prosí o modlitbu, protože dobře ví, že i on je jen slabý člověk, který ke službě ostatním potřebuje Boží pomoc. Každý, kdo slouží s pokorou a poctivostí, přináší společenství i sobě ovoce Ducha Svatého: to je radost, pokoj, mírnost, laskavost a dobrotu.

 

Jako členové Božího lidu bychom pak všichni měli prosit Ducha Svatého, aby každému z nás pomohl v církvi najít své místo, svou cestu. Ne každý má být ministrantem, zpěvákem, akolytou či lektorem. Někdo prospěje společenství tím způsobem, někdo jiným, někdo svou prostou přítomností. Na druhou stranu Františkovo rozhodnutí představuje pro schopné katolické ženy a dívky nejen možnost, ale především výzvu k přijetí těchto služeb, a to zejména ve farnostech, ve kterých se potřebných služebníků nedostává.

 

Diskuze o roli laiků (včetně žen) v církvi jistě budou pokračovat a jistě dlouhodobé bude i odmítání služby lektorek a akolytek ze strany některých věřících. Avšak pokud věříme, že církev neustále obnovuje oživující vanutí Ducha Svatého, neměli bychom nové věci schválené řádnou církevní autoritou odmítat, ale snažit se je pochopit, ba se z nich radovat! Věřme spolu s papežem Františkem, že pověřování žen trvalými službami lektorek a akolytek povede v církvi k lepšímu využívání charismat majících zdroj ve všeobecném kněžství všech pokřtěných, o kterém učí Druhý vatikánský koncil, a že přispěje k oživení a rozvoji místních křesťanských komunit – komunit s Kristem uprostřed, Krista vyzařujících a s Kristem sloužících.
 

Text vznikl spoluprací Jana Valtra a trvalého jáhna Jana Černého.

 

https://www.darujme.cz/projekt/1203787