„Pán Bůh zaplať“ – jak rádi říkáme a jak neradi slýcháme. Alespoň bábovku mohl donést!

Jak tohle může Pán Bůh dopustit, ptáme se občas. Je přece dobrý. V Bibli tolikrát slibuje, že se o nás postará. Zrovna dneska to čteme: „všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko!“ Vždyť my všichni se k němu hlásíme, jeho přikázání se snažíme dodržovat, jak víc bychom měli přijít blíž? A přitom má tolik lidí trable, a takových slušných lidí. Jak je to možné? Proč to Bůh nějak nezařídí?

Hospodin nám slibuje hodně. Slibovat na Blízkém východě vodu znamenalo slibovat život. I když, to už si vlastně nemusíme moc těžce uvědomovat, voda už začíná být cenná i u nás. Zdarma víno a mléko? To je ještě lepší než naše mléko a strdí, o kterém si stejně nejsme jisti, co to vlastně je. A Hospodin neslibuje jen plnou ledničku. O něco dřív v Izaiášovi říká: „Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.“ To zní, jako by říkal, že pro nás nebudou platit přírodní zákony. V poušti vodu, v řece pevné nohy a v ohni chlad? Proč to? Nestačilo by, kdyby do stovek pravidel, které nám dal, zahrnul „bydli u vody, řeky přecházej brodem a nelez do ohně“?

Pravda ovšem je, že Hospodin nás někdy sám posílá do rozbouřených vod a sálajících plamenů, takže je vlastně na místě, aby nás tam ochránil. Jenže z toho pramení malá potíž – jak rozlišit, kdy po nás Hospodin chce něco, kde je jeho zázračný zásah nezbytný, a kdy po nás chce věc, kterou bychom docela dobře za použití svého rozumu a svých rukou zvládli sami? Kolikrát řekneme „Zaplať Pán Bůh!“, a nedojde nám, že on by skutečně rád dotyčnému dal odměnu za jeho činy, ale pomocí svého služebníka, shodou okolností právě nás? Všechno máme svěřit do Hospodinových rukou, jenže ouha, jeho rukama jsme na této zemi my. Když v Bibli čteme o jeho velkolepých skutcích, zázraky mimo přírodní zákony to bývají daleko častěji, když jedná s jednotlivcem. Tam, kde jde o ovlivnění dění, většinou využívá svých služebníků – posílá lidi, aby vykonali jeho vůli. Stačí, aby se nebránili, nevymýšleli důvody, proč to neudělat a prostě ho poslechli. Obešli Jericho nebo se pustili do bitvy, o které by se mohlo zdát, že na ni nestačí. Velká starozákonní bitva je to samé, jako dnešní zastavení se starou sousedkou a vyslechnutí jejích starostí. Máme pocit, že na to nemáme (v tomto případě čas a nervy), ale když se k tomu odhodláme, můžeme hodně změnit (v tomto případě kvalitu dne, náladu jednoho člověka a přes něj možná dalších lidí). Hospodin se o své děti postará – pokud nebudeme rozlišovat mezi kavárnou (stovka za kafe je normální) a kávou na faře (nebo si vážně myslíme, že ji tam dodává andělský rozvoz?). Těší mě, že v mém městě je fungující řeholní komunita, která poskytuje duchovní servis? Její členové doufají, že je Hospodin nenechá na holičkách, až se jim rozbije pračka nebo přijde vyúčtování elektřiny. Opravdu si nemohu pomoc dovolit? Kolikrát jsem je prosil, aby se za mě modlili. Teď záleží na mně, jestli jejich modlitby budou vyslyšeny.

Hospodin je s námi. Ovšem nikoli jako sluha Saturnin, plnící naše přání dřív, než je vyslovíme. Jako milující otec – milující mě, tebe, jeho (ať je to kdokoli), celou zemi. Mluví s námi. „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí…“ – jeho slovo nás posiluje, umožňuje nám jednat tak, aby druzí mohli mít pocit, že se o ně Hospodin otcovsky stará. Ale ani zde nemůžeme čekat automatické zázračné působení. Po natření se krémem nezhubneme tři centimetry v pase za měsíc a pouhé čtení Písma nebo pravidelné modlitby z nás laskavé lidi neudělají. „Jako déšť svlažuje zemi.“ V posledních letech jsme to v letních měsících viděli: po mnoha dnech sucha zaprší – a po vyprahlé zemi voda odteče, aniž by se dostala ke kořenům rostlin. Aby voda mohla dát zemi rodit a rašit, musí být země připravená – a co víc, musí být každodenně připravovaná. Tvrdou slupkou nepronikne ani Boží slovo. Nebudeme-li si pěstovat citlivost, nebudeme-li ochotni se trochu rozdrásat, třeba tím, že si připustíme potřeby ostatních a skutečnost, že svěřit je do péče Boží znamená něco pro ně sám udělat, těžko přineseme chleba hladovému. Pokud pochopíme, že nelze být Božím synem, aniž by člověk byl jeho služebníkem, pak se Hospodinovo slovo k němu „nevrátí bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“

Svátek Křtu Páně 

1. ČTENÍ Iz 55, 1-11
Pojďte k vodě; poslouchejte, a naplní vás nový život! 

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 
Toto praví Hospodin: 
   "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko! 
   Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! 
   Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte a naplní vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi. Jeho jsem národům ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů. 
   Přivoláš národy, které neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil. Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! 
   Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští. Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho. 
   Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: 
   nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal." 2

Iz 12, 2-3. 4 bcd. 5-6 Odp.: 3
Odp.: S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy. 

Bůh je má spása! Bez obavy mohu doufat. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy. 
Odp. 
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho díla, zvěstujte vznešenost jeho jména! 
Odp. 
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, ať je to známo po celé zemi! Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, neboť nad vámi vládne Svatý Izraele. 
Odp. 

2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-9 
Duch, voda a krev. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana. 
Milovaní! 
   Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. 
   Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? 
   Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. 
   Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu. 

Evangelium Mk 1,6b-11
Slova svatého evangelia podle Marka. 
    Jan kázal: “Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.” V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana pokřtít v Jordáně. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se z něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: “Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!”