@looser_for_god: Formou, která dneska frčí, podávat obsah, který vlastně nefrčí

Chtěl jsem být programátorem počítačových her, a tak jsem šel na elektroprůmyslovku. Pak jsem vystudoval geodézii na ČVUT a ani s jedním jsem se vlastně netrefil. Tak jsem si udělal pedagogické minimum a vystudoval jsem dálkově teologii. Potom jsem se dal k organizaci ACET, tam jsem dostal základní kurz a jelo se. V současné době chodím cca třikrát až čtyřikrát týdně do základních škol na druhý stupeň jako lektor primární prevence. Uvádí o sobě Petr Kadlec, lektor programů pro mládež a youtuber projektu Etika mezi světy.

Jak jsi s projektem Etika mezi světy na Youtube začal? 

Stalo se to tak, že kolem mě všichni rodiče spíše nadávali, že jim děti koukají na youtubery, kteří mají blbé hodnoty, mluví sprostě… a mně nějak začalo být jasné, že to není věc, která tady bude jen pár let a pak odezní. Bylo zřejmé, že to je budoucnost, že jde o nové médium, které zastíní televizi a tradiční média. Médium je jako miska. Ta může nést drahocennou tekutinu stejně jako zvratky. Čím ji naplníme je na nás. A tak jsem trochu rozporoval, že to je problém, a říkal jsem, že na nás záleží, co s tím uděláme. Boží lid byl vždycky na média dobrý. Využil papyrus, knihtisk, nakonec i rádio a televizi. Až dnes na internetu trochu zaspáváme. I když se to v poslední době zlepšuje, mohlo by to být ještě lepší. Ta bitva o obsah (informační bitva) je do jisté míry duchovní boj. V Novém zákoně z dvaceti sedmi knih, myslím, že kromě dvou, všechny varují před falešnými proroky. Podle mě by do tohoto boje měli jít křesťané v nejvyšší možné míře. Štvalo mě nadávání na média. Rozhodl jsem se natočit první sérii videí. Ale až pátá série, co jsem natočil (po dvou a půl měsících) byla dost dobrá k publikování. 

Co ztráta soukromí? Najednou jsi veřejně známá osobnost… Jsi extrovert? 

Lidé se mě často ptají, kde na to beru energii. Pro mě je to docela pohoda, já jsem rád sám se sebou. Jinak jsem v podstatě introvert, ale když jdu do role youtubera, lektora, tak dokážu podobně jako herec nasadit masku a v tu chvíli být šoumen. Před natáčením se pomodlím; začnu ho vnímat jako službu a služba je o lásce a v lásce se chce člověk přizpůsobit druhému. Já se chci přizpůsobit mladým, svému publiku. Formou, která dneska frčí, podávat obsah, který vlastně nefrčí. Snažím se, aby forma byla co nejvíce přiměřená publiku, a obsah aby nebyl příliš radikální, aby se něčemu smáli a v něčem jim to nasadilo brouka do hlavy. Aby tam bylo vždy něco, co oni chápou a berou, a druhá část aby je posunula k přemýšlení. Biblická zvěst je vlastně hodně protikulturní, jde proti současnému světu. Současná kultura je spíš Bohu nepřátelská v tom smyslu, že se snaží lidi odtáhnout k různým modlám nebo se je snaží ubavit k smrti. 

Jaký je tedy klíč k tomu, aby tě mladí brali? 

Myslím si, že klíče, jak zaujmout mladé, jsou tři: je to humor (to bylo vždycky...). Podle mě by měl být učitel napůl stand up komik, aby udržel pozornost. Pak je to autentičnost. V tom smyslu, že přiznám, že je člověk průserář. Důležité je nebát se toho. V tom bychom měli být jako křesťané dobří - při každé bohoslužbě to vyznáváme, ale přitom to řekneme jenom tam a ve skutečnosti se snažíme mít před ostatními lidmi své masky. To nikdy neměli mladí lidé rádi. Já třeba někdy na sebe ve třídě prásknu, že jsem pařil do půl druhé, že jsem unavený. A někdo ze třídy řekne: Aha, já jsem taky pařil do půl druhé. A najednou mě berou, mají se mnou vztah. Najednou vidí, že jsem také průserář. A třetí věc je přímost. Myslím si, že mladá generace má dnes menší problém něco přijmout, třeba nějakou šílenou zvěst, pokud to ten člověk tak opravdu má. Děcka dnes nepoužívají slova jako bigotní, zastaralý, to dělala generace jejich rodičů. Dneska v pohodě vezmou, že si někdo chce změnit své pohlaví, nebo že se rozhodne žít v celibátu, nebo že chce mít sex až po svatbě. Dnes jim to nepřijde divné, ale spíš zajímavé. Takže pak reagují: Fakt? To myslíš vážně? To je hustý. A pokud to člověk řekne naplno, nebude mlžit a couvat a řekne své důvody, tak děcka to vezmou. 

Setkal jsem se s tím, že víra, duchovní svět není u děcek nic nestandardního. Když jim člověk nabídne modlitbu, tak jsem nikdy neslyšel, že by to odmítli. Přijde mi, že jsou dost tolerantní - ke spoustě věcí. Křesťané se nemusí bát se prezentovat. Nejhorší je, když se křesťané schovávají. To mi přijde, že dětem vadí víc, než když někdo něco řekne na plnou hubu. 

Ujíždí církvi u mládeže vlak? Měla by k nim přistupovat jinak?

Hodně sleduji scénu v anglosaském světě, v Americe. Je zajímavé, že v Americe se rozrůstá pravoslavná církev. Pravoslaví je ještě více vzdálené od kultury současného světa než naše církev. Je v ní silný důraz na liturgii. Myslím si, že současná i-generace liturgii znovu ocení, že ocení estetický prožitek a mystérium víry. To je můj odhad. Už jsem slyšel více mládežníků u nás si stýskat po nějaké „vyšší“ liturgii. 

Jaká témata jsou evergreeny? Na co se nejvíc mladí ptají? Co je pořád zajímá?

Jsou to samozřejmě vztahy. Ale dost často jsou to témata rodiny; děcka mají buď rozvedené rodiče nebo rodiče, jejichž vztah se nedá popsat jako harmonický. To je téma, s kterým když přijdu, tak by byl ve třídě slyšet spadnout špendlík. Je to téma, které hodně rezonuje, chtěli by o něm mluvit, ale nemají s kým. Obecně je trápí samota. Když se děcek zeptám, kdyby se vám tohle stalo, někdo by vám ublížil, měli byste někoho, komu byste se mohli svěřit? Půlka děcek se přihlásí, že ne. Proto mají hlad po romantických vztazích. Kluci mají život naplněný počítačovými hrami, ti vlastně mají často problém do nějakého vztahu vůbec nastoupit a déle čekají, než začnou sexuální život. Cigarety a alkohol pro ně už nejsou téma. 

Na mém kanále je nejsledovanější téma, jak mluvit s holkou. Ať už v rovině přátelství nebo i v rovině romantické. Komunikace přes chat zde nestačí. 

Další téma, které hodně rezonuje, je pornografie a počítačové hry. Děcka sama chtějí vědět, jak je to vlastně s těmi počítačovými hrami. Něco jim říkají rodiče doma, něco slyší od svých youtuberů. A pornografie je tak rozšířený fenomén, že i třeba kluci v páté, v šesté třídě vědí, o co jde. A když v tom jedou, třeba ani nevědí, že je to nějaký problém. 

Poslední dobou jsou tématem i drogy, halucinogeny. Teď to dost frčí na západě. 

A někdy řeším průšvihy, když třeba holka někomu pošle nahé fotky a ty fotky se dostanou do volného oběhu a ta holka z toho pak má oplétačky s policií, ti lidé, co to rozesílali, mají oplétačky s policií a ta holka je často na pokraji zhroucení a přemýšlí o sebevraždě. To je hodně náročné. 

Mohl bys stručně charakterizovat dnešní mládež? Co hledá? Po čem touží?

Bude to trochu odhad. Za prvé, je to mládež, která má oprávněně (nebo neoprávněně) pocit, že svět jede z kopce. Já jsem vyrůstal v 90. letech po pádu socialismu a zdálo se nám, že to jde k lepšímu, i když to bylo třeba těžší. Přijde mi, že dnes jsou děcka hodně citlivá na téma globálního oteplování nebo boj za práva různých menšin. My, když jsme byli mladí, jsme si představovali, že uděláme lepší svět, a jim přijde, že ten vrchol, co bylo dobrého, už byl a teď už budeme jen žehlit průšvihy. Žijeme na vysoké úrovni, ale nemáme svůj příběh. Příběh, který by nám mohl říct kam jdeme, kam směřujeme. Mluvit s mladými o smyslu života je podle mě to, co by mohlo nejvíc pomoct. Jaký je smysl života, když jde svět z kopce. Třeba nejde, ale my ten pocit máme.

Je něco, čím tě mladí obohatili? Čím bychom se my starší mohli od nich inspirovat?

Já jsem velký zastánce počítačových her a snažím se tu scénu sledovat. Studie potvrzují, že představa, která tu byla před deseti lety, že když někdo hraje počítačovou hru, tak pak jde a někoho zabije, se nenaplnila. Když se člověk podívá i v naší republice, kolik lidé utratí za periodika, knihy, filmy a vedle dáme náklady na počítačové hry, tak počítačové hry vedou. A přitom tohle téma málokoho zajímá. Mladí lidé tím žijí. Samozřejmě jsou dobré hry a špatné hry, stejně jako filmy. Na příběhových hrách by se dalo krásně něco učit, třeba etika. Samozřejmě může být problémem čas, který hrám člověk věnuje, člověk se může stát závislým. I dřív byl člověk odsuzován za to, že ležel v knihách. Ano, počítačové hry mají své problémy. Ale je to něco, do čeho mohou děcka starší generaci pozvat. Lockdown ukázal, že počítačové hry fungují i jako takové scházení se. Lidi si zahráli online hry a u toho si popovídali. Vždycky byla propast mezi generacemi, ale teď mi přijde, že díky technologiím je ta propast ještě větší. Doporučoval bych starším lidem s určitou misionářskou pokorou, aby vstoupili do světa mladých třeba i přes počítačové hry. Aby ocenili, co je možné ocenit, a dali výzvu a směr tam, kde je to možné. Z pohledu moudřejšího nebo někoho, kdo má víc odžitého života. 

Youtube kanál :: https://www.youtube.com/channel/UCUCmgm8RFEMYrKEJaOm6u5w Sleduj novinky na FB :: https://www.facebook.com/EtikaMeziSvety/ Zeptej se anonymě na TELLONYMu :: https://tellonym.me/etikamezisvety Stalkuj na INSTAGRAMu :: https://www.instagram.com/looser_for_god/ Sleduj jak gamesím na TWITCH :: https://www.twitch.tv/bejbynator Mrkni jak se ztrapňuju na TIKTOKU :: https://www.tiktok.com/@looser4god SignályTV :: https://www.signaly.cz/tv/etika-mezi-svety