Elon Musk, zdroj: flickr.com

 

Koncem srpna 1846 dokončil francouzský astronom Urbain Le Verrier výpočty, založené na pozorováních dráhy tehdy nejvzdálenější planety Uran, která dělala astronomům starosti, protože se odchylovala od předpovědi založené na platnosti Newtonova gravitačního zákona. Podle jeho hypotézy za rostoucí odchylky v dráze měla být odpovědná dosud neobjevená planeta ještě vzdálenější od Slunce než Uran. Le Verrier vypočítal, kde na obloze by v té době měla planeta být a poslal dopis s údaji o poloze řediteli německé hvězdárny v Berlíně Johannu Galleovi, protože věděl, že Galle a jeho asistent d´Arrest pracovali na sestavení nejpodrobnějšího atlasu hvězd, takže by jistě poznali, kdyby se jim některá hvězda vůči ostatním rychle pohybovala. Dopis dorazil do Berlína 23. září a týž večer začali němečtí hvězdáři vypočtenou planetu hledat. Našli ji během necelé hodiny, což byl významný triumf nebeské mechaniky. Berlínská hvězdárna přitom byla v centru města, protože v noci byla i v centru města solidní tma.

 

Od té doby je však všechno jinak. Rozvoj elektrického osvětlení přinutil astronomy opustit města a stěhovat dalekohledy na venkov a pokud možno do hor. Dnes je většina světadílů v noci osvětlena, jak je patrno na snímcích pořízených z umělých družic Země. Astronomům zbylo jen velmi málo míst, kde má smysl budovat moderní dalekohledy. Prvořadé stanoviště je na Havajských ostrovech na vrcholu sopek Mauna Kea a Mauna Loa, kde jsou dnes instalovány desítky velkých a dokonce obřích dalekohledů s průměry zrcadel až 10 m. Spojené státy ve spolupráci s dalšími státy chtějí na Mauna Kea vybudovat dalekohled o průměru zrcadla 30 m, ale zatím se nestaví, protože proti tomu protestují místní aktivisté, kteří tvrdí, že jde o posvátnou horu, kde by taková aparatura horu znesvětila…

 

Na druhém místě v pořadí unikátních podmínek k pozorování je vysokohorská poušť Atacama na jižní polokouli v Chile, kde jsou dnes instalovány na několika místech velké dalekohledy, které mohou pracovat i spřaženě. Tam se nacházejí též špičkové aparatury Evropské jižní observatoře (ESO). Od r. 2007 je Česko členským státem ESO, takže naši astronomové mají možnost těchto dalekohledů využívat pro svou práci. ESO hodlá do roku 2026 vybudovat v Chile gigantický dalekohled o průměru zrcadla 39 metrů, který bude mít větší sběrnou plochu než všechny dosavadní velké optické dalekohledy dohromady.

 

Na třetím místě se umístily Kanárské ostrovy, kde se na ostrovech La Palma a Tenerife nacházejí dalekohledy o průměru hlavního zrcadla až 10,4 m. Třetí místo této lokality souvisí s občasným rušením pozorování vinou zvířeného písku ze Sahary. To je ovšem jenom mírný problém v porovnání s tím, co způsobil Elon Musk svým projektem globálního internetu, kdy na nízké oběžné dráhy hodlá umístit desítky tisíc umělých družic kvůli pokrytí celého povrchu zeměkoule bezdrátovým přenosem signálu do mobilních telefonů. Za dobré viditelnosti lze prostým okem spatřit v krajině vzdálené od civilizace za jasného počasí 2 500 až 3 000 hvězd.  V nejbližší době k tomu přibudou rychle se pohybující Muskovy družice, které odrážejí sluneční záření tak, že se na obloze jeví jako hvězdy Velkého vozu.

 

zdroj: flickr.com

 

Veřejnosti asi není příliš známo, že už v roce 1958 byl v sekretariátu OSN zřízen Úřad pro záležitosti kosmického prostoru, jehož úkolem bylo zajistit využívání kosmu pro mírové účely. V letech 1975-1980 řídil tento úřad významný český astronom Luboš Perek, který nedávno zemřel v požehnaném věku 101 let. Díky svým vědomostem a diplomatickému talentu se mu tehdy podařilo zavést důležitá mezinárodní pravidla pro chování států v kosmickém prostoru. Podle mého názoru tento úřad zaspal dobu, protože nejenom Musk, ale i další multimiliardáři chtějí zaneřádit spoustami komerčních družic kosmický prostor tak, že jenom nejstarší pamětníci budou vyprávět o tom, že ještě na počátku 21. století bývaly na noční obloze vidět očima hvězdy a docela malými dalekohledy i mlhoviny a galaxie. Muskovi stačilo, že mu k jeho projektu dal zelenou Telekomunikační úřad USA. 

 

Musk chce tímto projektem získat peníze na výpravu člověka na Mars. To považuji za naprosto beznadějný projekt. Zatímco cesta na Měsíc trvala astronautům i s cestou nazpátek necelých 13 dnů, okružní cesta na Mars bude trvat minimálně více než půldruhého roku. Jakmile astronauti opustí magnetosféru Země, budou vystaveni silné radiaci ionizujícího záření a i po přistání na Marsu si nepomohou, protože Mars magnetosféru nemá. Když Kolumbus bezděčně objevil Ameriku, měl na cestě celkem tři lodi. Jedna ztroskotala, ale námořníci prostě přestoupili na zbylé dvě lodě. Za současného stavu techniky nemá takový hazard smysl. O Marsu máme velmi dobré vědomosti díky mnoha bezpilotním sondám, které kolem Marsu obíhají, a dalším aparaturám, které na Marsu přistály jako stabilní stanice a dokonce také jako vozítka, která mapovala povrch Marsu nejenom geograficky, ale také geologicky, mineralogicky a meteorologicky. Astronaut ve skafandru nemůže být příliš obratný, takže jeho pobyt na povrchu Marsu by sotva něco zajímavého přinesl. Nikdo zatím neověřil, jak takový let poškodí citlivé orgány člověka, především oči, takže by se mohlo stát, že na zpáteční cestě by cestovali astronauti téměř slepí.

 

Muskovy kroky však určitě těžce poškodí pozemní profesionální astronomii. V posledních patnácti letech pokrok adaptivní optiky umožnil pozemním dalekohledům překonat rozlišovací schopnosti Hubbleova kosmického teleskopu (HST), který má výhodu, že obíhá kolem Země ve výšce přes 600 km. Jeho cena se ovšem vyšplhala nad 10 miliard dolarů. Přesto dnes existují zejména na jižní polokouli v Chile velké dalekohledy vybavené zmíněnou adaptivní optikou, jež mají lepší rozlišovací schopnost než HST, protože průměr zrcadla HST je jen 2,4 m, zatímco dalekohledy v Chile mají průměry zrcadel až 8,2 m. Navíc mohou pracovat synchronně, takže to pak odpovídá průměru optiky až 140 m. Přitom tyto úžasné stroje se podařilo pořídit (včetně adaptivní optiky) za méně než 400 mil. €. Budou pracovat daleko déle než Hubbleův teleskop na oběžné dráze. V Chile se během roku 2023 uvede do provozu mezinárodní přehlídkový dalekohled s průměrem zrcadla 8,4 m, který bude tak rychlý, že prohlédne celou noční oblohu každé tři dny s cílem objevit rychlé změny jasnosti nebo polohy hvězd, planetek i celých galaxií. Kvůli Muskovým družicím Starlink a dalším magnátům firmy Amazon bude snížena produktivita tohoto dalekohledu až na polovinu v porovnání s jeho plánovanými možnostmi. Pouhým okem bude na obloze vidět asi dvacetkrát více Muskových satelitů než hvězd.

 

V roce 1921 napsal český básník Jiří Wolker povídku „O milionáři, který ukradl Slunce“. Teď zažíváme v přímém přenosu příběh multimiliardářů, kteří nám v dohledné době ukradnou hvězdy.

 

autorem textu je Jiří Grygar

 

 


 

 

Medailon autora:

RNDr. Jiří Grygar, CSc., (*1936) je astronom a astrofyzik, popularizátor vědy,

člen a někdejší předseda České astronomické společnosti, Rady České televize

a dalších institucí, držitel řady ocenění (např. Ceny Františka Nušla), autor knih

O vědě a víře, Okna vesmíru dokořán, Vesmír jaký je a mnoha dalších.

 

zdroj: fzu.cz

 

 

 

 

 

https://www.darujme.cz/projekt/1203787