Sloužit Hospodinu. Tak vznešená slova. To mohou jen ti, kteří s ním mají hluboký vztah. Určitě je nějak speciálně oslovuje, dává jim víc než ostatním. Normální člověk je prostě věřící. Podle míry své informovanosti to znamená buď to, že uznává, že existuje nějaká vyšší bytost, nebo to, že ví, že Hospodin s lidmi uzavřel smlouvu a že mu můžeme věřit, že této smlouvě zůstane věrný. 

 

Zdroj: www.flickr.com

 

Služba Hospodinu vyžaduje nějaká speciální obdarování. Nebo ne? Samuel spal ve svatyni u Boží schrány. Žil v Hospodinově chrámu od svého nejranějšího věku, od chvíle, kdy ho matka odstavila. Byl v péči kněze Eliho a pomáhal mu. Nemohl být Hospodinu blíž. Mohl sledovat Izraelity, jak přinášejí oběti Hospodinu a jak se v chrámu modlí. Mohl sledovat kněze Eliho, mluvit s ním, brát si z něj příklad. Žil takto roky, „vykonával službu Hospodinovu“ a „byl oblíben u Hospodina i u lidí“. A přece čteme: „Samuel neznal Hospodina.“

 

Ještě ho neznal, ještě se s ním nikdy nesetkal. Přesto, že určitě věděl, že si ho matka na Hospodinu vyprosila, že jeho zrození považuje za dar od Hospodina a že ho nabídla Hospodinu na celý jeho život. Bůh stojí v počátku Samuelova života, všichni okolo to vědí, počítá se, že Samuel bude Hospodinu celý život sloužit - a Samuel Hospodina nezná. Matka očividně Hospodina znala, dokázala ho slyšet, dokázala s ním jednat. Uzavřela s ním smlouvu, obě strany její podmínky dodržely. A Samuel Hospodina neznal. Viděl, že i jeho učitel Eli Boha ctí. Žil v jeho domě, mluvil s ním, Eli ho učil vše, co bylo třeba k vykonávání bohoslužby, určitě s ním mluvil i o smyslu toho všeho. A Samuel Hospodina neznal. Viděl společenství Izraele, jak Bohu přináší oběti. Viděl tisíce lidí, kteří kvůli Hospodinu putovali ze svého bydliště, aby mu přinesli obětní dary. Pravděpodobně s nimi mohl mluvit nebo alespoň slyšel jejich modlitby.  A sám Hospodina neznal. „Jen“ věřil ostatním, že má smysl Hospodinu sloužit a dělal to. Tak dobře, že byl oblíben u Hospodina i u lidí. 

 

Vydržel takhle žít roky. Když jedné noci uslyšel hlas volat své jméno, nepoznal ho. Hlas mu přišel jako hlas lidský, jako hlas jeho učitele. Jenže jeho učitel ho poslal spát - on ho nevolal. Ani podruhé Samuel nepoznal, kdo ho volá. Ani potřetí. To už ale pochopil Eli, co se děje, a Samuele instruoval. Když volá Hospodin, odpovídá se „Mluv, tvůj služebník poslouchá.“ A Hospodin pak mluví a má z toho užitek posluchač i všichni v jeho okolí. (V tomto případě by někteří z blízkého okolí mohli protestovat, že takhle si užitek nepředstavují, ale to je zase jiný příběh.)

 

Když se narodíme, Hospodina neznáme. Jsme odkázáni na svědectví ostatních stejně jako malý Samuel. A sami víme, že čas setkání s Bohem nejde příliš urychlit. Až bude Hospodin chtít člověka oslovit, udělá to. Čas setkání lze ovšem oddálit - když člověk opustí chrám Boží, vyváže se ze služby někomu, koho nezná, ztratí trpělivost a vyrazí dělat něco, co mu v tu chvíli bude dávat větší smysl. Samuel se s Hospodinem setkal, protože vydržel bydlet v jeho chrámu a každý den mu sloužit i přesto, že neměl žádnou osobní zkušenost s tím, komu sloužil. Vydržel čekat, vydržel roky důvěřovat, že je jeho jednání správné. Nakonec se s Hospodinem setkal, protože byl v blízkosti někoho, kdo Hospodina znal dobře a dokázal mu poradit. Měl důvěru v lidi, věřil Hospodinu, i když ho neznal – a díky tomu ho poznat mohl.

 

Nejen malé děti Hospodina neznají. Neznají ho ani mnozí dospělí. Dokonce ani ti, kteří tvrdí, že ho hledají. A občas se Hospodin ztratí i těm, kteří už se s ním setkali a vytvořili si s ním vztah. Někdo by řekl, že poctivé je, když Hospodina neslyším a nevím, kdo to je, jednat podle svého poznání. Hospodin se mnou není, nemůžu být ani já s ním. Jenže - Samuel byl oblíben u Hospodina, ještě než ho poznal. Byl oblíben proto, že mu dokázal sloužit, aniž by ho sám znal. Neupřednostnil své aktuální prožitky nad svědectvím svého lidu: Hospodin vyvedl Izrael z Egypta. 

 

I když Hospodina neslyším mluvit, zůstanu v jeho domě. On vyvedl Izrael z Egypta. Vyvede i mě z mé samoty.

 

 


 

 

1. ČTENÍ 1 Sam 3, 3b-10. 19

Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá. 

 

Čtení z první knihy Samuelovy. 

   Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: "Samueli!" On odpověděl: "Tady jsem." Běžel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On pravil: "Nevolal jsem tě, vrať se a spi." Šel tedy spát. 

   Hospodin zavolal podruhé: "Samueli! " Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On odpověděl: "Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi." Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. 

   Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: "Hle, tady jsem, volal jsi mě." Tu Eli pochopil, že chlapce volá Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: "Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: 'Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.' " Samuel tedy šel spát na své místo. 

   Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: "Samueli, Samueli!" A Samuel řekl: "Mluv, tvůj služebník poslouchá." Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar. 

 

Žl 40 (39), 2+4ab. 7-8a. 8b-9. 10 Odp.: srv. 8a+9a

Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůlí. 

 

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. 

Odp. 

V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím. 

Odp. 

Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru." 

Odp. 

Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine! 

Odp. 

 

2. ČTENÍ 1 Kor 6, 13c-15a. 17-20

Vaše těla jsou údy Kristovými. 

 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

Bratři! 

   Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. 

   Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. 

   Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu. 

   Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem. 

 

EVANGELIUM Jan 1, 35-42

Viděli, kde bydlí, a zůstali u něho. 

 

Slova svatého evangelia podle Jana. 

   Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: "Hle, beránek Boží!" Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: "Co byste chtěli?" 

   Odpověděli mu: "Rabbi" - to přeloženo znamená Mistře - "kde bydlíš?" 

   Řekl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: "Našli jsme Mesiáše" - to přeloženo znamená Kristus - a přivedl ho k Ježíšovi. 

   Ježíš na něj pohlédl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas," to je v překladu Petr (Skála). 

 

https://www.darujme.cz/projekt/1203787