Odvaha – dobrá a ceněná vlastnost. Někdo ji má, někdo ne. Naštěstí ji měl Abraham (tehdy ještě Abram), praotec tří náboženství. Muž, který měl odvahu odejít do země, o které nic nevěděl. Měl odvahu poslechnout hlas, který neznal. Měl odvahu věřit někomu, s kým neměl žádnou zkušenost. Možná mu v tom, v čem žil do té doby, nebylo dobře. Měl pocit, že by mohlo být lépe. Když dostal nabídku stát se zakladatelem velkého národa, nebál se jí využít. Riskl to.

 

www.flickr.com

 

Když dnes mluvíme o své cestě s Hospodinem a o naslouchání jeho hlasu, máme k ruce tlustou příručku, popisující všemožné scénáře života ve vztahu s ním. Víme, jak dopadli neposlušní, smlouvající, slibující a slovo nedržící, víme, kdy Hospodin dává napřed a kdy odměňuje, víme, kam až dokáže zajít jeho láska k nám. Můžeme čerpat i z tisíců příběhů, které zažili lidé po uzavření redakčních prací na této knize. Máme kolem sebe stovky živých lidí, kteří po této cestě kráčí. Abraham nic takového neměl. Slyšel hlas a uvěřil mu.

 

O Abrahamově „vykročení do neznáma“ se mluví často. Možná častěji než v předchozích staletích, protože dnešní rychlá doba servíruje rozličné zvraty a neznámé situace jednu za druhou. I ti konzervativní vědí, že mohou zachovávat staré hodnoty, ale musí to dělat v nových kulisách. Chtít neměnný svět by bylo naivní. A když se mluví o odvaze vykročit do neznáma, mluví se spíš o tom, s jakými pocity tam vykročíme, než o volbě, zda se tam pustíme. Nerozhodujeme se mezi setrváním ve známém či jeho opuštěním, ale mezi tím, zda ho opustíme vědomě a s možností určit si nějaké okolnosti, nebo zda z něj budeme vykopnuti možná v ne úplně vhodnou chvíli. Volíme si, zda se pokusíme v novém a neznámém pro sebe najít něco dobrého, nebo zda budeme se zavřenýma očima tvrdit, že jsme pořád na stejném místě.

 

Abraham nevyšel do neznáma jen geograficky. Navázal vztah s novým bohem, s jiným, než jakého uctívali jeho sousedé. Tím přijal i nová pravidla jak komunikace s ním, tak jednání s ostatními lidmi. Nenesl do nových míst své tradice. Změnil jedním vykročením všechno. Co v něm ze starého zůstávalo, to se dalším spolužitím s Hospodinem osekalo na dřeň. K naplnění původního slibu, který vše odstartoval, vedla dlouhá a někdy dost bolestná cesta. Žádný recept na instantní štěstí, teď udělej tuhle věc nově a hned bude vše jiné. Ne, dělej to nově desítky let, po klopýtnutích vstávej a neměň směr. Nevracej se. Věř a… prostě věř. Vydrž. Když to dokážeš, budou z tvého příběhu čerpat lidé po tisíce let.

 

Neznámé nejsou jen země, kam jsme ještě nejeli na dovolenou. Neznámí nejsou jen lidé v novém zaměstnání, kam půjdeme poprvé. Nejsou to sporty, které jsme ještě nezkusili. Neznámý může být i úhel pohledu, způsob prožívání. Známe to – podobné příběhy v našem okolí, a jednou je aktéři prožívají úkorně, jako důsledek něčí zlé vůle, v druhém případě podobná situace nevzbudí pozornost nebo je chápána pozitivně.

 

Za mnohé může naše povaha, zkušenost, věci, které nemůžeme ovlivnit. Jenže právě v tomhle si Abraham vybral nové oproti tomu, co žili jeho sousedé: Hospodin je bůh, který lidem dopřává možnost volby. Nehraje s lidmi loutkové divadlo. Nerozdává jim jednou pro vždy neměnné karty. Dává možnost změny, nejen činů, nejen slov, ale i změny možná nejtěžší - změny úhlu pohledu.

Neznámé nejsou jen daleké ostrovy v oceánu. Neznámé pro nás může být podívat se na svého bratra novým pohledem. Na jeho jednání, slova, na jeho motivy. Člověk, s kterým žijeme v jednom bytě, může být náhle někým jiným, když vystoupíme ze svých vyhřátých a pohodlně vysezených představ, když se oprostíme od svých zkušeností a z nich plynoucích názorů. Doteď jsme si byli tak jisti jeho úmysly, jeho slabinami a ideály. Vidět ho nově může být stejně nepohodlné jako sbalit celý dům a stáda a vyrazit krajinou do dálky. A také to může být cesta, jak přeměnit starý, třeba ne úplně příjemný, vztah v nový, který přinese požehnání nám a všem okolo. Když vztahy skřípou, není potřeba opouštět lidi, je možné opustit jen svůj pohled na ně.

 

My už nemusíme uvěřit neznámému hlasu. Můžeme však být otevřeni možnosti, že nám tento hlas řekne něco nečekaného, vymykajícího se našim představám. I po tisících let platí, že odvaha poslechnout Hospodina a zkoušet věci jinak, bez opory zkušeností svých i těch, kteří nám radí, může přinést požehnání.

 

 


 

 

Svátek Svaté rodiny 

1. ČTENÍ Gn 15, 1-6; 21, 1-3
Kdo vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit. 

Čtení z první knihy Mojžíšovy. 
   Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: "Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká." 
   Abrám řekl: "Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer." Abrám pokračoval: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu." 
   Tu mu Hospodin řekl: "Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit." 
   Vyvedl ho ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat! " - a dodal: "Tak ( četné ) bude tvé potomstvo!" ( Abrám ) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. 
   Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. 2


Žl 105 (104), 1-2. 3-4. 5-6. 8-9 Odp.: 7a. 8a
Odp.: Hospodin sám je náš Bůh, pamatuje věčně na svoji smlouvu. 

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, hlásejte mezi národy jeho díla. Zpívejte mu, hrejte mu, vypravujte o všech jeho divech! 
Odp. 
Honoste se jeho svatým jménem, ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina! Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, stále hledejte jeho tvář! 
Odp. 
Pamatujte na divy, které učinil, na jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomstvo Abraháma, jeho služebníka, synové Jakuba, jeho vyvoleného! 
Odp. 
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení, na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, na svou přísahu Izákovi. 
Odp. 



2. ČTENÍ Žid 11, 8. 11-12. 17-19 
Abrahám, Sára a Izák věřili. 

Čtení z listu Židům. 
Bratři! 
    Protože Abrahám věřil, uposlechl ( Boží ) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. I Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: 'Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz. 


EVANGELIUM Lk 2,22-40 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 
   Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.' Přitom chtěli také podat oběť, jak je nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. 
   Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný a očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal ho do náručí a takto velebil Boha: “Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.” Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: “On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.” 
   Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. 
   Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. 
 

Pokud se Vám líbí autorova tvorba, můžete podpořit fungování S.magazínu | signaly.cz/podporte