„Stále se radujte. Bez přestání se modlete.“ Zřejmě bylo před dvěma tisíci lety jiné životní tempo. Viděl apoštol Pavel diář běžného člověka z jednadvacátého století? Když se někdo courá pěšky od města k městu, tak se možná může nonstop radovat a modlit, pokud ho tedy netlačí boty. Ovšem když člověk dobíhá autobus a přitom mu upadne mobil a rozbije se, tak toho k radosti moc není. A vyznat se v kreditním systému na VŠ a sehnat si brigádu, která bude legální a zároveň člověka uživí, to taky není legrace. A teď ještě zrušené akce, na které se člověk těšil, strach z návštěvy příbuzných a s brigádama je to ještě horší. Pokud se tedy za modlitbu nepočítá zvolání „Pane Bože, ty to vidíš!“

 

www.flickr.com

 

V uvedeném pořadí pokyny nezní snadně. Co takhle je prohodit? „Bez přestání se modlete. Stále se radujte.“ To by pak šlo změnit na „Bez přestání se modlete a díky tomu se stále radujte.“ Když se budete bez přestání modlit, budete se moci stále radovat. To už dává nějaký smysl, ale o moc snazší to není. Jak se lze stále modlit? Člověk je rád, když zvládne otčenáš dřív, než usne. V kostele má problém udržet pozornost, aby modlitby jen mechanicky neodříkával. Kam ještě vecpat delší soustředěnou modlitbu? Dalo by se modlit při fyzickém cvičení, ale cvičení je aktuálně v plánu jako novoroční předsevzetí… a když bude dobře, vydržím cvičit dvakrát déle než loni, to je asi do půlky ledna.

 

Tak rádi bychom to odbyli s tím, že se určitě mluví o řeholnících, kterým do klauzury nikdo neleze, na nákup za ně chodí jeden spolubratr, a oni se tedy mohou cele věnovat modlitbě. Jenže apoštol Pavel dodává „Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu.“ Takže asi opravdu myslí, že se člověk má modlit pořád, i tehdy, když běží ze školy do práce a z práce na nákup a v pátek se skauty a na příští úterý sehnat lístky do kina… Apoštol ani neříká „přizpůsobte své životní podmínky tomu, abyste se mohli pořád modlit“. „Ve všech životních podmínkách“ – tedy ve spěchu, stresu, v úsilí o dopsání diplomky, v radosti z nového vztahu i v slzách z jeho konce, v hrdosti na úspěchy i v pocitu trapnosti a smutku nad selháním. Každý den, každou hodinu, každou minutu – modleme se a radujme. Děkujme Bohu. Jak?

 

Možností je určitě víc, ale pokud člověk tápe, je fajn hledat nějaký osvědčený postup. Snad nejznámější „návod“ poskytuje knížka „Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci“. Ano, podle názvu se zdá, že původní předpoklad byl správný – požadavky může splnit jen někdo, kdo nemá za denní cíl víc, než ujít kus cesty pustou krajinou. Zkušenost tisíců lidí ale potvrzuje, že rady v knize obsažené lze uplatnit i v uspěchané a pozornost tříštící době, v níž žijeme. Tzv. Ježíšova modlitba, o níž kniha pojednává, spočívá v opakování věty „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným“ se soustředěním na Ježíšovu osobu. Větu lze libovolně zkrátit až na pouhé jméno Ježíš. Nejsnazší je to pochopitelně za chůze, třeba po cestě na autobus, při ranním běhu, pokud na něj máme čas, po cestě na nákup. Touto jednoduchou modlitbou lze „přehlušit“ nepříjemný rozhovor spolucestujících v autobuse. Lze jí zahnat strach ze zkoušky nebo pohovoru. Lze jí zklidnit rozbouřenou mysl při konfliktu s jiným člověkem. Pozvolna jí lze vyplnit všechna místa dne, která nás do té doby stresovala, odváděla od dobrých úmyslů, unavovala. Při slovech „Ježíši Kriste, Synu Boží“ je těžké někoho nenávidět, závidět mu, propadat beznaději. Je to posila na cestě a připomínka cíle v jednom. Když pošlete malé dítě prvně někam samotné, opakuje si dokola adresu, aby ji nezapomnělo – díky tomu šťastně dojde tam, kam bylo posláno. „Ježíši Kriste, Synu Boží“ – za ním jdeme, a když to budeme mít na paměti, nejen že dojdeme, ale půjde se nám lehčeji.

 

Slova stále opakované modlitby nejsou nezměnitelná. Lze volit taková, která konkrétnímu člověku v konkrétní životní etapě vyhovují. A zvlášť, když usilujeme o pocit radosti a vděčnosti, je možné vypůjčit si slova Mariina: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli“. Je to vhodné jak ve chvíli, kdy už vidíme důvod k vděčnosti, tak naopak ve chvílích, kdy naše srdce svírá beznaděj a strach. Ta slova existují, nemusíme je vymýšlet. Mají obecnou platnost. Jejich opakováním můžeme ze své mysli a svého srdce postupně ometat všechno, co nám brání radost pociťovat. Všechny obavy a starosti jsou jen pomíjivé, vděčnost má kořeny trvalé. Slova nemusí vždy vycházet z našich pocitů, naše pocity mohou vycházet z našich slov. (Stejně, jako naše slova nemusí vycházet z našich vztahů, ale naše slova tyto vztahy vytvářejí, a laskavými slovy lze mnohé zachránit.)

 

O Ježíšově modlitbě se lze dočíst jak ve výše zmíněné knize (nebo si ji můžete poslechnout), tak v knize Kalista Warea Síla jména (ta je o poznání tenčí a velmi čtivá - představení a ukázky zde); obě vydalo Karmelitánské nakladatelství.

 


 

3. neděle adventní 

1. ČTENÍ Iz 61, 1-2a. 10-11 
Radostí jásám v Hospodinu. 

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 
   Duch Pána, ( duch ) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto. 
   Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.


Lk 1, 46-48a. 48b-50. 53-54 Odp.: Iz 61, l0b 
Odp.: Můj duch jásá v mém Bohu! 

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, 
Odp. 
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. 
Odp. 
Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství. 
Odp. 



2. ČTENÍ 1 Sol 5, 16-24
Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům. 
Bratři! 
   Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte ( Bohu ). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. 
   Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností. 
   Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní. 


EVANGELIUM Jan 1, 6-8. 19-28
Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte. 

Slova svatého evangelia podle Jana. 
   Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. 
   A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem." 
   "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne." 
   Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?" 
   Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš." 
   Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?" 
   Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

 

www.signaly.cz/podporte