Zamyšlení nad podobenstvím o hřivnách

Text podobenství o hřivnách je známý, jistě jsme někdy slyšeli větu: „Nezakopávej své hřivny“. Dnes se na text podíváme z pohledu služebníka, který ukryl hřivnu v zemi.

Pro naši dnešní úvahu je klíčový tento verš:

„Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.“ (Mt 25,24-25)

Výše uvedený překlad známe z liturgie. Jeruzalémská bible a Český ekumenický překlad nabízí tento verš v trochu jiném překladu. Překlady jsou si velmi podobné, zde uvádíme ČEP:

„Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.‘“

Pro naši další úvahu jsou klíčové dvě slova: poznání a strach.

Služebník říká svému Pánovi: „Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal.“ Při čtení textu mě zarazilo sloveso poznal jsem. Jaká byla zkušenost toho služebníka? Proč se domníval o Bohu, že je takový? Jakou měl zkušenost se svým biologickým otcem? Byl snad jeho otec tvrdý despota?

„Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi.“ Služebník dostal úkol, dostal svěřený velký majetek. Kladu si otázku, čeho se bál? Bál se, že bude úspěšný? Bál se, že bude neúspěšný? Příčinu jeho strachu neznáme, ale víme jeho důsledky.

Strach služebníka úplně paralyzoval, takže neudělal vůbec nic. Ani se o nic nepokusil. Když se nesnažíme rozmnožit dary, které jsme dostali od Boha, tak o ně pomalu přijdeme, pomalu je ztrácíme, tak jako se zapomíná cizí jazyk, který se dlouho nepoužívá. Snažme se rozvíjet naše schopnosti a dary. Je dobré začít rozvíjet věci, které nám jdou, protože tam s menším úsilím dosáhneme většího pokroku, který nám přinese radost z dobře vykonané práce.

„Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.“

P. František Ponížil

___________________________________________________________________

33. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31 

Pracuje radostnou rukou. 

Čtení z knihy Přísloví. 

    Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. 

    Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla. 

Žl 128 (127), 

1-2.3.4-5 Odp.: 1a 

Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina. 

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře. 

Odp. 

Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu. 

Odp. 

Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života. 

Odp. 

2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6 

Aby vás den Páně nepřekvapil jako zloděj. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům. 

Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci. 

    Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo! 

    Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví. 

EVANGELIUM Mt 25,14-30 

Málo jsi spravoval věrně, pojď se radovat se svým pánem. 

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: 

    "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. 

    Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.' 

    Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.' 

    Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.' 

    Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."