Nedávno otištěná recenze filmu Dva papežové vyvolala pod článkem bouřlivou diskusi. Rozhodli jsme se proto publikovat jiný pohled na tento film a domluvili se s člověkem, který má na film odlišný názor než autor recenze. Vy, kdo jste film viděli a chcete se k němu vyjádřit, neváhejte v diskusi pokračovat pod tímto článkem. (Slušné vystupování je podmínkou. :-))

 

Zdroj.

 

František a Zlý pes

 

Před několika lety jsem si koupil knihu František mezi vlky. Autor v ní rozvíjí své představy toho, jak by měl papež František změnit Církev, a to od věcí čistě praktických, o kterých není sporu (vatikánská banka), po věci týkající se mravů a uspořádání. To, že je podle něj František obklopen příslušníky druhu Canis lupus, mělo samozřejmě ilustrovat, že tak bude činit v prostředí, které je silně proti těmto změnám.

 

Mám ve zvyku si číst za chůze městem (což mě jednou dostane do hrobu), a právě s touto knihou v ruce jsem potkal známou, která má mentální postižení. Vzala knihu do ruky, přečetla si název, palcem zkušeně prolistovala a povídá: „To je ale dlouhá pohádka.“ Přijde mi, že tato její geniální a stručná recenze se velmi hodí i na film Dva papežové.

 

V obou případech se totiž jedná o (bez)zbožné přání autorů změnit Církev směrem, o kterém jsou jistě přesvědčeni, že je správný. A do papeže Františka si projektují tyto své představy. Potud je vše v pořádku – chápu, že liberálové by si přáli, aby Církev byla liberálnější v dnešním významu tohoto znásilněného termínu, ale ve chvíli, kdy pro tuto svou představu upravují realitu, musím se ozvat.

 

Předkládám dva problémy, které s tímto jinak moc příjemným filmem mám:

 

1. Je vyloženě nemorální točit o živých osobách film, který jim přičítá hříchy, o kterých není ani zdaleka jisté, zda je spáchali. Tedy asi nejhorší (nejhorší, ale zdaleka ne jediná, kde se tohle děje) je scéna zpovědi, při které se Benedikt XVI. vyznává, že vědomě kryl sexuální zločince. Že mohl vědět a nedělal nic. Není zase tak těžké si zjistit, jaký postoj k této problematice Benedikt XVI. zastával, jaké kroky dělal. Námitka, že se jedná o umění a ne o realitu neobstojí – představte si film, ve kterém je takto použita VAŠE postava. Jasně – vy nejste významná veřejná osobnost, která se tomu tak nějak vystavuje a musí s očerňováním počítat, ale signály.cz už nějakou veřejnou výlohou Církve jsou. Co takhle film, ve kterém se na poradě týmu signály.cz domlouvají na rozkrádání církevních peněz – jen jako umělecká zkratka, jak se nakládá s financemi v Církvi? Co takhle film o vašem knězi, kde bude bez důkazu zobrazen jako nenávistný vrah, protože velké umění si žádá zjednodušení a padni komu padni…

 

2. Autoři evidentně nechápou konzervativní křesťany. Způsob, jakým filmový kardinál Bergolio argumentačně vždy přejede filmového Benedikta XVI., je až srandovní. Rozumíte? Toho Benedikta, který napsal Ježíše Nazaretského, Úvod do křesťanství, Eschatologii. Toho Benedikta, který přednesl přednášku v Řezně a byl celý život schopný vést dialog s moderní filosofií. Na většinu replik filmového Bergolia bych našel přímé citace předchozího papeže, které vysvětlují, proč se tento názor (který ale, předpokládám, současný papež vůbec nezastává) plete. Od těch vyloženě nekřesťanských (velmi volně cituji, klidně mrkněte na trailer: „Vše se mění, i v přírodě, takže i Bůh.“) po monolog o Ježíši, kterého lze najít JEN na cestě, která tu symbolizuje změnu, nezachytitelnost a nemožnost stavět dogmatické konstrukce.

 

Taková víra ale „nemůže objasnit a proniknout náš každodenní svět… v čistém paradoxu nelze žít…Teologie potřebuje styčný bod s hledáním a otázkami lidského ducha. Nemůže být vystavěna v intelektuálním nic.“ Tohle je Benedikt XVI, ne ten filmový pán, kterého by v diskuzi porazil i náhodný generátor slov. Jsem hnidopich, když po konverzačním filmu chci kvalitní konverzaci?

 

Film je to jinak kvalitní, tak akorát na nominaci na Oscara. Tedy lehce nadprůměrné kvality a zároveň přístupný masám. Ženě jsem ho doporučil pro úžasné záběry a proto, že mám opravdu rád Hopkinse, ale má prý rozkoukanou poslední Smrtonosnou past.

 

Ani mně, ani kardinálu Dukovi (s jehož hodnocením filmu zcela souzním) myslím nechybí smysl pro humor (i když jsme o něm nenapsali řadu textů) – jsou v něm scény vyloženě překrásné, jako společné sledování finále mistrovství světa ve fotbale. Kdyby ten film byl špatný po všech stránkách, nemělo by žádnou cenu psát negativní recenze, že.

 

Asi ještě více než film je ale zajímavá jeho česká recepce v církevním prostředí. Mohlo by být přínosné sledovat, kdo a na kterých webech kritizoval krátký status kardinála Duky a jak postupoval. A dívat se, kdo z těchto kritiků již dlouho nesnáší Benedikta XVI. pro jeho hermeneutiku kontinuity a kdo nesnáší Duku a napsal o něm již x-tý článek. Ale to je už nad možnosti krátkého článku.

 

Vít Raška - Alveryon

 

www.signaly.cz/podporte