Kostel s nejhezčí výzdobou a minimální údržbou

Hanka a Daniel Matějkovi, oba krajinářští architekti, přinášejí do české krajiny nové prvky s duchovním poselstvím. Jejich stromové kaple našly dobré uplatnění i v letošní koronavirové době, kdy byly zakázány bohoslužby v kostelích. Jak taková kaple vznikne a dokáží ji církve využít? Zeptáme se.

Autory stromových kaplí jsou Hanka Matějková (H) a Daniel Matějka (D).

Můžete nám představit začátky a váš spolek? 

H: Spolek naOkraji vznikl v roce 2012 v Lednici, kde jsme v té době studovali krajinářskou architekturu. Byli jsme skupinka nadšenců, které spojoval vztah ke krajině a kteří byli ze školy přesyceni teorií o hodnotách a problémech krajiny. Měli jsme chuť tvořit něco reálného v přítomném čase, a tak jsme začali s malými intervencemi v krajině, které poukazovaly na její hodnoty originálním způsobem – land artem či site-specific instalacemi. Postupně jsme se pouštěli i do projektů větších rozměrů, například 100 houpaček pro krajinu nebo právě stromové kaple.

Jak a kdy jste na myšlenku stromových kaplí přišli, co vás inspirovalo? 

H: V roce 2014 jsme s našim spolkem pořádali umělecký workshop v zaniklé sudetské osadě Královec v podhůří Orlických hor. Tato osada byla kompletně srovnána se zemí. Jediný němý svědek, který v chatrném stavu přečkal dlouhé období od druhé světové války, byla kaple. Přečkal… do roku 2007. V době, kdy už by se mohlo zdát, že je vyhráno a na většině míst se kaple opravují, byla ta v Královci po rozhodnutí zastupitelstva srovnána se zemí. Přestože po fyzické kapli nezbylo ani památky, prostor, kde kaple stála, zůstal patrný díky stromům. Dvě mohutné lípy v průčelí zmizelé kaple a čtyři jírovce tvořící boční stěnu nesou paměť místa. Stromy tiše přihlížejí měnícím se dějinám lidstva a jako němí svědci nadále vytvářejí duchovní prostor. A právě zde vznikla myšlenka, že duchovní místo nemusí tvořit pevné zdi, ale můžou to být živé organismy, které rostou a postupně vytvářejí živý prostor.  

Kolik taková „stavba“ kaple stojí? 

D: To je složitá otázka, jelikož se snažíme kaple budovat co nejvíce sponzorsky. Při tvorbě se snažíme napojit na konkrétní místní společenství, které bude dále v kapli fungovat. S tím je spojena i adopce stromů, kdy si člověk může zakoupit konkrétní strom, čímž podpoří vznik kaple a zároveň se s místem více propojí a nese za něj jistou zodpovědnost. Taktéž se nám na některých místech podařilo vytvořit i mobiliář, kdy stavař objednal dřevo a kování zajistil místní kovář. Další náklady odpovídají složitosti terénních úprav a dalších věcí vycházejících z konkrétního návrhu. Určitě je ale levnější než kaple zděná.

Co vše v rámci realizace poskytujete? 

H:  Naše role je především ta předrealizační, kdy podle dané lokality vymýšlíme koncept, myšlenku celé kaple, umístění v prostoru, návrh terénních úprav a výběr vhodného druhu stromu. Do samotné realizace se pak snažíme zapojit místní lidi, kteří si kapli zrealizují vlastníma rukama nebo si realizaci sami zajistí.  

Máte asi nějaké duchovní založení, když se věnujete stavbě a popularizaci duchovního místa?

H: Ano, jsme křesťané a je pro nás důležité, aby se to propisovalo i do samotných kaplí. Proto je pro nás důležité napojení na místní křesťanské společenství, které místu dá směr. Zároveň jsme rádi, že prostor může oslovit i lidi, kteří mají předsudky k církvi, kostelům nebo náboženství obecně. Věříme, že kaple přinášejí alternativu, která je ve své jednoduchosti vstřebatelná a čitelná i pro českou sekulární společnost. 

Kde všude vaše kaple najdeme?

D: V současné době je vysázeno šest stromových kaplí. Kaple vnitřního ticha v Nové Lhotě, Kaple ve větru v Radějově, Kaple ve Hvězdách v Lanžhotě. Další dvě kaple vznikly bez našeho přiložení ruky k dílu. Jednu z nich zrealizoval v Moutnicích spolek Větvení, se kterým jsme úzce spolupracovali při prvních realizacích. Sluneční kaple na Pohořsku vznikla díky nadšenci, kterého oslovila myšlenka a sám na svém (veřejně přístupném) pozemku kapli zrealizoval. Nejmladší kaple začíná růst v Brně Medlánkách. Kaple nad údolím s několika studánkami nese název Kaple věčného pramene a vznikla díky aktivní místostarostce Kateřině Žůrkové. Zde v současné době finalizujeme autorský mobiliář. Těšíme se na to. Kapli by rádo využívalo místní křesťanské společenství na různé akce včetně poutí. Sama paní místostarostka říká: „My v Medlánkách nemáme kostel a musíme dojíždět do Řečkovic. Brno nám kostel nepostaví, když teď staví na Lesné, a tak jsme se rozhodli, že budeme mít stromovou kapli!“   

Nebojíte se vandalismu? Řešíte nějak údržbu kaplí? 

D: Vandalismu se nebojíme, zatím nemáme negativní zkušenost. Údržba je velkou a nedílnou součástí každé kaple. Stromy sice netvarujeme, necháváme je volně růst, ale určitě řešíme ochranu proti okusu, údržbu mobiliáře, ale především sekání trávy, aby kaple byla upravená a dostupná kdykoliv.   

Jak se na projekty stromových kaplí dívá církev? Přeci jen jde o myšlenku duchovního místa. Je při stavbě nějak do projektu zainteresovaná? 

H: Stěžejní moment fungující stromové kaple spočívá v napojení na místní křesťanskou komunitu. To se podařilo nejvíce v Kapli ve Hvězdách, kde místní společenství kapli pomáhalo budovat a v současné době v ní opravdu aktivně funguje. Paradoxně k tomu přispěla i koronavirová situace letošního jara, kdy byly zakázány bohoslužby v kostelích. A tak se Kaple ve Hvězdách stala místem bohoslužeb a koncertů pod širým nebem; do budoucna snad pod klenbou mohutných dubů. 

A co plánujete do budoucna? 

D: Jsme otevření novým místům a novým výzvám. Aktivně místa pro kaple nevyhledáváme a spíše vyčkáváme na iniciaci zespoda – od konkrétních lidí žijících v konkrétní krajině. Máme také vizi velké stromové katedrály a čekáme na osvíceného majitele a investora. Třeba se najde mezi čtenáři.  

Jak může využít stromové kaple katolická církev? Zeptali jsme se P. Františka Ponížila.

Dovoluje ŘKC sloužit mše svaté venku pod širým nebem? 

Nejprve je třeba říci, že vlastním místem pro slavení mešní oběti je kostel nebo kaple (srov. Kodex kanonického práva, kán. 932, dále jen kán.). Dispens od tohoto zákona může dát diecézní biskup (kán. 87). 

V olomoucké arcidiecézi otec arcibiskup Jan každoročně dává dovolení přes léto sloužit mše svaté na různých táborech. Vždy ale neopomene zmínit bezpečnost Eucharistie.

Za jakých podmínek může být třeba v takové stromové kapli udělena svátost křtu, manželství? 

Vlastním místem pro udělení svátosti křtu je kostel nebo kaple, kromě případu nutnosti. Kodex kanonického práva dokonce doporučuje udílení této svátosti ve farním kostele (kde je křtitelnice), pokud není spravedlivý důvod ji udělit jinde (srov. kán. 857). Myslím si, že spravedlivým důvodem pro křest mimo farní kostel může být skutečnost, že rodiče jsou aktivní ve filiálním (tzn. jiném než farním) kostele nebo kapli a místní komunita je zná.

Co se týče křtů mimo sakrální prostor, místní ordinář (v našich podmínkách obvykle diecézní biskup nebo generální či biskupský vikář, srov. kán 134) může z vážného důvodu dovolit křest v soukromém domě a v nemocnici jen s dovolením diecézního biskupa (kán. 860). Samozřejmě v případě nebezpečí smrti má právo křtít kdokoli, kdo má úmysl konat to, co koná církev, a to dokonce i nepokřtěný (srov. kán. 861 § 2). Musí ovšem použít vodu a správnou slovní formu (srov. kán. 849). 

Vlastní místo pro udělení svátosti manželství je farní kostel. Dovolení k uzavření manželství v jiném kostele nebo kapli může dát farář nebo místní ordinář, který může rovněž dovolit uzavření manželství na jiném vhodném místě (srov. kán. 1118).

Nejsou daná nařízení zbytečně přísná a svazující? 

U každého nařízení je třeba se ptát po jeho smyslu. Proč existuje takový zákon? Co je jeho účelem?

Z historie víme, že papež Jan XII. světil biskupy ve stáji. Tento skutek se neslučuje s důstojností svátosti svěcení a Eucharistie. Ano, je to extrémní příklad z temného století, ale myslím si, že hezky odpovídá na otázku po smyslu daného nařízení, který vidím v předcházení excesům a veřejnému pohoršení.

Ohledně křtů a svateb pastorační zkušenosti říkají, že důvody žádostí o slavení těchto svátostí mimo předepsaný prostor jsou velmi často malicherné. U křtu jsem se s takovou žádostí nesetkal, ale u svateb to není výjimečné. Zaznívají například tyto důvody: „Máme to velmi blízko na hostinu, a je tam hezký park na fotky.“ Nebo: „Mě se líbí ten dřevěný kostel.“

U obou svátostí se nabízí otázka, proč lidé chtějí udělit svátosti mimo sakrální prostor a jaký (jestli vůbec nějaký) mají vztah k farnímu kostelu. Já osobně nejsem nakloněn slavení svátostí mimo sakrální prostor. Samozřejmě mše svatá na letním táboře v lesích je spravedlivým důvodem (s příslušným dovolením diecézního biskupa).

Další otázkou je, proč chceme slavit svátosti v jiném prostoru. Je to pouze snaha o zpestření nebo k tomu máme skutečně vážný důvod?

Podle mého názoru tato nařízení nejsou přísná. V oprávněných důvodech lze navíc udělit dispens (tzn. dovolení). Biskup je na území své diecéze zodpovědný za liturgii a za její řádné slavení, a proto mu zákonodárce dal nástroje, jak tento důležitý úkol plnit. Rozvolnění řádu vede zpravidla k chaosu. Myslím si, že v našich krásných zemích máme spoustu kostelů a kaplí, a tudíž není důvod pro slavení na louce.

Duchovní život je ale spojen i s estetikou, emocemi. I ta touha po zpestření snad nemusí být chybou. Dokáži si představit, že pro někoho je naopak kostelní prostor s barokními andělíčky méně příjemný, než širé nebe. O všudypřítomnosti Boha nemluvě:)

Ano, to je pravda, ale svátosti jsou činností celé církve, a proto je třeba respektovat dané normy. Kostel je místo, které je vlastní pro modlitbu (obzvláště v liturgické formě). Forma nese obsah, to znamená, že prostředí kostela mi pomáhá soustředit se na modlitbu. A když nemám rád barokní andělíčky (popravdě moc nemusím tento stereotyp), tak můžu jít do jiného kostela... Ano, modlitba v přírodě je věc krásná, to nepopírám, ale liturgie patří na místa jí zasvěcená.

Určitě má spousta farností potenciál takovou stromovou kapli vybudovat – třeba i na farní zahradě, parku, lesíku. Nabízí se to i prostor pro spolupráci v rámci ekumény, společenského života nebo evangelizace. Co si o tom myslíš? 

Některé farnosti mají jistě potenciál takovéto kaple vybudovat. Pokud to bude v rámci spolupráce s obcí nebo jinými církvemi, tak to bude jistě dobře. Ze zkušenosti víme, že společná práce pomáhá budovat vztahy. Pamatuji si ze svého působení v Přerově na velmi činnou ekumenickou spolupráci. Velmi silným momentem byla Ekumenická dušičková pobožnost. V tomto ohledu to může pomoci – stromová kaple jako místo pro společnou modlitbu, nikoliv jako místo pro slavení svátostí.

Dokážeš si představit větší využití nebo rozšíření takových míst a kaplí – např. i vzhledem k situaci kolem Covidu, kdy je bezpečnější se scházet venku než uvnitř? 

Vzhledem k nadcházející zimě moc ne :-D. 

Stromovou kapli Ve Hvězdách využívají k bohoslužbám Adventisté. Zeptali jsme se na jejich zkušenosti kazatele Lubomíra Žizky z Břeclavi.

Jak často jste stromovou kapli využili a na jaké příležitosti?

Využíváme stromovou kapli Ve Hvězdách nedaleko Lanžhota. Již po jejím otevření jsme zde začali příležitostně konat bohoslužby. Jelikož kaple je blízko rybníka, měli jsme zde také slavnostní bohoslužbu křtu.

V našem sborovém společenství rádi zpíváme a máme i mnoho přátel se stejným zájmem mezi ostatními denominacemi (zvláště ŘKC). Pořádali jsme proto v kapli během letního období několik bohoslužeb chval.

Kaple Ve Hvězdách byla také naším útočištěm v době zákazu scházení se ve vnitřních prostorách a dostatečně nám nahrazovala náš břeclavský kostel.

Ve vaší církvi nemáte nějaká omezení pro bohoslužby (mše svaté?) venku?

Pro naši církev je centrem bohoslužby studium Bible jako Božího slova, a proto nemáme žádné významné omezení pro výběr místa, kde by bohoslužba měla probíhat. Přestože jsme již léta zvyklí chválit Boha v Bílém kostele v Břeclavi, jsou pro nás bohoslužby v kapli Ve Hvězdách dobrou příležitostí vnímat krásu přírody, kterou pro nás Bůh stvořil.

Jakou zkušenost s duchovním životem ve stromové kapli máte?

To, co chápu jako velkou přednost kaple, je její otevřenost. Pokud přijdete na bohoslužbu do kaple, nejste stísněni zdmi, můžete si sednout do trávy či na lavičky nebo třeba jen se projít okolo. Kdykoliv můžete odejít, aniž byste vyrušili ostatní. Myslím, že pro dnešního člověka, který má strach z neznámých věcí, je bohoslužba v přírodní kapli přijatelnější než v kostele.

I přestože akce ve stromové kapli jsou více závislé na počasí a na ročním období, v kapli Ve Hvězdách se scházíme i nyní na podzim třeba jen na krátké večerní modlitební setkání. Jsou to pro nás nezapomenutelné chvíle, kdy můžeme mluvit s Bohem pod nádhernou hvězdnou oblohou. Jakoby se nás Bůh dotýkal trochu jinak než v hlučném městě.