Situace, v které se dnes nacházíme, je netypická. Taková situace si říká o filmové zpracování. Dva papeže, kteří se navzájem respektují, jsme ještě neměli. Přiblížit, co to znamená, se snaží film z produkce Netflixu, který měl premiéru koncem minulého roku.

 

Anthony Hopkins (Benedikt XVI.) a Jonathan Pryce (Jorge Mario Bergoglio) si ze začátku spolu nerozumí. Zdroj: moviezone.cz

 

Podle reakcí diváků a recenzentů vzbudil kladný ohlas. Režie se ujal Brazilec Fernando Meirelles, který stojí za rovněž oceňovaným filmem Město bohů. Tento snímek nominovaný na Oscara velmi krutě zobrazil dospívání ve slumu v Rio de Janeiru, kde mezi sebou válčí drogové kartely. Také Dva papežové byli nominováni na Oscary, konkrétně na tři. Oproti akčnímu Městu bohů se nyní režisér pustil do snímku, který je založen na dialozích Anthonyho Hopkinse (Benedikta XVI.) a Jonathana Pryceho (budoucího papeže Františka). Už předem je nutné upozornit, že se nejedná o životopisný snímek. Jedná se o umělecké ztvárnění inspirované reálnými postavami a střípky reálných událostí. Na to je potřeba při sledování filmu nezapomínat. Pouze s vědomím autorského rukopisu a uměleckého díla jako něčeho, co má právo žít si svým životem, lze přistoupit k tomuto filmu. Pokud samozřejmě nevydává urážlivé smyšlenky za reálné události, což se zde neděje. Bohužel se přesto objevily i negativní reakce od českých církevních představitelů, kteří film nedokázali vnímat jako svébytné umělecké dílo. Podle mě ale tento snímek nekazí dojem z církve a neočerňuje ji, právě naopak.

 

Na prvním místě je potřeba vyzdvihnout herce. Oba jsou skvělí a základní charakter papežů vykreslují naprosto uvěřitelně. A tak je Hopkins introvertní, nesmírně inteligentní a pokorný a naproti tomu Pryce zase spontánní a empatický. Podobnost druhého z herců (povahově i vizuálně) s reálným papežem způsobuje, že si někdy budete myslet, že Františka hraje současný papež. Na druhém místě je třeba ocenit skvěle napsaný scénář Anthonyho McCartena, který má za sebou například životopisné snímky Teorie všeho nebo Bohemian Rhapsody. Na třetím místě lze zmínit hudbu připomínající latinskoamerické melodie. Je nepodbízivá, decentní, přitom horkokrevná a dokreslující děj.

 

Vezměte dva skvělé herce, nádherné exteriéry a interiéry a tato two men show může začít. Celý příběh se točí kolem rozdílného pohledu ústředních postav na církev, aby se nakonec zjistilo, že na sebe tyto postavy mohou velmi plynule navázat. Znalci prostředí kolem obou papežů ocení situace založené na realitě, ať už je to spor o papežské boty, Františkovo fandění fotbalu nebo jeho pěší výlety mezi lidi či cesty hromadnou dopravou. Herecký koncert doplňují retrospektivní ukázky z Bergogliova života v Argentině. Ukazují například vládu vojenské junty v Argentině a postoj tehdejšího proviciála jezuitů k ní. Role budoucího papeže je zde ukázána velmi lidsky. Bergoglio se snaží zachránit co nejvíce životů a vyčítá si, zda nemohl udělat více. Zde je asi nejsilnější scéna, kdy Bergoglio káže lidem, ne z pozice nějakého vysokého církevního hodnostáře, ale obyčejného, chybujícího člověka, který si své chyby uvědomuje. Právě arcibiskupova kázání patří k velmi silným momentům. Prozradím, že se na konci filmu podíváme i na Lampedusu. Stolování s obyčejnými lidmi nad jídlem uvařeným charitou odpovídá Františkově image.

 

Ať už se pohoršíte nebo nepohoršíte nad konzumací pizzy v Sixtínské kapli, uvidíte vysoce lidský snímek, představující církev srozumitelně i pro nevěřící. Zdá se mi, že my katolíci umíme často lidi od víry spíše odradit než je k ní přivést. Občas tak musíme dostat záhlavec z té „druhé” strany, která nám ukazuje, že i ona touží po něčem, co ji přesahuje. Představa církve ztvárněná ve filmu je mi velmi, opravdu velmi blízká.

 

 

www.signaly.cz/podporte