Víra a služba

Dnešní čtení nás mohou přivést k zamyšlení nad spojitostí víry a služby. Kdybychom zapomněli na to, že víra je dar, mohli bychom tvrdit, že ministrování, zpěv ve schole, různá společenství, úklid kostela, tedy nejrůznější služby, nás přivádějí ke Kristu. Do jisté míry ano, ale spíše naši víru prohlubují. 

První čtení, které mluví o cizincích, kteří projevují lásku Bohu službou, nás na tuto myšlenku může přivést. Kdo byl pro autora třetí části knihy Izaiáš ten cizinec? Cizinec nebyl členem vyvoleného národa; pro nás je to analogicky ten, co nepřijal křest. Křest je ale přímou odpovědí na vyznání katechumena, tedy na jeho projev víry. Víra je tedy nutným předpokladem pro naši službu, i pro to, aby nás mohl Pán uvádět do tajemství Své služby. Naše služba bez víry by byla prázdná. Služba je takový „celopal“, který přinášíme Hospodinu a který je mu milý. Apoštol Pavel mluví o daru – milosrdenství, které se nám povolaným dostává. Křesťanský život nezná náhodu, a když s vírou přijmeme i své povolání do služby jako Boží vedení, odpověděli jsme na Boží milosrdné volání.

Evangelijní příběh mluví o víře kananejské ženy. Může to pro nás být příkladem touhy po duševním zdraví. Zdá se, že Ježíš nechce ženě pomoci, apoštolové naléhají, že je to přece až trapné, jak ta žena „huláká“, ať jí pomůže.  A Ježíš? Chce důkaz, že to žena myslí vážně, a poté její dceru uzdraví. Žena velmi toužila po uzdravení dcery, proto dobře zareagovala na větu, že není z vyvoleného národa. Věřila v moc Ježíše z Nazareta. Kdy toužíme my po uzdravení duše? Vždy, když přistupujeme ke svátosti smíření. Také bychom klidně mohli v kostele křičet v touze po čistém srdci. Ježíš dal církvi tuto moc odpouštět i to, co je v našich očích neodpustitelné. Opět se potkává víra a služba. Víra kajícníka v moc a nutnost odpuštění a služba kněze, který toto neviditelné a nepochopitelné odpuštění zprostředkuje. Kdyby kajícník neměl víru, ke zpovědi by nepřišel, a kdyby kněz nechtěl sloužit, nestal by se knězem. Nebojme se hledat Boží milosrdenství ve svátosti smíření, když potřebujeme duchovní zdraví.

Víra a služba jde tedy vždy společně stejnou cestou. Provází nás naším křesťanským životem. A my můžeme doufat, že i nám jednou Pán řekne: „Služebníku věrný, pojď se radovat se svým Pánem.“

Jan Černý, trvalý jáhen ve farnosti Povýšení svatého Kříže v Prostějově

20. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 56,1.6–7

Cizince přivedu na svou svatou horu. 

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

Toto praví Hospodin: 

    „Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, 

již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu, kteří mu slouží a milují 

jeho jméno, jsou jeho služebníky, 

všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, 

přivedu na svou svatou horu 

a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich oběti a žertvy 

budou mi potěšením na oltáři; 

neboť můj dům bude domem modlitby pro všechny národy.“ 

2

Žl 67(66),

2–3.5.6+8 Odp.: 4 

Odp.: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! 

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. 

Odp. 

Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš. 

Odp. 

Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země! 

Odp. 

2. ČTENÍ Řím 11,13–15.29–32 

Boží dary Izraeli a jeho povolání jsou neodvolatelné. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

Bratři! 

    Vám, (bývalým) pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých soukmenovců a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučení, přineslo světu smíření (s Bohem). Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých! 

    Vždyť Boží dary a povolání jsou neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství. 

EVANGELIUM Mt 15,21–28 

Ženo, jak veliká je tvá víra! 

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

    Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. 

    Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ 

    Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ 

    Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ 

    On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ 

    Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“ 

    Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se ti, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.