V úvodu dnešního druhého čtení svatého apoštola Pavla slyšíme nádhernou otázku k zamyšlení: Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Jsem přesvědčená svými zkušenostmi, že pokud jsme pevně zakořeněni v Bohu a věříme tomu, že Bůh je opravdová láska a že všechno, co se nám v životě děje, má smysl, tak nás opravdu nic nemůže odloučit od jeho lásky.

 

 

Možná si říkáte, jak jsem došla k takové jistotě. Prošla jsem si v životě cestou, která mě naučila opravdu poznat, že Bůh je láska a miluje nás za každých okolností - já jako vozíčkářka a člověk, který je závislý na pomoci druhých. Často jsem si v životě kladla otázky: Bože, ty jsi láska? To je super! Proč jsi mi nedal zdraví?  Dobrou pracovní pozici? Nezajistil dobrou kariéru? Ale o tom to v životě není. V životě máme svědčit lidem o tom, jak žijeme s Bohem. Pokud jsme na něj správně napojeni, tak nás nic nemůže odloučit od jeho lásky. Ani věci přítomné, ani budoucí, ani žádné mocnosti.

 

Když to někdy v životě nedopadá, tak jak si představujeme, tak nezapomeňme doopravdy věřit tomu, že Bůh je láska a pak nás nic nemůže od něj odloučit. Život vozíčkáře není lehký, tím spíš, když potřebujete opravdu neustálou péči, třeba s oblékáním nebo s jídlem. V životě hodně bojuji s fyzickými omezeními a není to příjemné. Ale mohu si svoji situaci připodobnit v Ježíšově cestě na Golgotu, k Ježíšovým pádům, k tomu, že on se za nás obětoval. On byl jako ta ovce vedená na porážku. Nechal se z lásky k nám ukřižovat, aby nám otevřel bránu Ráje a ukázal cestu ke spáse. Boží Láska k nám je vždy větší, než každé lidské utrpení.

 

Pak je úžasné říkat větu, kterou pokračuje Pavel: „Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který nás miluje.“ To mi přijde úžasné. Přeji vám, abyste stejně jako já opravdu důvěřovali, že Pán Bůh vás miluje a i když jsou nám daná určitá utrpení, je v každém soužení i úzkosti s námi. Já to také zažívám. 

 

Když přijde v životě nějaký kříž, tak se do něj snažím pozvat Pána Ježíše. Říkám: „Pane Ježíši, jak bys jednal Ty v této chvíli? Co je Tvoje vůle? Rozsviť svým světlem tuto situaci. Buď se mnou.“ A nakonec se mi doopravdy ukáže jeho nekonečná bezpodmíněčná láska. Ty situace se s Bohem řeší mnohem lépe. Velmi mě oslovuje citát: „Lásku bez kříže nenajdeš a kříž bez lásky neuneseš.“ (Jan Pavel II.) 

 

Nejsme stvořeni pro to, abychom si z života vyškrtli kříže a naivně si mysleli, že to celé bude jenom o lásce. Ale je potřeba v životě vnímat Krista, správně být na něj napojen. Láska, kterou je Bůh, nám pomůže unést jakýkoliv životní kříž.

 

Přeji vám, ať na Pána nikdy v životě nezapomínáte. Protože u něj najdete vždycky opravdovou radost. Miluje vás za každých okolností.

 

Zamyšlení připravila Majda Demlová

 

 


 

18. neděle v mezidobí

 

1. ČTENÍ Iz 55,1–3 
Pojďte a jezte! 

Žl 145(144),8–9.15–16.17–18 Odp.: srv. 16 
Odp.: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine! 

2. ČTENÍ Řím 8,35.37–39 
Nic stvořeného nebude nás mocí odloučit od Boží lásky v Kristu. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 
Bratři! 
    Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? 
    Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který nás miluje. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu. 

EVANGELIUM Mt 14,13–21
Všichni se najedli dosyta. 

Slova svatého evangelia podle Matouše. 
    Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. 
    K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ 
    Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ 
    Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“ 
    Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“ 
A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. 
 

www.signaly.cz/podpora