Významným milníkem v historii Policie České republiky (PČR) se stal rok 2019. Dne 7. června 2019 podepsal policejní prezident brig. gen. Jan Švejdar interní pokyn pro poskytování duchovních služeb policistům a zaměstnancům policie. V současné době má policie dva oficiální kaplany. Jedním z nich je šéfinstruktor Útvaru rychlého nasazení a trvalý jáhen mjr. Jiří Ignác Laňka, který stál u zrodu Křesťanské policejní asociace (KPA) a poskytl svůj čas pro rozhovor o KPA a Duchovní službě PČR.

 

R. Diac. mjr. ThDr. Mgr. Jiří Ignác Laňka, Ph.D., SChLJ | Zdroj: Zpravodaj Pražské arcidiecéze 8/2017

 

Pane majore, na oficiálním webu KPA se můžeme dočíst, že KPA je organizací sdružující věřící policisty. Zároveň je široké veřejnosti známa skutečnost, že jsou díky KPA slouženy bohoslužby za bezpečnost v naší vlasti. Můžete čtenářům více přiblížit, jak vlastně funguje KPA, jaká je její struktura?

 

Křesťanská policejní asociace je v oficiálním termínu zapsaným spolkem. Je organizací, která stojí vně policejního prostředí a sdružuje převážně policisty, kteří jsou křesťany anebo ke křesťanské víře směřují. Jsou mezi námi i kolegové hasiči, příslušníci Vězeňské služby a strážníci Městské policie, takže přijímáme do svých řad i členy dalších bezpečnostních sborů.

 

KPA je celorepublikovou organizací, má tříčlenné vedení – předsedu, místopředsedu a tajemníka. Zároveň se člení do místních skupin, které nazýváme „komendy“; menší místní skupiny, které nedosahují velikostí „komend“, nazýváme „delegace“. Tyto místní skupiny, ať už jsou to „komendy“ nebo „delegace“, mají velkou míru autonomie, tedy mají svá vlastní vedení, se kterými jsme v kontaktu, a jsou zastřešována vedením KPA.

 

Jak vypadá služba KPA?

 

Naším úplně primárním cílem je modlit se za bezpečí v naší vlasti, modlit se za policisty a příslušníky ostatních bezpečnostních sborů a samozřejmě také za oběti zločinů, dopravních nehod, živelných a jiných katastrof. Rovněž je naším úkolem přinášet křesťanské hodnoty, které jsou základem naší kultury, do prostředí ochránců zákona, a v neposlední řadě pomáháme tam, kde je třeba, namátkově například organizací finančních sbírek na podporu potřebných.

 

Jaký byl prvotní impuls pro založení KPA?

 

Bylo to v roce 2010, kdy se spontánně sešla skupina věřících policistů v karmelitánském klášteře v Kostelním Vydří. Tam jsme spolu hovořili, modlili se a byl to velmi dobře prožitý čas. Díky tomuto setkání jsme se dohodli, že se po čase sejdeme zvonu. Zanedlouho, myslím, že to bylo půl roku, jsme se opět spolu sešli a hovořili na stejném místě. Tehdy jsme se dohodli, že takovým setkáváním dáme nějaký rámec a že se budeme inspirovat u, v mnoha státech působící, Christian Police Association (angl. zkr. CPA; v německojazyčném prostředí: Christliche Polizei Vereinigung – CPV, pozn. red.), která vznikla v druhé polovině 19. století ve Velké Británii. A jak jsme se dohodli, tak jsme udělali, a v květnu 2011 proběhl v Emausích ustanovující synod, na němž jsme založili KPA.

 

Jednou z ambic KPA je fungovat v mezinárodní sféře a jste v kontaktu se zahraničními bratry ve službě – křesťany. Jak vypadá spolupráce české KPA se zahraničními organizacemi?

 

Už při samotném vzniku nám pomohli bratři ze Spojených států, Velké Británie, Švýcarska a Německa. S nimi jsme byli v kontaktu, konzultovali jsme s nimi možná úskalí i to, jak by to mohlo vypadat, aby se naše místní podmínky odrazily v celkové struktuře, práci a náplni v asociaci.

 

Jsme s nimi stále v kontaktu, ale k bližší spolupráci zatím nejsou vhodné podmínky. Nicméně naši zástupci se zúčastnili setkání věřících policistů v Madridu a také ve Vídni. Zároveň jsme od svého vzniku účastníky internetové platformy Prayer Request, stejně tak jsme v mezinárodním uskupení státních křesťanských policejních společenství ICPF (International Christian Police Fellowship - pon. red.), které zprostředkovává v celosvětovém měřítku, stejně jako platforma Prayer Request, modlitby za příslušníky policie a za jejich rodiny po celém světě.

 

V čem Vás v současnosti inspirují křesťanské policejní asociace na západě a je KPA v České republice formována „mateřskou“ britskou CPA UK?

 

Ne, KPA není nikým formována, stojíme zcela na vlastních nohách, protože naše podmínky jsou od britské CPA naprosto odlišné. Nicméně jako hlavní inspiraci vnímám nasazení pro službu a neutuchající aktivitu, kterou tyto organizace vyvíjejí. To je věc, která nás jednoznačně žene dopředu a je jednou z hlavních motivací. I když v současnosti musíme přiznat, že nastal jakýsi rozpačitý útlum této činnosti, ale je to zřejmě vinou zvláštního vývoje našeho euroamerického světa.

 

Mjr. Jiří Ignác Laňka při první bohoslužbě obětované za bezpečnost v naší vlasti. | Zdroj: Církev.cz

Jak mohou běžní lidé vnímat aktivitu KPA, vyjma sloužení bohoslužeb za bezpečnost ve vlasti?

 

Co je vidět navenek, může být právě ona pomoc kolegům, kteří se dostali do jakékoli tíživé životní situace. Samozřejmě se nemůžeme srovnávat s nadací našich policistů, hasičů nebo s policejními odbory, ale snažíme se být v této rovině aktivní.

 

Podařilo se nám podpořit určité aktivity Vězeňské služby, kde se věnují dětem odsouzených. Spolupracujeme s jedním SOU, kde jsme zorganizovali přednášky pro mládež, prezentovali a přibližovali práci policie a právě práci křesťanů v policii. A v neposlední řadě nemůžeme pominout činnost duchovních, kteří jsou ve sdružení v KPA, protože do minulého roku, než byl podepsán interní pokyn o duchovní službě v policii, veškeré činnosti a aktivity duchovních vycházely z KPA.

 

Můžou se běžní lidé nějak angažovat v KPA, kdyby měli zájem?

 

KPA je profesní sdružení - v takovém případě je řádné členství vymezeno pro příslušníky policie a jiných bezpečnostních sborů. Nicméně máme také institut čestného členství, které není běžně udělováno a je vyhrazeno pro ty, kdo s námi velmi úzce spolupracují. Máme několik čestných členů a jsme rádi, že je máme. Jsou to lidé, kteří nejsou v policii a jiných bezpečnostních sborech, ale spolupracují s námi velice dobře, takže dílo KPA jde i díky nim dopředu.

 

Dne 7. června 2019 podepsal policejní prezident brig. gen. Jan Švejdar interní pokyn pro poskytování duchovních služeb policistům a OZ PČR a v návaznosti na to vznikla bilaterální smlouva mezi ČBK a ERC ze 14. dubna 2020. Jaký byl důvod pro založení Duchovní služby PČR?

 

Je potřeba jít ještě dál do historie, protože duchovní služba ve prospěch policistů funguje už dlouho. Už v roce 2001 existovaly Týmy posttraumatické intervenční péče a o rok později, v roce 2002, byla podepsána dohoda mezi Ministerstvem vnitra, ČBK a ERC o působení duchovních církví a náboženských společností ve prospěch posttraumatických týmů. Tato služba byla dobrovolná a nehonorovaná a tito duchovní, můžeme je nazvat "externími", přicházeli k policii zvenčí. Byli to kněží a kazatelé různých církví a také se do této služby zapojili i někteří, můžeme je nazvat "kaplani", kteří byli zároveň policisty.

 

V roce 2016 byla posttraumatická intervenční péče zařazena do systému poskytování psychologických služeb. V tomto novém předpisu se ale s účastí duchovních nepočítá, tzn. Týmy posttraumatické intervenční péče zanikly, nicméně v některých krajích byla spolupráce s nimi velmi dobrá, takže se zde zachovaly. U nově vzniklých týmů je složitější struktura, ale některé z nich si zachovaly kontakt s duchovními.

 

Po vzniku KPA v roce 2011 se připojili někteří duchovní z řad policistů, kteří byli zároveň členy posttraumatických týmů. Pro nás se toto spojení ukázalo jako velmi pozitivní. A právě zkušenosti těchto našich kolegů, a jsou to i zkušenosti vojenských kaplanů, se kterými jsme úzce v kontaktu, a zkušenosti kolegů policejních kaplanů ze zemí evropských států, ukazují, že působení interních duchovních, tzn. duchovních působících přímo v tomto specifickém prostředí, se jednoduše nedá plnohodnotně nahradit těmi externími, i když právě v naší zemi byla jejich služba velmi dobrá. A proto byla v KPA od jejího vzniku snaha o ustavení policejní duchovní služby.

 

Hledala se cesta a forma, která se nakonec našla. Duchovní služba byla praktikována do jejího vzniku policejními duchovními, ale neoficiálně, a hlavně byla policií přijímána. Tato naše snaha a tyto naše aktivity byly završeny vydáním pokynu policejního prezidenta o poskytování duchovních služeb v červnu roku 2019.

 

Tímto pokynem se neustanovuje duchovní služba jako strukturální záležitost, která se oficiálně deklaruje, ale stanovují se jím určité mantinely. V okamžiku, kdy byl vydán interní akt, uzavřela v návaznosti na něj ČBK a ERC  dohodu o podmínkách a vzniku duchovní služby v prostoru policie; domluvili jsem se na dodatku „všech bezpečnostních sborů“, tedy všech, které působí pod hlavičkou zákona č. 361.

 

Tato dohoda v podstatě určuje pravidla pro službu policejních kaplanů a samozřejmě požadavky na jejich osobnost a odbornost. Tím církve garantují kvalitu svých vyslaných lidí a je tam důležitý dodatek, že kaplan, který bude vyslán, musí být příslušníkem policie ve služebním poměru.

 

Jinými slovy: v současnosti neexistuje oficiální komunikace mezi policií a církvemi, avšak policie přítomnost kaplanů formálně akceptuje a dává jim určité mantinely. A z druhé strany, církve dávají svým kandidátům pověření k duchovní službě. Takto vypadá dnešní stav.

 

Policisté přinášejí dary při bohoslužbě u příležitosti policejní poutě v Olomouci 10/2016. | Zdroj: Člověk a víra

Jak veliká změna je založení duchovní služby pro PČR?

 

Z historického hlediska jsou interní policejní duchovní skutečně historické novum. Když se podíváme do historie, ani v době mocnářství, ani v době první republiky a samozřejmě tím méně v dobách pozdějších, neměli pracovníci bezpečnostních sborů, ať už se jednalo o policii nebo četnictvo, k dispozici své kaplany. Samozřejmě jiná situace byla u armády, ale u policie a četnictva nic takového nebylo.

 

Musíme říct, že kaplanská služba v policii, a vlastně v každém profesním prostředí, není misijní záležitostí. To je prvořadá záležitost pro každého kaplana, aby tuto skutečnost pochopil - jeho služba není příležitostí k získávání nových věřících. Je to služba druhým, je to osobní služba kolegům ve sdílení jejich radostí i starostí a hlavně v osobní pomoci potřebným. V tuto chvíli je duchovní služba jednou z pomáhajících profesí. Těch má policie v současné době víc a tady se velice dobře etablovaly. Můžeme tady například hovořit o psychologické službě - máme skvělé policejní psychology, systém krizové intervence nebo systém kolegiální podpory. To jsou věci, které fungují skutečně výborně a my se od nich máme co učit. Já jsem hrozně rád, že jsme navázali velmi dobré vztahy, takže jsme s nimi v kontaktu a myslím, že duchovní služba je další nástroj, který má policie pro lidskou podporu svých pracovníků.

 

Duchovní služba PČR je na začátku svého vývoje, co se za poslední rok od podepsání interního pokynu a církevní smlouvy změnilo?

 

V minulých letech se povedlo vybudovat prostředí důvěry mezi policejním vedením a kaplany a to je prvořadé a velice důležité pro  další rozvoj duchovní služby. Další významná věc je, že se i policejní veřejnost seznamuje s možností využít služeb kaplanů a to ať už v osobní nebo profesní rovině. Každý policista má možnost obrátit se na kaplana, pokud má nějaké své potřeby pro tuto intervenci, a samozřejmě každý policejní funkcionář, nebo doufám, že většina z nich, ví, že mohou využít služeb kaplana tam, kde je to třeba, ať už půjde o osobní intervenci nebo ceremoniální záležitost.

 

Mjr. Jiří Ignác Laňka při žehnání praporu policejního útvaru. | Zdroj: Archív mjr. Jiřího Ignáce Laňky

 

Jaký bude další postup pro vývoj Duchovní služby PČR v následujícím roce?

 

To nejdůležitější, co v současné době řešíme, je personální otázka. To je teď zásadní pro to, aby tato služba mohla dobře fungovat v podmínkách, které jsou jí nastavené. Lidé, kteří chtějí duchovní službu vykonávat, musí být zároveň policisté i duchovní, a takových, nebudeme si nic nalhávat, opravdu není mnoho. Kaplan musí být policistou a zároveň musí být duchovním ve své církvi nebo sboru, musí zde mít určitou praxi, musí mít teologické vzdělání a musí mít osobnostní kvality pro výkon samostatné duchovní služby ve specifickém policejním prostředí.

 

Pro mě osobně je nesmírně důležité, aby kaplan mluvil takříkajíc řečí svého kmene. To znamená, aby mu ostatní policisté rozuměli a aby on rozuměl tomu, co policejní služba obnáší, aby to měl v sobě, ve své krvi a aby uměl svoji duchovní službu formovat ve prospěch policie.

 

Snažíme se v současné chvíli oslovit jak ty policisty, kteří duchovními již jsou, tak i ty, kteří by k této službě, třeba i na tento podnět, směřovali. Například v našem katolickém prostředí se snažíme oslovit policisty, které nechtějí být farními jáhny, ale chtěli by být policejními jáhny, a jsme s několika z nich v kontaktu.

 

Jaké máte zkušenosti s poskytováním služeb duchovního v policejním prostředí? Jaké mají policisté duchovní potřeby?

 

Policisté jsou lidmi se vším všudy, mají své osobní starosti, rodinné problémy, můžou řešit nějaké problémy v práci zrovna tak, jako příslušníci jakékoliv jiné profese na tomto světě. Jsou věci, které prostě člověk sám nevyřeší a potřebuje je minimálně s někým sdílet.

 

V takovém případě hraje velkou roli prostředí maximální důvěry, které nabízejí kaplani. Už v interním aktu je řečeno, že kaplan vykonává svou činnost podle režimu své církve, a většina církví má nějakou povinnost mlčenlivosti u osobních rozhovorů, byť to není zpovědní tajemství; prostředí důvěry, které má kaplan policistům nabízet, má být absolutní.

 

Jinými slovy: policisté mají na sebe takový typický mužský pohled a ženy, které jsou u policie, jsou také sebevědomé a zakotvené na zemi, a mají často nedůvěru ke vnějšímu světu; potřebují přicházet do prostředí absolutní důvěry. Je to velmi důležité.

 

Zdroj: Člověk a víra

 

Praktikující věřící policisté již zřejmě budou mít svou cestu k duchovním službám a kontakt s doprovázejícím knězem či pastorem. Z toho by se dalo tušit, že ve velké většině bude tato služba sloužit nevěřícím policistům; nemáte strach, že bude tato služba upozaděna, nevyužívána či považována za zcela zbytnou? Nevládne v současné době mezi policisty nějaká averze vůči nově vznikající duchovní službě?

 

Věřící policista, když je praktikující, má svého faráře, svého zpovědníka a ví, kam má zajít, ale jak jsem hovořil o té řeči svého kmene, jsou věci, kterým jeho farář prostě nebude rozumět, protože jsou to věci, které jsou specifické právě pro naši profesi. Už jsem se setkal s tím, že polda-křesťan raději hovoří s kolegou, protože ten mu rozumí, ví, o čem se baví a nemusí se mu složitě vysvětlovat určité věci; některé věci se ani vysvětlit nedají.

 

Služba kaplanů, ať už u nás nebo v armádě nebo v jakémkoliv jiném prostředí, je služba, která není určena výhradně pro věřící. Naopak, většina lidí, se kterými se bavíme, přichází z nevěřícího prostředí, které je mimo vliv církve, mimo víru. V tomto případě hraje velkou roli předjímání důvěry, se kterou má, doufám, většina lidí službu kaplanů spojenou.

 

A co se týká nějakého přijetí, já osobně jsem se nesetkal s většinovým odmítáním. Buď je to akceptování, nebo je to takový ten nezájem – „je-mi-to-jedno“ přístup – ale s vyslovenou averzí jsem se setkal v jednom nebo ve dvou případech, ale moje postavení a vnitřní nastavení, že jsem policista, působilo jako změkčující prvek.

 

Žehnání praporu policejní akademie. | Zdroj: Archív mjr. Jiřího Ignáce Laňky

 

Jak akceptují nevěřící policisté Vaši roli duchovního?

 

To rozpětí je velké. Moje zkušenost je taková, že někteří lidé to přijímají jako dobré. Velice to vzbuzuje zvědavost – jak je toto vůbec možné? Jak to máte vy v té vaší církvi? Samozřejmě nechybí spousta vtipů, které musí člověk přijímat a nejlépe glosovat zpátky, protože to je prostředím vyloženě vyžadováno, ale že bych se setkal s nějakou averzí nebo vyloženě nepřátelstvím, na to by mi stačily prsty jedné ruky.

 

Děkuji vám za rozhovor, pane majore, a ať se vám daří toto požehnané dílo.

 

Já vám děkuji. Ať se i vám s Boží pomocí daří.

 

 


 

 

Zajímá Vás, jak pracuje Útvar rychlého nasazení a jak probíhá náročné výběrové řízení k tomuto elitnímu útvaru? Těšte se na další část rozhovoru, který přineseme v říjnu při příležitosti VII. ročníku akce pro ministranty CROSS FORCE!

 

Druhou část rozhovoru naleznete zde: S ROZUMEM A ODVAHOU: PRÁCE ELITNÍCH POLICISTŮ

 

www.signaly.cz/podporte