Režisér a scénárista v jedné osobě Slávek Horák nám po kritiky oceňovaném filmu Domácí péče z roku 2015 přináší svůj druhý celovečerní snímek, nazvaný jednoduše Havel. V něm nám nezobrazuje nikoho menšího než prvního českého prezidenta Václava Havla. Filmař Horák se ovšem nezaměřuje na Havla jako světově uznávaného státníka a politika, ale naopak na jeho méně známou tvář coby dramatika a disidenta. Je to víceméně zajímavý pohled na muže, který stál u pádu komunistického režimu a zrodu demokratického státu.

 

Zdroj: Česká televize

 

Děj snímku se odehrává mezi lety 1968 a 1989, zejména pak v sedmdesátých letech, takže z roku 1989 toho příliš neuvidíme. Naproti tomu sledujeme Havla v jeho disidentských začátcích, při přípravě divadelních inscenací či na bujarých večírcích. Film ho ukazuje jako osobu, která nevyčnívá z davu, jako muže, pro něhož je důležitá jeho dramatická tvorba, neustálé kouření cigaret a také stálá blízkost žen, ačkoliv je již ženatý. Zprvu se nechce nijak angažovat v politice, přestože třeba nesouhlasí s vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Postupně se jeho názor mění, ale tomuto vývoji není ve filmu dán větší prostor. Představitel Václava Havla, Viktor Dvořák, sice po fyzické stránce vypadá jako Havel a také jeho gesta a mimika Havla věrně připomínají, ale nemá příliš prostoru k výraznějšímu projevení se, za což může strohý scénář a jednoduchý příběh.

 

Zdroj: Česká televize

 

O jednotlivých postavách se celkově mnoho nedozvíme. Někdy ani nevíme, jak se dané postavy jmenují, jelikož nejsou ve filmu nijak oslovovány, a to i tehdy, když se objevují opakovaně. Bez určitých znalostí historie se člověk velmi těžko orientuje, kdo je kdo. Vedlejší mužskou postavu Pavla Landovského, který mimochodem značně zastiňuje samotného Havla, v podání výborného Martina Hofmanna ještě můžeme rozpoznat, nicméně třeba Jana Patočku odhalí v Jiřím Bartoškovi jen málokdo. Když už je řeč o postavách, zásadní roli jistě hrají ženy kolem Havla: především vnímavá, ale nepoddajná manželka Olga Havlová, která mu trpí všechny nevěry, ztvárněná herecky silnou Aňou Geislerovou, a milenka Anna Kohoutová, kterou hraje Barbora Seidlová.

 

Zdroj: Česká televize

 

Jak už bylo zmíněno, film Havel postrádá silnější dějovou linii, která by diváka vtáhla do dění. Chybí mu také nápaditější scény, které by si divák po odchodu z kina zapamatoval. V paměti utkví maximálně honička s auty Státní bezpečnosti, pozvánka na tajnou schůzi psaná na krabičku od cigaret, nějaký ten výslech ve vazbě potažmo ve vězení či závěrečná sekvence před projevem na zaplněném Václavském náměstí v listopadu 1989.

 

Zdroj: Česká televize

 

Na druhou stranu je snímek po řemeslné stránce natočen více než obstojně. Ať už se to týká střihu, kamery nebo výpravy. Hezky se sledují dobové kostýmy, vozidla či účesy přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Vyzdvihnout je nutno rovněž povedenou hudbu, která potrhuje atmosféru.

Film Havel určitě není špatný snímek, jen patří k dílům, která svým zpracováním nikoho neurazí, ovšem ani příliš nenadchnou. Potěší povedeným hereckým obsazením, filmařsky poctivým úsilím a silným tématem na pozadí. Na české poměry se jedná o lepší nadprůměr.

 

 

 

Havel                                    Hodnocení: 65%


ČR, 2020, 100 minut

Režie: Slávek Horák

Scénář: Slávek Horák, Rudolf Suchánek

Kamera: Jan Štastný

Střih: Vladimír Barák

Hudba: Michal Novinski

Hrají: Viktor Dvořák (Václav Havel), Anna Geislerová (Olga Havlová), Martin Hofmann (Pavel Landovský), Adrian Jastraban (Alexander Dubček), Stanislav Majer (Pavel Kohout), Barbora Seidlová (Anna Kohoutová), Jiří Bartoška (Jan Patočka) a další 

 

 

www.signaly.cz/podporte