V dnešním evangeliu církev dostává příslib od Boha: brány pekelné ji nepřemohou. Někteří lidé si myslí, že výraz „brány pekelné“ znamená „ďábla a jeho pomocníky“. Ale když se podíváme na původní význam toho slova, znamená to „brány podsvětí“ - hebrejsky šeól. Tím slovem se označovalo místo, kde přebývají zemřelí. Představovali si ho jako budovu nebo pevnost hluboko pod zemí, kde přebývají mrtví, jako říši smrti. „Brány pekelné“ je tedy obrazné rčení pro moc smrti, která pohltí všechny. A jestliže tedy „brány pekelné“ církev nepřemohou, znamená to, že církev nikdy nezahyne, že bude stále žít, že má zajištěnou budoucnost. A to je něco velikého.

Klíč, Staré, Květina, Nostalgické, Rok Výroby
zdroj

 

Církev má budoucnost. Ale nepředstavujme si to automaticky, že my se už nemusíme o nic přičinit. Budoucnost církve může být v různých oblastech světa různá. Někde bude žít a jinde třebas zanikne. A my nemůžeme vědět, kde a jakou bude mít církev budoucnost. Důležité je ale vědět, jaká církev bude mít budoucnost nebo jaká je církev budoucnosti. A tu se můžeme obrátit k tomu, co nám dosvědčuje Písmo, abychom věděli, jaká církev má budoucnost.

 

Především to musí být církev Boží, která ve světě slouží Boží věci. Církev není na světě proto, aby se udržela, ale aby plnila úkol, který jí Bůh svěřuje. Tedy, aby se dala do služeb přicházejícího Božího království, aby vydávala uprostřed světa svědectví o pravdě, spravedlnosti, lásce, odpuštění a pokoji. 

 

Církev, která má budoucnost, je církví Ježíše Krista. Snaží se uskutečňovat, co Ježíš chtěl a co činil, plní jeho poslání. Aby to mohla konat, musí být semper reformanda, musí se stále obnovovat ze  zdrojů Božího života, Božího slova, modlitby, Kristovy oběti na kříži. Jen taková církev má budoucnost, která je ochotná se měnit, zajíždět na hlubinu a přimykat se vždy znovu ke svému Pánu. 

 

Bůh a Ježíš jsou nyní přítomni mezi křesťany v Duchu. Duch Svatý je základem celé křesťanské existence. Proto církev budoucnosti je také církví Ducha. Duch Boží dává církvi sílu, aby se osvědčila v každodenním životě až do dne, kdy se ukáže Kristova sláva. Je třeba, abychom to dobře věděli a snažili se to uskutečňovat. I ten, kdo je v církvi nejmenší, může přinést svůj podíl k obnově jejího ducha, aby se naplnil velký Boží příslib: „brány pekelné ji nepřemohou“.

Taková církev skutečně vrůstá do Krista, je od něho neoddělitelná a dostane jednou svou definitivní podobu.

 

Karel Valtr, trvalý jáhen ve farnosti sv. Petra a Pavla v Prostějově, podle Homilií Miloslava Máši, Síť 1996

 

Biblické signály - 21. neděle v mezidobí (23. 8. 2020)


 

 

1. ČTENÍ Iz 22, 19-23 
Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu. 

Žl 138 (137), 1-2a. 2bc+3. 6+8bc Odp.: 8bc 
Odp.: Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj! 

2. ČTENÍ Řím 11, 33-36 
Od něho, skrze něho a pro něho je všecko. 

EVANGELIUM Mt 16, 13-20
Ty jsi Petr; tobě dám klíče od nebeského království. 

Slova svatého evangelia podle Matouše. 
    Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" 
    Odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." 
    Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy?" 
    Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi." 
    Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. 

 

 

www.signaly.cz/podporte