V evangeliu nám Kristus předkládá tři podobenství o nebeském království. Podobenství (nebo též přirovnání) slouží jako příklad a výstižná odpověď na dotazy a námitky přítomných posluchačů. Tak v podobenství o koukolu mezi pšenicí reaguje zřejmě na námitky zbožných Židů. Podle jejich představ měl Mesiáš odstranit hříšníky a vytvořit ideální společnost dokonalých lidí. 

 

zdroj

 

O něco takového se již v 2. století před Kristem pokusili esejci (zvaní též eséni) – skupina jeruzalémských kněží, kteří odešli do odlehlé oblasti na severním břehu Mrtvého moře, aby tam žili v přísné kázni. Řídili se důsledně mojžíšským zákonem a očekávali Mesiáše. Jejich úsilí o dokonalost bylo obdivuhodné, ale jejich postoj nikoli. Z něj totiž vyzařovalo: My se nesnížíme k tomu mít něco společného s tímto zvrhlým světem! Ježíš dělá pravý opak: volá hříšníky k sobě. Ví, že bychom před Božím soudem neobstáli, a proto nám přichází na pomoc. Říká: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“

 

V pozdějších dobách se též vyskytovaly podobné názory, že do církve patří jen lidé dokonalí, že je proto nutné hříšníky vylučovat, že je třeba zatratit každého, kdo nejedná, jak se patří. I my máme někdy tyto tendence a ptáme se: Jak se na tohle může Pán Bůh dívat? 

 

Právě na to Ježíš odpovídá podobenstvím o pšenici a koukolu. Jde o nenápadný plevel, jehož kořeny jsou propleteny s kořeny pšenice, takže by se pokusem o jeho odstranění vytrhlo z půdy obojí. Tento plevel je dlouhou dobu od pšenice takřka k nerozeznání. Dokud nenarostou plné klasy, lze jen obtížně poznat, co je plevel a co je pšenice. Kristus se nás tímto podobenstvím ptá: Jste si opravdu jisti, kdo je dobrý a kdo je špatný? Obyčejně není nic ani úplně bílé, ani úplně černé.

 

Člověk vidí vnějšek, Bůh však nitro! A je-li někdo opravdu zlý, jak víme, že se nakonec nemůže od zla odvrátit, byť třeba v posledních okamžicích pozemského života? Bůh dává každému určitý čas. Volá ho k dobrému, dává mu možnost obrácení. Máme tedy prosit, aby lidé tuto šanci nepromarnili. Neodsuzovat, ale spíše pomáhat a hledět, abychom my sami využili čas a přinášeli užitek. Ke skutečnému oddělení dobrých a zlých dojde až na konci lidských dějin. Tehdy nastane soud. Bude to však soud i nad námi. Proto děkujme Bohu za trpělivost, kterou s námi všemi má.

 

Dnes čteme ještě dvě jiná podobenství: o hořčičném zrnu a o kvasu. Je tu nápadný nepoměr mezi začátkem a koncem. Na začátku to nejmenší semínko, na konci veliký strom, ve kterém hnízdí ptáci a nacházejí v něm ochranu, stín i potravu. A podobně je na začátku malý kousíček kvasu, na konci pak prokvašené těsto ze tří měřic mouky, což znamená chléb pro stovky lidí. Z ubohého začátku může vzniknout velká věc, bude-li Bůh chtít a necháme-li jeho působení prostor. Nemusíme tedy malomyslnět, když vidíme ten velký nepoměr: hrstku Ježíšových učedníků a množství ostatních lidí, kteří jsou též povoláni ke spáse, kterým se má také hlásat evangelium, kterým má být též umožněn zážitek Boha. Nemáme malomyslnět, protože Duch Svatý přichází na pomoc naší slabosti! My se pak můžeme s důvěrou v Boží prozřetelnost podílet na příchodu Božího království především prací na sobě samých. Dávat si drobné, ale přitom velmi důležité úkoly – nebýt plevelem, ale pšenicí. Děkovat Bohu za jeho trpělivost, kterou má s každým z nás, a nepodceňovat maličkosti při konání dobra, protože se mohou stát zárodkem nedozírně velkých věcí.
 


Karel Valtr, trvalý jáhen ve farnosti sv. Petra a Pavla v Prostějově, 

podle Homilií Miloslava Máši, Síť 1996

 

 

Biblické signály (19.7.2020)- 16. neděle v mezidobí


 

 

1. ČTENÍ Mdr 12, 13. 16-19 
Po hříchu dáváš příležitost k lítostí. 

Žl 86 (85), 5-6. 9-10. 15-16a Odp.: 5a 
Odp.: Tys, Pane, dobrý a shovívavý. 

2. ČTENÍ Řím 8, 26-27
Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit. 

EVANGELIUM Mt 13, 24-43 
Nechte obojí spolu růst až do žní. 

Slova svatého evangelia podle Matouše. 
    Ježíš předložil zástupům toto podobenství: 
    "Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. 
    Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: 'Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' A služebníci mu řekli: 'Máme jít a sesbírat ho?' On však. řekl: 'Ne.- Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.' " 
    Předložil jim další podobenství: 
    "Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích." 
    Pověděl jim jiné podobenství: 
    "Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo." To všechno mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: 'Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.' 
    Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli." Odpověděl: 
    "Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. 
    Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. 
    Kdo má uši, slyš! " 

 

www.signaly.cz/podporte