Zmenšené území, obsazení, deportace místních obyvatel, represe. Národní hrdost utrpěla těžkou ránu. Tomu je nyní konec. Viníci? Němci. Tak se pojďme na německém obyvatelstvu pomstít. Princip kolektivní viny smetl Němce, Němky, případně jejich manžele / manželky, i pokud byly české národnosti. A vinu nesly také děti. Prostě se jako Němci narodily. Tehdy už i takový malý chlapec měl na čele nálepku - vinen. Soud nebyl ani potřeba.
Ano. Mluvíme o poválečném vysídlení sudetských Němců. Probíhalo v červnu 1945, tedy přesně před sedmdesáti pěti lety.
Bylo po válce. Konečně. Dlouhých šest let. V případě našeho malého státu bychom mohli mluvit o sedmi. U nás válka začala už v roce 1938, kdy Sudety, Podkarpatskou Rus a Těšínsko rozebraly okolní státy. První rána. Druhá přišla 14. 3. 1939, kdy se Slovensko přidalo k hlavnímu agresorovi - Německu. O den později bylo obsazeno i to, co z nás zbylo. Válka byl dlouhá, krutá a jako každé násilí demoralizující. Bojovali jsme na frontách za cizí státy a tím i za nás a za naše osvobození. Několik lidí se zapojilo do odboje, který vyvrcholil atentátem na říšského protektora Reinharda Heydricha. Tady je chvíle, kdy se čest národa povýšila, a to i před našimi spojenci. Odezvou byly natolik tvrdé tresty, že odvahu k odboji mělo už pouze pár jedinců a i ti byli často odhaleni a potrestáni. Nakonec přece přišlo osvobození, ale zlomené srdce národa zůstalo. A přálo si pomstu.
Toto přání sdíleli občané, vláda i prezident. V dubnu byly v rámci Košického vládního programu přijaty první retribuční dekrety, Němci získali status cizince a bylo rozhodnuto o zabavení jejich majetku ve prospěch státu. Součástí tohoto dokumentu bylo tvrzení o kolektivní vině. Porážka Třetí říše se blížila a po ní přicházelo období nápravy toho, co způsobila a co napravit ještě šlo.
Během celého června a v menší míře i v následujících měsících v obcích s německým obyvatelstvem řádili Češi, a to z nejrůznějších důvodů. Někdo byl pomstychtivý, někdo majetkuchtivý, někdo frustrovaný a někdo také sadistický. Mnoho příčin mohlo být a je pochopitelných, ale příčina má důsledek, a ten je v tomto případě neomluvitelný. Pochopitelný, ale rozhodně neomluvitelný. Vyhnáno bylo kolem 2,6 milionu příslušníků jiných národností (nešlo pouze o Němce), zavražděno bylo od 19 do 30 tisíc obyvatel. Čísla jsou v Československu dokonce vyšší než v okolních státech. Můžeme se ptát sami sebe, zda jsme skutečně měli větší právo Němce nenávidět než například Poláci.
Typickým příkladem agrese poválečných měsíců je brněnský pochod smrti a masakr v Postoloprtech.
Na konci května bylo z Brna násilně vyhnáno 20 až 35 tisíc Němců, pouze dva byli zastřeleni, dalších 1 691 zemřelo vyčerpáním či následky nemocí. Jiné historické prameny mluví dokonce o pěti tisících mrtvých. Možná nám to zní jako vzdálená abstraktní čísla. Ale za každým z nich byl životní příběh, každý měl pravděpodobně kolem sebe lidi, které měl rád a kteří měli rádi jeho. Každý z nich. A je těžké si to připustit. Často se díváme na čísla, protože dívat se na to, co je za nimi, je někdy příliš těžké. Ale pokud čísla znázorňují počty lidských životů, je třeba za nimi vidět skutečné tváře. A potom bývají i ta nejnižší čísla vysoká.
V Postoloprtech Československá armáda nedala Němcům ani šanci přežít. Prokazatelně jich bylo zavražděno 763, pět z nich byli třináctiletí chlapci. Opět nezanedbatelná čísla, jako každá týkající se života.
A nesl za tyto poválečná zvěrstva někdo vinu? Soudně byla přiznána až v roce 2006 Československé armádě v konkrétním případu Postoloprty. Kromě tří mužů byli všichni účastníci amnestováni.
Je těžké posoudit, zda a kolik existovalo jiných a lepších řešení. To, které proběhlo, ale mělo být v každém případě provedeno podle zákona a porušení zákona mělo být patřičně potrestáno. Pokud se podíváme na kontext, tedy na poválečná léta, dá se pochopit, že k potrestání nedošlo. Bohužel jsme se ho nedočkali dosud - česká společnost před tímto tématem utíká dlouhých sedmdesát pět let. Docházelo téměř ke genocidě bez jakéhokoliv trestu, a to není poselství, které by se mělo předávat dál...
Komentáře
Princip kolektivní viny. Vinu nesly také malé děti, ihned po narození. Smutné. Ale co naše křesťanské učení o dědičném hříchu? Není to náhodou stejný princip?
není
Co se mi snaží autorka tímto článkem říct? Něco ve smyslu: "Get on your knees and apologize" nebo něco jiného? Snaží se snad ve mě pocit viny?
Je to zbytečně roztahané do příliš obecné šíře. Např.: "Během celého června a v menší míře i v následujících měsících v obcích s německým obyvatelstvem řádili Češi, a to z nejrůznějších důvodů. Někdo byl pomstychtivý, někdo majetkuchtivý, někdo frustrovaný a někdo také sadistický."
A pak tam byla ta většina, která se nemstila, ale o té pomlčíme. Když Češi, tak všichni.
@PetrST to víš, že máš padnout na kolena a bít hlavou o zem. Proč? Protože na Němce byla nespravedlivě aplikována kolektiv vina, kdežto na Čechy, rovněž nespravedlivě, kolektivní vina aplikována nebyla. Takže teď by se to mělo otočit a aplikovat dvojí metr opačně. Je to tentýž princip jako kolektivní vina bílého muže.
"Můžeme se ptát sami sebe, zda jsme skutečně měli větší právo Němce nenávidět než například Poláci."
MY LídaBlažková se ptá - a nalézá odpověď, kterou do ní předtím nalili, včetně sugerování viny obětem...
Vrcholem nechutnosti je ten ilustrační obrázek - evokující islámského popravčího. To jako jsou naši prarodiče...
Chtel jsem to napsat jinymi slovy, ale deFleg ten obsah vyjadril presne. Autorka poziva ten princip, ktery zaroven odsuzuje.
Davam tomu FUJ, protoze jsem ji na tento lapsus uz jednou upozornoval.
Myslím, že to vůbec nepostřehla - nezamyslela se nad tím.
@RomanS: Jo, ten obrázek je opravdu velký kiks.
[Aktualizováno] Ještě mám jednu takovou věc: připadá mi, že autorka si zjevně neuvědomuje nebo vědomě odmítá, že poválečné exekuce a represe jsou přirozenou součástí každé poválečné doby (ať po regionálním či globálním válečném konfliktu) - např. poválečné represe konfederačních vojsk a stoupenců Konfederace vítěznou Unií (Americká občanská válka - známá jako "Sever proti Jihu) apod... V historii je toho spousta.
poválečné exekuce jsou přirozenou součástí každé poválečné doby
Tímhle bych neargumentoval. Odvedlo by to pozornost od zásadního problému, zde principu kolektivní viny, k problému zde zcela okrajovému - otázce přirozenosti.
Četl jste Pouští a pralesem? Když tam Staš pomůže vyhrát válku jednoho kmene proti druhému?
Jak tedy logicky konsistentně hodnotit odsun a náš současný vztah k němu?
a) Pokud uznáváme princip kolektivní viny:
Němci byli za rozpoutání 2WW a její průběh kolektivně vinni a odsun byl spravedlivým kolektivním trestem. Ergo současní Češi vinni nejsou a nemají se za co kát.
b) Pokud princip kolektivní viny neuznáváme:
Němci nebyli za 2WW kolektivně vinni, jen jednotlivci nesli svou individuální vinu. Proto byl odsun nespravedlivý, provinili se při něm někteří Češi svou individuální vinou, za kterou ovšem současní Češi žádnou odpovědnost nenesou, nejsou jakžto Češi nijak vinni a nemají se za co kát.
PS: Omlouvám se za ten polopatismus, který podsouvá čtenářům to, že neumějí samostatně myslet a tohle jim není jasné. Ale zdá se, že jinak to některým vysvětlit nepůjde.
PPS: Tohle je triviální úvaha logická. Ale existuje jedna nelehká otázka filosofická, etická, gnoseologická, interdisciplinární:
Proč bychom vlastně měli hodnotit historii logicky konsistentně?
"Proč bychom vlastně měli hodnotit historii logicky konsistentně?"
Je to hlubší: Proč bychom vlastně měli myslet logicky konsistentně? Proč ne třeba cítit? Mnozí to tak jistě cítí...
Ještě dodám, že svým komentářem výše neschvaluji žádné násilí a nenabádám k nenávisti a podobně.
@JiKu: Pouští a pralesem jsem nečetl. Mrknu se na to ;) Rozumím, že by ten můj komentář by mohl odvést od tématu kolektivní viny, ale připadá mi důležité podívat se na celý historický kontext odsunu Němců a podívat se na to trochu optikou tehdejší doby... Ale díky za upozornění.
@JiKu "Jak tedy logicky konsistentně hodnotit odsun a náš současný vztah k němu?"
V té údajné polopatičnosti nevyčerpáváte logické universum. Já bych třeba byl nakloněn přiklonit se k řešení a' :
Němci byli za rozpoutání 2WW a její průběh kolektivně vinni, ale odsun _nebyl_ spravedlivým kolektivním trestem. Ergo současní Češi vinni jsou a _mají_ se za co kát.
K vyčerpávání logického universa varianta:
"odsun _nebyl_ spravedlivým kolektivním trestem"
trest nebyl spravedlivý, protože byl nedostečný: Ergo současní Němci jsou dále vinni a mají se za co kát.
Odpovím jen zkráceně, opravdu nemám kapacitu tu odpovídat na všechno, co v komentářích zaznívá. @PetrST, ne, vážně neklekejte na kolena a neproste za odpuštění - o to vážně nejde. Šlo mi o vyrovnání se našeho národa s vlastní minulostí - například o nějakou oficiální omluvu českými státníky. Co se týče mého, řekněme, národního cítění, tak po této stránce vinu cítím, ale nechtěla bych ji nikomu vnucovat. Mrzí mě, že ve Vás článek tyto pocity vyvolával, ale nebylo to jeho účelem. Šlo mi o zamyšlení se nad touto částí naších dějin, nad tím, že je to stále bolestné a neukončené téma a i nad pojetím viny.
@RomanS, @JiKU, @deFlegmatique - snad jste všichni, kteří upozorňovali na nevhodnost obrázku - omlouvám se. Měl ilustrovat popravu, spojitost s islámským státem mě tu opravdu nenapadla, tedy to nemělo ani něco podobného evokovat. Obrázek k tomuto článku jsem hledala poměrně dlouho a vhodnější jsem bohužel nenašla - u těch, které by se hodily lépe, by zase mohl být problém s autorskými právy. Proto byl nakonec vybrán tento.
A poslední věc, nevím, kdo přesně na to upozorňoval, ale když jsem v článku zmiňovala Čechy, nebylo to myšlené samozřejmě na všechny, ale z článku to tak vyplývat může - za to se tedy také omlouvám a děkuji za připomínku.
Zamyslete se nad tím podstatným, co bylo výše napsáno: principem kolektivní viny a tím, jak ji sama uplatňujete.
ale když jsem v článku zmiňovala Čechy, nebylo to myšlené samozřejmě na všechny,
A na které tedy ano a na které ne?
@LídaBlažková: Navrhuji pracovat s více zdroji, než jen národním cítěním. Jako fanda vojenské historie a současnosti bych řekl, že by v tomto pohledu by bylo potřeba omluvit se za víc věcí, než jen odsun Němců.
Co se týče fotky, já bych věděla, jakou dát místo té islamistické. Co třeba některý z pomníků obětem divokého odsunu či poválečného bezpráví, kterých není na našem území zas tak málo?
Jenže to by se autorce nehodilo do záměru. Nehodí se jí říct, že u nás existují iniciativy smíření, existují pomníky obětí válečných i poválečných. Nehodí se jí říct, že lidem, kteří žijí v daných oblastech jejich historie není jedno. Nehodí se jí říct, že co se německého odsunu v Brně týče, koná se už několik let hojně navštěvovaná Pouť smíření. Ne. Má červený hadr před očima a volá po jakési neurčité (a logicky nedomyšlené, jak ukázali komentátoři výše) spravedlnosti.
Když už si berete na mušku tak složité, závažné a rozsáhlé téma jako je poválečný odsun Němců, očekávala bych, že jako publicistka budete vycházet ze širokého backgroundu a vaše znalost a obeznámenost s tématem a jeho souvislostmi bude z článku tryskat na všechny strany :) Tryskají z něho ale jen emoce. Moje zkušenost říká – nepsat článek, když jsem naštvaná. A když už se neudržím, tak aspoň reflektovat, že jsem naštvaná (a tudíž je dost velká pravděpodobnost, že jsem mimo).
A vůbec, skrz s.magazín bych emoce neventilovala. K tomu ať si slouží osobní blogy. Trochu profesionality, prosím.
PetrST vidí jako zdroj článku "národní cítění", Kollenka osobní emoce. Já tam vidím zakázku, kterou angažovaně plní. Jako i v minulých článcích. Příště by to mohlo být vztyčení praporu pravdy a lásky na barikádě proti rasismu. Systémovému.
@Kollenka "A vůbec, skrz s.magazín bych emoce neventilovala. K tomu ať si slouží osobní blogy. Trochu profesionality, prosím."
Čekejte telefonát mého právníka ve věci žaloby o autorská práva. Podobné komentáře jsem nemnoho let zpátky psal třeba pod v magazínu otiskované básně Kollenky-šéfredaktorky.
Ale doba se změnila a články spíš osobně-blogískovité než magazínovité jsou v posledním roce v magazínu víceméně normou, ne rušivou výjimkou.
Svým způsobem jde o jakousi realizaci staršího (podle mě špatného) návrhu @PetrST, že Signály potřebují monetizaci blogů. Když chcete psát za cash, napíšete článek v žánru a kvalitě jako na osobní blog, akorát ho pošlete ho do "magazínu".
@RomanS, @JiKU, @deFlegmatique - snad jste všichni, kteří upozorňovali na nevhodnost obrázku
Obrázek jsem nijak nekomentoval.
Poněkud mě však zaráží, že odpovídáte na diskusi tak, že je zřejmé, že se v ní dostatečně neorientujete.
Odpovídáte patrně na dojem, který ve vás diskuse vyvolala, nikoli na to, co kdo do diskuse napsal.
Za sebe dodávám, že takové odpovědi mě nezajímají.
Moje komentáře se taky obrázku netýkaly.
Teď se vám za to autorka začne omlouvat...
Obrázek je marginální třešnička na dortu.
Pokud autorka není schopna se zorientovat v tom, co jí živí současní lidé říkají (nebo dokonce se tím ani nechce zabývat), jak chce rozumět dějinám? Národům? Těm velkým věcem, o nichž s takovou morální suverenitou píše?
Stále vkládám do @LídyBlažkové velké naděje. Taky jsem byl (kdysi) mladej a blbej. Není oportunista, věří tomu, co píše. A odvolila diskuse v s.magazínu. JE to nadějné.
dromedar - Něco jiného je (osobní) báseň a něco jiného je společenské, historické téma podchycené s minimální snahou o jakoukoli objektivitu, s aspoň nějakou snahou zachovat si při zpracování chladnou hlavu a nenechat se zmítat tím, "co mě zrovna naštvalo". Kdyby tu Lída zveřejnila nějakou svoji pěknou básničku a řekla: tu máte tip na letní čtení (protože k bazénu a piňakoládě se básničky hodí, co by ne), neřekla bych ani slovo.
@PetrST, určitě by bylo třeba se omluvit za více věcí z naší historie, za některé třeba víc, než za odsun, to je určitě dobrá připomínka. A národní cítění vážně nebylo jediným zdrojem při psaní článkum skoro bych řekla, že bylo dost zanedbatelným zdrojem - mrzí mě, že mi to předhazujete a přijde mi popravdě dost ubohé něco takového psát, protože předpokládám, že je Vám jasné, že to pouze na národním cítění jsem nestavěla.
@Kollenka, Ano, památník by byl určitě vhodnější, ale opakuji, že si nejsem jistá, jak by to u těchto obrázků bylo s autorskými právy. A Vaší zkušenosti si velice vážím, ale články, které píšu naštvaná, jsou u mě v notebooku a zveřejňovat je neplánuji. Tento nebyl psaný v nějakém silnějším emotivním rozpoložení - různé emotivní výrazy, postavení vět jsem použila...
Protože jsem chtěla, aby se nad tímto tématem čtenáři zamysleli - což se soudě podle diskuze - povedlo.@JiKu, @deFlegmatique - bohužel jsem nestíhala zkontrolovat, zda osoby, které označuji jsou skutečně ty, které na obrázek upozorňovaly, za tuto mou chybu se omlouvám. A teď už pouze na @JiKu - Nechápu Vás komentář o dojmech, které ve mě má tato diskuze vyvolat, můžete být konkrétnější? Předpokládám, že jste spíš přesně nepochopil na co odpovídám, nebo jste pochopil jinak mou odpověď. Pokud byste upřesnil, o co přesně jde, pokusím se Vám to upřesnit - bohužel tedy až příští víkend, protože teď odjíždím na týden pryč a nebudu mít internetové připojení. A poslední věc - mladá a blbá nebudu až budu mít podobné názory jako Vy? Nebo jaké máte měřítko?
@RomanS, když jsem psala, že nemám kapacitu odpovídat v této diskuzi na vše, co tu zaznělo, šlo o nedostatek času, který mě bohužel provází i teď, a proto nemohu reagovat na všechno na co bych ráda zareagovala - nejde o to, že nemám zájem, jde jednoduše o to, že nemám čas. A v čem přesně jsem se v této diskuzi podle Vás nezorientovala? Pokud budete konkrétnější, opět Vám své odpovědi ráda upřesním.
@LídaBlažková: OK. Reagujte na problém dědičné viny. Na námitku, že ji užíváte (v předpokladech, aniž byste si to uvědomovala) selektivně, tak, jak se zrovna hodí.
Třeba se nad tím během toho "týdne offline" zamyslí, týden je celkem dlouhá doba a byz internetu je dost prostoru na vlastní úvahy.
Těžké čtení: https://monikalefay.cz/tomas-ignac-fenix-narodni-socialismus-v-nas/
Ten clanek mi prijde docela chaoticky napsany a bylo by vhodne vymenit ten islamisticky obrazek za neco lepe tematickeho k clanku.
Jinak obecne problematika povalecneho radeni v CSR je slozita a nelze ji zjednodusovat.
Kolektivni vinu za vrazdeni Nemcu ci Cechu tesne po valce nesou obe strany.
Je jen skoda, ze se k letum 1945-1948 Cesi stale stavi slepe a nedokazi se s tim i v dnesni dobe vyporadat.
Je stale malo Cechu, kteri vi, co se delo a nekteri si to stale nechteji pripustit.
O povalecne ostude Cechu vi pouze historici, ucitele dejepisu a lide, kteri k tomu meli blizko (diky rodinnym vazbam).
@Tofl: Rád kvituji, že jste rovněž zastáncem principu kolektivní viny.
@JiKu Ve vasich ocich a pohledu mozna :-D
Jinak me vytaci, kdyz nekdo napise pouze cast vytrzenou z kontextu, aniz by k tomu dodal dalsi informace.
Za valky se vzdy deji zverstva, ale potiz u Ceske strany je ten, ze Cesi se neumi vyporadat ze sve minulosti. Krome nevyresene otazky povalecnych masakru ze strany Cechu, stale neni vyresena otazka bolseviku. Vzdyt z vysokych predstavitelu bolsevickych gauneru nebyl stale nikdo potrestan. Pouze Slovaci a Rakusane dnes u soudu resi par pripadu (Jakese a dalsi).
Tofl ví, že kolektivní vina je fuj, takže se tím řídí. Kdepak on by něco takového zastával. Stejné to bude s reflexí kolektivní viny u LídyBlažkové.
@Tofl: V mých očích a v mém pohledu jistě. Každý přece, kdo napíše "Kolektivni vinu za vrazdeni Nemcu ci Cechu tesne po valce nesou obe strany." zastává teorii kolektivní viny.
Leda, že by to byl idiot, který neví, co říká.
@LídaBlažková: Dobře, omlouvám se a tedy se budu dopátrávat příčiny vzniku tohoto článku. Na čem jste tedy stavěla? Proč v článku aplikujete měřítko dvojího metru - kolektivní vina pro Čechy a individuální vina pro Němce? Nenapadlo Vás, že tímto "špiníte ruce" českým potomkům odsunutých Němců (žijících také v Česku s českým občanstvím) nebo potomkům českých rodin, které v tom období prožívaly represe třeba jen z toho důvodu, že se s Němci přátelily či pro ně pracovaly?
@JiKu: Oba moc vime (a nejen my dva), ze si potrpite na slovickareni a dokazete kazde slovo a kazdy pojem pekne "roz....bat" a dela vam dobre, se v tom stourat.
Nic mene, abych se vratil k tematu. Nepujdu s vami do krizku na tema "povalecne peklo", protoze oba vime, ze by to bylo na dlouhou debatu a ke spolecnemu vysledku a k pravde bychom dosli za pekne dlouho . . .
PS: kdo vi, jestli vubec :-D
@Tofle: Napište, co jste slovy "kolektivní vina" myslel.
@RomanS: Napisu a rad zodpovim vas pozadavek. Ale az po te, co bude nahrazen stavajici obrazek v clanku za jiny.
Ilustrativni obrazek nema totiz s clankem nic spolecneho.
Aha.
S nikym tu nechci diskutovat na tema povalecne peklo. Co, jak a proc. Moje tema je, zda je kolektivni vina realna, nebo jen myslenkovy konstrukt nepdpovidsjici realite.
Otazka je, co to vlastne kolektivni vina je.
Vetsinou se tento pojem pouziva, kdyz se to nekomu hodi do "kramu" (casto ruznemu rezimu).
Do kramu se nehodi pojem, ale termin.
Toflovi už obrázek v psaní nebrání, tak snad i odpoví.
Manipulující ideologický kompost.
Já např. jsem na odsun Němců hrdý. Proběhl vzhledem k době a předchozím událostem nejlépe jak mohl. Jestli při něm nějaké to promile lidí zahynulo je sice smutné, ale tak to prostě chodí.
S kolektivní vinou nemám problém. Kdo se přihlásil k Reichsdeutsche, ten se přihlásil k benefitům i malérům z toho vyplývajícím. Jedem das Seine. Nazdar!
„Líbí se mi“ dávám za odsouzení poválečných zločinů a za odvahu autorky. Dodám, že nesouhlasím se vším v článku, například odmítám atentáty a tedy i atentát na Heydricha.
@pohodan: To Ti někdo háknul účet, nebo seš to fakt ty?
@flibustýr: Jsem to já.
Jinak nevidím příliš důvod souhlasit s dekrety, které vydal zednář Beneš.
Tak to je pěkné. Jinak k dekretům: Zednáři Benešovi bych vyčítal docela jiné věci. Myslím, že v dobovém rámci byly přiměřené a přínosné. Kdybych je psal já, byly by v podstatě stejné, jen by tam asi bylo více sprostých slov.
@pohodan "například odmítám atentáty a tedy i atentát na Heydricha"
Z jakého důvodu? Z titulu zákeřnosti?
Samozřejmě by bylo krásné, kdyby se takové záležitosti daly řešit tak, že by parašutisté před sídlem zastupujícího říšského protektora odhodili pláště, pod kterými by měli uniformy zahraniční čs. armády, vyzvali by Heydricha na kavalírský souboj na život a na smrt šavlemi, ten by výzvu přijal, čs. důstojník souměřitelný hodností i šermířským umem by ho za bedlivého dozoru sekundantů rozsekal na kaši a ve své hlavě poražené německé jednotky by se stáhly z území protektorátu. Ale "bůhvíproč" to takhle nechodí.
dromedar: Dají se vést jinak. Opravdu to jde bez atentátů, ale zejména také bez bombardování civilních cílů.
Jinak v tomto případě se stalo co? Po Heydrichovi byly vyhlazeny Lidice a.režim byl horší.
Co se dá vést jinak a jde i bez atentátů?
Takové záležitosti - myšleno boj za poražení nějakého režimu. Ideální je to vůbec bez války. Ale ve válce to jde bez atentátů. A pokud se nějaký velitel dopouštěl zločinů, může být po válce zajat a odsouzen k trestu vězení a ne k trestu smrti.
Ovšem pouze po prohrané... a to nikdo předem neví.
@pohodan Pokud se na atentát na Heydricha díváte jako na součást "boje za poražení nacistického režimu", samozřejmě Vám vyjde jako nesmyslný. Život jednoho sebeprominentnějšího nacisty pro výsledek války nic neznamená a cena očekávané odplaty je nesmyslně vysoká.
Jenže o "poražení nacistického režimu" se tenkrát V Holešovičkách nehrálo. Ani nešlo (jenom) o odplatu za Heydrichovy zločiny. Šlo o ránu primárně symbolickou. Bojovalo se o důstojnost česk(oslovensk)ého národa, o mezinárodní postavení československé exilové vlády, domácího odboje, a o poválečnou existenci a postavení Československa (které pro vojenské "poražení nacistického režimu" jako fakticky zaniklý stát nemohlo nic udělat).
"Ale ve válce to jde bez atentátů ..." - To bychom museli přimět agresora hrát čestnou hru. Což je samotnou jeho agresí popřeno. V takových podmínkách jednat kavalírsky vůči čelným představitelům agresorské moci, je směšné.
Mimochodem, podle @pohodan bychom snad měli jako zločince zpětně odsoudit Heydrichovy atentátníky...
Ostatně už tehdy se o výsadkářích hovořilo jako o teroristech. Kdo by schvaloval jejich čin, může být i dnes trestně stíhán a snad i úspěšně odstíhán.
Schvalovali jsme. Ve Smolině, odkud byl Valčík, jsme letos byli na pietní akci. A máme v příbuzenstvu ženu, jeho sestru, kterou i s manželem za to taky vzali. Od dvou malých dětí ji vzali. Vdala se za nějakého Kolaříka....
Valčík?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Val%C4%8D%C3%ADk
dík
„ A máme v příbuzenstvu ženu, jeho sestru, kterou i s manželem za to taky vzali.“
— A přesto stále schvalujete?! Někteří lidé jsou vážně nepoučitelní...
@Kollenka: Já myslel, že ve Smolině ty pietní akce u Valčíkova památníku nebývají. A osobně mi přijde, že Smolina mohla udělat Valčíkovi větší památník.
@deFlegmatique: Skupina Silver A, operace Anthropoid. Podílel se s Gabčíkem a Kubišem na atentátu na Heydricha.Po vásadku nad Protektorátem zajišťoval komunikaci místního odboje se skupinou Silver A a Británií.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.