Církev nám dnes předkládá podobenství o rozsévači. Tím rozsévačem je Kristus a mluví o svém vlastním působení, o hlásání Božího slova. Od této své činnosti se nedá ničím odradit. Ví, že to, co je Boží, nevyjde naprázdno, že to jednou přinese velký užitek. Vždy jsou a budou na světě lidé, ve kterých se Boží slovo uchytí, a jednou se ukáže v celé kráse. Je na nás, abychom mezi ně patřili i my. Ve svém duchovním životě se nemáme nechat odradit žádným neúspěchem. To, co je od Boha, vzejde. Na nás je vytrvat v naději.

 

www.flickr.com

 

Učedníci se Ježíše ptají: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ V evangeliu je naznačeno, že to ani jinak nejde. Boží věci přesahují naše myšlení. K Bohu se můžeme dostat jenom tak, že se jím necháme přitáhnout, necháme se osvítit a budeme se snažit dívat Božíma očima. Boží skutečnost chce od nás kus našeho srdce. Kdo se nechce otevřít, pro toho to zůstává zastřeno. Dívá se, ale nevidí. I v tom se však projevuje Boží milosrdenství, že Bůh nestaví těmto lidem svou pravdu okázale před oči, takže nemají takovou vinu. Kdo se však chce otvírat, ten může chápat Boží věci čím dál víc. Kdo má, tomu bude dáno.

 

K rozsévači ale patří také půda. Na té velmi záleží! Všimněme si některých příčin, proč se Boží slovo u posluchačů neujme: je to vliv prostředí, nestálost, neochota přinášet oběti, mnoho starostí, anebo když se naopak vede příliš dobře. Tou půdou je každý z nás. A tu bychom mohli být často velmi smutní. Člověk vidí, kolik už toho v životě promeškal. Vyznáváme: nevykonal jsem, co jsem měl vykonat. Přesto však nemáme důvod k rezignaci. 

 

Je tu obraz rozsévače, který přes všechny neúspěchy rozsévá dál. Je vytrvalý. Nedá se odradit lidskou netečností. To je pro nás povzbuzením. Každý se může kdykoli změnit. Každý se může stát lepší půdou, která Boží slovo přijme a přinese z něj užitek: třeba v trpělivosti, v důvěře, v drobných každodenních věcech, v ochotě odpouštět, v modlitbě za druhé, v pokoře před Pánem. Je však třeba přemáhat vlastní domýšlivost, pocit soběstačnosti, sobectví a otevřít se Kristu. Jeho slovo v nás pak vydá své plody. 


Karel Valtr, trvalý jáhen ve farnosti sv. Petra a Pavla v Prostějově, podle Homilií Miloslava Máši, Síť 1996

 

 

15. neděle v mezidobí

 

1. ČTENÍ Iz 55, 10-11 

 

Déšť působí, že země může rašit. 

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

Toto praví Hospodin: 

    "Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

 

Žl 65 ( 64 ), 

10abcd, 10e-11. 12-13. 14 Odp.: Lk 8, 8 

 

Odp.. Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek. 

V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, velmi jsi ji obohatil. Boží strouhou se hrne voda, lidem nachystals obilí. 

Odp. 

Takto jsi zemi připravil: zavlažils její brázdy, rozmělnils její hroudy, zkypřils ji dešti, požehnals tomu, co vyrašilo. 

Odp. 

Rok jsi korunoval svou dobrotou, kudy jsi prošel, prýští hojnost. Pastviny na stepi mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí. 

Odp. 

Nivy se odívají stády, údolí se přikrývají obilím: ozývají se jásotem a zpěvem. 

Odp. 

 

2. ČTENÍ Řím 8, 18-23 

 

Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

Bratři! 

    Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. 

    Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. 

    A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. 

 

EVANGELIUM Mt 13, 1-23 

 

Rozsévač vyšel rozsévat. 

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

    Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: 

    "Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. 

    Kdo má uši, slyš!" 

    Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" 

    On odpověděl: "Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno, a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: 

    'Budete stále poslouchat, a neporozumíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavřeli, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem neporozuměli a neobrátili se - a já je neuzdravil.' 

    Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o ( Božím ) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. 

    Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. ' 

    Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. 

    Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek, a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný." 

 

 

www.signaly.cz/podporte