Miluju rozhovory - protože, když se cosi protne, jsou intimní. A vyžadují pozornost k nejmenším detailům v gestech i slovech dotazovaného. Pán Bůh mi do života dává spoustu zajímavých lidí, a tak pro rozhovory těžím ze studnice těchto pokladů. Jedním z nich je i Pavel Walter (31), se kterým jsem chodila „na animátory“, odkud jsem, ehm... ale to je jiný příběh.
Pavle, na facebooku máš pár fotek, kde jsi na pivě. Kolik jich tak dáš, abys byl ještě v pohodě?
No, experimentálně jsem zjistil, že dvě. Když jsem dal tři, byla cesta domů fakt krušná. Alkohol, obrna a berle... to si nedovedete představit. :)
Kvůli té obrně jsem se Ti taky ozvala. Jak na tom právě teď zdravotně jsi?
Čeká mě velká operace, kterou ovšem oddálila korona. Nedávno jsem to počítal a na tuhle jsem čekal asi dvacet let. Doktoři museli vyčkat, až mi skončí všechny růstové procesy v těle. Půjde o operaci levého kolene. Vysunuly se mi čéšky nad klouby a nohy, zvlášť ta levá, už prostě skoro nefungují.
To zní dost děsivě. Jak se se svou nemocí jako křesťan vyrovnáváš?
Myslím, že každý postižený člověk, ať věřící nebo nevěřící, se se svým hendikepem vyrovnává tak, jak se s ním vyrovnává jeho okolí. Primárně samozřejmě podle rodiny a pak podle přátel. Celá moje rodina vzala mé postižení jako fakt a moc se se mnou nemazali. S taťkou jsme blbli na vozíku, brácha mě normálně bral na procházky a na výlety. To mi hodně pomohlo. Mamka to nesla sice trochu hůř, protože se o mě bála, ale celkově mi to pomohlo se s postižením srovnat.
Ty ale nejsi z křesťanské rodiny, že?
Nejsem. Můj táta byl sice křtěný a biřmovaný, ale do kostela spíš nechodil, a když jo, tak prostě jen jak se mu chtělo. Jediný praktikující křesťan u nás doma byla moje babička. Ta mě jako malého naučila i nějaké modlitby. Moje sestřenice Amálka, která pro mě hodně znamená, ta je z věřící rodiny, a myslím, že ona a můj osobní zlom v roce 2004 hrály zásadní roli v tom, že jsem se nechal v osmnácti letech pokřtít. Tři roky poté se nechala pokřtít i moje mamka.
Co to bylo za zlom?
Do roku 2004 jsem se bez vozíku nemohl vůbec pohybovat. Čekala mě náročná operace a tehdy jsem řekl Bohu, že když se ta operace podaří a bude to mít ten efekt, že už nebudu na vozíku, tak že to s Ním vážně zkusím. No a ono to efekt fakt mělo. Od té doby se už mohu pohybovat o berlích bez vozíku, tedy pokud nejde o dlouhé túry.
Mimochodem, Pavle, všímám si, že běžně používáš slovo „postižený“. Nedávno jsem na facebooku Hate Free Culture četla, že tato označení se už nemají používat. Že je to nedůstojné. Co si o tom myslíš?
(Pavel se směje) Tomuhle já se prostě směju. Podívej se, když jde po ulici člověk, který má evidentně nějaký fyzický hendikep, tak ve většině případů je s tím on sám už nějak srovnaný. To znám nejen z vlastní zkušenosti. Proč bych měl teda používat nějaká označení jako „člověk s postižením“ namísto jen „postižený“? To fakt nechápu. A navíc, Bětko, když jsme my postižení v nějaké uzavřené komunitě jen spolu, tak navzájem používáme výrazy, které ani nejdou publikovat. Jen to prostě nepouštíme ven. Takže tohle speciální označování je umělý problém.
Hmmm... tak to tenhle rozhovor asi pošlu do Hate Free. :) Pavle, modlil ses někdy za to, aby Tě Pán Bůh z té obrny úplně uzdravil?
To asi ne. Já se vždycky jen modlím, aby dobře dopadly ty operace. Nechci nějak shazovat modlitby za uzdravení, ale já vnímám postižené lidi jako velký dar světu. Učí nás to, že ne všichni musí být krásní a dokonalí. A troufnu si říct jednu věc: Moje postižení je viditelným důkazem, že žijeme ve světě, který je porušený hříchem, a tak vlastně permanentně ukazuje, že potřebujeme Spasitele. Kdybych byl celý zdráv, to už by byl Nový Jeruzalém - a na ten přece teprve čekáme.
Nikdy jsi Pánu Bohu nevyčítal, proč máš obrnu zrovna Ty?
To by mě ani nenapadlo. Já jsem spíš moc vděčný, že mi vždycky pomůže, abych se vyhrabal z různých těžkostí. A On mi vždycky někoho sešle. Třeba teď, můj spolubydlící Jirka, to je skvělej člověk. Bere mě jako sobě rovného a díky němu jsem taky poznal nové fajn lidi. Jeho snoubenku, sestru a rodiče. Nejvíc mi teď pomohl, když mě už druhá slečna odmítla kvůli mému postižení. To pak člověku běhají hlavou myšlenky, že by to nejraději celé skončil. Ale Jirka mě z toho dostal.
Když jsi sám nakousl téma slečen .. pověz Pavle, jak tohle máš?
Já jsem si dlouho myslel, že mám duchovní povolání. A na jedněch ignaciánských exerciciích jsem to důkladně probíral s karmelitkou sestrou Denisou Červenkovou. No a ona mi tehdy řekla, že to povolání spíš nemám. Trvalo mi další dva tři roky, než jsem to přijal. To bylo moc těžké. No ale pak jsem si říkal, jak by bylo pěkné mít manželku a děti a tak teď nějakou, trošku ztřeštěnou, co by se nebála se mnou podnikat různý věci, hledám. Můj zpovědník mi řekl, že by z mého postižení neměla mít strach a že by mě neměla litovat. Tak uvidíme. :)
Mluvíš o zpovědníkovi.. Jak Tě berou lidé v Církvi?
Vidíš, zrovna na tohle téma teď budu obhajovat diplomku na Katolické teologické fakultě. Došel jsem k závěru, že vztah k postiženým lidem v Církvi kopíruje vlastně obecně situaci ve společnosti. Lidi neví, jak se k nám postavit. Buďto z nás mají strach nebo s námi jednají jako s nesvéprávnými. Oboje je špatně. Chce to víc komunikace a nebát se zeptat, co zrovna potřebuju. Já si o pomoc rád řeknu, ale někdy už je mi to blbé, pořád někoho prosit, aby mi zavázal boty a tak. Prostě se nebojte zeptat. Jinak mám vlastně jen dvě konkrétní negativní zkušenosti. První je z křesťanského tábora, kam mě nechtěli vzít, protože se prostě báli. Tak jsem šel za hlavním vedoucím a řekl jsem mu, že je mi jedno, že mě děcka občas vyklopí z vozíku. Tím, že jsme spolu o tom otevřeně mluvili, se mu, myslím, dost ulevilo a nakonec byli nadšení, že jsem tam taky byl. :) No a druhá je, že když jsem řešil se zástupcem Sekce pro mládež svou cestu na SDM do Sydney, tak mi řekl, ať nejprve jedu do Lurd…
To je teda něco. Ale když už jsme u toho, Ty se teď sice nechystáš do Lurd, ale do Rakouska. Pověz nám o tom víc..
Ano, letos se už po čtvrté chystám do Semmeringu na čtrnáctidenní rehabilitaci. Je to asi nejlepší zařízení, kde mi opravdu pomáhají. Na několik hodin denně mám dva fyzioterapeuty, kteří vše přizpůsobí úplně individuálně mému stavu. A nedělají jen obecné, naučené cvičení. Jezdím tam především proto, že se pak mohu lépe pohybovat, zvlášť když musím sám po městě. Celý pobyt mě ale přijde na 110 000 Kč. Sám bych si ho nikdy nemohl dovolit, ale složilo se na mě několik dárců a tak i letos mohu jet. Moc všem děkuju!
Tak ať Ti Rakousko klapne, Pavle, a díky za rozhovor. :)
Komentáře
Kdybyste snad někdo chtěl Pavla kontaktovat, tak je tu na signálech jako @PAVLAS ;)
Poslední aktivita 2016. To z hlediska naděje na reakci nevypadá moc dobře.
Lidi neví, jak se k nám postavit. Buďto z nás mají strach nebo s námi jednají jako s nesvéprávnými. Oboje je špatně.
Přimělo mě to k reflexi, jak se vlastně k postiženým stavím já sám.
Výsledek?
S postiženými, kteří o sobě vědí, že jsou postižení, nemám nejmenší problém.
Ale jsou postižení, kteří to o sobě nevědí. A s takovými je dle okolností jednání jako s nesvéprávnými či strach z nich zcela namístě.
@dromedar Je teď v tom Rakousku, ale on sem zase přijde .. :)
Měl by se používat termín "člověk s postižením" a ne "postižený". Protože primárně je to člověk, a ne postižený. Přece prvně vidím člověka, a až potom třeba i jeho postižení. A termín "vozíčkář" mi vždycky zněl divně, skoro jakoby posměšně. Nejsem postižená, ale uvědomuji ji, že o všech lidech, ať postižených nebo nepostižených, bychom se měli vyjadřovat s úctou. Každý člověk má svou jedinečnou důstojnost. Všichni jsme provořadě milovanými syny a dcerami Božími.
Měl by se používat termín "člověk s mentálním postižením" a ne "debil", protože je to přimárně člověk a ne debil.
Souhlasím, člověče s mentálním postižením.
@Prokyon Takže postižený Pavel, který sám používá slovo postižený říká, že je to v klidu a to nové názvosloví odsuzuje jako umělý problém, ale zdravá @Prokyon ho tímto vlastně napřavuje, jak to má sám špatně položený...
@Prokyon Možná to tak má hozeny, protože ho jeho hendikep nikterak neomezuje na lidské důstojnosti. A lidé, co mají potřebu to předělávat, vychází z vlastního pocitu nadrazenosti, který promítají do celé zdravé populace a tak jen odkopávají samo sebe..
Korektní @dromedar se řídí doporučením, že se v názvosloví mají pokud možno zjistit a respektovat osobní preference toho, o kom se píše, proto nikoho nenapravuje a @Prokyon vyzývá k témuž.
"A lidé, co mají potřebu to předělávat, vychází z vlastního pocitu nadrazenosti, který promítají do celé zdravé populace a tak jen odkopávají samo sebe."
Samozřejmě to není jenom pocit. Zdravý člověk je člověku nezdravému v tom kterém ohledu objektivně nadřazen jako dokonalejší.
@@dromedar Ale ne v tom smyslu důstojnosti člověka, o kterém @Prokyon mluví...
Když mi pojmenování "vozíčkář" nebo "postižený" nepřijde nejvhodnější a jsem zastáncem změny k vhodnějšímu pojmenování, tak podle vás trpím pocitem nadřazenosti? A nezbláznila jste se jako?
A že jednomu člověku nebo pár lidem nevadí pojmenování "vozíčkář", ještě nezmanemá, že to nevadí většině lidí, kteří jsou upoutaní na invalidní vozík. Odhladovala bych, že většině taková pojmenování vadí - ale jsou to jenom moje odhady. Stejně tak se domnívám, že většině křesťanů vadí pojmenování "pánbíčkář". I když kdo ví. Třeba ne. Třeba ani vám to nevadí.
Irelevantní: Ještě jedna otázka. Pojmenování "člověk s postižením" - čím nebo v čem by tohle mělo být problematické? Z jakého důvodu je toto označeno za umělý problém?
@Prokyon "A že jednomu člověku nebo pár lidem nevadí pojmenování "vozíčkář", ještě nezmanemá, že to nevadí většině lidí, kteří jsou upoutaní na invalidní vozík."
Pavel, konec konců, můžete se ho zeptat, je v tomhle víc insider než my všichni tady. Když mi říkal, jak se to "peče" třeba v The Tap Tap nebo tak .. tak opravdu nic z toho nenasvědčovalo tomu, co naznačujete. Z čeho pro tuhle úvahu vycházíte? Z nějakého dojmu?
@Prokyon Moc nerozumím Vašemu srovnání "vozíčkář" vs "pánbíčkář" .. "pánbíčkař" bylo vždy používáno spíše posměšně, ale slovo "vozíčkář" přece není posměšené, sarkastické ani nic podobného, ale pouze to popisuje stav daného člověka. Za mě je tohle Vaše srovnání úplně mimo mísu.
Pán Ježíš uzdravoval slepé a chromé, hluché a němé.
@JiKu .. Nojo, jenže Pán Ježíš je přece symbol of white supremacy ..
On se sice v Bibli občas nějaký černoch vyskytne (Ebedmelech, jednoho pokřtil Filip?), ale Pán Ježíš (co je zaznamenáno) neuzdravil žádného.
Ale máte pravdu s tím symbolem. Je totiž úplně jedno, jestli byl Ježíš bílý, hnědý, modrý ... Je symbolem white supremacy. A se symboly je nutno zatočit.
@JiKu .. Ještě (etiopská) královna ze Sáby ne?! Vy jste takovej šovinista .. ;)
Jsem zvědavá, kdy se začne vyškrtávat z Bible ...
Píseň písní 1, 5 Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy.
Prokyon - člověk s postižením páchání dobra.
Jsou tu 2 problemy. Jednak v urceni toho, co v konkretnim pripade (zde pojmenovani postizenych) je dobro. Zde dokonce pripousti, ze se jen domniva.
A druhy, ze se to nechysta delat sam, ale chce prikazovat a zakazovat drhym ( nebo aspon priikazovani a zakazovani schvaluje).
Za me: odporne!
Diky za rozhovor s Pavlem. Jen si ho nezapomen sama pridat do pratel :-)
@Tofl Děkuju za upozornění.
Přátelé, vidím, že nejvíce se diskuze rozhořela na téma "správné" terminologie. Osoíbně rozumím tomu, proč se má dnes uvádět termín člověk se zdravotním postižením, ostatně @Prokyon to i uvedla, že se má nejdříve mluvit o člověku a pak o jeho postižení a já tento termín také v odborných pracích i v úředních dokumentech uvádím, protože jak uvedl tuším @dromedár je to oficiální termín, i když sociolog M. Kubíček ve své publikaci "Svět dětské mozkové obrny, hovoří o, podle jeho názoru, přesnějším termínu: Člověk se sníženou schopností pohybu. Jenže stále tady nepadlo to zásadní, je totiž vcelku jedno jaký termín použijete, hlavní věcí je kdy, kde, komu a jakým způsobem ho pronesete (ta nonverbální stránka) je asi nejduležitější, což si možná mnoho lidí neuvědomuje a chce to čas
než si to uvědomí. A pak je tedy ještě jedna věc, což si zase "rýpnu" do vlastních řad, a to zda si člověk, který má jisté zdravotní omezení uvědomuje, že ho má je s ním do jisté míry srovnán. Poté mu nebude vadit, když o něm řeknete, že je tělesně či zrakově postižený. Navíc jak krásně říká můj spolubydlící z kolejí: "Každý jsme nějak střelenej (postižený), ale každý jinam trefenej." Čili, a to je můj dodatek, u někoho je postižení naprosto viditelné, u někoho nikoliv. :-D
Jen nevím, zda by se měla v prvé řadě řešit terminologie nebo důstojné a rovnocenné chování k nám jako k lidem s postižením, abych byl teda korektní :-) Teď to prosím berte jako můj názor a pohled na věc. Totiž možná by bylo dobré za nás primárně nerozhodovat, protože "vy víte, co je pro nás dobré." (Setkávám se s tím a je mi to dost nepříjemné.) A také se nás zeptat, co potřebujeme, jak nejlépe chceme řešit tu či onu situaci atd. Respektive jak to kdysi prohlásil můj zpovědník na můj účet: "Nebojte se ho zeptat, kde ho tlačí bota :-D. Také by bylo dobré primárně se nestrachovat, když vám něco nabídneme nebo vás o něco požádáme. Příklad: Byl jsem na svatbě a požádal jsem něvěstu po jisté době o tanec. Bohužel tančila se mnou cca minutu, a pak mě "vyměnila," a právě z jejího chování
Chytil bych se té Pavlasem citované věty "Každý jsme nějak střelenej (postižený), ale každý jinam trefenej."
Pokusím se jí zobecnit:
Každý má nějaký handicap a každý má nějaké nadání (obdaření). Úspěšný (plnohodnotný) život záleží v tom, abychom si oboje připustili, s tím prvním se vyrovnali a to druhé rozvinuli a využili.
jsem vycítil strach, že bych mohl spadnout a ona by nevěděla, třeba jak poté reagovat atd. Nebo mám kurz mimořádného udělovatele svatého přijímání a v Praze u sv. Ignáce jednou za čas opravdu podávám, přitom však celebrující kněz či jeden z ministrantů mi musí pomoc ze schodů z presbytář a po podávání zase zpět, což já dané pomáhající osobě popíšu v čem ta pomoc spočívá. A stalo se mi, že kněz který v Praze, byl tehdy krátkou dobu, tak měl sobotní ranní mši a já jsem mu nabídl asistenci při podávání, což ho podle jeho výrazu, značně vyděsilo, za chvíli však dorazil trvalý jáhen takže se uklidnil :-D
Takže bych, jen dodal nebojte se s námi komunikovat, zároveň si cením toho když mi někdo řekne, v čem vidí problém nebo z čeho má strach... A též by bylo prosím Vás dobré nás nelitovat. Viz "Nedotknutelní" je to starší, ale velmi dobrý film, který se touto problematikou zabývá :-)
@Pavlas .. Pavle ahoooj :) Jsi už v Rakousku? A nebo ještě píšeš z rodné hroudy? :)
@Irelevantní ještě píšu z domova do Rakous jedu za 12 dní :-)
Pavle, pak dej na signaly nějaký fotky :) .. ať máme pokračování reportáže :) .. a opatruj se tam!
@Irelevantní No problem :-D
@Pavlas Byl jsem zrovna ted 4 dny na Sumpersku u rodicu. Skoda, mohli jsme se v Spk potkat. Nevadi, az se vratis z Rakouska, tak se muzeme sejit :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.